Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Smrt si vybírá své oběti nehledě na to, jestli jsou bohatí, chudí, krásní, chytří, hloupí... Jestli jsou sami, mají rodinu, nebo alespoň přátelé.

"Jsem krutá, jsem nemilosrdná, jsem smrt!"

Nohu jsem měla obvázanou ještě měsíc. Nesměla jsem na ni vstávat, takže mě Edward nosil v náručí. Zezačátku mě to otravovalo, ale potom jsem si zvykla a začalo se mi to líbit. Do školy jsem naštěstí dostala berle, takže mě Edward jenom přidržoval.

„Tak co noha?“ zeptal se Carlisle, když mě Edward donesl do jeho pracovny.

„Ještě trochu bolí,“ zalhala jsem. Sundal mi obvaz a prohlídl si obě nohy. Teď už vypadaly stejně. Obě je prohmatal a zkoušel s nimi zacvičit. Sykla jsem na pár místech, kdy jsem si myslela, že mě to má bolet, abych byla věrohodná. Ve skutečnosti už mě noha nebolela vůbec, ale Edwardova náruč se mi zalíbila natolik, že jsem jí chtěla ještě chvilku využít.

„Vypadá to dobře. Myslím si, že tě to každým dnem přestane bolet,“ usmál se. Myslím, že nepřestane. „Můžeš si to znovu zavázat,“ usmál se a sedl si zpátky za stůl. Začala jsem si obmotávat nohu a po pár minutách se mi to konečně povedlo.

„Tak díky,“ řekla jsem a chtěla vyjít ze dveří. Carlisle mě zastavil.

„Bello, můžeš ještě na chvilku?“ zeptal se. Dokulhala jsem se až k jeho stolu.

„Ano?“

„Víš, co kdyby sis obvázala tu správnou nohu,“ zašeptal ke mně a moje tvář dostala barvu mojeho trička.

„Ehm… Teď už to nemá cenu hrát, co?“ zeptala jsem se a chtěla se propadnout. Zasmál se.

„Edward by tě nejraději nosil, i když jsi úplně zdravá. Jenom se mu to zdá hloupé. Možná, kdyby jsi mu to řekla…“ usmál se.

„Ne, díky,“ zašeptala jsem a v rychlosti si obvaz sundala.

„Ještě by ses měla šetřit, Bello, a stoupat na to co nejméně,“ řekl nahlas a já se na něj jen zmateně podívala. Došlo mi to, když do pracovny vešel Edward a okamžitě se řítil ke mně. Carlisle se na mě jenom usmál, ale to už mě Edward držel v náručí.

„Díky,“ špitla jsem a nechala se odnést do obýváku. Celý den jsme si povídali, dokonce i s Tanyou a jejími sestrami, když zrovna byli u Cullenových na návštěvě. Vypadalo to, že jsem na ně měla dobrý vliv. Tanyu nakonec začali brát i ostatní a tak jsme trávili většinu času dohromady. Nikdo s ní ale stejně nechtěl zůstat sám.

 

„Bellooooooo,“ probudil mě Emmettův křik. Ihned jsem se vyhoupla do sedu a zrychleně oddechovala, jak jsem se zlekla.

„Jsi opravdu idiot, Emmette,“ zavrčel Edward a hodil po něm polštář. Srdce mi bilo jako splašené a málem vyskočilo z hrudi. Emmett se raději otočil a vypochodoval ze dveří.

„Promiň, vůbec na to nemyslel,“ omlouval se mi Edward a líbal mě do vlasů.

„To je dobré. Alespoň mě probudil,“ usmála jsem se a vyklopýtala se z postele.

„Vidím, že už tě noha nebolí,“ zasmál se Edward a já ztuhla. Sakra.

„Ne, už ne,“ potvrdila jsem a raději se na něho ani nepodívala.

Po ranní hygieně a snídani jsme se vydali do školy. Většinou jsme na parkovišti čekali na Denalijské, ale dneska byly na lovu, tak jsme se rozešli do tříd.

Edward dneska končil později než já, tak mě domů odvezl Jasper.

Udělala jsem si oběd a čekala na Edwarda, než dorazí. Musel ještě odvézt sourozence, takže to chvilku potrvá.

Chtěla jsem si pustit nějaký film, když mi zazvonil mobil.

„Ahoj, Amy,“ řekla jsem do telefonu s elánem v hlase. Ze sluchátka se ale ozývaly jenom vzlyky.

„Amy, co se stalo?“ zeptala jsem se najednou znepokojená. Vstala jsem a procházela se po pokoji, uklidňovalo mě to.

„Bello,“ ozval se její hlas, než ho zase přerušily vzlyky.

„No tak, Amy, mluv.“ Byla jsem nervózní, nevěděla jsem, co se stalo.

„Byla… byla u nás policie,“ vykoktala nakonec.

„Proč?“ Chvíli jsem musela čekat, než se zase dovedla uklidnit natolik, aby ovládla svůj hlas.

„Angela je mrtvá,“ vydechla. V tu samou chvíli klaply domovní dveře. Trvalo mi pár sekund, než se ta informace dostala do mého mozku. V ten moment jsem upustila mobil a vzhlédla do Edwardovy bolestné tváře. Svezla jsem se po dveřích do kuchyně a rozvzlykala se naplno. Proudy slz si probojovávaly cestu skrz mou tvář a skapávaly na kolena, kterýma jsem měla podepřenou hlavu. Nebyla jsem schopná ničeho. Můj mozek stále zpracovával tu informaci, že je Angela mrtvá. Nemohla jsem si uvědomit, že už ji nikdy neuvidím. Už nikdy se spolu nebudeme dívat na filmy, nebudeme se spolu smát, nebudu jí moct říct svoje problémy, mé tajemství nebo to, jak moc jsem ji měla ráda. Už nikdy. Tohle si nezasloužila. Byla to nejhodnější osoba, kterou jsem potkala. Všichni ji měli rádi, tak proč ona? Kdybych zůstala v nebi, možná bych tomu zabránila. Možná…

Najednou se kolem mě něco obmotalo. Zvedla jsem hlavu a matně přes slzy rozpoznala Edwardův obličej. Moje ruce okamžitě vystřelily kolem jeho krku a hlavu jsem zabořila do jeho ramene. Krčila jsem mu na zádech košili, jak moc jsem zatínala pěsti a snažila se nekřičet, nevzlykat nahlas. Tiskla jsem se k němu co nejvíc, jakoby to zmenšovalo mou bolest. Objal mě ještě pevněji, ale ani to nepomáhalo. Oči mě řezaly a produkovaly nové a nové potoky slz.

„Proč ona? Proč Angela? Ona si to nezasloužila,“ vzlykala jsem. Ten hlas, kterým jsem to řekla, mi přišel cizí.  Z mého původního hlasu tam byla jenom matná barva, která byla zastřena strachem, smutkem a nenávistí.

„Proč zrovna ona, Edwarde? Nechci, aby odešla. Chci ji u sebe. Chci ji znovu obejmout. Ani jsem jí nestačila říct, jak moc ji mám ráda,“ vzlykala jsem.

„No tak, Bells… Ššššš…“ snažil se mě tišit, ale nepomáhalo to. „Věděla, jak moc jsi ji měla ráda.“ Jeho vlastní bolest, která byla značnou součástí jeho hlasu, mě ještě více rozervávala na menší a menší kousky. Nemohla jsem se utišit, nešlo to, ačkoli jsem chtěla. Ta ztráta byla nepopsatelná a bolest ještě větší, než jsem si kdy dokázala představit. Krutý svět – přesně ten svět, před kterým nás varovali v nebi. Tělo se mi třáslo a další a další vzlyky se draly na povrch.

Tvrdá zem pode mnou zmizela a já se ocitla v Edwardově náručí. Držel mě jenom jednou rukou a druhou mi stíral slzy, které se na těch samých místech ale vzápětí objevily znovu. Nebyla jsem schopna zformulovat své myšlenky.

„Angela je mrtvá.“

„Angela je mrtvá.“

… mrtvá…

… mrtvá…

 

Srdce tomu nechtělo uvěřit, ale mozek mu signalizoval, že je to pravda.

Najednou jsem se ocitla v koupelně. Edward si sednul do sprchy a stále mě držel v náručí. Pustil teplou vodu a nechal ji po obou stékat. Stále jsem se ho držela kolem krku a drtila ho ve svém objetí. Nevadilo mu to, ani se nepohnul, jenom mě ochranitelsky držel a hladil po zádech a mokrých vlasech.

„Zase to bude dobré,“ šeptal mi jeho hlas – jindy plný života, ale dnes naplněný stejnou beznadějí jakou jsem cítila já.

„Nebude, už nikdy,“ řekla jsem a podívala se mu do očí. „Angela už nevstane z mrtvých, už se nevrátí do školy, už mě nikdy nevy…“ Nový příval vzlyků mě zase dohnal. „Už mě nikdy nevyslechne,“ vzlykala jsem. Viděla jsem v Edwardových očích bolest, ale snažil se ji skrývat. Povzdechl si a objal mě ještě pevněji, než předtím. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a dál už jenom vzlykala. Po chvíli už jsem přestala i vzlykat, jenom jsem ho objímala a on mnou kolébal ze strany na stranu. To mě dokonale uspalo. Doufala jsem, že si odpočinu alespoň ve spánku, ale i tam mě Angelina smrt dostihla.

 

Stála jsem pár metrů od ní a viděla, jak ji někdo zabíjí. Chtěla jsem jí jít na pomoc, ale nohy mě neposlouchaly. Jenom jsem tam stála, vzlykala a volala její jméno. Nepomáhalo to.

 

Probudila jsem se s křikem a okamžitě mě uvěznily něčí paže.

„Bello, byl to jenom sen,“ konejšil mě Edward.

„Sen o její smrti,“ šeptala jsem. Proč se mi zdál až teď? Proč jsem ho nemohla mít včera? Mohla jsem tomu zabránit,“ brečela jsem. Objal mě a já se mu schoulila do náruče.

„Nesmíš si to vyčítat, Bello. Není to tvoje vina,“ snažil se mě uklidnit. Políbil mě do vlasů a znovu mě položil na postel.

„Snaž se usnout. Potřebuješ to.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Nechci spát, nemůžu, nejde to!“ Přikývl.

„Dobře. Chceš něco k pití?“ zeptal se starostlivě.

„Ne.“

„K jídlu?“ zeptal se znovu.

„Potřebuju jenom to, aby jsi tady zůstal se mnou,“ prosila jsem.

„Dobře. Budu tady, ale ty se budeš snažit usnout, ano?“ Přikývla jsem a lehla si. Odhrnul si z boku postele deku a lehl si vedle mě. Schoulila jsem se mu do náručí a snažila se nevzlykat, nemyslet na nic. Myšlenky mi však stále utíkaly k Angele. Vzpomínala jsem na večery, které jsme spolu prožily s popcornem v ruce a filmy v televizi. Bylo jich sice málo, ale byly nezapomenutelné.

Edward mi přejížděl rukou po zádech, ale tentokrát mě to neuklidňovalo. Vdechovala jsem jeho vůni a snažila se usnout. Po pár minutách se mi to povedlo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

6)  nikolka (23.11.2011 00:06)

Angela :'-( :'-( :'-(
koho umučím za to, čo urobil??? :'-( :'-( :'-(

ODCULTI

5)  ODCULTI (28.08.2011 05:47)

PROMINTE ZA DLOHY KOMENTAR ANGELA BYLA MEZI PRVNIMI POSTAVAMI KTERE SEM MELA RADA SNAD TO POCHOPITE:'-( :'-(

ODCULTI

4)  ODCULTI (28.08.2011 05:44)

TO NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(cry* :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( TO SE NEDELA :'-( :'-( :'-( KDO TO BYL ZABIJU HO PROC ANGELA:'-(

3)  Tru (15.11.2010 20:56)

:'-( :'-( :'-(

Liri2

2)  Liri2 (03.08.2010 21:42)

Chudák Angela :(

Karolka

1)  Karolka (20.07.2010 18:59)

Proč! Proč!! Proč!!! Neeeeeeeeeeeeeeeee!!! :'-( :'-( :'-(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse