Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Nepřijde vám, že tu nějak začali topit? Je tu docela vedro, ne?

 

53. kapitola - PUK

15+

První noc jsme se ubytovali 500 kilometrů od domova. Než jsem si vytáhl oblečení na ráno, zazvonil mi v kapse mobil.

„Hm?“ ozval jsem se.

„Hm? To se říká mámě?“

„Promiň, copak je?“

„Hele, volal Seth, že se v La Push zdrží mnohem déle, takže je neberte, ano? Jen Tanyu a finské.“

„Provedu, veličenstvo.“

„Už jste ubytovaní? Je to tam pěkné? Co Cinnamon?“ zajímala se.

„Je to skvělé, mami. Nevím, co Cinnamon. Má jiný pokoj.“

„Jiný? Vy nemáte propojené? Co když se jí něco stane?“ děsila se.

„Mami, klid. Máme propojené pokoje, ale pořád je to jiný pokoj,“ ujistil jsem ji.

„Fajn, tak jdi spát, ať ráno brzy vyjedete.“

„Jo, neboj. Dobrou,“ hekl jsem a zavěsil. Očima jsem kmitl k těm spojovačkám a na vteřinu zaváhal. Než jsem se stihl rozhodnout, ozvalo se tiché zaklepání.

„Dále,“ zachraptěl jsem a musel to zopakovat.

„Pete, já jen… Nefunguje mi tam sprcha, nevím proč. Volala jsem na recepci, ale spraví to až zítra odpoledne, myslíš, že bych…“

„Jo, jasně. Klidně se tady vyspi – teda vysprchuj,“ kvákl jsem zmateně.

„Díky,“ špitla a vrátila se k sobě do pokoje pro věci. Vzdychl jsem a stáhl si tričko. Zpocené, vytahané, smradlavé… „Tak já tedy jdu,“ ozvala se za mnou Cinny. Otočil jsem se k ní. Stála tam v jednom z těch hotelových termoručníků a v ruce měla hromádku s taštičkou.

„Jasně, jdi.“

„Nechám odemčeno, kdybys tam něco potřeboval...“

„Jo, díky. Nebudu…“ Pokušitelka!

„Tak jo, já jdu.“

„Jdi. Užij si to.“

„Dík.“ Zmizela v koupelně a po chvilce jsem slyšel zurčení vody. Jako naschvál jsem začal potřebovat na záchod.  Její by mohl fungovat, ne? Mluvila jenom o sprše. Proběhl jsem pokoji a vpadl do její koupelny.

Hrozně se mi ulevilo, a když jsem si šel pak umýt ruce, zkoprněl jsem. Voda tekla. Teplá. Zkusmo jsem pustil sprchu. Taky fungovala. Proč by lhala? Vypadl jsem od ní a namířil si to rovnou do mé koupelny. Otevřel jsem dveře a odhrnul závěs. Stála tam pod tekoucí vodou, hlavu zvrácenou dozadu. Kapky jí laskaly každičký kousek těla. Lekla se a couvla, když mě uviděla.

„Intrikánko,“ zašeptal jsem a vkročil k ní do sprchy. Přitiskla se zády ke studeným dlaždičkám a zalapala po dechu. Na rukou jí naskočila husí kůže. Neodolal jsem a přejel po ní konečky prstů. Rozšířila se a Cinnamon zadržela dech. Byl jsem tím fascinován. Nedokázal jsem od ní odtrhnout oči. Vrýval jsem si do paměti každý kousek těla přede mnou. Každý ohyb, odstín, vůni…

„Je ti zima? Třeseš se,“ šeptal jsem a udělal další krok k ní. Stál jsem jen centimetry od ní. Otíral jsem se o její nahé těl – počkat, nahé? Jako idiot jsem začal reagovat až teď. Uvědomil jsem si blízkost jejích bradavek a klína. Jejího jazyka a holého bříška, které mě lákalo k zulíbání. Neovládl jsem se. Přistoupil jsem ještě blíž a Cinny ucouvla zpět na studenou zeď. Ucukla a studený mramor mi ji vehnal přímo do náruče. Jakmile jsem se dlaněmi dotkl jejích boků, přestal mě zajímat odstín její kůže nebo husina na zádech. Byla horká, hladká a z celého jejího těla sálala vůně skořice. Vdechoval jsem ji a neměl pořád dost. Cinny se chvěla. Její třes mi dráždil klín. Myslel jsem v tu chvíli, že exploduju a zemřu v jediné sekundě. Držel jsem ji. Měl jsem ji v náruči. Byla moje. Nahá. Moje. „Můžu?“ vzdychl jsem a naklonil hlavu, abych se dostal k jejím rtům. Políbil jsem ji lehce, jako vánek. Jako vlas, který v letním větru zavadí o tvář. Ochutnával jsem každičký centimetr, vyděšený tím, že bych mohl něco vynechat. Vpletla mi prsty do vlasů a zvedla se na špičky. Sevřel jsem její boky pevněji a zvedl ji do vzduchu. Instinktivně mi omotala stehna kolem boků. Přitiskl jsem ji na zeď sprchového koutu. Propnula se v zádech jako luk a ten pohyb mi rozhodil rovnováhu. Psychickou rovnováhu. Začal jsem šílet při pohledu na ni. Na její zavřená víčka, pootevřený rty. Konečky prstů jsem zkoumal její tělo. Milimetr po milimetru, přesně tak, jako předtím její rty. Nesmím nic vynechat. Není kam spěchat. Nechci spěchat. Chci tu být věčně s ní. Pohladil jsem ji po kříži a sjel po okraji stehna až pod zadeček. Přestala se svíjet a rozevřela oči dokořán, když jsem se letmo dotkl jejího klína.

„Pete, ne…“ zaprosila. Odtáhl jsem ruku a místo toho jsem přitiskl rty k levé bradavce. Opět se ztratila v záklonu a za zavřenými víčky. Jak já ji chtěl. Bolestně moc. Tepalo mi v rozkroku, až to bylo nesnesitelné. Vynesl jsem ji ze sprchy a zamířil k posteli. V polštářích vypadala božsky. Dcera bohů. Nahá Afrodita. Pohladil jsem ji mezi ňadry a lehoučce mířil níž. Položil jsem se vedle ní a všude, kde jsem se dotkl, všude jsem ji políbil. Jen u klína se vždycky zarazila. „Ne, prosím…“ opakovala.

„Cinny, neboj se mě,“ prosil jsem. Otevřela oči a hledala v těch mých jistotu, pomoc, odpověď. Zkusil jsem ji znovu pohladit. Pustila mě. Lehce jsem jí roztáhl nohy a prsty laskal, dokud se úplně celá neuvolnila. Vyjekla, prohnula se v zádech a zaryla mi nehty do ramene tak silně, až jsem sykl bolestí. Nadzdvihl jsem se a vklínil se mezi její nohy. Zase měla ten vyděšený pohled pronásledované laně a mně to došlo. Jak jsem to mohl přehlédnout? Já? Kreténe, spílal jsem si.

„Lásko, byla jsi… měla jsi…“ Nevěděl jsem, jak to říct.

„Řekni to ještě jednou,“ vzdychla.

„Co,“ nechápal jsem.

„Tamto – řekni to ještě jednou, prosím…“

„Lásko?“ Cinnamon se usmála a uvolnila se. Přestal jsem se snažit dobýt její klín. Vrátil jsem se vedle ní a začal ji zasypávat polibky. „Lásko,“ šeptal jsem pokaždé a Cinnamon mi dávala svým úsměvem víc, než bych mohl chtít. Postupoval jsem níž. Nezastavila mě. Nehodlal jsem jí to poprvé zkazit. Rozhodl jsem se, že co mi nedovolí, neudělám. Nikdy. Budu se chovat klidně jako debil a ať mi to navěky zůstane, jen když s tím budu mít i ji. Jazykem jsem dráždil správná místa a po mučivě krátké době – rozhodně kratší, než jsem chtěl - se opět prohnula v zádech, zaryla mi prsty do vlasů a vyjekla. Tiše, vášnivě, šíleně sexy.

Nesmíš! Ovládej se! Nesmíš!

„Prosím…“ úpěla a zvedala mou hlavu ze svého klína. „Pete, prosím…“ Nechal jsem se navést. Políbila mě. Absolutně jinak, než jsem od ní znal. Měl jsem pocit, že polyká mojí duši. A najednou mi omotala ruce kolem boků, zapřela se nohama o matraci a prudce zvedla pánev. Cítil jsem, jak se to stalo. Jak jsem do ní pronikl. Její výkřik nebyl tentokrát slastný.

„Ty blázne, co to děláš,“ panikařil jsem a přitlačil ji zpět do matrace. Slíbával jsem její slzy a tišil bolest. „Neublížila sis, cvoku? Mohla ses zranit, lásko. Co tě to napadlo?“ panikařil jsem a kontroloval její tělo, jako kdyby to všechno mohlo být vidět na tváři, na ramenou, na hrudi… Bylo to celé neuvěřitelné. Pálila jak samotné peklo, které jsem v jejím podání vítal všemi deseti. Byla jako její rty. Sladká, šťavnatá a hříšně neodolatelná. Už jsem to nevydržel. Pohnul jsem opatrně boky. Stáhla se. Uvnitř. „Neboj se, lásko, už to bude lepší, slibuju,“ šeptal jsem. „Jenom lepší…“

Usnula pak dřív než já. Schoulená v mojí náruči lehce oddychovala a tlukot jejího srdce udával rytmus mému dechu. Zavřel jsem oči a přehrál si celou tuhle noc. Cítil jsem, že v tom nejsem sám. Musel jsem si to už konečně přiznat. Josh měl pravdu. Ten mizera. Jenže co když jsem se zamiloval jenom já? Co když mě nemiluje? Byla by tu? Dokázala by být jako Reyes? Ty idiote, Cinnamon? Jediný oheň, který ti dává život? Jediný, při kterém jsi schopný se nadechnout?

Zdálo se mi o ní. Její vlasy mi hladily tvář, křídově bílá kůže klouzala po mé hrudi jako saténový šátek. Vlnila se, voněla a její hlas mi rozechvíval srdce.

„Vstávej…“ Slyšel jsem. „Petere, je ráno, probuď se mi…“ prosila tiše.

„Hm…“ zahuhlal jsem spokojeně. „Ještě se nechci probouzet. Zdáš se mi…“

„Nezdám, lásko, vstávej…“

„Ee,“ mručel jsem. Cinnamon si vedle mě povzdychla.

„Vstávej!“ zařvala. Vyskočil jsem, jako když mi pod zadkem rozdělali oheň a odskočil od ní pět metrů.

„Tak to bylo hnusný,“ zavrčel jsem. Ležela v posteli zabalená do deky a podepírala si dlaní hlavu. Poslala mi vzdušný polibek a vstala. „Bílá ti sluší,“ vzdychl jsem opět omámený a vyvedený z míry.

„Ta deka je ale světle modrá,“ vyhrkla zmateně.

„Já vím.“

„Tak jaká bílá?“

„Taky jsem nemyslel deku, ale tvoji kůži,“ zašeptal jsem. Na vlastní oči jsem se mohl kochat, jak se začíná červenat. Neodolal jsem a přeběhl pokoj, abych ji objal. „Ty se stydíš?“ smál jsem se tiše. Byla tak roztomilá, když mi zabořila hlavu do podpaží a schovávala tvář.

„Divíš se? Jeden den mi říkáš, že jsem rozmazlený spratek, pak mi způsobíš mozkovou výluku a nakonec si mě dobíráš lichotkami.“

„To se stává, když je člověk zamilovaný a ještě o tom neví,“ vyhrkl jsem.

„Já o tom ale už vím. Vím, že jsem zamilovaná, Pete,“ ujišťovala mě.

„Já už to taky konečně vím,“ zašeptal jsem a ukazováčkem zvedl její tvář k té své. Lehce jsem ji políbil a malý Pete se už připravoval, když se odtáhla a utekla do koupelny. Zůstal jsem tam stát s hlavou nakloněnou. Ruka, která ještě před chvilkou svírala její bradu, zůstala osaměle viset ve vzduchu a pusa byla stále pootevřená v pokusu o pokračování. Jenže najednou nebylo s kým.

Vyšla po chvilce oblečená dlouhých propínacích šatech na špagetových ramínkách. Temně modrá! Oheň a voda. Noc a budící se ráno!

„Ty jedeš takhle?“ zajímala se.

„Ještě nejedu. Ještě nebyla… snídaně,“ vyhrkl jsem.

„Najíme se po cestě.“

„V posteli by se jedlo líp,“ mručel jsem, když mi hodila ručník.

„Sprcha po tobě touží,“ zasmála se.

„Jdeš se mnou?“

„Jdu nás odhlásit.“

„Já chci tamtu náruživou, ty jdi pryč,“ vrčel jsem a vztekle dupal do koupelny. Cinny se mi jenom vesele smála.

Osprchoval jsem se, oblékl do tmavě modrých látkových kalhot a bílého trička bez rukávu. V pokoji jsem pobalil vše, co jsem našel a vykráčel dolů. Čekala v recepci.

„Už jsem se lekla, že ses utopil.“

„Tak proč jsi mě nepřišla zkontrolovat?“ vyhrkl jsem a litoval, že jsem to ještě neprotáhl. Přišla by.

„Chtěla jsem se ujistit, že mám pravdu,“ ryla vesele.

„Asi tě vyměním,“ sykl jsem rádoby uraženě. Omotala mi paže kolem pasu a přitiskla se ke mně. „Tohle bych nedělal,“ varoval jsem ji a rozhlédl se okolo.

„Stydíš se za mě?“

„Za něj,“ hlesl jsem a sklopil oči ke svému rozkroku.

„Ou,“ vyjekla a couvla. Začala se smát. Strčil jsem před sebe malou cestovní tašku a nenechal si ji vzít ani od poslíčka.

Až v autě jsem ji odložil. Cinnamon se celou dobu smála. Asi ji měli za blázna.

„Vše pro tvůj úsměv,“ zavrčel jsem a musel jsem se hodně přemáhat, abych se nerozesmál. Cinny naštěstí přestala a položila mi sladce ruku na stehno. „Sakra, a já myslel, že se toho konečně zbavím,“ fňukal jsem, když se začaly kalhoty napínat. „Nesahat! Ruce pryč!“ vztekal jsem se. Samozřejmě se zase začala smát. Jenže já se smál s ní. Zamiloval jsem se do jejího usměvavého obrazu. Do toho, jak se jí udělají dolíčky ve tváři, znachoví jí líčka a lehce poskakuje její hrudník. Už to bylo jistý. Byl jsem debil a co víc – byl jsem jím neuvěřitelně rád.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

miamam

21)  miamam (11.04.2011 15:16)

To je krásný Uf, moc krásně napsaný

krista81

20)  krista81 (15.02.2011 01:00)

jéé, taková romantika možná trochu rychlé, ale stejně
a minulá kapitolka - to Pete s Anise z toho vyvázli celkem dobře (co dobře, Pete přímo špičkově, že ), ale jak to dopadne s Edwardem a Taavem? Rory byla hodně naštvaná

Nemůžu se dočkat další

Kaca

19)  Kaca (14.02.2011 20:38)

Pete, Pete, Pete Míšo ty jsi odvedla skvělou, excelentní práci, ale on? Takhle tahat chudáka holku malou do postele, nechci být hnusná, nebo nějak úchylná, ale není jí předci jenom šest nebo sedm let? Ten Peter je nepoučitelný, ale aspoň Cinny by mohla mít rozum. I když, když se vzbouří hormony a on na ní tak mile... Ehm, jsem vážně zvědavá, zaprvé co řekne rodina na to, že spolu chodí, a zadruhé jakou scénu udělají adoptivní i normální rodiče až zjistí TOHLE. Jestli jsou flegmouši... Tak to pak jooo Jinak vážně povedené

18)  kamčí (14.02.2011 19:25)

krása

Jula

17)  Jula (14.02.2011 17:57)

Nádhera, bylo to naprosto dokonalé
Peter byl trochu rozmazlený maminčin hošánek, ale teď je z něj muž :) :) :)

16)  Lucie (14.02.2011 17:49)

Marketa

15)  Marketa (14.02.2011 17:32)

maky21

14)  maky21 (14.02.2011 17:30)

Tak prej sprcha nefunguje... to je zvláštní..
Už mam Cinny docela radši.. nevim, co se mnou je

to, co jsem chtěla říct už přede mnou všichni řekli, takže - jen tak dál

počkej, nechýlí se toto ke konci?! všechnoo se vyřešilo, akorát ještě musejí dojet pro denalijské a tak.. ale nechceš říct, že už bude konec???

13)  AMO (14.02.2011 16:52)

Tak jsem se konečně dostala i já k počítači a ejhle... pět nových dílů jsem promeškala a tak jsem si dala spoustu sladkého koření:D :D :D :D :D
Já jsem naprosto v euforii
Jsou spolu a téměř vše jsi vysvětlila a ... a ... jsou spolu ... lá lá lá

Lenka

12)  Lenka (14.02.2011 16:50)

Tak to bylo krásně sladké a žhavé zároveň.
Moc krásná kapitola.

Mili

11)  Mili (14.02.2011 16:39)

Úchvattnnnéééé

Lilien

10)  Lilien (14.02.2011 15:36)

Zlatý, sú spolu jednoducho zlatý, z nenávisti láska. Nie nadarmo sa hovorí že nenávisť je cit z lásky, ako to rada opakujem moja kamoška :)

9)  Niki (14.02.2011 14:05)

to je tááák úžasné... ti dva jsou krásný páreček... doufám, že ji Pete nebude moc zlobit...

8)  lucka (14.02.2011 10:52)

7)  Guneska (14.02.2011 01:11)

No mě trefí šlak, fakt. Achám a ochám tu jak kretééén. Chtěla jsem si dnes večer pustit Pýchu a předsudek, ale kam se na tebe hrabe Austenová. To byl zážitek, to ti teda povim. Je to taaaaaak moc krásný. Ani nedokážu popsat, jak se Gunesčina romantická duše právě blahem tetelí. To bys čuměla!!! A zároveň jsem se teda dost pobavila mozkovou výlukou. Jsou oba úžasní

6)  nathalia (13.02.2011 22:34)

Ti teda sli rychle na vec :D :D :D
Bylo to super, tesim se na dalsi!!!!

Fanny

5)  Fanny (13.02.2011 20:47)

Zamilovaný a poblázněný Peter. Už jsem v to ani nedoufala.:) :) :)

4)  Alorenie (13.02.2011 20:28)


víc nemám co říct
opravdu úžasné. až se mi zatočila hlava

semiska

3)  semiska (13.02.2011 20:16)

Týjo, proč mám tady všude takové horko??? Konečně je ruka v rukávě, juchůůů!!!! Jsme ráda, že už jsou spolu. Snad to doma nějak obhájí.

Anna43474

2)  Anna43474 (13.02.2011 20:11)

Achichky ach Si představ, že tu teď vzdychám jako puberťačka (vím, zní to divně)
No konečně jsou spolu Teď jen jak to vezme rodinka, jestli ho nepoženou svinským krokem
TKSATVO

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek