Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Zápis do školy. To je jediná možnost, jak se dostat k Edwardovi blíže. Pomůže to?

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, odkud ji znám. Esme Cullenová – nevlastní matka mého anděla. Byla to moc milá žena, ale jedna věc na ní mě znepokojila, vlastně kolem ní. Jakkoli se pohnula, kamkoli šla, byla kolem ní lehce našedlá záře. Nevěděla jsem, co to znamená, ale věděla jsem, že Joan a ostatní lidé, které jsem potkala, nic takového neměli.

Když jsem si prohlédla celý dům, paní Cullenová mi předala klíče a odjela. Vzala jsem tašku a odnesla ji do ložnice. Nebyla moc velká, ale světle zelené stěny ji rozšiřovaly. Naproti dveřím byla velká postel pro dva a vedle ní dva noční stolky. Hned vedle dveří byl velký stůl a nad ním snad ještě větší zrcadlo. Na pravé stěně od stolu, bylo velké okno a na levé obrovská skříň, moje věci by nezabraly ani polovinu.

Kolem sedmi večer jsem měla vše hotovo. Sedla jsem si na pohovku a přemýšlela, co budu dělat zítra. Věděla jsem, že jsem jen krůček od setkání s mým andělem a tím posledním krůčkem byl zápis na Forkskou střední.

Hned ráno jsem tam měla namířeno. Vstala jsem dříve, než jsem měla naplánováno. Nemohla jsem dospat, zřejmě jsem byla nervózní z toho, že ho konečně potkám. Všechny lidské vlastnosti mi najednou byly tolik vlastní. Všechno pro mě bylo přirozené. Práce s elektronikou, nákupy v obchodech, nic z toho jsem za svého lidského života neměla, ale přesto je to tak… přirozené.

Už je to dlouho, co jsem byla člověkem. Psal se rok 1412, když jsem se narodila. Žila jsem s rodiči a starším bratrem v malé chýši. Když mi bylo 17 let, splašilo se ve městě stádo koní a já nestihla utéct. Měla jsem hodně zranění a ještě ten den jsem zemřela. Potom jsem se dostala do nebe a zůstala tam až do teď.

Zahnala jsem vzpomínky na minulost a šla do koupelny. Pustila jsem si horkou vodu a cítila, jak mě nervozita opouští. Bohužel, když jsem ji zase vypnula, nervozita byla zpátky.

Vrátila jsem se do ložnice a otevřela skříň. Vyndala jsem z ní černé kalhoty, černé tričko na ramínka s bledé modrými kytičkami a černou mikinu. Byla sice polovina dubna, ale tady ve Forks už po sněhu nebylo ani památky. Oblékla jsem se, trochu pročísla vlasy, najedla se a vyšla z domu. Rozhlédla jsem se po okolí a nadechla se čerstvého vzduchu. Bylo tady nádherně. Stromy se začínaly zelenat a všude byl klid. Znovu jsem se nadechla a vydala se směrem ke škole. Naštěstí jsme kolem ní včera s paní Cullenovou projížděli, takže jsem přesně věděla, kde ji najdu.

Po pár minutách chůze jsem došla až na školní parkoviště. Vyučování už zřejmě začalo, protože na parkovišti nebylo ani živáčka. Procházela jsem jím až k budově školy a na konci si všimla stříbrného auta. Přesně toho, kterým jezdil můj anděl. Takže je tady, možná ho uvidím. Cítila jsem, jak se mi na tváři rozlil úsměv.

Sekretariát jsem našla celkem snadno. Za stolem seděla starší žena a prohlížela nějaké papíry.

„Přejete si?“ zeptala se, když jsem vstoupila do dveří.

„Ehm… Dobrý den, chtěla bych se zapsat na zdejší školu,“ řekla jsem potichu.

„Jasně… ehm… zapsat se. Ano… vydržte… hned, hned to bude,“ koktala sekretářka a otáčela se pořád dokola. Konečně našla co hledala.

„Tohle si vyplňte,“ řekla, podala mi nějaký papír a ukázala na stůl v rohu místnosti. Sedla jsem si na dřevěnou židli, která tam byla a prohlédla si papír.

Jméno, bydliště, datum narození, rodné číslo, jméno matky a otce atd.  Tohle byl celkem problém, musela jsem si vymýšlet.

Jméno bylo jasné, Isabella, ale chtěli i příjmení. Nenapadlo mě nic jiného, než si vzít příjmení Joan a uvést ji jako svou matku. Ostatní údaje jsem si vymyslela, až na adresu.

Sekretářka to prolétla očima a potom se podívala na mě.

„Pojďte se mnou,“ řekla a odváděla mě někam pryč. Došli jsme až před dveře ředitelny.

„Pane Greene, slečna Swanová by chtěla nastoupit na naší školu,“ řekla a odešla z místnosti.

„Posaďte se,“ pokynul mi a já poslechla. Pomohl mi vybrat si rozvrh a po deseti minutách mě odvedl na první hodinu – historii.

„Slečno Davisová, vedu vám novou studentku.Isabellu Swanovou,“ představil mě ředitel a odešel pryč.

„Posaďte se,“ usmála se na mě profesorka. Přikývla jsem a otočila jsem se ke třídě. Bylo jenom jedno volné místo a to vedle Angely. Byla jsem ráda, že mám sedět zrovna vedle ní, měla jsem ji ráda a jako svěřenkyně byla bezproblémová a skvělá. Potom mi pohled sklouzl na lavici vedle ní. Ten jediný pohled mi zastavil srdce. Moment, moje srdce bije? Neuvědomila jsem si to až do teď. Donutila jsem své nohy k chůzi a cítila, jak se mi na tváři rozlévá úsměv. Seděl tam, seděl v lavici vedle mě. On a jeho prťavá sestřička. Než jsem sklopila zrak, stihla jsem si všimnout podivné záře. Stejné záře, jako měla jejich nevlastní matka. A na okamžik jsem zahlédla i stejné vyděšené výrazy jako měla ona. Sotva jsem dosedla na židli, Alice se odtáhla co nejdál ode mě. Zamračila jsem se. Bylo mi líto, že se mě štítí zrovna ona, ačkoli jsem nevěděla proč. Z přemýšlení mě vytrhnul až Angelin hlas.

„Ahoj, já jsem Angela,“ představila se mi.

„Isabella,“ řekla jsem a usmála se. Angela se potom věnovala hodině, ale moje pozornost se ubírala na lavici vedle nás. Byli ještě krásnější, než jsem je viděla v nebi. Skutečnost byla naprosto jiná. Snažila jsem se je pozorovat nenápadně, ale zřejmě se mi to nepovedlo. Alice se na mě ke konci hodiny podívala se strachem v očích a nechápajícím výrazem. Ten pohled mě donutil věnovat se hodině, ale sotva jsem se otočila k tabuli, zazvonilo.

„Chceš někam odprovodit?“ zeptala se mě Angela mile.

„Teď bych měla mít biologii,“ usmála jsem se a Angela přikývla.

„Ta je v budově A. Hned vedle mám trigonometrii, takže tě tam odvedu.“

„Děkuju, asi bych se tady jinak ztratila,“ zasmála jsem se a následovala ji ze třídy ven. Celou cestu jsme si povídaly. Chtěla o mně něco vědět, ale když si všimla, že o sobě nerada mluvím, začala mi vysvětlovat, jak to na téhle škole chodí. Byla jsem jí vděčná. Bála jsem se, jak to budu zvládat, ale věděla jsem, že Angela mi vždycky pomůže.

„Tak tady máš učebnu,“ řekla a ukázala na dveře. Povzdechla jsem si, vůbec se mi tam nechtělo. Na minulé hodině mě všichni probírali a můj citlivější sluch to zachytil.

„Budeš si muset zvyknout,“ usmála se Angela, když jí došlo, na co myslím. „Ve škole budeš rarita ještě pár týdnů.“

„Děkuju,“ zasmála jsem se ironicky a vydala se do učebny. Pohled všech se stočil na mě a já začínala být nervózní. Našla jsem si místo vedle nějaké dívky v zadní lavici a snažila se dělat, že tady nejsem.

Hodina uběhla celkem rychle, za což jsem byla ráda. Před třídou už mě čekala Angela.

„Další hodina?“ zeptala se.

„Hmmm…“ zabručela jsem a podívala se do papírů, které mi dal ředitel. „angličtina.“

„Budova B,“ řekla ihned a bez rozmýšlení se vydala ven.

 

„Tak hodně štěstí,“ popřála mi a šla na svou hodinu.

Sotva jsem vešla do třídy, znovu všichni utichli. Povzdechla jsem si a rozhlédla se po třídě. Vypadalo to, že už nikde není místo, ale pak jsem ho našla, poslední – vedle osoby, kvůli které jsem sem přijela. Snažila jsem se zakrýt úsměv a šla za ním. Jeho bronzové vlasy se leskly pod umělým osvětlením učebny a karamelové oči mě zkoumaly. Jeho dokonalé tělo se rýsovalo pod perfektně padnoucí černou košilí, která skvěle kontrastovala s jeho bledou pokožkou.

„Je tady volno?“ zeptala jsem se a podívala se mu do očí. Mohla jsem se v nich topit třeba hodiny a nenasytila bych se. Mohly mě probodávat kdykoli se jim zachtělo a já bych pokaždé ztratila řeč.

„Samozřejmě,“ odpověděl a otočil se k tabuli.

Pozitivní zpráva byla, že si mě alespoň někdo nevšímá. Negativní na tom ale byla osoba, která mě ignorovala. Povzdechla jsem si a  tím na sebe strhla jeho pozornost.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

3)  nikolka (18.11.2011 17:28)

sú blízko seba... sedia vedľa seba
trápi ma jedna maličkosť... necítia oni, že je iná, že pochádza z neba? Nevidia aj oni žiaru okolo nej ako Is?

2)  Tru (15.11.2010 14:16)

Copak se tam asi děje....hm, tleskám

Karolka

1)  Karolka (15.07.2010 23:35)

Nechci ten komentář odbýt, ale jsem strašně napnutá, těším se na další kapču. Co odpuzovalo Alici? Zajímá ho Is aspoň trošku? No letím dál a tleskám!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Volturi