Sekce

Galerie

/gallery/Padlý anděl.jpg

Myslím, že tenhle dílek by se dal pojmenovat "Ta mrcha!". Jak si se svým zatčením Bella poradí?

„Cože?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Poznáváte tohle?“ zeptal se ředitel a zamával malým balíčkem.

„Ne,“ odpověděla jsem popravdě.

„To je zvláštní. Tu marihuanu jsme našli ve vaší skřínce.“

„Měla jste toho mnohonásobně více, než povoluje zákon,“ ozval se jeden z policistů. Zírala jsem na ně a nebyla schopná slova. Nejspíše si to vyložili jako přiznání.

„Jste vyloučena ze školy. Můžete ji odvést,“ řekl ředitel a policisté mě vyváděli ven. Nebránila jsem se. Stále jsem nemohla vstřebat to, co se právě stalo. Plně jsem se vzpamatovala, až mě zavřeli do cely. Naštěstí jsem v ní byla sama.

Sedla jsem si do rohu a hlavu položila na kolena. Byla jsem psychicky vyčerpaná. Nejdříve velká pozornost celé školy – což mi nedělá vůbec dobře – potom Jessičiny naschvály, dva pokusy o znásilnění a teď tohle?

„Co jsem komu udělala?“ zašeptala jsem a s povzdychem si hlavu opřela o zeď. Nechápala jsem, co se to dneska stalo. Proč mi prohledávali skřínku a kde se tam vzala ta marihuana? Sakra, vždyť ani nevím, jak se to kouří.

Doufala jsem, že tohle je jenom špatný sen, ale při mé smůle byla tohle realita.

Byla tady zima i na mou schopnost přizpůsobení se teplotě. Třela jsem si ruce, ale na zemi jsem seděla stále. Ani nevím jak dlouho.

Po nějaké době se ozval zámek, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, dokud mě nechytly dvě paže.

„Jdeme domů,“ slyšela jsem Alicin hlas. Okamžitě jsem otevřela oči a byla ráda, že se mi to jenom nezdálo. Pomohla mi se postavit na nohy a vyšla se mnou ven. Když jsme procházeli kolem policistů, neměli moc vstřícné výrazy. U východu stál Edward a pozoroval nás se zamračeným čelem.

„Vypadneme odsud, než jim ublížím,“ zavrčel a otevřel nám dveře. V rychlosti mě dovedli k autu a sotva bouchly dveře, Edward se zapískáním pneumatik vyjel z parkoviště.

„Ta marihuana opravdu nebyla moje,“ bránila jsem se, aniž by mě někdo obvinil.

„My to víme,“ uklidnili mě.

„Jak jste zjistili, že mě zatkli?“ zeptala jsem se. Nikdo u toho nebyl a pochybuju, že by to ředitel hlásil rozhlasem.

„Díky bráškově palici,“ zasmála se Alice.

„Jessica na to myslela, když tě poslední hodinu neviděla ve třídě,“ vysvětlil. Jessica?

„Co ta o tom může vědět?“

„Jak myslíš, že se ti ten sáček dostal do skřínky?“ zeptal se Edward a teprve teď mi to docvaklo. Měla jsem chuť ji shodit z útesu, pustit na ni stádo krav, hodit jí dort do obličeje, přebarvit jí vlasy na zeleno, nechtěně strhnout kalhoty před celou školou… Nápady se mi rojily jako na běžícím páse. Tolik jsem se zabrala do přemýšlení, že jsem nepostřehla, že jsme zastavili.

„Myslela jsem, že mě vezmete ke mně,“ řekla jsem překvapeně, když jsem spatřila jejich vilu.

„Je tady menší problém,“ řekla Alice a podívala se na Edwarda.

„Proč to vždycky musím říkat já?“ ohradil se.

„Protože já jsem starší,“ zasmála se.

„Jenom na papíře.“

„A protože tobě tyhle věci jdou lépe,“ zasmála se a vyběhla z auta. Celou dobu jsem sledovala jejich diskuzi a stále jsem nevěděla, jaký problém myslela.

Edward vystoupil z auta a otevřel mi dveře.

„Pustili tě pod podmínkou, že na tebe budeme dohlížet,“ vysvětlil. „Ale neboj, nebude to dlouho trvat, Alice se postarala o to, aby se Jessica přiznala.“

„To neudělá,“ řekla jsem ihned.

„Jde vidět, že jsi ještě nikdy neviděla naštvanou Alice,“ zasmál se. „Je nepříčetná, když jde o její rodinu.“ Z domu se ozvalo zavrčení.

„No tak, to byla pochvala,“ vysvětloval se smíchem. Takže, oni mě berou jako rodinu? Musím říct, že tahle informace mě opravdu potěšila.

„Nazdar, dealerko!“ ozval se z pohovky Emmettův hlas. To jsem si mohla myslet, že si ze mě bude dělat srandu.

„Emmett má jenom vycházky, nebo jste byli tak hodní a řekli jste, že se budete starat i o mentálně postiženého brášku?“ zeptala jsem se. Celé osazenstvo se začalo smát, jenom Emmett se uraženě otočil a dál sledoval televizi.

„Udělám ti něco na zub,“ nabídla se Esme stále se smíchem.

„Děkuju,“ usmála jsem se a otočila se na Edwarda. „Pořád jste mi neodpověděli.“

„Víš, Emmett už je ztracený případ. I na blázinec je moc šílený.“ Tentokrát jsem se začala smát já.

„Pojď,“ pokynula mi Alice. „Musíme vymyslet pomstu Jessice Stanleyové,“ zasmála se.

„Pomstu? Počkejte na mě,“ křikl za námi Emmett. Rozběhl se upíří rychlostí a aniž by zastavoval, v půlce schodů mě vzal do náručí a běžel se mnou až do Edwardova pokoje.

„Emmette Cullene, já tě zabiju!“ vyhrožovala jsem mu a hledala něco ostrého, čím bych mu mohla ublížit. Bohužel jsem nic nenašla, tak jsem vzala polštáře z postele a začala ho tím mlátit. Nebránil se, jenom se strašně smál. Když mi došly síly, padla jsem na postel a podívala se po pokoji. Emmett se stále smál a válel se po zemi, Edward seděl v křesle a cukaly mu koutky a Jasper s Alice stáli u dveří a na tvářích měli roztáhlé úsměvy.

„Emmette, přestaň!“ okřikla ho Esme, která mi přinesla jídlo až do pokoje. Okamžitě toho nechal a skočil na postel vedle mě. Něco lehce zakřupalo, ale postel to naštěstí vydržela.

„Hups!“ zasmál se Emmett.

„Jestli tu postel zničíš, tak si vezmu vaší. A je mi jedno kde budete s Rose vyvádět,“ pohrozil mu Edward.

„To neudělá, že ne?“ zeptal se mě vyděšeným šeptem Em.

„Já nevím, ty ho znáš lépe. Můžeš to zkusit. Ale nevím, co by ti potom řekla Rose,“ zašeptala jsem nazpátek. Úsměv mu z tváře zmizel a usadil se tam smutný výraz.

„Teď není čas na řešení postele. Musíme vymyslet tu pomstu,“ prolomila Alice ticho. Nějak se na to těšila.

„Tak to já zase půjdu,“ řekla Esme a odešla. Nechápavě jsem se za ní dívala.

„Nemá ráda, když si z někoho děláme srandu, ale ví, že Jessica pomstu potřebuje, tak nám v tom nebrání,“ vysvětlil Edward.

„Zaslechla jsem slovo pomsta?“ ozvala se ode dveří Rosalie s ďábelským úsměvem. Přikývla jsem.

„Tak to se k vám přidám,“ řekla s úsměvem a sedla si na židli. Jasper a Alice se posadili k nám na postel a začali přemýšlet.

Celé odpoledne jsme strávili vymýšlením a od smíchu mě všechno bolelo.

„To stádo krav není špatný nápad,“ pochválil mě Emmett, když jsem jim řekla, co mě napadlo v autě.

„Co takhle nejobyčejnější pomsta – na obědě na ni převrhni talíř,“ poradila Alice.

„Připíšu si to na seznam,“ řekla jsem a psala na pomyslný papír. Najednou mi u nohou přistál blok a hned potom tužka. Podívala jsem se po Edwardovi a ten se jenom usmál.

„Ten seznam nebyl špatný nápad.“

„Tak dál,“ přerušila nás Alice.

„Co takhle přemluvit někoho, aby s ní začal chodit a potom ji řekl, že to byla jenom sázka?“ navrhla Rosalie.

„No jo, ale koho?“ zeptala jsem se. Všechny jejich hlavy se otočily na Edwarda. Ten jenom strnule seděl a zíral na nás.

„Ne, takovou oběť po něm chtít nemůžu,“ zasmála jsem se.

„Díky,“ oddechl si.

„Lepidlo na židli.“

„Nastrčit jí nějaké bombarďáky, aby jí čouhaly z tašky,“ navrhl Emmett a strašně se svému nápadu smál. Je fakt, že my s ním.

Nakonec jsme popsali celý papír a přecházeli z jednoho záchvatu smíchu do druhého.

„To mě baví,“ řekla Alice.

„To sice nás všechny, ale už je pozdě a zítra je škola, takže…“ řekl Edward a ukázal na dveře.

„Vy ale nepotřebujete spát a mě vyloučili,“ řekla jsem a sklonila hlavu.

„Jo, to jsme ti zapomněli říct. Carlisle zařídil, aby tě vzali zpátky,“ usmála se Alice.

„Opravdu?“ Přikývla.

„Děkuju,“ zavýskla jsem a objala ji.

„A teď už spát,“ řekl Edward stojíc u dveří.

„Ano, tati,“ zasalutovala jsem. Všichni opustili pokoj a já jsem zaplula do koupelny a potom do postele.

 

Ráno mě probudil lehký dotek na rameni. Otevřela jsem oči, ale světla bylo až moc, a tak jsem je zase zavřela.

„Vstávat,“ řekl Edward potichu. „Musíme do školy.“

„Hmm…“ zamumlala jsem znuděně.

„Musíš se pomstít Jessice.“

„Hmmm…?“ zamumlala jsem tentokráte veseleji, ale dál jsem byla zachumlaná do peřiny.

„Jestli nebudeš vstávat, poliju tě ledovou vodou,“ vyhrožoval. To mě dokonale probralo a vzápětí jsem byla na nohou. Jeho tělem otřásal tlumený smích.

„Já věděl, že tě z té postele dostanu.“ Zamračila jsem se a vymýšlela pomstu i pro něho.

„Na to ani nemysli,“ zmrznul mu úsměv na tváři a měřil si mě pohledem. Zřejmě to vyčetl z mého výrazu.

„Co mi uděláš?“ zeptala jsem se a začala se přibližovat blíže k němu.

„Na něco bych přišel,“ usmál se.

„To by jsi mi neudělal,“ řekla jsem a zastavila se pár centimetrů od něho.

„Vsadíš se?“ zašeptal mi do ucha a odešel. Zakroutila jsem hlavou a začala natřepávat peřiny a ustýlat postel.

„Nečum jí na zadek, Edwarde!“ ozval se Emmett. Okamžitě jsem se otočila a viděla je opřené, každého o jedno futro dveří.

„Zavřete dveře,“ řekla jsem naštvaně a dál stlala. Slyšela jsem zaklapnout dveře. S vítězným úsměvem jsem dokončila úpravy a chtěla jít do koupelny. Když jsem se ale otočila, Edward s Emmettem tam pořád stáli.

„Říkala jsi, ať zavřeme dveře, ne ať jdeme pryč,“ zasmál se Edward.

„Takže mě tady budete okukovat ještě dlouho?“ zeptala jsem se. Mlčeli a stále mě pozorovali.

„Emmette Cullene, jestli děláš to, co si myslím, tak si mě nepřej,“ ozval se z chodby hlas Rosalie.

„A sakra. Já mizím,“ řekl a v rychlosti vypadl z pokoje.

„A ty?“ zeptala jsem se Edwarda. Pořád se usmíval a mlčel.

„Dobře,“ rezignovala jsem. „Jdu se koupat.“ Zašla jsem do koupelny a pustila si sprchu. Přemýšlela jsem nad dnešním ránem a musela jsem se začít smát. Když jsem ale vylezla ven, úsměv mi zmrznul. Zjistila jsem, že jsem si sebou nevzala žádné oblečení. Zabalila jsem se do ručníku a vykoukla ze dveří. Edward už v pokoji naštěstí nebyl. Vylezla jsem, ale sotva za mnou zaklaply dveře, Edward vešel do pokoje.

„Myslím, že když takhle půjdeš do školy, bude to lepší než pomsta,“ zasmál se a v ruce držel hromádku oblečení.

„Ha, ha, ha…“ zašklebila jsem se. „To je od Alice?“ zeptala jsem se a kývla na hromádku. Přikývl. Přišla jsem k němu a chtěla si to oblečení vzít, ale Edward natáhl ruku do vzduchu tak, abych na oblečení nedosáhla.

„Co jsem ti udělala, Edwarde?“ zeptala jsem se.

„Nic, jenom mě to hrozně baví,“ zasmál se.

„Ty jsi horší než Emmett!“ vynadala jsem mu.

„Já to říkám pořád,“ ozval se Emmettův hlas ze zdola.

„Dej mi to oblečení.“

„Nedám.“

„Varuju tě. Dej mi to oblečení.“

„Nebo co?“

„Řeknu Jessice, že ze spaní voláš její jméno,“ vyhrožovala jsem a oblečení mi ihned spadlo do náruče.

„Alespoň vím jak na tebe,“ zasmála jsem se a znovu zmizela v koupelně.

 

Po snídani jsme nasedli do aut a vydali se ke škole. Na parkovišti už bylo plno aut, ale ještě se našly dvě volné místa vedle sebe. Vystoupila jsem a hned jsem si všimla Jessičina vyděšeného obličeje. Škodolibě jsem se usmála a přidala jsem se k ostatním.

„Zatím se nepřiznala a ani to nemá v plánu,“ slyšela jsem Edwarda.

„To jí ten včerejšek nestačil?“ zeptala se Alice naštvaně.

„Zřejmě nejsi tak strašidelná jak sis myslela,“ zasmál se Emmett.

„Připravena na den pomsty?“ zeptal se Edward s úsměvem a nastavil ruku dlaní vzhůru do úrovně pasu.

„Připravena,“ zasmála jsem se a plácla si s ním.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikolka

4)  nikolka (18.11.2011 19:32)

ráno - ja ich milujem
pomsta pomsta pomsta

Alison

3)  Alison (20.03.2011 21:10)

Tá Jess nemá ani tušenia s kým si začala;)
* pst* A podľa všetkého pomsta bude sladká B)

2)  Tru (15.11.2010 18:23)

Bude pomsta, mňam:)

Karolka

1)  Karolka (16.07.2010 00:32)

Já se těším! Pomstááá!!!
A Edwardovo a Emmettovo žetování je tááák milé!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek