Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Alice a její nákupy :D

Dneska jsem se po dlouhé době dobře vyspala. Není divu, když jsem večer usínala v Edwardově pevném sevření a dnes se v něm znovu probudila.

Když jsem si uvědomila, že je stále u mě, na tváři se mi rozlil rozpustilý úsměv.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se mě šeptem s ústy přilepenými na mém uchu.

„Dokonale a ty?“ zeptala jsem se a unikl mi tichý chichot.

„Lépe než obvykle,“ zasmál se. Nechtěla jsem kazit atmosféru, ale zvědavost mě prostě pohltila.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho opatrně.

„Hmmm…?“ zabručel a na tváři měl stále úsměv.

„Proč jsi mě tenkrát nechal odjet a teď jsi pro mě přijel?“ A sakra, neměla jsem se ptát. Ztuhnul, úsměv z tváře mu zmizel a jeho paže se okolo mého těla semkly ještě pevněji. Zkousla jsem si ret a zapomněla dýchat.

„Protože jsem byl idiot,“ povzdechl si. „Když jsem šel tehdy k tobě, chtěl jsem se omluvit a říct ti, že tě miluju, ale jsme si navzájem nebezpeční. Nebál jsem se o sebe, ale o tebe. A když jsi řekla, že odcházíš, byla to nejlepší příležitost, jak tě ochránit. Myslel jsem, že dělám správnou věc, ale to jsem ještě netušil, jak tím všem ublížím. Dokonce i Rose mi to vyčítala. Já jsem si ale pořád stál za svým. Věřil jsem, že jsem se rozhodl správně, ale přesto jsem se několikrát chystal za tebou zajet. Myslel jsem si, že bych byl sobec, kdybych to udělal, ale došlo mi, že jsem byl sobec, když jsem od tebe odtrhl svou rodinu. A potom, co se stalo Alice, jsem se definitivně rozhodl. Několik dní mi trvalo, než jsem zjistil, kde jsi a když jsem konečně našel správný dům, na chvíli jsem ztratil odvahu,“ povzdechl si a stlačil k sobě víčka pevněji. Přetočila jsem se na břicho a přitáhla se výše. Moje vlasy spadly na jeho obličej a jeho víčka se odlepily od sebe.

„Promiň, neměla jsem se ptát,“ omluvila jsem se. Zavrtěl hlavou.

„Ne, měla jsi právo vědět pravdu.“ Usmála jsem se a sklonila níž. Lehce jsem přejela rty přes špičku jeho nosu a potom objela jeho rty. Jeho ruce se kolem mě obmotaly a rty přisály na ty mé. Ze začátku mi dával jenom malé polibky, ale potom se začaly prohlubovat a přidávat na intenzitě. Hrály spolu dokonalou taneční partii a ty moje s ní nehodlaly přestat. A Edwardovy evidentně taky, což mi dokázal, když se přetočil nade mě. Jednu ruku měl zamotanou v mých vlasech a druhou přejížděl z mého boku až na stehno a zpátky. Každé místo, přes které přejel, mě mrazilo a vysílalo příjemné mravenčení do podbřišku.

Tuhle chvíli jsem chtěla zachovat navěky, ale jeden skřítek mi to pokazil, když skočil na postel vedle nás.

„Jdi od ní, jede se na nákupy,“ vypískla mi do ucha. Trochu jsem sebou cukla, ale stále jsem ochutnávala Edwardovy rty.

„Jdi si najít Jaspera, ať tě zaměstná,“ zamumlal Edward mezi polibky.

„Zůstanu tady. A budu vás pozorovat, dokud nepřestanete. Takže jestli vám nevadí společnost, tak pokračujte,“ řekla mírně naštvaným tónem. Společnost mi teda vadila, ale nechtěla jsem, ať vyhraje. Měla jsem co dělat, ale přemáhala jsem se. Alespoň do doby, než vedle Alice přistál Emmett.

„Dobře, dobře, už končíme,“ řekla jsem naštvaně a spustila ruce z Edwardových zad. Edward potichu zakňučel a lehl si vedl mě.

„No super, takže můžeme jít na nákupy,“ zašvitořila Alice a chtěla vstát, ale zadržely jí Emmettova a Edwardova ruka, každá na jednom rameni a přitlačily ji zpátky do peřin.

„Nikam se nejde,“ zabručel Emmett.

„Ne, slíbili jste to. Pusťte mě,“ nadávala a snažila se dostat ven z postele.

„My nic neslíbili. Ty jsi nám to oznámila,“ řekl Edward a zasmál se.

„No počkejte. Jaspere, pomoc,“ zavolala ufňukaně a Jasper se v zápětí objevil ve dveřích.

„Nechtějí mě pustit pryč,“ fňukala.

„Chce jít nakupovat,“ žaloval Emmett a Edward vybuchl smíchy. Jasper se jenom uchichtl a chytil zmítající se Alice za nohy.

„Nikam se nejde, lásko!“ zasmál se a Alice zavrčela. Po chvíli se ale uklidnila a Jasper si lehl vedle ní.

„Rose, zlato, už tady chybíš jenom ty,“ zavolal Emmett a zasmál se. Edwardovy ruce mě chytly za boky a vyšvihly na něho. Rose se zjevila ve dveřích a když uviděla naší sešlost, rozeběhla se a skočila přímo mezi Jaspera a Emmetta.

„Ještěže máš manželskou postel,“ zasmál se Jasper.

Edward vzal peřinu a přehodil ji přese mě, což se vůbec nelíbilo Emmettovi.

„Dej mi kousek,“ zaburácel a škubl za konec deky.

„Nech toho, Emmette!“ okřikl ho Edward a znovu přitáhl deku ke mně.

„Ale mně bude zima,“ vzlyknul Emmett a trhl s dekou. Edward ji ale držel za druhý konec a tak se v polovině roztrhla.

„Super,“ zabručel Edward.

„Hups!“ ozvalo se z Emmettova místa a my ostatní vybuchli smíchy. Peří se vznášelo všude kolem nás a navzájem jsme ho na sebe foukali. Blbli jsme jako malé děti asi dvě hodiny. Bohužel to všechno ukončilo moje kručení v břiše.

„Tak jo, jde se na snídani,“ zavelel Edward a chtěl vstát, ale já se stihla zachytit čela postele.

„Ne, já nikam nejdu,“ řekla jsem rozhodným hlasem. Uchechtl se a snažil se postel uvolnit z mého sevření. Ale vždycky, když uvolnil jeden prst a přešel na další, ten první se obmotal na předešlé místo. Edward si povzdechl a zadíval se mi do očí. Přiblížil svůj obličej k mému a políbil mě. Zapomněla jsem na všechno kolem a zamotala mu ruce do vlasů. Najednou vstal se mnou v náručí a odtáhl svoje rty z těch mých. Stále jsem měla zavřené oči a čelo pokrývaly vrásky, jak jsem se mračila.

„Tohle nebylo fér,“ fňukala jsem a seskočila z něho dolů.

„Ale bylo to účinné,“ zasmál se.

„Bello, víš, že jsi v té košilce sexy?“ zeptal se Emmett, který stále ležel na posteli, čímž si vysloužil pohlavek od Rose, přetáhnutí polštářem od Alice, zavrčení od Edwarda a rozpačitý výraz ode mě.

Konečně se celý dům probudil k životu. Já jsem se šla koupat, Emmett mi šel vařit – tohle možná nepřežiju –, Jasper šel nachystat auta, Carlisle byl v práci, Esme dodělávala jedny návrhy do práce, Alice s Rose mi vybíraly oblečení a Edward je hlídal, aby vybraly správné. Když jsem vyšla ze sprchy, už jsem ho měla nachystané na posteli.

„Sukně?“ zanaříkala jsem.

„Buď ráda, že je to TAHLE sukně,“ zasmál se Edward a nechal mi chvilku na převlečení. Musím říct, že Alice měla slušný výběr oblečení a to, co mi vybrala, určitě patřilo k těm nejlepším. Červené prádlo zdobilo hodně krajek, ale přesto to nebylo přeplácané. Chvíli jsem stála před postelí a pozorovala červené tričko s vázáním za krk a pod prsy mírně průhledné a riflovou sukni. Povzdychla jsem si a nakonec si to oblékla. Lehce jsem se namalovala, aby si mě nemusela vzít do parády Alice, a prohlížela se v zrcadle. Slyšela jsem klapnout dveře a za chvíli už mě objímaly Edwardovy paže kolem pasu.

„Sluší ti to,“ zašeptal a políbil mě na krk.

„Tobě taky,“ oplatila jsem mu a zaklonila hlavu. Měl na sobě světlé rifle a červenou košili. Byl dokonalý.

„Opravdu musíme na nákupy?“ zašeptala jsem mezi polibky.

„Myslím, že Alice by nás umlátila taškami, kdybychom nešli,“ zasmál se.

„To by nám neublížilo,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Budu pořád s tebou,“ slíbil mi a políbil mě na nos. „A myslím, že máš návštěvu.“ Zarazila jsem se a nevěřícně se na něho podívala.

„Já?“ zeptala jsem se, ale místo odpovědi mi přiložil prst na rty. Zaposlouchala jsem se do šumu domu a potom uslyšela tolik známý hlas.

„Ahoj, Alice. Nechci rušit. Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte něco o Belle. Dlouho se mi neozvala, tak mám strach.“ Než jí Alice stihla odpovědět, vytrhla jsem se z Edwardova náručí se rychle sbíhala schody.

„Angelo!“ křičela jsem radostně a na posledním schodě jsem trochu klopýtla. Naštěstí jsem to ustála a vletěla jsem přímo do Angeliny náruče.

„Tak ráda tě vidím,“ šeptala jsem jí do vlasů.

„Já tebe taky. Ale co tady děláš?“ zeptala se zmateně. A sakra, tohle mi nedošlo.

„Ehm… mámě už je lépe, tak mě poslala zpátky,“ vyhrkla jsem v rychlosti.

„To jsem ráda. Chyběla jsi mi.“

„A ty mně. Pojď, sedni si,“ chytla jsem ji za ruku a odtáhla k pohovce.

„Alice, nech je,“ slyšela jsem Edwarda, čímž si vysloužil mou pozornost.

„Když já se tak těšila,“ řekla smutně Alice.

„Jestli ruším, tak půjdu,“ usmála se Angela nesměle a nejistě se na nás podívala. Edward si povzdechl a zakroutil hlavou.

„Budeš litovat, že jsi vůbec přišla,“ zasmál se Edward a Alice na něho vyplázla jazyk.

„Měli jsme namířeno na nákupy, pojeď s námi,“ navrhla Alice.

„Ne, to se nehodí. Uvidíme se jindy.“

„No tak, Angelo,“ škemrala Alice a klekla si na kolena.

„Kvůli nákupům udělá všechno, co?“ otočila se na mě Angela a já jenom s úsměvem přikývla.

„No dobře,“ přikývla.

„Nevíš, do čeho ses uvrtala!“ řekla jsem, ale to už nás Alice tahala k autům.

 

Zaparkovali jsme před velkým nákupním centrem a Alice s radostí vyběhla z auta.

„Tak pojďte, nemáme moc času,“ hnala nás.

„Vždyť je teprve deset,“ zamručel Emmett.

„Vždyť říkám, že máme málo času,“ rozhodila rukama, čapla Jaspera a rychlostí blesku mířila ke dveřím.

„Umlácení taškami by bolelo míň,“ zanaříkala jsem, ale potom jsem se vydala za ní. Všimla jsem si Angelina údivu, když mě Edward chytl kolem pasu a vtiskl mi pusu do vlasů, přesto nic neřekla. Edward se jenom usmál a otevřel nám dveře. Vešli jsme dovnitř a naskytl se nám příšerný obraz.

Bylo tady snad tisíce obchodů a věděla jsem, že Alice bude chtít prozkoumat každý.

„Ví Alice, že potřebujeme taky někdy spát?“ zeptala se Angela, jako by věděla, že oni spát nemusí.

„Podvědomě to tuší, ale neboj. Kdyby jsi usnula, bude tě do toho oblečení soukat sama,“ zasmál se Edward.

Jak jsem si myslela, tak se i stalo a Alice nás protáhla snad všemi obchody. Kluci se několikrát museli vracet s taškami do aut a Alice zastavily až moje protesty.

„Já končím. Do žádného obchodu už nejdu! Je mi jedno, co mi budeš chtít udělat, ale za žádnou cenu mě už do žádného obchodu nedostaneš. Moji velikost znáš, takže jestli mi chceš ještě něco koupit, tak jdi sama,“ řekla jsem rozhodně. „Jo, a Angela jde se mnou!“ dodala jsem, popadla ji za ruku a mířila k autu. Edward se vedle mě jenom smál a donutil mě trochu zpomalit.

„Klid, už pojede taky domů,“ uklidňoval mě. Naštěstí měl pravdu a Alice dorazila do aut pár sekund po nás.

Odvezli jsme Angelu a s Alice jsme jí pomohly s taškami.

„Tohle je taky tvoje,“ hodila jsem po ní sukni. „A tohle tričko určitě taky.“

„A tyhle rifle, trička a tohle spodní prádlo,“ ukázala Alice a Angela se na ni nevěřícně podívala.

„To jsem si nekupovala.“

„Ale kupovala. Je to tvoje velikost. Žádná z nás tuhle velikost nemá,“ odporovala Alice. Stála jsem u dveří a jenom se culila. Angela nechtěla, aby Alice platila její oblečení, tak jí Alice musela něco koupit, aby o tom Angela nevěděla.

„Opravdu je to tvoje,“ přitakala jsem a Alice se na mě vděčně usmála. Když jsme všechno vybalily, rozloučily jsme se a vrátily se do auta. Cesta domů trvala pár minut, ale i přesto jsem už stačila usnout.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

2)  nikolka (19.11.2011 22:59)

nie je nič krajšie ako rodinná idylka...

Karolka

1)  Karolka (17.07.2010 01:03)

Konečně. Taková pohodička! Užila jsem si to. Jen by si Edward konečně mohl pořídit do pokoje elektrický ohradník, aby zbytek rodiny nevtrával dovnitř, když se s Bellou chtějí to... sbližovat. :-D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Cullens