Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Konec příběhu?

Stal se ze mě anděl pomsty. Anděl, kterého vyloučilo nebe i samo peklo. Anděl horší než samotný ďábel. Anděl, který vždy dostane svou pomstu. A já nebudu výjimkou.

Vyšla jsem ven z domu a nadechla se čerstvého vzduchu. Byl cítit deštěm. Tak nádherně voněl. Byla noc, ideální čas na pomstu.

Stačilo pár zatřepotání křídly a vznášela jsem se vysoko nad zemí.

„Tohle bude zábava,“ zasmála jsem se a hloubka mého hlasu mě zaskočila. Pomalu jsem se vznesla ještě výše a vzdalovala se od svého domu.

Protínala jsem dešťové kapky a ty mě příjemně chladily na křídlech. Trvalo chviličku a dostala jsem se na místo, které jsem potřebovala. Čekala jsem, až dotyčná osoba vyjde z domu a bude sama. Nenechala mě čekat dlouho. Procházela se kolem domu. Čekala jsem dokud nezašla za roh, to byla moje příležitost.

Pomalu jsem se jí snesla za záda.

„Tanyo,“ zašeptala jsem s hrozivým úšklebkem. S úlekem se otočila.

„Be-Bello? Co tady děláš?“ zeptala se a snažila se zakrýt strach ve svém hlase.

„Přišla jsem si promluvit,“ zasmála jsem se.

„Dobře,“ usmála se. „Ráda tě vidím.“

„Ale, Tanyo,“ zamračila jsem se. „Nechme toho přetvařování. Odhoď masku, nejsme kamarádky. A nikdy jsme nebyly. Celou dobu ses jenom přetvařovala. Tak se přiznej. Vím, co jsi udělala Angele.“ Její oči se rozšířily a na tváři se jí usadil zděšený výraz.

„Nevím o čem mluvíš.“

„To máš tak malou paměť? Myslela jsem, že upíři si pamatují více věcí. Tak já ti to teda řeknu. Vydávala ses v telefonu za mě, aby jsi ji mohla vylákat do lesa, kde jsi ji zabila. Zabila jsi bezbranného člověka a náramně sis to užívala. Opravdu si nepamatuješ?“ zeptala jsem se a soudě podle jejího výrazu, jsem měla pravdu.

„Dobrá, odhalila jsi mě,“ pohodila rukama. „Nesnášela jsem tě už od začátku, protože jsi mi sebrala Edwarda. Ale teď je se mnou. Vybral si mě, s tebou se rozešel,“ řekla posměvačně. „Byla jsi jenom jeho rozptýlení. Nikdy tě doopravdy nemiloval, i když do dopisu napsal něco jiného. Fascinovalo ho to, co jsi. Byla jsi pro něj jenom hračka, kterou mohl zkoumat. Nic víc. Ale mě miluje.“

„Opravdu? A co kdyby se Edward dozvěděl, že jsi vrah?“ Její vítězoslavný výraz se teď změnil v naštvaný.

„Nedozví se to. Já mu to neřeknu a ty taky ne. To nedovolím,“ řekla a vrhla se na mě. Naštěstí jsem byla rychlejší a vznesla se do vzduchu.

„Neboj, tohle moje pomsta nebude. Nic mu neřeknu. Mám lepší věci na práci. Doufám, že ses pořádně rozloučila s rodinou, protože je už nikdy neuvidíš,“ zasmála jsem se a zatřepotala křídly. Do dlaně se mi snesl černý prášek.

„Sbohem, Tanyo,“ řekla jsem a foukla. Prach se rozvířil a dopadl na ni.

„Ne, NE!“ vykřikla, ale nakonec se svalila na zem.

„Tanyo?!“ slyšela jsem křiknou kousek od nás a poznala ten důvěrně známý hlas.

„Bello?“ podivil se, když mě uviděl ve vzduchu. Jeho obličej brázdila bolest a smutek. Nejprve jsem se chtěla pomstít i jemu, ale teď jsem to nedokázala. Nemohla jsem ublížit někomu, koho i přes všechnu bolest stále miluju. Osobu, která mě udržovala při životě. Ta samá, která mě teď zabíjí.

Vzápětí se objevil zbytek Cullenových a vyděšeně těkali očima mezi mnou a Tanyou. Carlisle se k ní ihned rozeběhl. Vyděšeně se na ni podíval a potom na mě.

„Proč?“ zašeptal.

„Zabila Angelu. Jenom proto, aby mě zničila. Teď má to, co si zasloužila.“ Edwardův výraz se stal ještě bolestnějším a ostatní členové rodiny na tom nebyli o moc lépe. Ty výrazy a smutek dostaly na povrch tu starou, hodnou Bellu. Bellu, která by nikdy nikomu neublížila.

Oblečení se mi začalo měnit a křidla se začaly ztrácet. Zase mě pohltila ta ukrutná bolest a moje tělo bezvládně padalo k zemi.

Místo dopadu na zem mě však čekala chladná náruč.

„Bello,“ zašeptal zlomeně. Rychle jsem se z jeho náruče vysmekla a postavila se na nohy.

„Nech mě!“ křikla jsem a couvala směrem k lesu.

„Bello, počkej!“

„Nebudu čekat. Už jsi mi ublížil dost. Kvůli vám se ze mě stal anděl pomsty,“ vykřikla jsem a rozbrečela se.

„Nenávidím vás. Slyšíte? NENÁVIDÍM!“ řekla jsem a vběhla do lesa.

Probíhala jsem mezi stromy a každou chvíli zakopla o nějaký kořen. Přesto jsem nikdy nespadla. Slzy mi kapaly z očí a vítr se snažil osušit ty vlhká místa. Marně. Slzy mě nenechaly napokoji a stále tekly. Přemýšlela jsem nad tím, co se teď stalo. Vždyť já jsem zabila živého tvora. I když byla vrah, ale já se teď stala stejnou jako ona. Zabila jsem člena jejich rodiny a to mi nikdy neodpustí. Já jim zase nikdy neodpustím, jak mě zradili. Museli to vědět. Museli vědět, že Tanya zabila Angelu. Věděli to a nic s tím neudělali. A Edward mě ještě utěšoval. Byla jsem hrozně hloupá, když jsem si myslela, že mě miluje. Až teď jsem z očí sundala ty růžové brýle.

Nevnímala jsem cestu, tak mě překvapilo, že jsem se doklopýtala až domů. Zabouchla jsem dveře a opět se sesunula na zem. Zase mě dostihla tíha mých činů. I když si to zasloužila, mučilo mě, že jsem ji zabila.

„Co jsem to udělala? Nechtěla jsem ji zabít. Nechtěla jsem být jako ona, tak proč se to stalo? Proč?“ brečela jsem a kolena si tiskla k bradě. „Nechci tady být. Už ne. Nikdy jsem se do něj neměla zamilovat. Teď jenom trpím. Ale proooč? Co jsem komu udělala?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se nahoru.

„Tak ráda bych se vrátila. Tolik bych si přála být zase tam, kde mě nic netrápilo,“ zašeptala jsem a hlavu znovu sklonila.

„Isabello?“ ozval se tichý hlas. Okamžitě jsem vzhlédla a před sebou uviděla Gabriela. „Opravdu se chceš vrátit zpátky k nám?“ zeptal se. Bez váhání jsem přikývla. Natáhl ke mně ruku a já se jí chytla. Zaslechla jsem někoho křičet moje jméno, ale bylo pozdě. Zavřela jsem oči a otevřela je až v nebi.

„Is!“ vykřikla Mary a objala mě. „Tolik se mi stýskalo,“ šeptala.

„Ani nevíš jak mě,“ brečela jsem a pořádně ji tiskla k sobě. Hladila mě po zádech a snažila se mě utěšit.

„Je mi líto, co se stalo,“ řekla a oči se jí leskly slzami.

„Mělo to tak být,“ odpověděla jsem a zhluboka se nadechla. „Nikdy jsem se neměla zamilovat. Můžu si za to sama.“

„Není to tvoje vina. On za to může. Je hloupý, když nechal tak úžasnou osobu jako jsi ty,“ snažila se mě povzbudit. Chabě jsem se pousmála.

„Mohla bych zůstat chvíli sama?“ zeptala jsem se. Přikývla a zmizela. Opřela jsem se o sloup a pomalu sjížděla do sedu. Opět jsem se rozbrečela a nevnímala nic kolem sebe. Tlačila jsem na místo, kde bývá srdce. Já už ho neměla. Do nebe se vrátila jenom tělesná schránka. Ta duševní zemřela, on ji pohřbil. Drásala jsem si hrudník a hlasitě vzlykala. Nemohla jsem se ovládnout, nešlo to. Slzy se mi stále tvořily a okamžitě vytékaly. Bohužel s sebou nebraly tu bolest. Ukrutnou bolest, která mě sužovala, která hlásala, že jsem mrtvá doopravdy, duševně. Ne, ta bolest zůstávala stále se mnou. Držela se mě a nechtěla pustit. Byla jsem její otrok. Byla jsem sevřená v jejích mocných pažích, ze kterých se nikdy nedostanu.

 

„Is, sedíš tady už 3 dny,“  ozvala se vedle mě Mary a objala mě kolem ramen. Cože? Tak dlouho? Tak dlouho jsem se kvůli němu trápila? Kvůli němu a kvůli jeho rodině, kvůli těm, které jsem milovala a… pořád miluju?

„Jak to, že jsem se vůbec mohla vrátit?“ zeptala jsem se na otázku a odvedla tak na chvilku pozornost od mé bolesti.

„Víš, táta tě má rád jako vlastní dceru. Když tě poslal na zem, měl ti vzít všechny naše schopnosti, ale on ti některé nechal. Ty, které ti pomohly k přežití. Sny, které jsi měla a které tě připravovaly na nebezpečí ti posílal on. A když jsi se teď trápila, když jsi litovala toho, že jsi zabila tu upírku, viděla jsem, že tě chtěl vzít zpátky, ale stále se nemohl rozhodnout. Prosila jsem ho, žadonila, slibovala. To mu zřejmě pomohlo v jeho rozhodování,“ usmála se.

„Děkuju,“ řekla jsem přes slzy a znovu ji objala. Po chvíli se ode mě s úsměvem odtáhla.

„Něco pro tebe mám,“ řekla a rychle odběhla pryč. Znovu jsem zabořila hlavu do kolen a snažila se zhluboka dýchat. Kdysi mě to uklidňovalo, kdysi. Někdo mě objal a pohladil po vlasech.

„Bello,“ ozval se tichý hlas. I když jsem ho už nějakou dobu neslyšela, ihned mi došlo, čí je.

„Angelo,“ zašeptala jsem a vrhla se jí kolem krku. „Promiň. Promiň, promiň, promiň, promiň.“

„Za co?“ divila se.

„Promiň, že jsem tě neochránila. Promiň, že jsi zemřela kvůli mě,“ brečela jsem. Usmála se a slzy mi setřela.

„Nebyla to tvoje vina, nemůžeš za to,“ uklidňovala mě.

„Tolik jsi mi tam na zemi chyběla,“ šeptala jsem. „Přála jsem si tě tam mít, potřebovala jsem tě.“ Neodpovídala, jen mě dál konejšila.

„Co se stalo, Bello? Proč jsi tady? Proč nežiješ svůj šťastný život na zemi?“ ptala se smutně.

„Už nebyl šťastný, Ang. Pro mě už ne,“ podívala jsem se na ni a snažila se zadržet slzy. Netlačila na mě, ale já byla rozhodnutá dát jí vysvětlení, zasloužila si ho. Musela vědět, proč zemřela, jak zbytečná její smrt byla.

„Jsi si jistá, že to opravdu chtěl? Víš určitě, že to psal on? Nechala jsi ho, aby ti to vysvětlil?“

„Nebylo co vysvětlovat. Ten dopis to říkal jasně. Bylo to jeho písmo, jeho styl mluvy, bylo to jeho rozhodnutí.“

„Ublížil ti. Slibuju, že už to nikomu nedovolím. Budu tě chránit, Bello,“ slíbila.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a objala ji.

„Jsem tady pro tebe,. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, přijď za mnou.“

„Budu v pořádku, Ang. Všechno bude jako dřív,“ usmála jsem se, ale věděla jsem, že lžu.

Už nebudu stejná. Nikdy. Už vždycky budu mít v hrudi prázdnou díru. Díru po srdci, které mi ukradl a nevrátil.

 

Epilog

Byla zpátky. Nebe ji opět vzalo pod svou ochranu. Bylo to však správné rozhodnutí? Co když bylo ukvapené? Co když měla Angela pravdu? Vrtalo jí to hlavou, ale nikdy si to nedovedla připustit. Nevěřila tomu, nevěřila jemu.

Jenže její kamarádka nebyla daleko od pravdy. Ten hlas, který slyšela jako poslední, hlas, který volal její jméno a snažil se ji zastavit, ten hlas byl jeho. Nechápal to, nechápal její chování. Proč ho nenáviděla? Co jí udělal? Nechal ji jít. Nechal ji odejít za svou pravou láskou, tak, jak jej žádala v tom dopise. V dopise, který mu poslala po Tanyi. Nevěřil tomu, ale Tanyiny myšlenky byly tak čisté, průzračné, nebylo těžké uvěřit. Těžké bylo opustit ji. Nechat ji jít za někým jiným. Prokázat tolik lásky, aby ji nechal žít podle jejího přání. Prokázat tolik lásky, aby se radoval z jejího štěstí, ačkoliv by ho neprožívala s ním. A on v sobě tu sílu našel, nechal ji jít, tak proč ho teď nenáviděla? Proč nakonec utekla do nebe? Nechápal to. Nechápal nic. Nechápal, dokud nenašel zmuchlaný dopis, dopis zalitý černou krví. I přes jeho značné poškození na něj ty slova blikaly, bily ho očí. Teď ji chápal, teď mu zapadlo vše do sebe. Bylo to jako dva kousky puzzle, které spojíte a už nejdou rozložit.

Neopustila ho, nikdy ho nepřestala milovat. Všechno byla jenom past, past do které se chytili Past, kvůli které jsou oba ve svém osobním pekle, v tom pekle, kde se nenalézá ten druhý. Její srdce zůstalo u Edwarda a jeho zase u Isabelly.

Jejich příběh měl skončit, jenže… co když se Isabella zase někdy dostane na zem? Co když jí nebe prokáže tu čest, čest stát se vyšším andělem? Tím, který pomáhá lidem, tím, který žije na zemi. Uslyší volání svého srdce? Dostanou se k sobě? Dovedou si k sobě znova najít cestu a odpustit si všechno zlé? Dokážou zapomenout na to, co bylo, a žít přítomností? Bude mít tenhle příběh šťastný konec?

 


Pro případné zájemce jsem vytvořila i pokračování, přesto si myslím, že tenhle konec k té povídce sedí lépe.

Seslána z nebe

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (16.05.2013 17:29)

úžasné

12)  EllaEi (26.02.2012 00:02)

Holka miluju tvoje psaní!!! Vážně, tahle povídka byla naprosto úžasná a fakt tě obdivuju! Přečetla jsem celou tuhle povídku za den a nemohla jsem se od ní urvat... ;) ;) ;) ted' se jdu vrhnout na "seslána z nebe". opravdu píšeš úžasně... A tahle povídka byla úžasný nápad!

nikolka

11)  nikolka (23.11.2011 00:36)

Celý príbeh bol nádherný, rozprávkový, plný bolesti a zrady, ktorú si vonkoncom oni dvaja nezaslúžili... zrady ženy, o ktorej si mysleli, že je priateľkou...

10)  Bree (04.08.2011 11:02)

pěkné jdu na pokračování

Alison

9)  Alison (23.03.2011 17:12)

Som zvedavá čo bude ďalej
A teraz už bežím pre ďalšie kapesníčky:'-( :'-(
BOLO TO SUPER!!!!!!!!! ;)

8)  Katka (17.12.2010 22:42)

Naprosto uzasna povidka! Precetla jsem ji za jedno odpoledne a pritel se se mnou kvuli tomu nebavi :-) Nic tahle vynikajiho jsem snad jeste necetla a tolikrat u niceho snad nebrecela! Nemuzu napsat nic vic nez UZASNY, UZASNY, UZASNY! Jo a doufam,ze v pokracovani se vsechno napravi Diky za skvelou povidku!!!

Ree

7)  Ree (15.11.2010 21:17)

Tru, to nevadí. Děkuju, že jsi to vůbec vydržela až do konce ;)

6)  Tru (15.11.2010 21:12)

Dokážou, úžasné, já nemám slov, jsem k.o. Skvělá povídka, asi ti toho víc nenapíšu, sebrala jsi mi všechna slova:)

5)  Anji (25.07.2010 11:06)

pěknéé

Ree

4)  Ree (20.07.2010 20:37)

Karolkoooooo, jsi šikulka, že jsi to zvládla Já děkuju tobě za ty úžasné komentáře. Někdy jsem se vážně bavila
Raduššška: Pokračování je už dávno hotovo
ChrisTea: Děkuju, vážně si toho hrozně vážím

Karolka

3)  Karolka (20.07.2010 19:26)

Tak teď jsi mě na férovku rozbrečela... Doufala jsem, že se s Angelou setká v nebi a doufala jsem, že všechno byla lež. Ale ty dva prolhané dopisy mě fakt dostaly.
Díky za krásnou kapitolovku!

ChrisTea

2)  ChrisTea (29.05.2010 17:59)

Když jsem četla tuhle povídku, co chvíli jsem vykřikovala: zatraceně ta holka má talent!!! Opravdu, opravdu nádherná povídka. Naprosto perfektní. Teď jdu na pokračování. Už se těším.
Klanící se a dojatá až k slzám se loučí ChrisTea

1)  Raduššška (13.05.2010 17:28)

Musí píš prosím dál sem víc napnutá než kšandy

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan