Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Dejte mi korunu a oslí uši... Takhle to zmr... zkazit můžu jen já.

 

50. kapitola - Jablko v Ráji a biftek s vejcem

„Jede někdo se mnou?“ vyzvídal druhý den ráno Edward.

„Kam?“ zajímal se Chris.

„Musím vyzvednout smokingy. Rory si to nenechá vymluvit. A pak na letiště pro Carlislea s Esmé.“

„Já pojedu!“ vyhrkl jsem a málem mi zaskočil toast.

„Ty?“ divil se táta.

„No a?“ mručel jsem. „Mám rád cestování.“

Všichni dostali záchvat smíchu. „Co je? Fakt mám rád cestování.“

„Ty tak… Maximálně tunelem, protože nemusíš trčet v zácpách a čekat na letadlo,“ připomínal mi Chris.

„Prosííím,“ smál jsem se do chvíle, než do kuchyně přišla Bella v živém hovoru se Cinnamon.

„Modrou?“ říkala akorát Cinny.

„Rory chce modrou, neboj, zrzkám modrá sluší.“

„Mně tedy rozhodně ne,“ vrčela pobaveně. Sjel jsem ji pohledem. Dnes se oblékla do zeleného topu s džíny.

„Ty jsi ještě tady?“ vytkla Edwardovi Bella.

„Hledám partnera do auta, lásko. Ty se mnou jet nechceš?“ zajímal se Edward.

„Ne, protože bychom zase skončili někde u silnice, jak tě znám,“ smála se.

„Já bych jela. Potřebuju si k těm šatům koupit boty,“ vyhrkla Cinnamon. Tentokrát mi už vážně zaskočilo a Chris mě musel několikrát praštit do zad.

„V pohodě?“ zajímal se, když jsem se přestal dusit.

„Jho,“ vykuckal jsem. „Dhík.“

„Není problém. Takže nakonec pojedete tři, vidíš, Edwarde? Stačí se zeptat,“ smál se Chris.

„Tři?“ nechápala Cinny.

„Ty, Edward a Peter,“ vysvětlil Chris. Sklopil jsem oči, přestože jsem cítil, že se na mě dívá.

„Teď mi došlo, že modré boty mám,“ vyhrkla.

„Ty nemáš modré boty, miláčku,“ připomněla jí Skye, která vešla právě do kuchyně.

„Ale jo, mám, mami. Tamty,“ trvala si na svém.

„No nemáš. Přivezla sis jen ty kozačky, botasky a žabky s balerínami, ale ty jsou černé.“

„To nevadí. Černá je k modré ideální,“ ujišťovala ji Cinny.

„Jaká černá?“ mručela máma ve dveřích. To se teď všichni rozhodli, že se sejdou v kuchyni, nebo co?

„Cinnamon chce k těm modrým šatům černé boty,“ práskla ji Skye.

„No to vůbec! Hele, Edward jede teď do města. Svez se s ním.“

„Taky jsme jí to říkali, ale nechce. Asi se bojí našeho Petera,“ smál se Chris.

„Peteho? Vždyť je to zlatíčko, nemá se ho proč bát, ne?“ culila se máma. „Tak ale jeďte už. Ať stihnete vyzvednout Carlislea s Esmé a ty smokingy,“ mručela.

„Stejně bychom se tam pak všichni nevešli, tak jeď, já tu zůstanu,“ navrhl jsem.

„Blbost. Smokingy se dají do kufru a vzadu se tři vejdou. Pojedete Volvem,“ rozhodla máma a tlačila nás ze dveří.

V autě si Edward smutně povzdychl.

„Omlouvám se,“ zašeptal.

„To je v pohodě,“ zamručeli jsme oba unisono. Edward zvedl hlavu a pátravě si mě prohlédl. Nakonec zvědavě přimhouřil oči. Do pytle, není tu Anise. Přitrouble jsem se na něj usmál. Edward se otočil na Cinnamon a pak se najednou začal smát.

„Je ti dobře?“ znejistěl jsem.

„Naprosto…“ ujišťoval mě.

„Máš tohle často, Edwarde?“ zajímala se Cinny a vesele se smála s ním. Jen já zatím koukal jako vyoraná myš.

„Jen když mi něco dojde, ale neboj se, bude to v pořádku. Já jsem většinou hodně chápavý upír, Cinnamon. Proto se divím, že ještě někoho baví schovávat přede mnou tajemství. Jako kdybych ho někdy řekl.“

„No a ne?“ ryl jsem.

„Prosím?“ divil se.

„Tátovi jsi něco určitě řekl. Něco spolu máte.“

„Heh…“ vyhrkl a ztuhl. „To se ti zdá,“ ujišťoval mě.

„Nezdá. Nejsem blondýna, Edwarde.“

„Pete, teď to asi necháme být, co říkáš?“

„Říkám, že je mi to jedno. Taky mám tajemství.“

„Už ne…“ opravil mě. No, tak teď už jsem měl důvod šílet.

„Všichni mají tajemství, ne?“ vyhrkla vyplašeně Cinny.

„V mé přítomnosti moc ne.“

„Nikdo?“ děsila se.

„Ne, princezno. Nikdo.“

„Ani já?“

„Ne,“ řekl smutně, načež se podíval ne na ni, ale na mě. Už neodpověděla a já se slova taky neujal. Myslím, že si Edward mohl zvolit lepší doprovod.

Vysadili jsme ji u obuvnictví a čekali v autě.

„Co si myslí?“ vyhrkl jsem, když jsem sebral všechnu svou odvahu.

„Zeptej se jí.“

„To nejde. Mám Anise a…“

„Vážně ji máš?“

„Proč by to nemohla být pravda?“

„Nehodíte se k sobě. Celý dům to ví od začátku. Anise je hrozně milá holka, má tě šíleně ráda, ale ona je nebe a ty jsi dudy, víš? Jako pár jste… Směšní. Jako nejlepší přátelé působíte věrohodněji.“

„Chtěl jsem udělat mámě radost.“

„Já vím, proto jí to nikdo neřekl.“

„Ona to neví?“

„A Cinny – jak jí říkáš – tomu taky věří. Jen chlapi ne, abych byl přesnější. Znají tě i z té druhé stránky. Holky věří, že ses změnil. Je fakt, že k Anise se chováš jinak, ale až teď jsem dokázal pochopit proč.“

„A proč tedy?“

„Vždyť ty sám to moc dobře víš,“ smál se Edward.

„Edwarde, já… Mám poslední dobou takový divný pocit,“ začal jsem.

„Jak divný?“

„Začalo to tenkrát, když jsem měl ty vidiny, ale jakmile jste odjeli, zmizely a teď, když se tu objevila Cinny… Párkrát se mi stalo, že jsem viděl určitou věc a měl sny – o ní. Tedy ne, že by tam byla přímo ona, ale kdosi, kdo se jmenoval jako ona. Kolik Cinnamon na světě může existovat?“

„Třeba ti chce tvoje podvědomí něco říct.“

„Jo, že jsem idiot,“ zamručel jsem a tím naše diskuze skončila, protože se Cinny vracela.

„Máš?“ zajímal se Edward.

„Ne. Všechny vypadaly hnusně.“

„Nemáte hlad, vy dva? Trčíme ve městě už čtyři hodiny a letadlo přiletí v půl druhé. Smokingy jsou naložené a zbývají jen ty boty. Já… Potřeboval bych si něco ještě zařídit, takže bych vás vysadil v nějaké restauraci a v jednu vás vyzvedl, co vy na to?“

„Nemám hlad,“ vyhrkl jsem vyděšeně.

„Umírám hlady,“ řekla Cinnamon ve stejnou chvíli.

„Fajn, tak támhle vás za dvě hodiny vyzvednu,“ usmál se Edward a ukázal na konec ulice. „Restaurace je za rohem.“ A pak čekal, až se vysoukáme z auta. To je podraz, vrčel jsem v duchu a slyšel, jak se Edward směje. Odjel docela rychle, mizera.

„Čína, nebo Indie?“ zajímal jsem se.

„Čína,“ kuňkla.

„Tak jo,“ vzdychl jsem a vyrazil přes ulici. Jenže s čím jsem nepočítal, byly malé stolky nízko u země, hromada polštářů okolo a přítmí. Okna zahalena těžkými závěsy a v dálce zněla uklidňující hudba. Jakási gejša nás zavedla k jednomu ze stolečků. Samozřejmě k tomu nejvíc vzadu. Bylo tu úplně prázdno.

„Chodí sem hodně lidí?“ zajímala se Cinny.

„Až večer. Přes den moc ne,“ ujistila ji gejša skvělou angličtinou. „Budete jíst?“

„Ano, díky,“ ujistila ji. Stál jsem nad tím pidi stolkem a přemýšlel, jak si udělat pohodlí.

„Nesedej si, půjdeme tam. Je to blíž ke zdi,“ rozhodl jsem se a zarazil ji v polovině cesty k zemi. Chytil jsem ji za předloktí dřív, než mi to mohlo dojít. Vytáhl jsem ji na nohy a Cinnamon se ocitla naproti mně.

„Děje se něco?“ zajímala se gejša.

„Vezmeme si tamten stůl. Můžeme?“ prosil jsem.

„Ale jistě. Mělo mě napadnout, že jste pár a budete chtít víc pohodlí,“ zubila se. Nejvtipnější bylo, že ani já a ani Cinny jsme jí to nevyvraceli. Ne, to nebylo nejvtipnější. Vtipnější bylo, že jsem ruku ze Cinnamon nestáhl, ani když jsme přecházeli k druhému stolu. Pomohl jsem jí posadit se.

„Do pytle,“ sykl jsem. Uvelebil jsem ji u mé zdi.

„Ještě tu je místo, jestli ti nevadí sedět vedle mě,“ nabídla mi.

„To nevadí. Nepotřebuju se opírat,“ lhal jsem a posadil se naproti. Já idiot! Gejša nám přinesla cosi k pití v malinkých kelímcích a my si objednali. Nemluvili jsme. Já ani nevěděl o čem.

„Kroutíš se tam jako žížala. Pojď si sednout sem,“ prosila mě.

„Ne, fakt to je dobrý,“ lhal jsem.

„Pete, pojď. Sednu si tam místo tebe, když ti moje blízkost vadí.“

„Nevadí mi tvoje blízkost.“

„Ale prosím tě. Ty si myslíš, že jsem si toho nevšimla? Těch tvých zhnusených pohledů, když jsem poblíž? Té zloby ve tvých očích, když se na mě díváš? Když se tě dotknu, ztuhneš. Když na tebe mluvím, vztekáš se nebo mlčíš. Odtahuješ se ode mě, kdykoliv se přiblížím.“

„To si vážně myslíš?“ vydechl jsem překvapeně.

„Jako kdyby to nebylo jasnější.“

Přetočil jsem se na všechny čtyři a po polštářích obešel stolek až k ní. Chtěla mi udělat místo a naklonila se. Sledoval jsem v tu chvíli zrovna polštář pod levou rukou, když to udělala, takže se stalo to, že když jsem zvedl hlavu, byla tam. List papíru bych mezi nás neprotáhl. Zalapala po dechu a mou tvář ovanul její dech vonící skořicí. Z hrdla mi unikl tichý vzrušivý sten.

„Vidíš, zase se na mě mračíš,“ vzdychla.

Uvědomil jsem si, že má pravdu, jenže já se nemračil na ni, ale na sebe. To já si nebyl jistý tím, co se tady děje.

„Jsou jen dvě možnosti, proč to tak je,“ zašeptala. „Buď se vážně přemáháš jen kvůli rodině a tohle jsou naschvály osudu, nebo…“ nadechla se.

Viděl jsem, jak se jí pod tričkem nadmul hrudník. Naprázdno jsem polkl a posunul ruku blíž k ní. Tohle bylo jako mávat hladovému před nosem biftekem.

„Nebo mě chceš prostě ojet a nedaří se ti.“ Tak tohle zabila. Začal jsem se smát. Hrozně moc smát. „Co je? Co je na tom směšného?“ svalil jsem se do polštářů a držel se za břicho. Já a ojet ji? Tu, kterou jsem jako jedinou neviděl od první chvíle nahatou v posteli s rukama kolem mého krku?

„Přestaň se smát, sakra,“ vrčela. „Čemu se směješ? Proč mě nechceš ojet?“ vyhrkla. Zarazil jsem se a konsternovaně na ni zíral. Cinnamon si nejspíš uvědomila, co řekla, protože vytřeštila oči.

„Já… heh… já…“ blekotala. Byla sladká. Tohle byl biftek s vejcem, tomu se nedalo říct ne. Aniž bych si to uvědomil, vystřelila mi ruka nad hlavu a propletla se v jejích vlasech. Stáhl jsem ji k sobě a ochutnal zakázané ovoce v Ráji. Uvnitř mě se všechno smálo, jásalo a bouřilo. Připadal jsem si, jako by mi někdo vyměnil baterie. S každým dotykem jsem chtěl víc a připadalo mi, že dostávám málo. Hodně málo. Stáhl jsem ji pod sebe a v naducaných polštářích ji přilehl nohou. Tiše mi sténala do ucha a moje ruce ji…

„Ehm…“ ozvala se nad našimi hlavami gejša s podnosem. Zvedli jsme oba hlavu a Cinny zaúpěla. Já se začal znovu smát. Jsem ten největší kretén. Co jsem to udělal?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

miamam

17)  miamam (11.04.2011 14:44)

CHA tak tohle mě fakt pobavilo!

Kaca

16)  Kaca (13.02.2011 15:25)

Ještě že je ta gejša vyrušila, protože vážně nevím, jak by třeba vysvětlovali policajtům, co to dělali nebo proč si to nenechali na doma a pak ještě vysvětlovat něco Skye a Manu... vsadím se, že ti dva budou jako pes. Ale jinak he:) Stejně nejvíc Cinny zabila

krista81

15)  krista81 (11.02.2011 23:02)

Tak jsem se zase namlsala několika dílů dohromady
Ti dva jsou skvělý - jak kolem sebe jen tak kroužili, scénka z lesa, to, že Sage i Tarina mají Cinny moc rádi, (mimichodem je to kočka ) a jak je Edward dal pěkně dohromady
Těším se co si na ně vymyslíš dalšího

Jula

14)  Jula (11.02.2011 22:14)

Exhibicionismu v restauraci

13)  Niki (11.02.2011 21:57)

no konečně... ty dva jsou podle mě pro sebe jako stvořený, tak doufám, že pro ně nemáš vymyšlenou nějakou velkou záludnost...

Mili

12)  Mili (11.02.2011 21:14)

11)  kamčí (11.02.2011 20:58)

10)  Lucie (11.02.2011 20:55)

Já z toho nemůžu...

semiska

9)  semiska (11.02.2011 12:13)

Ledy nám pomaličku pukají. Ta restaurace dopadla lépe než si oba mohli poředstavit. ;) :D Bavila jsem se a moc dobře.

Marketa

8)  Marketa (11.02.2011 00:45)

7)  Guneska (11.02.2011 00:14)

Aaaaaaaaaaaaaaaaaa, to je tak krásnýýýý, já nechci aby tahle povídka skončila!!! Vždycky vražedně koukám na to posouvátko vpravo jak se nezadržitelně blíží k dolnímu konci ,monitoru a nechci nechci nechci. Ty jsi to zase tak krásně napsala!!!

Fanny

6)  Fanny (10.02.2011 22:41)

Nějak se mu to začíná hroutit pod rukama to jeho velké tajemství...

5)  Alorenie (10.02.2011 18:46)

promiň. musím se uklidnit. Edward je ale hajzlík
Cinny do toho!

sfinga

4)  sfinga (10.02.2011 18:44)

Jó hochu a děvče, sobě si lhát můžete, ale myšlenky si mrchy dělají co chtějí. Edward ví a vám už to taky došlo Zajímalo by mě jen, jestli vás ještě někdy do té restaurace pustí, exhibicionisti

3)  nathalia (10.02.2011 17:06)

Edward jako obvykle vtipnej!!! :D A ti dva... no... no comment :D :D :D Moooooc se tesim na dalsi!!!

Anna43474

2)  Anna43474 (10.02.2011 16:46)

Tyvole, von se začne smát Zabila bych ho v tu chvíli
A jak to bude dál??? Uááá (Neboj, to nebylo úpěnlivé uááá!!!, ale jen takové malé, tiché uááá... )
TKSATVO

niktoska

1)  niktoska (10.02.2011 08:24)

wow, no musím povedať že si veľmi nebezpečná asi takto som dnes vyzeral v práci keď som si prečítala túto kapitolku, šéf na mňa len čudne zazrel a dúfam, že na to čím skôr zabudne. Asi ho prekvapilo čo je na tých faktúrach také smiešne, že sa na to PC usmievam ako mesiačik na hnoji.
Takže kapitolka na jedničku, Bože fakt nechápem kde na tie nápady chodíš. Chudák Pete tak ten je do toho namočený poriadne a myslím, že Cinny na tom nie je oveľa lepšie.
Ten záver... hmmm už sa neviem dočkať ďalšej kapitolku, ty mi to snáď robíš naschvál
pozdravujem a netrpezlivo (čakám) na pokračovanie :o))
si božská

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek