Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Jak už jsem jednou konstatoval - za vše můžou blondýny! Ale musím nechtěně uznat, že já jim v tom zásadně vypomáhám a nahrávám jim.

 

9. kapitola - Průšvih průšvihů

Ani nevím, jestli mě vzbudil zvuk mobilu, nebo nepříjemný pocit, že se na mě někdo upřeně dívá, ale když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že civím do hnědých očí.

Tady v té chvíli jsem si připadal jako po zásahu blesku. Jen chviličku mi trvalo, než mi došlo, že Sorrel nemá hnědé oči, ale šedomodré a pak tu byla ta věc s tím telefonem. Pořád zvonil. Ty oči mlčely. Jen si mě překvapeně prohlížely. Aniž bych se přestal dívat, sáhl jsem po kalhotách a vytáhl z kapsy telefon.

„Hm?“ vydechl jsem do sluchátka. Hnědé oči se rozšířily v tichém úžasu, ale pořád se dívaly.

„Petere! Kde k čertu jsi? Neříkal jsi, že jdeš s tou dívkou jen na oběd? Jsi pryč tři hodiny a já tady čekám!“

„Alice?“ znejistěl jsem a ty hnědé oči se zachmuřily stejně jako moje.

„Kdo jiný? Tak kde jsi?“

„Už jdu. Jen chviličku, ano?“ požádal jsem a zavěsil. „Kdo jsi?“ vyhrkl jsem na majitelku očí. Měla jasně červené vlasy ostříhané na ježka, špičatou bradu a ty oči.

„Vzhledem k tomu, že se válíš v mojí posteli, tak bych se měla ptát já, ne?“ sykla hrubým hlasem.

„Ty jsi kamarádka Sorrel?“ Ta holka povytáhla překvapeně obočí. „Majitelka bytu?“ zkusil jsem to znovu.

„To si piš, že jsem majitelka bytu a ty tady nemáš co dělat. Vypadni,“ vrčela.

„Kde je Sorrel?“

„Odešla. Obleč se a zmiz.“ Její oči mě sjely od hlavy k patě. Zastavila se s pohledem na… Přehodil jsem si přes klín deku, když mi došlo, že jsem odkrytý a nahý. „Dělej,“ dodala a vstala.

„Kdy se Sorrel vrátí?“

„Ty si fakt myslíš, že se vrátí?“ vysmála se mi. Natáhl jsem na sebe všechno, co jsem našel po pokoji a bytě a chystal se odejít. Sáhl jsem do kapsy pro klíče od Emmettova džípu. Sakra, někde jsem je tady vytratil. „Ty tu ještě jsi? To mám volat policajty, nebo co?“ štěkla, když mě našla zase v ložnici, jak nahlížím pod postel.

„Někde jsem tu nechal klíče, a když o tom tak přemýšlím, asi i doklady,“ mumlal jsem na vysvětlenou a šacoval si kapsy.

„Pokud jsi tak tupý a šel jsi se Sorrel do postele, tak ti to patří. Nejspíš máš právě vybraný účet a tvoje auto je někde rozebrané na součástky,“ vysmála se mi znovu. Zatmělo se mi před očima, a jakmile jsem se opět probral, držel jsem tu holku přimáčknutou u zdi a vrčel jí do vyděšené tváře.

„Kde je Sorrel?“ syčel jsem.

„Nevím!“

„Chci svoje auto, rozumíš?“

„Já chci, abys vypadl, jinak vážně volám policajty.“ Tak tohle jsem fakt nepotřeboval. Byly tu dvě možnosti. První – a pro mě dost nebezpečná – nechat ji zavolat policii a všechno jí říct. Pak by se auto možná našlo. Druhá – ještě asi nebezpečnější – odejít a vrátit se domů bez auta. Přiklonil jsem se k první variantě.

„Fajn, volej,“ sykl jsem.

„Ty si asi neuvědomuješ, že jsi v cizím bytě, co? Jo a momentálně mi způsobuješ dost nepříjemné modřiny, takže nejen vloupání, ale i napadení. Pusť mě,“ vyhrkla. Fajn, risknu rozzuřenou rodinu.

„Víš, že tohle bys násilníkům a zlodějům neměla nikdy říkat? Vyděsíš je tak, až jim přeskočí a zabijou tě.“ Pustil jsem ji, natáhl si bundu a boty a vypadl z toho bytu. V jednom měla pravdu. Byl jsem tupý a šel s cizí holkou do cizího bytu.

Idiote! Ty se nikdy nepoučíš! Nadával jsem si. Shodou okolností jsem si přesně tyhle slova vyslechl doma, když nás přivezl taxi.

„Já vím, mrzí mě to, Rosalie,“ hlesl jsem. Pokora byla na místě. Fakt jsem to podělal.

„To ti nedošlo, že je to štětka?“ dobíral si mě Emm.

„A jak asi?“ bránil jsem se.

„Amatére. To ses fakt nic nenaučil? Nic?“ pokračoval strejda. Sage se mi motal pod nohama a pokoušel se mě bránit. Možná jen díky Tarině, která mi seděla na rameni, se po mně Rosalie nevrhla. Jasper se ani nepokoušel uklidnit situaci a Alice se držela zpátky. Řekla mi svoje už v autě. Tohle byla akce čistě Rosalie a Emmetta.

„Dostal jsi svojí šanci a ani ne pět hodin poté to poděláš,“ vrčela Rose. „Asi byl dobrý důvod, proč Rory s Taavettim donedávna neměli děti.“

„Mámu s tátou vynech!“ rozzuřil jsem se a Tarina kolem mě začala prskat.

„Vynechám, ale pochlub se jim sám. A hlavně by sis měl domluvit cestu do Španělska,“ řekla Rosalie.

„Už? Ještě ne! Je tu sotva týden!“ vyhrkla Alice.

„A to bohatě stačí,“ utnula to Rosalie.

„Proč mě nemáš ráda, Rose?“ zeptal jsem se. Nikdy jsem nebyl perfektní a úžasný jako ostatní členové rodiny, ale všichni si zvykli a já se fakt snažil. I tady jsem se snažil, ale holt jsem to podělal. V Kanadě jsem měl hodně holek. Do postele mi lezly skoro samy a nikdy – kromě Margaret, která se jen shodou okolností nestala jednou z mnoha – se nic velkého nedělo. Až tady. Jak jsem měl vědět, že to není mým šarmem, ale mou peněženkou a autem?

„Cože?“ vyhrkla. Nejspíš jsem ji tím zaskočil.

„Proč mě nemáš ráda?“ zopakoval jsem.

„Nebuď směšný! To víš, že tě mám ráda!“

„Nemáš.“ Rose mi už neodpověděla. Místo toho odešla a nechala mě v přesvědčení, že mám pravdu.

„Má tě ráda, věř mi,“ přesvědčoval mě Jasper. Probodl jsem ho nevěřícným pohledem.

„Jdu volat domů, aby přijela Hanny s Lure,“ zašeptal jsem a odešel. V pokoji jsem vytočil rychlou volbu a čekal.

„Cullenovi,“ ozvalo se ve sluchátku. Zaváhal jsem. Nevýhoda jedné rodiny – hlasy v telefonu. Tohle mohl být buď bratránek Daniel, strejda Josh, nebo děda Jacob.

„Tady Peter,“ hlesl jsem.

„Ahoj, cestovateli. Jak je ve Finsku?“ vyzvídal hlas.

„Nic moc. Potřebuju mluvit s Hanny, nebo s Lure a nebo s mámou, asi,“ zvažoval jsem nahlas.

„Není problém, vydrž,“ ujistil mě hlas a do prostoru na druhém konci telefonu se rozlehl řev. „Zázraku?“ Aha, takže Josh.

„Petere?“ ozval se Lure hlas v telefonu. „Jak se máš?“

„Ahoj, teto. Myslíš, že byste s Hanny mohly udělat ten tunel do Španělska?“

„Už? Vždyť tam jsi sotva týden. Myslela jsem, že u Alice zůstaneš déle?“

„Tak mohly, nebo nemohly?“ sykl jsem už hnusně. „Ne, jinak. Promiň, jsem… Nedokážu tady být s Rosalie pod jednou střechou.“

„Stalo se něco?“

„Tak nějak.“

„Chceš o tom mluvit?“

„Ani ne,“ bránil jsem se hned. „Dík,“ dodal jsem, protože mi přišlo slušné, poděkovat za nabídnutou pomoc. Jenže pravdou bylo, že v mé rodině asi nebyl nikdo, s kým bych o tomhle chtěl mluvit. Najednou jsem měl pocit, že jsem tady na tom světě úplně sám.

„Hanny je ve škole, ale až večer dorazí, uděláme to. Nebo chceš až zítra?“

„Ne, dnes to bude ideální, díky, teto.“

„Chceš mámu?“ nabídla.

„Je tam někde?“

„Je tu i táta. Venku je moc pěkně a my nevíme, jestli by nevyšlo slunce, tak trčíme doma. Rory se zašila demonstrativně,“ zasmála se teta.

„Tak mi dej asi spíš tátu, prosím.“ Jo, s tátou se to bude probírat líp, než s mámou.

„Pete?“ hekl do telefonu táta.

„Ahoj,“ vydechl jsem a na tváři se mi vykouzlil takový ten smutný a spokojený úsměv. Pálilo mě v nosu a sevřel se mi krk. Je to možný? Blbost, rodina mi přece po týdnu s Rosalií nebude chybět!

„Děje se něco?“

„Už ne, ale dělo. Zase…“

„Něco s Rosalie?“

„To bylo až pak a asi byla v právu. Zase jsem to podělal, aniž bych chtěl.“

„No tak ven s tím,“ pobízel mě.

„Potkal jsem holku. Hrozně hezkou a fakt jsem chtěl začít jako slušnej kluk, ale zvrtlo se to. Ukradla mi Emmettův džíp.“

„A Rosalie to nemůže skousnout, co?“

„Nedivím se jí.“

„A co Emmett?“

„Vytkl mi, že jsem tak nějak nepoučitelnej debil.“

„To řekl?“

„Doslovně ne, ale určitě si to myslel.“

„Věděl jsem, že s Rosalie ti dobře nebude, ale chtěl jsi tam. Hele, jsi nepoučitelný, ale debil ne. Jsi chlap. Každý se spálí a jsou i tací, co dělají první poslední pro lepší život a stejně jim to nejde. Tak jsi smolař, ale bacha by sis dávat měl. Uvědom si, že už nejsi v Kanadě. Co ta holka byla zač?“

„Jedna servírka. No a vyklubala se z ní příležitostná šlapka – asi,“ hlesl jsem.

„Tobě nebylo divný, že tě táhne do postele?“

„Bohužel.“ Jak mi to mělo být divný? Do postele mě táhly vždycky všechny.

„Ach, Petere,“ bědoval táta. „Takže Emmettovi dlužíme džíp?“

„Vy ne, to já. Jo, a když už jsme u toho, tak jsem přišel o doklady. Ukradla je taky,“ vydechl jsem a přikrčil se.

„O co všechno?“ znejistěl táta.

„O občanku, řidičák, platební karty…“

„Karty? No tě bůh. To říkáš brzo. Tím jsi měl začít! Tak jo, jdu je bloknout a ty se drž. Pozdravuj je tam.“

„Hm.“

„Pete?“ vyhrkl táta, než jsem stihl zavěsit.

„Ano?“

„A jak je tobě?“

„Raněné ego, ale to se zahojí a takový divný pocit prázdna.“

„Nechceš se vrátit domů?“

„Ne, dík. Já… Potřebuju asi to prázdno něčím zalepit,“ vysvětlil jsem a rozloučil se. Ještě chvíli jsem seděl s telefonem v ruce a chtěl s někým mluvit. S Darenem? Mohl bych mu zavolat. Nebo znova domů a popovídat si s někým jiným. Nebo připravit Manu se Skylar na svou cestu k nim. Že nepřijedu v pondělí, ale už dnes v noci.

„Petere, večeře!“ křikla z přízemí Alice. Svraštil jsem čelo, ale vyšel z pokoje. Domem se prohnala vůně číny. Takže to vyřešili. Donášková služba.

Seběhl jsem schody a posadil se do kuchyně. Otevřel polystyrenovou krabičku a prohlédl si jídlo.

„Dobrou chuť,“ popřála mi Alice a odešla. Zase jsem zůstal sám. Den na nic a pocity taky. Proč všichni kolem mě mají toho svého pana správného, nebo paní dokonalou, jen já ne?

Protože já ji nechci, přece! Nechci holku, co by mi říkala, co mám dělat, jako to dělá Rosalie s Emmettem. A nechci být pořád olizovaný, jako je Daniel, nebo Edward anebo Jacob… Nebo chci? Mít někoho, komu můžu všechno říct, v noci se k němu přitulit… No fuj! Petere, vzpamatuj se!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

17)  Twilly (14.02.2011 12:55)

Ale noooo... sebakritika, to jo, chyba hoodně velká, ale ono se to spraví , že jo Míšo? :D

Gassie

16)  Gassie (02.01.2011 15:35)

Tohle byla věc, které jsem se bála už v minulé kapitole... Že se to nějak podělá...
A zajímalo by mě, co se děje s Rose

15)  Stelletta (29.12.2010 17:44)

Takže

bylo to absolutně úžasné a překrásně napsané. Dokonce jsem se i pekelně vytočila. Na koho??? Kupodivu na Petera a Taava. Oba jsou to VOLOVÉ a Petera bych ještě propleskla. Chová se jako namyšlený frajírek co přemýšlí penisem místo mozkem(žeby to byl chlap??? :D). A Taav??? Ten mi nikdy nebyl sympatický (jsem přála Sethovi v JN :D)

Ale Rose to možná malilililililililinko přehnala.

Prostě bravurní. TO, že se nám čtenářkám při čtení dostávají emoce do varu svědčí o tom, že je to opravdu ale opravdu geniálně napsáno!!!!!!!

krista81

14)  krista81 (29.12.2010 01:10)

Njn tak jsem si to myslela dobře takhle se normální holka nechová a Peter dostal pěknout ťafku .
Ovšem co je to s Rose? Taková nějaká moc zatrpklá no ne??

Snad se to ve Španělsku zlepší a jsem zvědavá na "tu pravou"

13)  Guneska (29.12.2010 00:50)

Neustále kroutím hlavou nad tím, kam pořád chodíš na ty nápady, jsi neuvěřitelná studnice skvělých příběhů, takže opět smekám před tímhle. I když už je to 9. kapitola a já píšu první koment, neznamená to, že by se mi nelíbila povídka... to už jsme si vysvětlili :p
No a jinak by mě teda zajímalo, co má Rose za problém... a koho jsi si připravila pro Petera!

Fanny

12)  Fanny (28.12.2010 22:56)

Jak tak koukám, ještě jsem nenapsala komentář...

Skvělé, skvělé a opět skvělé (opravdu by to chtělo doplnit slovník )Snad se mu bude lépe dařit ve Španělsku, že bz i on našel svou španělskou lásku? Měli jsme safíry, oceán, čokoládu... jaké budou další?

Mili

11)  Mili (28.12.2010 21:23)

Ha já si to myslela, že ho obere. Úžasná kapitola

Jula

10)  Jula (28.12.2010 19:50)

Určitě najde tu pravou ve Španělsku, držím mu palce

semiska

9)  semiska (28.12.2010 19:46)

Tak teďka je mi Petera fakt líto. Je to fakt klikař smolař :D Snad se mu ve Španělsku malinko poštěstí a už takhle nedopadne příště. JInak kapitolka moc pěkná, bavila jsem se.

Anna43474

8)  Anna43474 (28.12.2010 19:14)

Chudák vůl v prekérní situaci
Ten až najde rozum, tak se samou radostí zblázní a bude mít zase velký kulový
TKSATVO

7)  zuzka (28.12.2010 18:15)

chlapec musí chcieť a potom príde tá praváí inak jej zlomí srdce.

6)  nathalia (27.12.2010 22:14)

Ja jsem prece rikala, ze to zavani pruserem! :D Snad chudak ve spanelsku bude mit vetsi stesti :D

5)  Alorenie (27.12.2010 21:33)


Tak jo. Sorrel je kráva...a mrcha. Chudák Peter. Ale asi nám začíná romantičit. :)

4)  Tru (27.12.2010 20:57)

Ten vybírá tu smůlu za celou rodinu až do desátého kolene...ale něco mi říká, že se se Sorrel možná nevidíme naposledy? Nechám se překvapit:)

sfinga

3)  sfinga (27.12.2010 20:28)

Hele, osud peče oplatky, aneb na každého jednou dojde a něco o božích mlýnech, co? Peteovi se vrací ty všechny jeho avantýry. Bohužel, dost surovým způsobem.
To máme jedno nařčení ze znásilnění, jedno okradení, ach jo, chudák kluk... vlastně mi ho je líto

Kaca

2)  Kaca (27.12.2010 19:50)

He, prvotřídní Sorrel, chtělo by to nějakou fázi pro milovníky těhle holek, heh Ale nezdála se, i když blonďatost v tvém podání znamená ublížení na zdraví a na všem možném - připravit si helmy a samopaly! Bojujem proti blonckám!
Podle mě to vzal Emmett statečně, když mu ukradli džíp a on jen "řekne" že je debil. Jinak Tavv a takhle se chovat? Možná bych... ale fuj, vůbec, nemám ho ráda ani tak, ale je vtipný, oba dva.

1)  Lucie (27.12.2010 17:59)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still