Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Pomsta je někdy vážně vtipná věc. Tedy, pokud není mířená proti vám. Jess si ji nejspíš moc neužije. Ale pomůže alespoň?

Hned první hodinu jsem měla s Emmettem… a Jessicou.

„Bello, že mi přenecháš některé plány na pomstu. Prosím, prosím,“ škemral.

„Jasně. Můžeš klidně začít.“

„Díky,“ zavýskl a potom se zklidnil, když ho profesor zpražil pohledem.

„Máš co potřebujeme?“ zeptal se šeptem. Přikývla jsem a ukázala mu kousek látky.

„Teda, nevím, kde to Alice sebrala, ale…“ zasmála jsem se.

„Alice je všemocná,“ zasmál se Emmett.

„Jo, to jo,“ přitakala jsem.

Se zazvoněním se zrychlil můj srdeční rytmus a Emmett se jenom uchechtl.

„Dej to sem, já to zvládnu,“ zasmál se a hrábl mi do tašky. Rychle jsem si sbalila věci a vypálila za ním. Právě se snažil narvat kalhotky velikosti XXXL do Jessičiny tašky tak, aby si jich nevšimla a zároveň, aby byly dost viditelné pro ostatní. Po pár manévrech rukama se mu to přece jen podařilo.

„Vidím, že už jste začali plnit plány,“ zasmál se Edward vedle mého ucha. Škubla jsem sebou, jelikož jsem nikoho nečekala.

„Sakra…“ zaklela jsem. „Jo, Emmett už s tím začal.“

„Teď jsem na řadě já,“ usmál se. „Jdem,“ pokynul a mířil na biologii.

Vyšli jsme z budovy a nestačili zírat. Celé parkoviště se teď smálo a jejich pohledy směřovaly na Jessicu. Ta v ruce držela kalhotky, do kterých by se vlezla ještě dvakrát. Její pohled se stočil k budově a když narazil na mojí smějící se tvář, obličej jí zbrunátněl a jenom těžce zadržovala výbuch vzteku.

„Ajej,“ zaklela jsem a podívala se na Edwarda. Ten se dobře bavil.

„Chce tě zabít,“ řekl mi s úsměvem.

„Díky, že to bereš takhle,“ zašklebila jsem se na něho a pokračovala v cestě.

„No tak, počkej. Nemyslel jsem to tak,“ řekl a v jeho obličeji byl pocit viny. Nevydržela jsem a začala jsem se smát.

„Pojď, prosím tě. Máme ještě plno práce,“ zasmála jsem se, chytla ho za ruku a táhla dál.

Měli jsme biologii, což znamená, že Jessica sedí před námi. Edward se celou cestu usmíval a těšil se na vykonání svého plánu. Bohužel jsme do třídy přišli až po ní, ale Edward svou náladu neztrácel. Po chvíli mi došlo proč. Profesor dneska zkoušel a Jessica byla jednou z těch, které vytasil. Když se vracela zpátky, propichovala mě nenávistným pohledem, ale já se na ni s chutí usmívala. Došla do lavice a než si stihla sednout, Edward udělal pár rychlých pohybů a Jessica seděla na zemi. Celá třída vybuchla smíchy a Jessica zčervenala.

„Chceš pomoct?“ zeptala jsem se se smíchem a nabídla jí ruku. Propalovala mě pohledem a vztek v ní vřel.

„NE!“ vykřikla.

„Slečno Stanleyová, to, že si neumíte sedat, je váš problém, ale nerušte mi tady hodinu i svým křikem,“ okřikl ji profesor. Edwardovo tělo se otřásalo pod nápory smíchu. Jessica rychle vstala a sedla si na židli a my si s Edwardem pod lavicí tajně plácli.

Další dvě hodiny jsem měla naštěstí bez ní, což znamenalo, že je řada na Rose, Alice a Jasperovi. Poslední hodinu před obědem jsem měla právě s ním.

„Hotovo?“ zeptala jsem se potichu. Vytáhl z batohu nějakou hadičku a přikývl.

„Teď už nenastartuje,“ zasmál se. Zbytek hodiny uběhl v tichosti a potom jsme se společně přesunuli do jídelny, kde jsem měla uskutečnit svůj plán já. Celou jsem ji prošla pohledem, ale Jessica v ní nebyla. To mi trochu zkazilo náladu, ale pokračovala jsem v cestě. Najednou mi podklouzla noha a tác vyletěl do vzduchu. Jasper mě v rychlosti zachytil, abych to ustála. Otočila jsem se právě ve chvíli, kdy talíř přistál Jessice přímo v obličeji.

„Tohle jsi neměla v plánu, co?“ zeptal se Jasper a snažil se zadržovat smích.

„To ne, ale je to lepší, než jsem plánovala,“ řekla jsem a zkoumala Jessicu. Tác držela u hrudníku, takže měla špinavý jenom obličej a výstřih. Celá jídelna se smála a Jessice bylo do breku. V rychlosti se otočila, tác odhodila na stůl a odešla.

„Dobrá trefa, Bello,“ zasmál se Emmett, když jsme došli ke stolu.

„Díky.“ Stále jsem si přehrávala ten obličej a stále u mě způsoboval smích.

„Někdy není špatné, že jsi nešika.“

„Hele, Emmette, nechtěj mě-“ nedokončila jsem, protože Edward s Alice vyprskli smíchy. Nechápavě jsme na ně hleděli.

„Jessica šla na záchodky, ale tam má překvapení,“ dostala ze sebe Alice. „Dala jsem jí tam kyblík s vodou, takže na ni spadne, když půjde do kabinky,“ řekla a v tom se z chodby ozval šílený jekot – Jessičin jekot. Opět jsme všichni vybuchli v záchvat smíchu.

„Myslím, že už ti dá pokoj,“ zasmála se Rose.

„To doufám,“ přikývla jsem.

„Dala jsem jí do tašky tu voodoo panenku s propíchnutým břichem. Dá ti pokoj,“ ubezpečovala mě.

„Dala sis na ní záležet, co?“ zasmála jsem se.

„To teda. Celou noc na ní makala a já musel koukat na televizi,“ mračil se Emmett.

„Ale za to šlo poznat, že ta panenka představuje Jessicu,“ usmála se Rose. „Neboj, dneska ti to oplatím.“

„Neeee…“ zakleli všichni, jenom Emmettovi zajiskřilo v očích.

„Doufám, že ses v noci pořádně vyspala, protože dneska na to nebudeš mít klid,“ vysvětlil mi Edward.

„Tak to ne, já spánek miluju,“ protestovala jsem.

„Tak si najdi taky někoho na zábavu,“ zasmál se Emmett. „Auu…“ zaúpěl vzápětí.

„To máš za ty blbé kecy,“ řekla jsem a vyplázla na něho jazyk. „No nic, jdu na hodinu. Zatím,“ rozloučila jsem se a opustila jídelnu.

„Slečno Swanová?“ ozval se za mnou hlas ředitele.

„Ano?“ otočila jsem se na něj a měla nepříjemný pocit.

„Byla za mnou slečna Stanleyová,“ začal a mně se zatajil dech. Ksakru. Slepice jedna...

„Přiznala se, že to ona vám dala do skřínky tu marihuanu,“ řekl a já se znovu nadechla.

„Opravdu?“ nevěřila jsem vlastním uším.

„Ano. Už jsem stáhl obvinění vůči vám a bylo vám to vymazáno ze složky.“

„Děkuju,“ usmála jsem se. Přikývl a odešel. Ještě chvilku jsem tam stála, když mě probral Edwardův hlas.

„Co se stalo?“

„Jessica se přiznala. Stáhli vůči mě obvinění, takže jsem čistá,“ řekla jsem s neskrývanou radostí a objala ho.

„To jsem rád,“ řekl a objal mě taky. Po chvilce začaly jeho ruce sjíždět, až se zastavily na mém zadku. Hned jsem se odtrhla a pozvedla obočí.

„Myslím, že bychom měli jít na hodiny,“ řekla jsem a aniž bych počkala na odpověď, vydala jsem se svojí cestou.

„Rád tě doprovodím,“ zasmál se a hodil si ruku kolem mých ramen.

 

Naštěstí dneska nebyla dlouhá škola a po páté hodině jsem už vycházela ze hlavních dveří.

„Bello, počkej!“ slyšela jsem za sebou.

„Ahoj, Ang!“ usmála jsem se.

„Celou dobu se s tebou snažím mluvit, ale dneska se mi nějak vyhýbáš,“ řekla smutně.

„Promiň, ale měla jsem práci,“ odpověděla jsem a při vzpomínkách na vykonávání pomsty se na mé tváři objevil úsměv.

„Jo, viděla jsem Jessicu,“ zasmála se. „Teď už ti dá asi pokoj.“

„Asi jo,“ přitakala jsem.

„Nechci tě moc zdržovat, ale zajímá mě jedna věc. Co je mezi tebou a Edwardem?“ zeptala se šeptem.

„Nic, Ang, jsme jenom přátelé.“ Bohužel...

„Nech toho,“ řekla zmučeně. „Viděla jsem vás před jídelnou. Neříkej, že ti kamarád sahá na zadek,“ zakroutila zběsile hlavou.

„Asi tě zklamu, ale opravdu mezi námi nic není.“

„Ale kdyby bylo, řekla by jsi mi to?“ ujišťovala se.

„Řekla. Byla by jsi první, která by to věděla,“ řekla jsem a na chvilku se zarazila. „Vlastně až po jeho rodině, která by to z nás asi vymlátila,“ zasmála jsem se.

„Dobře. Tak běž, ať na tebe nemusí čekat,“ usmála se.

„Ahoj,“ rozloučila jsem se a šla k Edwardovu autu. Stál u dveří, ruce založené na prsou a sladký úsměv na rtech.

„Stejně ti nevěří.“

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně.

„Angela. Nevěří ti, že mezi námi nic není.“

„Aha. No… asi jí to nevymluvím, co?“ zeptala jsem se a zkousla si ret.

„Asi ne,“ zasmál se a nastoupil do auta. Sotva jsem za sebou zabouchla dveře, už jsme vyjížděli z parkoviště.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

3)  nikolka (18.11.2011 19:40)

hi..
ehm kam mu poputovala ruka

Alison

2)  Alison (21.03.2011 15:36)

to bolo super:)

Karolka

1)  Karolka (16.07.2010 00:39)

HUrá! Dobré dílo se podařilo!
Ale Ree! Kdy už???

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek