Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Nečekaná návšteva.

Z domu právě vybíhaly tři upírky. Jedna skočila kolem krku Edwardovi a pevně ho objala. Vykuleně jsem na ně hleděla a zalívala mě žárlivost.

„Tanyo,“ pokynul Edward a snažil se jí uvolnit ruce z jeho krku.

„Tanyo, můžeš mě pustit?“ zeptal se tvrdě a vyhledal mojí ruku. Propletl nám prsty a pevně mě stisknul. Měla jsem chuť skočit jí po jejím bledém krčku a utrhnout jí hlavu, ale Edwardova ruka a Jasperova schopnost mě uklidňovaly.

Konečně se od něj odtáhla a potom mu vlepila pusu. Stiskla jsem Edwardovu ruku ještě víc a druhou zatla v pěst. Edward se prosebně podíval na Alice a ta jen kývla.

„Pojďte dovnitř,“ zavelela, chytla Tanyu za ruku a odvedla ji do domu. Venku jsem zůstala jenom já a Edward. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal.

„Žárlíš,“ uchichtl se. Zamračila jsem se na něho a zabručela.

„Děsně,“ přiznala jsem.

„Promiň,“ zašeptal a políbil mě do vlasů.

„Nemůžeš za to,“ řekla jsem s povzdechem a víc se k němu přitiskla.

„Kdo to vlastně je?“ zeptala jsem se.

„Naše rodina. Jsou z Denali na Aljašce.“

„Asi bych měla jet domů,“ povzdechla jsem si.

„Promiň, opravdu jsem nevěděl, že mají přijet,“ omlouval se. Snažila jsem se o povzbudivý úsměv, ale vyšel z toho neidentifikovatelný škleb.

„To je v pořádku. Raději pojedu,“ řekla jsem a chtěla se vymanit z jeho objetí. Nedovolil mi to.

„Esme ti uvařila oběd. A taky bych tě rád představil. Potom tě odvezu, ano?“ usmál se. Přikývla jsem a natáhla se pro polibek. S radostí mi poskytl svá ústa k prozkoumání a pevně si mě k sob přitiskl.

„Tak jdeme na to,“ snažila jsem se říct klidně. Povzbudivě se usmál a vzal mě kolem pasu. Jestli přežiju tohle, tak přežiju všechno.

„Jdu ti ohřát oběd,“ vykřikla Esme, když jsme vešli do domu, a zmizela v kuchyni.

„Carmen, Eleazar, Irina, Tanya a Kate,“ představil mi je Edward a postupně na každého ukazoval.

„Bella, moje přítelkyně,“ řekl a usmál se na mě. Všimla jsem si Tanyi, která mě propalovala pohledem. Teprve teď mi došlo, že to opravdu nebylo jen nevinné objetí.

„Pojď, Esme už všechno nachystala,“ chytla mě Alice za ruku a táhla do jídelny. Esme mě usadila ke stolu, přisunula ke mně talíř a nechala mě s Alice o samotě.

„Co je?“ zeptala se starostlivě, když jsem se už několik minut přehrabovala v jídle.

„Líbí se jí,“ zašeptala jsem.

„Komu?“

„Tanye! Miluje ho, že?“ zeptala jsem se potichu, aby to slyšela jen ona. Odpověď jsem ale dostala odjinud.

„Ano,“ ozval se jeho sametový hlas. „Alice, můžeš-?“ podíval se na svou sestru. Přikývla a vypařila se.

„Bello, víš, že miluju jenom tebe.“

„Ale jak bych se mohla měřit s upírkou?“ zašeptala jsem zlomeně.

„Jak by se ona mohla měřit s tebou?“ usmál se a stiskl mi ruku.

„Je to upírka, Edwarde. Je nádherná.“ Zakroutil hlavou.

„Možná je krásná. Pro lidi. Ale ty jsi dokonalá. Nemá proti tobě šanci,“ usmál se.

„Miluju tě,“ opětovala jsem mu úsměv.

„Já tebe,“ zašeptal a políbil mě. „Teď už ale jez,“ přikázal.

„Nemám hlad.“ Rozpustile se usmál a najednou jsem mu seděla na klíně. Vzal do ruky vidličku a začal mě krmit jako malou.

„Za Esme,“ řekl a dal mi do pusy první sousto. Takhle do mě narval celý oběd a úžasně jsme se při tom pobavili. Potom už nastal čas jet domů. Tedy, doma jsem byla tady, ale trvalé bydliště mám pořád ve svém baráčku.

„Přijdeš dneska?“ zeptala jsem se smutně, když zastavil před domem.

„Budu se snažit, ale potřebujeme něco probrat. Snad to zvládneme rychle,“ usmál se a políbil mě. Byl to dlouhý polibek, ani jeden z nás ho nechtěl ukončit. Nakonec jsem ale musela, jinak bych nikdy nevystoupila.

„Ahoj,“ řekla jsem a zabouchla za sebou dveře. Počkala jsem až odjede a potom se vydala domů. Bylo tady tak prázdno. Vlastně všude bylo prázdno, když tam se mnou nebyl Edward. Byla jsem po jídle, tak jsem si pustila televizi a lehla si na pohovku. Po nějaké době mě přemohla únava a usla jsem.

 

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že jsem v ložnici. Musel mě přenést Edward. A podle vůně, která se linula z kuchyně, tady ještě byl. V rychlosti jsem se vyškrábala z postele, div jsem se nezabila o deku, a vyběhla z pokoje. Stál u kuchyňské linky a dokončoval přípravu vajíček. Rozeběhla jsem se a díky jeho rychlému otočení, mu vběhla přímo do náruče. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a přitiskla rty na ty jeho. Vroucně mi polibek oplácel a rukama mě držel za zadeček.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem.

„Ty mě taky,“ řekl a políbil mě na špičku nosu. „Máš hotovou snídani,“ usmál se a chtěl mě pustit na zem.

„Ne, já dolů nechci,“ protestovala jsem.

„Čím dřív pojíš, tím dřív se můžeme věnovat sobě,“ usmál se. Zamračila jsem se a seskočila z něj dolů. Vytrhla jsem mu talíř z rukou a šla ke stolu. V rychlosti jsem to do sebe naházela a šla se nachystat do školy. Když jsem skončila, byl akorát čas, abychom vyjeli.

„Jak dlouho se zdrží?“ zeptala jsem se, když jsme mířili ke škole. Edward pochopil, koho mám na mysli a zamračil se.

„Co se stalo, Edwarde?“ zeptala jsem se obezřetně.

„Stěhujou se sem. V Denali už byli dlouho. Museli vypadnout.“ Super. To bychom měli.

Ke škole jsme dojeli zároveň se zvoněním. První hodinu jsem měla tělocvik, tak jsem se s Edwardem musela rozloučit před šatnami.

„Počkám tady na tebe,“ řekl a naposledy mě políbil. V rychlosti jsem se převlékla a vběhla do tělocvičny.

„Jsem rád, že jste nás poctila svou návštěvou,“ řekl učitel a obličej se mi zalil krví. Rychle jsem se zařadila do hloučku lidí, aby si mě všímal co nejméně.

„Jednou jste s Edwardem ráno sami a už tě přiveze pozdě,“ slyšela jsem za sebou známý hlas, až jsem nadskočila.

„Jaspere, co tady děláš? Myslela jsem, že nemáte tělocvik,“ zašeptala jsem. Na tváři se mu objevil znechucený výraz.

„Přemluvil jsem Carlisla. Jinak bych měl biologii s Tanyou a to bych opravdu nemusel přežít. Její nudné kecy dokážou utrápit i upíra,“ zašeptal nazpátek a zasmál se.

„Tak to potom chápu,“ zasmála jsem se, ale to už nás učitel rozděloval do týmů. Hráli jsme vollejball a bohužel jsem byla v jiném týmu než Jasper.

Zrovna jsem nad něčím přemýšlela, když jsem slyšela několik lidí řvát moje jméno. Zvedla jsem hlavu a v tu ránu mi do obličeje vrazil míč. Pod tím nárazem jsem zavrávorala, zvrtla si kotník a spadla na zem. Chytla jsem se za hlavu a ucítila něco vlhkého v okolí obočí – krev. Rychle jsem si na ránu připlácla kapesník, který mi někdo podal a ostražitě sledovala Jaspera, který se ke mně blížil. Co to Carlisle říkal?

„Stačí troška našeho jedu a může tě to zahubit,“ vybavily se mi jeho slova. Tohle není dobré.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

2)  nikolka (22.11.2011 20:01)

nie, nie, nepáči sa mi návšteva a vonkoncom nie, že sa chcú sťahovať... pardon, nemusím všetkých hádzať do jedného vreca... tam patrí iba Tanya .... tak tak...

Karolka

1)  Karolka (20.07.2010 18:14)

Opravdu jsem uhodila Edwarda kladivem? hihi... To byl ale strašný omyl... Zlatíčko to je. Jestli já jsem si ho nespletla s Tanyou...
A zase takovej šílenej konec! Jaspříčku, na cukříček, nech Bellinku, fuj, to se nepapá!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse