Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/200205ddJanVanek_aureola23.jpg

Zazvonil zvonec...

Vteřinku se nedělo nic. Potom jeho rty našly mé. Byl něžný. Předešlou vášeň teď nahradila jemnost. Nakonec si mě přitulil do náruče a společně jsme pozorovali bledý úsvit.
„Měli bychom se vrátit, aby neměli strach, že jsme se pozabíjeli,“ nadhodila jsem. Zasmál se, ale začal se zvedat.
„Pojďme.“ Mojí ruku odmítl pustit, jako by se bál, že mu uteču.
Doma byli všichni nervózní a s obavami čekali, kdy se vrátíme. Alice je sice ujišťovala, že jsem se nakonec rozhodla Edwarda neroztrhat a nespálit, ale dokud jsme nestáli před nimi, nemělo úplnou jistotu.
„Kde jste takovou dobu byli?“ Esmé se k nám přiřítila a oba nás zmáčkla v objetí. Podívala jsem se po Edwardovi a on se tvářil asi tak, jak jsem se já cítila – rozpačitě.

„Byli jsme trénovat,“ prohlásila jsem.
„Hm, otázka zní, co jste vlastně trénovali.“ Emmett si nikdy nedá pokoj! Jeho smích naplnil celou halu. Teď jsem byla vděčná, že se nemůžu červenat.

„Emmette, zavři tu svojí nevymáchanou pusu!“
On zůstal zírat na Edwarda, a potom pomalu sjel pohledem na mě. Jeho ústa se vytvarovala do velkého O.
„No, ty vole! Já vás chtěl jenom škádlit. Tys mu vlezla do kalhot?! Páni!“
„Emmette! Nikdo nikomu do kalhot nevlezl.“ Zatím.

Na Edwarda to ale bylo moc. Zavrčel a chtěl se po něm vrhnout. Naštěstí se mi povedlo mu včas na rameno položit ruku.
„Pro dnešek to nech.“ Mluvila jsem k němu tak potichu, aby mě slyšel jenom on. K mému překvapení poslechl.

„Jdu ven. Sám!“ řekl a odešel dveřmi na zahradu.
Já se zavřela ve svém pokoji a otevřela si knihu. Ale před očima se mi stále promítaly události předešlé noci. Zavřela jsem oči a nechala je volně plynout. Cítila jsem se šťastná a úplná. Byl to tak nový pocit! Zvolna se k tomu vkrádal ještě jeden, úplně jiný. Smutek. Chyběl mi.

Najednou jsem nevydržela ležet. Doběhla jsem k oknu a z hrůzou zjistila, že už je noc. Pak, že upíři nesní.

Pátrala jsem pohledem ve tmě a hledala, jestli ho nezahlédnu. Štěstí stálo při mně. Seděl na břehu řeky a sledoval nebe. Jeho vlasy čechral vítr a měsíc mu v nich nechával stříbrné odlesky.

„Miláčku...“ zašeptala jsem do tmy.

Okamžitě se otočil, jako bych na něj to slovo zavolala. Chvilku mi oplácel pohled, a pak se jedním rychlým pohybem ocitl u mě v okně. Netrpělivě jsem si přitáhla jeho hlavu a nabídla mu své rty. Neváhal. Okamžitě mě drtil v objetí. Nevím ani jak, najednou mě jeho tělo tisklo do měkkých matrací. Jeho ruce byly všude.

„Bello...“
„Hmm.“

„Co mi to děláš?“

„Ty sis začal. Vzpomínáš?“

„Bello.“

„Já si nechci povídat.“
Jako bych ho tou poslední větou píchla. Sedl si a snažil si srovnat splašený dech.

„Jestli zase řekneš, že nemůžeš, tak se ti něco ošklivého stane,“ pohrozila jsem mu.

„Bello já chci a přísahám, že můžu, ale ne takhle.“
Seděla jsem a koukala na něj a snažila se pochopit, co mi to říká. Tvářil se smutně a zoufale.

„Chtěl bych, aby sis mě napřed vzala.“ Pak zavrtěl hlavou.

Cítila jsem se dočista zmatená. To byla žádost o ruku?

„Omlouvám se, to bylo špatně a... ach bože, já tohle nikdy nedělal. Potřebuju to udělat správně.“
Zvedl se na nohy a mě přesunul na kraj postele.

„Bello, jsi to nejcennější, co mi přišlo do života, a já udělal tolik chyb. Přesto tě tu na kolenou žádám – při tom na ty kolena opravdu padl – vezmi si mě.“

Hleděla jsem do těch zlatých studní a přemýšlela, kolik jsme toho spolu zažili a kolik bolesti vytrpěli. A nejenom my, ale i Jacob – moje slunce, Slunce ledem popálené. Ale stejně jsem si nedovedla představit, že bych volila jinak. On byl pro mě vším. Přesto, co se stalo. Miluji ho a on mě. Proč bych se za něj nemohla provdat? Vždyť o co by moje věčnost bez něj byla chudší.

„Ano. Ano, vezmu!“



O měsíc později se konal obřad, i když to slovo to zdaleka nevystihuje. Zajeli jsme na kraj hor, Edward vybral překrásnou plošinu, odkud se rozprostíral výhled kilometry daleko. Jela jsem tam napřed. Potřebovala jsem být sama. Naposledy.
Stála jsem ve svatebních šatech na kraji útesu a bilancovala poslední roky svého života. Ten den, kdy tatínek odjel a už nikdy se nevrátil.

Musela jsem se chytit za netlukoucí srdce. Moct tak ronit slzy...

Potom den, kdy si maminka znovu našla štěstí v podobě Billyho Blacka a později si ho vzala.

A… Jacob. Ach, můj Jacob. I když u něj se to vlákno smutku prolínalo s nití štěstí. On je šťastný. Svět se už zase točí správným směrem.

Vlastně mi můj život víc dal než vzal. Mám novou rodinu a té staré se daří dobře. Mám Edwarda.

 

„Co tu děláš takhle sama? Obřad začíná až za pár hodin.“
Otočila jsem se a za mnou stál Jasper. To bylo rozhodně překvapení. Došel až ke mně a zastavil se.
„Vzpomínám,“ odpověděla jsem.
Zkoumal můj výraz a pak mi poslal vlnu blaženého klidu. Stáli jsme na kraji útesu a téměř se dotýkali rameny. Pořád jsem nevěděla, co chce.

„Jsi zmatená,“ konstatoval a zase se na mě podíval. „Ale Edward tě opravdu miluje.“
Usmála jsem se.
„Ale nevím, co po mně chceš ty.“

„Chci... Ne, to není to správné slovo… Přál bych si, aby ses cítila v této rodině jako doma. Přísahám, že už ti nikdo nebude házet klacky pod nohy. Omlouvám se, jak jsem se k tobě choval.“
To bylo překvapení. Nikdo dnes nemohl být šťastnější než já. Získala jsem dalšího bratra.

 

Slunce se klonilo k západu. Blížila se doba, kdy své srdce před Bohem odevzdám do rukou muže, kterého miluji.

„Bello! To snad ne!“ Alice nešťastně rozhodila rukama. „Ty vypadáš jako divoženka.“

Oběhla mě dokola a pořád víc lamentovala.

„Alice!“ Ujistila jsem se, že se mi kouká přímo do očí. „Kdo se bude vdávat?“ Pořád na mě civěla.
„Tak ti napovím... Já! Přestaň tu kolem mě lítat! Ještě se mi zatočí hlava.“
Nakonec si dupla a odhopkala k autům pro výzdobu.
Musela jsem si přiznat, že se mě pomalu začíná zmocňovat nervozita.

Co když nepřijde? Co když neřekne ano. Nebo, co když neřeknu ano já?

Zavrtěla jsem hlavou.
Za mnou se ozvalo pobavené odkašlání. Ohlédla jsem se. Jasper. A potom už mi bylo dobře.

 

Otočená zády k tomu shonu jsem čekala, kdy mě zavolají. Nebe se pomalinku barvilo do ruda, když Alice zarazila do mých vlasů hřeben. Nechala jsem ji a jen se tiše smála, když brblala, že už mi chybí jen větvičky a mech. Po chvilce se lehce usmála.
„Ták! A ne, že to zase necháš zacuchat vítr. Jsi nádherná!“
„Děkuju Alice.“ Ale už byla zase pryč.

Hudbu obstarávala Rosalie. Bylo domluveno, že k oltáři půjdu sama, protože Carlisle nás oddával a Jasper byl Edwardův svědek. Emmetta jsme z toho raději vynechali. Prostě jsem mu tak úplně nevěřila. Ještě by mě shodil dolů, jenom aby viděl, jak vypadá letící nevěsta. Aby se neurazil, dostal na starost alespoň prstýnky. Snad je neztratil.

Po prvním tónu jsem vykročila. Pomalu, i když moje nohy chtěly běžet s větrem o závod.

Stál tam a jemně se usmíval. Došla jsem k němu a Carlisle spojil naše ruce. Odříkával řeč starou jako lidstvo samo a nakonec naše společné spokojené ano nesl vítr do údolí. První manželský polibek byl sladký a já věděla, že jen co se zbavíme zbytku rodiny, bude jeho pokračování o moc sladší.

„Mám pro tebe svatební dar...“ zašeptal mi Edward do ucha.

Tázavě jsem se na něj podívala. Vzal mě jemně za ramena a otočil směrem k nejbližšímu kopci. Na něm stála smečka vlků velkých jako koně. Ticho brzkého večera prořízlo vlčí vytí...

 

Epilog:

Nakonec těch svatebních darů bylo víc. Carlisle se nedokázal dívat, jak trpím bez své rodiny. Jel sám do La Push a znovu obnovil smlouvu. Stálo ho to deset dní vyjednávání. Mé ovládání se už zlepšilo natolik, že jsem mohla doufat v brzké setkání s maminkou.
Musím se opravit v předešlé myšlence: až teď nikdo nemůže být šťastnější než já...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Jalle

31)  Jalle (24.05.2013 20:18)

dokonalé, dĺžka poviedky ako stvorená pre mňa a obsah tiež

kytka

30)  kytka (11.09.2011 22:39)

Tak to byla hezká žádost o ruku. A svatební dar taky. Užila jsem si každé písmenko. Bylo to Ami moc pěkné.

Lampas

29)  Lampas (18.07.2011 00:00)

28)  Anna43474 (12.07.2011 13:37)

Já si říkala, že by je z toho přeci nevynechali :'-(
Jsem maxmálně dojatá, a i když to občas byl smutný příběh, přece skončil šťastně
Asi jsem i ráda, že to není delší, protože... ale to si nechám pro sebe Děkuju
TKSATVO

Kristiana

27)  Kristiana (19.06.2011 09:22)

"Na něm stála smečka vlků velkých jako koně." Tahle věta mě dojala k slzám. Nádherný konec. Nádherný příběh.
Víc ti k tomu bohužel nenapíšu, protože vidím písmenka rozmazaně.

Zombichlerka

26)  Zombichlerka (16.06.2011 19:56)

Nádherná povídka nádherný konec nádherný svatební dar nádherný název, který jsem konečně pochopila Bylo to krásně odvozeno, vážně to tak bylo, Slunce ledem popálené... a já se znovu červenám a prosím o odpuštění, že komentuju poslední dílek... Šťastný konec, které mám ráda, povídka plná překvapení a zástavy dechu... Nemám nic co bych dodala...

25)  bb (18.01.2011 23:07)

to byla moc krásná povídka

milica

24)  milica (27.11.2010 21:43)

Nádhera, celou povídku jsem přečetla jedním dechem a celou jsem jí probrečela. Smutné a přitom sladké Krása

Kejt

23)  Kejt (15.10.2010 23:10)

pořát pláču to je trašní pořát pláču jako želva :'-( :'-( :'-( :'-( je to tak nádherný děkuju za krásný zážitek :) ;)

Abera

22)  Abera (21.09.2010 21:20)

Krásný

Texie

21)  Texie (01.09.2010 22:04)

Krásné. Omlouvám se , že píšu komentář až sem, ale prostě jsem fičela jako vítr od jedné kapitolky ke druhé. Byla to opravdu krásná povídka!

PS - ty kalhotky s kostičkou byly fantastický, asi se taky po nějakých takových podívám

Amisha

20)  Amisha (18.08.2010 13:39)

Silvaren: Já bych se naštvala kdyby mi něco začínalo a ten velkej medvěd se do toho montoval svým citlivým způsobem

Děkujeme všem za skvělé komentíky

Silvaren

19)  Silvaren (17.08.2010 23:40)

Jestli zase nemůžeš, něco ošklivého se ti stane
Celé to bylo krásně romantické, jen jsem nepochopila, proč se Edward tak naštval a trucoval u řeky. Nicméně žádost o ruku, svatba a hlavně vlci na konci byli naprosto úžasní.

Carlie

18)  Carlie (16.08.2010 21:44)

Pěkňoučkééé.. samozřejmě nejlepší bylo to pomalé sbližování Belly a Edwarda a jak postupně zapadla do rodiny :-)

Evelyn

17)  Evelyn (16.08.2010 18:36)

Žádost o ruku byla krásně spontání Svatba krásná, jen na můj vkus byl konec až moc šťastný. Nejsem si jistá, jestli jsem sladké konce řešila s tebou, nebo s Ree, ale myslím, že s tebou. Ne, že by se mi to nelíbilo vůbec, to vážně ne. Líbilo se mi to moc, jen bych vynechala obnovení smlouvy a vlky Nakonec jsem ráda, že jsem se nechala ukecat a dočetla Povídka byla krásná a někdo v komentech přede mnou má pravdu - úžasně ses vyšvihla mezi mou takzvanou spisovatelskou elitu ;)

Ewik

16)  Ewik (16.08.2010 08:40)

Nádherný konec
Svatební dar mi vyrazil dech.

Amisha

15)  Amisha (13.08.2010 10:45)

Hanetko: Němou dohodu Noth mi ji svěřila...

Hanetka

14)  Hanetka (13.08.2010 09:38)

A to už je konec? To je škodááááá. Ale dopadlo to nádherně, bála jsem se, že jí bude trvat mnohem déle, než mu odpoustí, než se s tím srovná. A ten svatební dar... Krása.
Tak, co nového budeš psát? Už se těším!

Karolka

13)  Karolka (12.08.2010 22:44)

Amishko, obě víme (i když ty si to pořád nechceš přiznat), že se z tebe vylíhla nefalšovaná spisovatelka. Od jedné úžasné dámy jsem se naučila, že úloha korektora je opravdu nezastupitelná a autor by se bez něj často cítil úplně ztracený. Ale ruku na srdce, kdo to všechno vymýšlí a vdechuje postavám život a jejich charakter? A kdo, konkrétně v této povídce, dokázal zelektrizovat čtenáře tu dramatem, tu romantikou, tu vtipem? A ty se nehádej!!!

Linfe

12)  Linfe (12.08.2010 20:46)

Amish bylo to nádherné, celá takhle povídka byla okouzlující a já jsem ji vždycky hltala plnými doušky. Děkuju ti za ní a těším se na tvou další tvorbu.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek