Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Cullenovic rodinka ví, proč je Bella ve Forks. Teda, myslí si to. Řekne jim Bella, kdo doopravdy je? Jessičina pomsta se trochu vyhrotí, ale Carlisle s Esme včas zasáhnou.

Otočil se a chtěl něco namítat, ale dřív, než stihl cokoli říct, si to rozmyslel. Jeho ruka se od té mé oddělila a on zmizel. Podívala jsem se na svého zachránce a zjistila, že je to Edward. Stál u svého auta společně s jeho sestrou Rosalie.

„Díky,“ řekla jsem a chtěla odejít.

„Chceme s tebou mluvit,“ řekla Rosalie tvrdě, bez známky úsměvu.

„Rose!“ okřikl ji Edward.

„Co potřebujete?“ zeptala jsem se.

„Asi by to bylo lepší dál od lidí,“ řekla Rosalie a odcházela pryč. Edward se vydal za ní a ještě mi stihnul pokynout, abych šla s nimi.

Zastavili se někde na rohu parkoviště a čekali, až k nim dojdu.

„Víme proč jsi tady,“ začal Edward.

„Opravdu?“ zeptala jsem se překvapeně a tváře mi zčervenaly.

„Jo,“ odpověděla Rosalie a přiblížila se ke mně. Vypadala jako bohyně hněvu. Na tváři měla tvrdou masku a z očí jí šlehaly blesky.

„Řekni Arovi, ať dá mým sourozencům a celé rodině pokoj. Nikdy nebudou v jeho gardě. Možná si myslel, že se o takový unikát jako ty budeme zajímat a sblížíme se, ale to se nestane,“ řekla tvrdě a společně s Edwardem odcházela. Ohromeně jsem na ně zírala a snažila se si uspořádat myšlenky.

„Počkejte, já Ara neznám,“ zavolala jsem a přiměla je zastavit.

„Tak kdo teda jsi?“ Povzdechla jsem si.

„Byla jsem strážný anděl, ale potom jsem porušila nějaké zákony nebe a byla poslána na zem.“

„Proč bychom ti měli věřit?“ zeptala se Rosalie.

„Kdyby jsi byla anděl, tak máš křídla,“ pokračoval Edward. Sundala jsem si bundu, otočila se k nim zády a vyhrnula si kousek trička na zádech. Ukázala jsem jim tak své jizvy.

„Táhnou se až k lopatkám,“ řekla jsem a ucítila jsem po nich přejíždět něčí ruku. Celá jsem se zachvěla. Tohle mohl způsobit jedině Edward.

„Záříš na slunci?“ zeptal se.

„Nevím, nejspíše ne.“

„Tak proč jsi tady?“ Nechápavě jsem se na něj podívala. Pochopil.

„Forks je nejdeštivější místo ve Státech. Proč jsi tady, když ti slunce nevadí?“

„Byla jsem strážný anděl Angely Weberové. Chtěla jsem ji poznat a chtěla jsem poznat vás. Vím, že jsme přirození nepřátelé, ale taky vím, že jste jiní než ostatní vašeho druhu. Vím, že lidem neubližujete.“

„Jsme rádi, že to víš, ale pro nás všechny bude lepší, když se budeme navzájem vyhýbat,“ řekl Edward a společně s Rosalie odešel ke svému autu. Dívala jsem se za nimi dokud nevyjeli z parkoviště a teprve potom se vzpamatovala.

Domů jsem šla zamyšlená a zklamaná. Ty slova z Edwardových úst mě bolestivě zasáhla. Nechtěla jsem se mu vyhýbat a nechtěla jsem, aby se vyhýbal on mně. Zaklapla jsem za sebou domovní dveře a svalila se na postel.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale už se stmívalo, když se ozvalo zaklepání.

Otevřela jsem dveře a s úžasem zůstala zírat na osobu před sebou.

„Co chceš?“ zeptala jsem se znechuceně.

„Tebe,“ zasmál se ten kluk z parkoviště.

„Řekla jsem, že s tebou nechci nic mít a svůj názor jsem nezměnila,“ řekla jsem a zabouchla dveře. Než jsem je ale stihla zamknout, znovu se otevřely a shodily mě na zem.

„Žádná holka mi ještě nedala kopačky. Když něco chci, dostanu to,“ řekl a násilím mě zvedl ze země. Pevně se na mě přitisknul a začal mě líbat na krku. Zmítala jsem se v jeho sevření, ale vůbec mi to nepomáhalo. Kopala jsem ho a bušila do něj pěstmi, ale to ho pobouzelo jen k dalšímu a drastičtějšímu líbání. Svalil mě na pohovku a hladil mě po celém těle. Po pár škrábancích, které utržil, mi ruce semknul nad hlavou. Slzy mi tekly proudem a síla bránit se mě opouštěla. Mojí poslední nadějí byl zvuk auta, který jsem zaslechla.

„Pomoc! Prosím, pomoc!“ vzlykala jsem a nové síly vzdorovat, vypluly na povrch.

„Pomozte mi!“ vzlykla jsem a najednou jsem na pohovce zůstala sama.

Schovala jsem si hlavu do dlaní a rozvzlykala se ještě více. Vzápětí mě objaly něčí paže, ale já instinktivně ucukla.

„Jste v pořádku, Isabello? Neublížil vám?“ zeptal se starostlivý ženský hlas. Ženský – to mě trochu uklidnilo. Donutila jsem se posadit a otevřít oči. Přede mnou seděla Esme Cullenová a starostlivě mě pozorovala.

„Jste v pořádku, slečno Swanová?“ ozval se za mnou mužský hlas a já sebou trhla.

„Promiňte, nechtěl jsem vás vylekat. Jsem Carlisle Cullen,“ představil se.

„Co tady děláte?“ zeptala jsem se stále vyděšená. Neměla jsem myšlenky na zdvořilou konverzaci.

„Přišla jsem se s vámi dohodnout na zařízení pokoje pro hosty a můj manžel s vámi chtěl mluvit. Před dveřmi jsme slyšeli jak voláte o pomoc, tak…“ nedokončila větu. Ani nebylo potřeba. Moje třesoucí se tělo vyprávělo ten příběh pořád dokola.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a snažila se zadržet slzy.

„Neudělal vám nic?“ zeptal se Carlisle. Zakroutila jsem hlavou.

„Naštěstí jste přišli včas,“ odpověděla jsem vyklepaně. Nechtěla jsem ani pomyslet, co by se stalo, kdyby nepřišli.

„Nechcete alespoň na noc k nám?“ zeptala se Esme.

„Ne, budu v pořádku. Myslím, že se už nevrátí,“ odpověděla jsem, ale pravda byla jiná. Ve skutečnosti jsem byla strašně vystrašená a bála se toho, že by se tady ještě mohl objevit, ale nechtěla jsem je otravovat.

„Tím bych si nebyl tak jistý,“ ozval se Carlisle.

„Byla bych klidnější, když bych věděla, že jste v pořádku. Mohli bychom v klidu vyřešit všechny věci. Krom toho, mám doma rozdělané návrhy na přestavbu té koupelny,“ usmála se Esme.

„Nechci vám tam překážet.“

„Ale, Isabello! Tedy, slečno Swanová,“ opravila se.

„Tykejte mi. Oba,“ poprosila jsem je. Přikývli.

„Budeme rádi, když nás bude o jednoho více. A konečně si můžu oprášit svoje vědomosti v kuchyni. Teda, jíš?“ optala se.

„Já, ano, ale-“ začala jsem, ale byla jsem přerušena Carlislem.

„Žádné ale. Jedeme,“ řekl. Přikývla jsem a následovala je k autu.

 

„Co tady dělá?“ zeptal se Edward, když mě uviděl vcházet vchodovými dveřmi.

„Edwarde!“ okřikla ho Esme.

„Říkala jsem, že to není nejlepší nápad,“ řekla jsem a chtěla odejít.

„Počkej, Isabello! Byl to dobrý nápad,“ zadržela mě Esme. „Omlouvám se za svého syna,“ řekla a naštvaně se na něj podívala. Vzápětí se přes jeho obličej přehnala maska bolesti a usadil se v něm omluvný výraz. Jeho pohled, směřovaný na mě, vypovídal stejné emoce.

„Za to ti Edward určitě rád půjčí svůj pokoj,“ usmála se Esme a kývla na Edwarda. Ten se bez jakéhokoli slova otočil a vydal se po schodech nahoru. Následovala jsem ho až do jeho pokoje.

„Nechci vám tady překážet,“ začala jsem, když jsem vešla dovnitř. „Klidně odejdu, jestli chceš.“

„Ne, já… omlouvám se za moje chování. Klidně tady zůstaň. Kdyby jsi něco potřebovala, tak řekni.“

„Děkuju,“ přikývla jsem. Odešel z pokoje a nechal mě tam samotnou. Za chvíli někdo zaklepal na dveře.

„Dále.“

„Esme mě poprosila, abych ti něco půjčila,“ řekla Alice odměřeně a položila hromádku oblečení na stůl.

„Jestli chceš, tak se okoupej.“ Ukázala na dveře v pokoji a odešla. Povzdechla jsem si. Trápilo mě, že se chová takhle. Doufala jsem, že budeme kamarádky, ale vypadá to, že Alice nechce. Zahnala jsem na chvíli tyhle myšlenky a vlezla do sprchy. Chtěla jsem ze sebe smýt polibky a doteky z dnešního odpoledne. Tělo se mi zase otřásalo vzlyky a vzpomínky nešly vyhnat z hlavy. Snažila jsem se uklidnit, ale po chvíli jsem to vzdala a vypnula vodu. Popadla jsem první ručník a celá se do něj zabalila. Voněl stejně jako on. Ta vůně mě omamovala. Když jsem se vzpamatovala, vylezla jsem z koupelny. V tu samou chvíli se otevřely dveře a do pokoje vešel Edward.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

5)  nikolka (18.11.2011 18:48)

ehm... umučiť jessicu, umučiť toho chlapca z parkovisku !!!
a ten koniec? čo to je za koniec?

ODCULTI

4)  ODCULTI (27.08.2011 14:55)

juhu uz mam tvaletak na t jess takze jess vytej v zachode

3)  Tru (15.11.2010 14:46)

Chudák holka, ale dobře to dopadne, viď?:) Kdybych byla mrška, tak jsem u poslední kapči, ale to bych přišla o spoustu zajímavostí:)

2)  kamča (01.09.2010 14:44)

začíná to bejt zajímavý...D moc pěkný :)

Karolka

1)  Karolka (16.07.2010 00:00)

Tak to sorry, ale letím dál. Nemůžeš čekat, že po té poslední větě tady budu něco psát. Uáááááááááááááá! Ty mě fakt masíruješ!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek