30.03.2011 [08:15], Eleanor, Povídky na pokračování, komentováno 19×, zobrazeno 2615×

Vždy to být láska na první pohled nemusí.

13. kapitola

„Jsem v háji!“

„Jak v háji?“ zjišťovala Afrodita a nakoukla mi pod ruku.

„To není ještě tak hrozné. Lepší, než kdyby tam bylo napsané, že neexistují. To by byl průšvih, ale teď vlastně musíš najít jen tu správnou duši a poslat ji na zem v podobě ženy nebo muže. Myslím, že Edward by byl radši za podobu ženy,“ utěšovala mě.

„Jen najít tu správnou duši? To mi nepřipadá nejlehčí,“ rejpla jsem si.

„Alespoň na rozdíl od ostatních víš, že na zemi jeho drahou polovičku hledat nemáš,“ poukázala na mé výhody.

„Ale jak mám hledat mezi mrtvými?“ zjišťovala jsem.

„Můžeš uspořádat konkurs,“ zazubila se a odněkud vylovila kousek čokolády.

„Afrodito!“

„Ale ono to tak skoro je, budeš muset procházet duše čekající na další život ve frontě a určit, která je ta správná. Až ji najdeš, tak uděláme výjimku a pošleme ji Edwardovi v podobě, jakou bude potřebovat. Má to jen jednu nevýhodu. Takhle můžu pro Edwarda oživit pouze jednu duši. Máme pouze jeden pokus na oživení správné duše,“ vysvětlila mi.

„Takže mým úkolem bude poznat Edwarda natolik, abych mu byla schopná mezi dušemi pravou lásku najít,“ hlesla jsem.

„Přesně tak,“ ujistila mě Afrodita. „Vím, že to není lehký úkol, ale pokud chceš Amora porazit, jinou možnost nemáš.“

„Hm, tak já mu jdu ukrást další deník. Myslím, že ty deníky mi nejvíce pomohou s hledáním,“ poukázala jsem na to, co jdu dělat a přemístila se k Edwardovi do pokoje. Už dávno všichni byli ve škole a v práci. Vrátila jsem Edwardovi dočtený deník a vybrala si nový. Věděla jsem, že mám tentokrát ještě spoustu času a pustila jeho wifi věž. Překvapivě v ní měl Debussyho a jeho Clair de Lune. Ačkoli klavírní verze je překrásná, tak na novém cdéčku od Davida Garreta byla také úžasná.

Davida Garreta jsem poslouchala, když jsem byla ještě stařenka. Kvůli tomuhle fešákovi s houslemi jsem se naučila používat počítač. Milovala jsem klasickou hudbu, ale moderní předělávky od některých muzikantů byly také moc krásné a měly, co do sebe. I když jsem asi plně nedoceňovala elektronické remixy, které mi můj vnuk s nadšením přehrával. Třeba od toho holandského dýdžeje, co se jmenuje nějak jako Těsto?

Lehla jsem si na Edwardovo kanape a otevřela deník číslo tři.

Z počátku se v deníku nic extra nedělo. Popisoval jen svůj šťastný návrat domů a milé přijetí Carlislea a Esmé. Neptali se na jeho zážitky a ani důvod, proč se vrátil. Jenže život v jejich společnosti pro něj byl velmi náročný. Ačkoli před ním své vášně mírnili, neunikl jim.

Snažil se jejich milostné chvilky ignorovat, a tak objevil klasická díla od Shakespeara a jiné knížky. Čtení nebylo jediné, co mohl ve svém věčném životě dělat. Proto začal také studovat medicínu, ale pouze teoreticky. Bál se praktické části. Krev bylo něco, čemu měl velké problémy odolávat. Sice se jeho žízeň zmírnila po návratu domů, ale i tak se necítil jistý kramflecích. V nevětrané pitevně by sice asi neměl chuť na nebožtíka, ale možná by tam byl nějaký medik k zakousnutí. A psychiatrie jeho snem nebyla, stačilo, že mu lidé nevědomky přehrávají svá trápení a úchylky, slyšet je nahlas opravdu nepotřeboval.

Upírský život se mu stal stereotypem. Učil se a lovil. Nic víc. Až jednoho dne se něco změnilo. To když Carlisle domů donesl polomrtvou Rose.

Edward nesouhlasil s její proměnou, ale Carlisle se prostě nenechal zastavit. Myslel si, že jí tím nějak zachrání. Jí ale už nebylo pomoci. Vzpomínky na její znásilnění ji provází do konce věčnosti.

Z deníku:

Jejím tělem se proháněla bolest a nikdo z nás jí nemohl pomoci. Žádný dotyk jí nemohl ulevit. Žádná milovaná bytost, která by tu na ni čekala jako Carlisle na Esmé. Čekal ji stejný osud jako mě.

Ačkoli Carlisle předpokládal, že se s Rose dáme dohromady, mýlil se. Už když se měnila, jsem věděl, že víc než za sestru ji nepřijmu. Sice byla překrásná, ale pro mě nebyla.

Jasně, to jsem věděla i já, že pro něj není. O Rose vím, že je blondýna, čímž jsem ji automaticky mohla vyškrtnout ze seznamu. Nesmím hlavně na to zapomenout, až najdu tu jeho pravou duši, neproměnit ji v blondýnu.

Celou proměnu proklínala nějakého Royce Kinga a slibovala mu smrt, jakmile se probudí. Věděl jsem, že z toho bude průser, ale radši jsem se snažil tyhle její myšlenky ignorovat. Moc dobře jsem věděl, jak se bude cítit po probuzení. Nějaký Royce King jí asi zajímat nebude.

Jenže to jsem nevěděl, jak moc jsem se mýlil.

Hned po proměně na všechny vrčela jako upír. Nadávala a málem Carlislea roztrhala a opravdu jsme měli hodně práce ji uklidnit. Všechno pochopila, ale i tak. Dřív než jsme jí stihli zastavit, udělala to, co měla v plánu celou proměnu. Šla zabít Royce Kinga a jeho kumpány.Za ponížení a za špatný konec jedné pohádky.

V dalších dnech po jejím návratu jsem se jí vyhýbal. V hlavě jsem viděl, co udělala s Kingem a jeho kumpány a byl bych opravdu nerad, kdybych skončil jako oni. Žádné takové vzrušení jsem nehledal. Prostě jsem se snažil Rose vyhýbat. Ale abych z Rosalie nedělal vraždící monstrum, ve skutečnosti jsem věděl, že by mě nezabila jen tak z rozmaru, protože když se zrovna nekontrolovala, cítil jsem hloubku jejího žalu a beznaděje. Jenže osamělá Rosalie si mé chování občas brala trochu víc osobně, než bych čekal.

Překvapivě mě občas chtěla trápit různými novými francouzskými modýlky a předváděčkou svého vnadného výstřihu. Snažil jsem se být elegán a nekoukat jí přímo do výstřihu, ale když myslela na to, jak jí padne ten nový korzet, nemohl jsem se bránit jejímu pohledu do zrcadla na to, jak je sexy.

Co si budeme povídat, ani jsem se bránit nechtěl. Koukat se přeci na hezké ženy můžu, ne? A navíc jsem dělal dobrý skutek, když jsem se náhodou zatvářil uznale, má sestra měla hned lepší den. Je ale pravda, že jsem Rose většinou pěkně deptal tím, jak jsem na venek dělal, že jsem vůči ní úplně chladný, ale nic víc, než se občas podívat, jaký hezký kus prádla si koupila, mě nezajímalo. Chtěl jsem být prostě dobře informovaný o ženské módě. Nikdy jsem nevěděl, kdy potkám tu pravou, ale vždy jsem chtěl být na dotyčnou připravený, abych se jí překvapeně neptal na to, co jsou to podvazky a k čemu jsou. Tak na tohle jsem svým způsobem měl Rose. Teda alespoň do té doby než si přinesla Emmetta. To se teprve naše domácnost pořádně změnila.

Když Emmetta donesla, bylo mi hned jasné, že jeho proměna není jenom kvůli jeho záchraně, ale částečně i pro ni. Viděla v něm syna své kamarádky, kterého párkrát hýčkala ve svých rukách. Carlisle se tentokrát ohlížel na můj názor, protože se poučil s Rosiny proměny. Nechtěl, aby dotyčný někoho zabil jako Rose a její šílené nálady ho taky deptaly. Nebyla jako Esmé, kterou zatáhl do postele a ona byla pak jako beránek. Někdy jsem míval pocit, že něco takového ode mě očekává, ale já mu hned na začátku řekl, aby s ničím takovým nepočítal.

Nakonec jsem Carlislea v Emmettově proměně podpořil. Když proměna započala, otočil jsem se na Rose se slovy:

„Postarej se o něj. Ty jsi ho chtěla a doufej, že on se s tím smíří a nebude tě chtít roztrhat stejně jako ty Carlislea.“ Nemínil jsem ji v ničem podporovat a ukázat na to, jak je sobecká. Nikdy Carlisleovi svou proměnu neodpustila a jen já jsem to v její hlavě viděl.

Dnes jsem konečně u uhlazeného Edwarda objevila tvář rozmazleného pubertálního fracka. Nevím, jestli člověk musí být žena, aby Rosalii porozuměl, ale já jí jako matka, babička i prababička chápala. Bylo pro ni snazší zemřít po ponížení, které prožila, po bolesti z nenaplnění smyslu své existence, kterou musela prožívat každý den i každou noc. Možná že Edward jen žárlil, že i Rose ho přeskočila a přinesla si domů člověka. Možná v ní viděl sám sebe, i on se se svou rolí predátora dlouho vypořádával.

A navíc to byla ženská, a jak jsem vypozorovala, tak ani o mnoho let později jim prostě Edward nebyl schopen porozumět, přestože jim viděl do hlavy. Vyměnila jsem ve věži cédéčko a zvědavě se vrátila k přeměně mohutného Emmeta.

Hned jak jsem se vrátil ke konci Emmettovi proměny, zjistil jsem, že se neproměňuje jen Emmett, ale i Rose. Každou vlnu bolesti prožívala s ním a utěšovala ho. Bylo jí jedno, že se už nějaký ten den nemyla a neupravovala. Snažila se mu být oporou a já viděl její oddanost, a to ho pořádně ještě ani neznala. Velmi mě pak zajímalo, jak on se zachová, až zjistí, co se z něj stalo.

Když už konečně docházelo ke konci proměny, připravili jsme se a čekali. Jakmile se Emmett probudil, zvedl se a sjel nás pohledem. Jeho reakce na nás byla nepředvídatelná a neočekávaná. Naprosto mě jeho první myšlenky dostaly do kolen. Rose na něj láskyplně koukala a čekala, co z něj vypadne a on měl v hlavě jen:

„Tak jo, kde je ten medvěd? Cítím, že tentokrát bych ho dostal!“ Takže mi v ten moment bylo jasné, že se láska na první pohled z Emmettova hlediska nekoná.

Ulevilo se mi,přeci jen to s tím naším Edwardem nebude tak zlé, když i u Rose poznal lásku. Horší však bylo to, že mi Rose připomněla mou rodinu. Copak asi dělají mé děti? A vnoučata? Jak ráda bych je zase viděla a objala.

12. kapitola 14. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

19)  NoName (31.03.2011 03:53)

Emmet

18)  Abera (31.03.2011 00:48)

17)  semiska (30.03.2011 23:58)

Emmett prostě válí Nádherná kapitolka, bavila jsem se. Snad se jim to s Afroditou povede.

16)  Jula (30.03.2011 21:21)

Emmett a jeho prohášení na konci mě dostalo do kolen
Doufám, že Bella na svém obláčku už brzy pochopí, že ona je ta jediná pravá pro Edwarda

14)  lied (30.03.2011 18:35)

12)  eMuska (30.03.2011 17:03)

Chm, tak teda Rose... Skvelé, úplne! ľúbi sa mi to! super!!!

10)  Diosa (30.03.2011 15:43)

Ok, už jsem se asi vyléčila... Ale já už chci, aby to zjistila! Přece není možné, aby to tak dlouho trvalo nebo ano? Jinak tleskám a nemám slov

8)  MaiQa (30.03.2011 14:49)

Ježiši. Emmett zase válí.

6)  Eleanor (30.03.2011 13:18)

Holky, jsem ráda, že vás Carlisleovo řešení manželských problémů tak pobavilo, jako mě když jsem to psala.
Jinak v dalším díle se posuneme celkem dopředu a bude docházet k zásadnímu zlomu. Máte se na co těšit

5)  Dennniii (30.03.2011 11:18)

Ježiš ta Emmettova hláška na konci , ikdyž nějak takhle bych si to jeho probuzení dovedla představit
No a tohle: "Nebyla jako Esmé, kterou zatáhl do postele a ona byla pak jako beránek." tak to už byl můj konec, já normálně lezla zpod stolu se záchvaty smíchu tak takhle Carlisle řeší manželské problémy s Esme
Tak si tak říkám, že jestli Bella skutečně upořádá konkurz, tak asi nebude spokojená z žádnou kandidántkou
Jinak deník byl krásně popsanej a těším se na třetí deník, třeba bude plnej Emmettových lumpáren
Absolutně boží kapitolka, jsem moc zvědavá co si chystáš dalšího a jak a kdy Bella přijde na to, že ona je ta jediná...

4)  Linfe (30.03.2011 10:35)

Emmettova hláška na konci byla fakt nejlepší

3)  Bosorka (30.03.2011 09:44)

Nebyla jako Esmé, kterou zatáhl do postele a ona byla pak jako beránek
takhle to u nich chodí

2)  KalamityJane (30.03.2011 08:47)

Super , ale už by to chtělo trochu pokročit v ději

1)  Janeba (30.03.2011 08:44)

El, nádherná hudba, bezvadná kapitolka a jsem fakt zvědavé, jak to navlíkneš!!
Děkuji!!

1