Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Všechno bylo moc idylické na to, aby to vydrželo.

Čas utíkal jako voda. Měla jsem pořád svůj domeček, ale většinu času jsem trávila u Cullenových. Hodně jsem se s nimi sblížila. Alice s Rose a někdy i Esme mě braly na nákupy a všechno mi platily. Potom jsem vyčerpáním usínala v Edwardově posteli a on mě každé ráno opatrně budil do školy. Jessica se od svého přiznání ve škole neobjevila. Podle šuškání ji zavřeli, ale pravdou bylo jen její vyloučení ze školy.

 

„Bello, vstávej. Alice tě chce ustrojit,“ zachechtal se Edward. Pomalu jsem zahřívala mozek, abych mohla tuhle informaci zpracovat. Když se mi to konečně povedlo, přitáhla jsem si deku až ke krku a křečovitě ji svírala. Dneska byl poslední školní den a Alice nedala jinak, než že mě obleče. To jsem nemohla dovolit.

„Ona si pro tebe přijde,“ zašeptal Edward.

„Ať jde strojit někoho jiného,“ zamručela jsem. Zasmál se a najednou pode mnou zmizela postel. Než jsem se nadála, byla v Alicině pokoji a Edward mě držel v náručí.

„Nechtěla vstávat, tak jsem ti ji donesl,“ zasmál se. Alice zazářily oči.

„Díky,“ špitla a ukázala na židli, kde mě má posadit. Sotva se můj zadek dotkl židle, byla jsem na nohou a utíkala zpátky do pokoje.

„Isabello!“ řvala Alice. Nedbala jsem na to a skočila zpátky do postele.

„Já tě varovala,“ ozval se vedle mě její hlas. A najednou mě pevně semkly něčí paže.

„Hej!“ zařvala jsem a zmítala se v Edwardově sevření. Po chvíli mi došlo, že nemám šanci a přestala jsem se vztekat. Alice ke mně přistoupila a začala mě malovat přímo v posteli.

„Nemám vás ráda,“ zašeptala jsem. „Oba!“

„Díky,“ zasmála se Alice.

Byla jsem obětí jejího mučení asi půl hodiny, když mě konečně Edward pustil. Naštvaně jsem dupala směr koupelna a práskla za sebou dveřmi. Pustila jsem vodu a chtěla to ze sebe smýt, ale potom se ozvala Alice.

„Jestli to smyješ, tak tě budu malovat znova!“ vyhrožovala mi. Už jsem to nechtěla podstoupit, tak jsem si raději umyla jenom zuby a znovu z koupelny vylezla.

„Hodná holka,“ usmála se Alice, chňapla mě za ruku a vedla do svého pokoje.

„Obleč si to. A spěchej, nemáme moc času,“ řekla a ukázala na hromádku na posteli. Přicupitala jsem k ní a bez řečí se oblékla. Byla to bílá dámská košile, světlé rifle a…

„Ne, na to zapomeň, Alice! Ty boty si neobuju,“ křičela jsem.

„Tak to si jenom myslíš,“ zasmála se. „Prostě si je vezmeš, Bello. Nebudu o tom s tebou diskutovat!“

„Být tebou, tak ji poslechnu,“ zasmál se Jasper od dveří. Naštvaně jsem sebou práskla na židli a nazula si boty.

„Jestli se mi něco stane, tak si to s tebou vyřídím,“ řekla jsem naštvaně a odešla z pokoje.

„Pořád se na mě zlobíš?“ zastavil mě Edward.

„Jo!“

„No tak, nebuď na mě naštvaná,“ prosil.

„Proč ne?“ Vyplázla jsem na něho jazyk a odešla.

„No tak… Co mám udělat, aby ses už nezlobila?“ zeptal se a nasadil obličej neviňátka.

„Slož jí básničku,“ ozval se z obýváku přidušený Emmettův smích. Edward se na mě tázavě podíval. Nadzvedla jsem obočí a čekala, co z něj vypadne. Chvíli přemýšlel, ale potom sklonil hlavu a povzdechnul si.

„Nechceš raději po škole zajít někam na procházku?“ zeptal se a rošťácky se na mě usmál. Zakroutila jsem hlavou a zasmála se.

„Dobře.“

„Sakra, Bello, proč mu to děláš tak lehké?“ zeptal se naštvaně Emmett a prošel kolem nás do auta. Za pár minut už jsme tam byli všichni a tak jsme vyjeli do školy.

Hned jak jsem vystoupila, zvrtla se mi noha. Naštěstí byl poblíž Emmett a volnou rukou si mě za bok přitáhl k sobě, z druhé strany měl Rose.

„Já jsem tomu skřítkovi říkala, že se zabiju,“ zavrčela jsem.

„Skřítek nám nakázal, abychom tě hlídali,“ zasmál se Emmett. No super. Místo, aby mě obula do něčeho jiného, raději bude otravovat život svojí rodině.

„Dobrá, už mě můžeš pustit,“ řekla jsem mu a soustředila se na své nohy. Připadala jsem si jako batole, které má udělat svůj první krok.

„Jsi si jistá?“

„Jo, jsem,“ řekla jsem. Jeho ruka zmizla z mých zad a já se soustředila víc, než kdy dřív. První krok, druhý, třetí… a osmý už jsem opět nezvládla. Tentokrát mě však chytil jiný pár rukou.

„Asi jsi Alice opravdu naštvala,“ zasmál se Edward.

„Nemůžeš mi půjčit svoje boty?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Promiň, ale ty lodičky by mi neladily ke košili,“ omluvil se se smíchem.

„Sakra!“ zaklela jsem a nechala se dovést až do tělocvičny. Tam se konal ukončovací ceremoniál. Maturanti dostávali své diplomy už včera, ale zbytek školy končil až dneska.

Ředitel předal ještě pár vyznamenání za reprezentaci školy, promluvil k nám pár slov, které Emmett s Edwardem s radostí komentovali a konečně nás pustil domů.

„Platí ta procházka?“ zeptal se mě Edward.

„V těchhle botách?“ zeptala jsem se a podívala se na své nohy.

„Vždyť chodíš normálně.“

„Vždyť mě držíš,“ zasmála jsem se. Došli jsme až k autu, ale Edward se zastavil u kufru. Otevřel ho a vyndal z něj rifle a tenisky.

„Alice to tam schovala, když zjistila, že se půjdeme projít,“ usmál se a podal mi věci.

„A to jsi mi to nemohl říct dřív?“ vyštěkla jsem.

„Hrozila, že nás vytáhne na celodenní nákupy, když ti o tom řeknu dříve.“ Rychle jsem mu vytrhla věci z ruky a vyděšeně se na něho podívala.

„To budu raději dvě hodiny na těch podpatkách,“ řekla jsem vyděšeně a začala se soukat do riflí. Na parkovišti ještě skoro nikdo nebyl. Všichni se loučili, nebo teprve vycházeli ze školy, ale i tak mi Edward dělal živou stěnu. Musela jsem uznat, že se rifle k těm šatům celkem hodily. Aby taky ne, když mi to vybírala Alice. Ještě jsem si nazula tenisky a znovu se narovnala.

„Můžeme jít,“ usmála jsem se. K mému překvapení se rozešel zpátky ke škole. Chvíli jsem na něj nevěřícně koukala, než se otočil. Zasmál se mému výrazu.

„Neboj, školu jenom obejdeme.“ To jakoby povolilo mé nohy a hned jsem k Edwardovi přicupitala.

Dostali jsme se na školní pozemky, které se nevyužívaly. Byla to menší louka s pár stromy. Tráva nebyl moc vysoká a sem tam byla vidět květina.

„Páni, nikdy jsem tady nebyla,“ vydechla jsem úžasem a rozhlížela se kolem.

„V to jsem doufal,“ zasmál se. „Chodím tady, když mám volnou hodinu. Okna na tuhle stranu nejsou a je tady klid.“ Otočila jsem se na něj, ale už tam nestál. Trochu mě to zarazilo, ale potom jsem pod sebou uslyšela smích. Podívala jsem se dolů a viděla Edwarda ležet ve trávě. Sedla jsem si vedle něho a užívala si ten klid. Zavládlo tady ticho, které jsem po pár minutách přerušila.

„Jak jste se vlastně dali dohromady? Myslím celou vaši rodinu,“ zeptala jsem se. Byla jsem s nimi dlouho, ale na takové otázky nikdy nedošlo. Překulil se na bok a zadíval se mi do očí.

„To Carlisle,“ začal. Nechápavě jsem se na něj podívala a tak pokračoval. Vyprávěl mi příběhy všech z jeho rodiny a já mu na oplátku vyprávěla o svém životě jako anděl a o životě před ním.

„Smrt pro mě byla vlastně vysvobozením,“ řekla jsem a zadívala se na ruce. „Bylo mi skoro 17, když si mě všiml jeden kupec, který přijel do naší vesnice. Líbila jsem se mu a chtěl se se mnou zasnoubit. Byl velmi bohatý a tak rodiče s radostí přijali. Slibovali mi, že se budu mít dobře a budu mít zajištěnou budoucnost. Ale já nechtěla. Byl asi 3x starší než já a to mě odrazovalo. Matka se mnou soucítila, ale nechtěla, abych po zbytek života žila v takové malé chýši, jako ona. A už vůbec nechtěla, abych tam vychovávala svoje děti. Ten muž měl ještě jeden obchod, který musel vyřídit a potom si pro mě měl přijet.

Několikrát jsem uvažovala o útěku, ale věděla jsem, že by za to zaplatila má rodina, tak jsem zůstala. Blížilo se datum svatby a já na trhu vybírala se služebnou látky, když se splašili koně a klusali tou samou uličkou. Nestihla jsem uskočit a oni mě ušlapali. Ještě ten den jsem na zranění zemřela. A potom jsem se dostala do nebe.“ Celou dobu mě fascinovaně poslouchal.

„Jsi stará.“ Podívala jsem se na něho a všimla si jeho cukajících koutků. Při mém vražedném pohledu to nevydržel a rozesmál se. A já s ním.

„Nikdy jsi nám neřekla, proč tě…“ odmlčel se. Hledal ty správná slova, „vyhodili z nebe.“ Ležel na zemi a já seděla vedle něj. Provrtával mě pohledem a já se rozhodla říct pravdu.

„Nebe má pár svých zákonů, které nesmíš porušit. A já jeden porušila. Jeden z těch vážnějších,“ řekla jsem a sklopila zrak na svoje ruce.

„Zabila jsi někoho?“ zeptal se a v hlase mu hrálo pobavení.

„Ne,“ zakroutila jsem ihned hlavou. „Zamilovala jsem se,“ řekla jsem. Posadil se a snažil se mi podívat do očí.

„Kvůli toho tě vyhodili?“ zeptal se nevěřícně.

„To by nebyl takový problém, kdybych… kdybych se zamilovala do jiné… osoby,“ dostala jsem ze sebe a cítila své srdce, jak se snažilo vyskočit mi z hrudi.

„Do koho?“ Ach, Edwarde, ty jsi tak zvědavý. Zmučeně jsem se mu podívala do očí. Teď, nebo nikdy…

I když seděl, stále jsem byla nad ním. Naklonila jsem se k němu blíž a vychutnávala si jeho dech. Chybělo jenom pár centimetrů, ale Edward hlavu odvrátil a mně tak znemožnil přístup k jeho rtům. Poraženecky jsem si povzdechla a přikývla. Slzy se mi draly do očí, ale já se je snažila zatlačit zpátky. Chtěla jsem být statečná. Chtěla jsem, aby si myslel, že se nic nestalo.

„Promiň. Jenom jsem ti chtěla ukázat do koho jsem se zamilovala,“ řekla jsem a otočila se k odchodu. Několikrát jsem uvažovala nad jeho odmítnutím, ale nečekala jsem, že to bude tak moc bolet. Místo, kde jsem kdysi měla srdce, teď zelo prázdnotou. Moje srdce zůstalo s Edwardem, i když mě odmítnul. Gabriel měl pravdu, byli jsme úplně rozdílné stvoření. Nechápu, co jsem si nalhávala.

Přiměla jsem nohy k pohybu a rozběhla se k domovu. Několikrát jsem měla chuť otočit se a zjistit, že je to jen sen, jenom noční můra, ale zdravý rozum mi říkal, že tohle je realita. Krutá a bolestná. Realita, které bych byla ušetřena, kdybych zůstala v nebi.

I přes tu bolest jsem však ráda, že jsem tady, že jsem ho mohla vidět na vlastní oči, že jsem s ním mohla mluvit, dotýkat se ho.

Domů jsem přiběhla právě včas. Nebe začínalo ronit bolestivé slzy, nebeské slzy, které měly smýt mé vlastní. Na nic jsem nečekala a začala si balit věci. Chtěla jsem odjet za Joan. Do Forks jsem přijela jenom kvůli Edwardovi, a teď už není důvod tady zůstat dál. Zbytečně by mě to zraňovalo.

Sbalila jsem si jenom nějaké oblečení a pár knih. Všechno se vešlo do jedné tašky. Pro zbytek si přijedu později a do školy zavolám. Bylo mi líto, že tenhle dům opouštím. Jistě, nemusela jsem, ale nemohla bych žít vedle Edwarda a dělat, že se nic nestalo.

Naposledy jsem se rozhlédla po domě, který najednou vypadal tak prázdně. Po fotkách na poličkách zbyly jenom místa bez prachu. Se sklopenou hlavou jsem opouštěla dům. Bude mi tolik chybět. I když jsem tady trávila málo času, pořád odsud mám nádherné zážitky s Angelou.

Nemohla jsem se déle zdržovat. Bolelo by mě to víc a víc. Rychle jsem se rozhlédla kolem a vydala se vstříc novému životu.

Otevřela jsem dveře a spatřila něčí postavu. Od nohou jsem pohledem klouzala přes břicho, hruď až k hlavě. Přede mnou stál Edward s nechápavým výrazem ve tváři a kapkami deště ve vlasech.

„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se tvrdým hlasem a zatlačil mě zpátky dovnitř.

„Odjíždím, Edwarde. Stěhuju se k Joan. Už jsem se rozhodla. Nic mě tady nedrží, ale uvědomila jsem si to pozdě. Určitě poletí nějaké letadlo, tak na něj počkám,“ řekla jsem a hleděla mu do očí. Přemýšlel. Cítila jsem jak se mi hrnou slzy do očí. Byla jsem opravdu připravena opustit celý svůj život ve Forks? Byla jsem připravena opustit svou rodinu, přátelé a jeho? Nebyla. Chtěla jsem tady zůstat, ale nešlo to. Možná jsem doufala, že… ne, já určitě doufala. Doufala, že řekne, že mě taky miluje a všechno bude v pořádku. Nebo, že mě alespoň požádá, abych neodjížděla… že i přesto, že mě nemiluje, mě má rád jako kamarádku. Myslela jsem, že jsem připravena na jakoukoli jeho odpověď, ale tahle mezi nimi nebyla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

2)  nikolka (18.11.2011 19:52)

nie... nie... nie.. všetko bolo tak nádherné, krásne, idylické... stačil iba kúsoček ...:'-( :'-( :'-(

Karolka

1)  Karolka (16.07.2010 00:50)

To si snad děláš srandu. Jsi normální tyran! Bééé! :'-( :'-( :'-(
Já nechcí!!! Ach jo, kdy já se dostanu do postele? No v týhle fázi určitě ne...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek