Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Ono se to vážně děje a já jsem u toho, páni. Rosalie dostala zatemnění mozku a rozhodla se, že odfrčíme už dnes, jenže to se nelíbí mamce a ostatně ani mně. Co teď?

 

5. kapitola - Hlava nehlava

„Jak je ale z Finska dostanu ke Skylar?“ zajímalo mě, když jsme odeslali pokusnou mouchu k Lure v jiné dimenzi. Přišla odpověď, že mouchu mají celou.

„Zavoláš a Hanny se k tobě přemístí. Udělá nový tunel a odříká verše. Mělo by to jít. Až přijde ze školy, zkusíme, jestli dokáže kouzlit s mými verši. Zatím jí to šlo jen s obrázky. Kdyby tam byl problém, přijdu s ní. To už umí,“ vysvětlovala Lure.

„Umí?“ váhal jsem. Vzpomněl jsem si, když se to učila s vysátou srnou. Prostě jí to napadlo a tak to zkusila. Ještěže ta srna už byla mrtvá.

„Jsem upír. Když tady kus ze mě zůstane, tak se holt dopraví k té druhé a bude to.“

„Hotový Harry Potter, co?“ odfrkl jsem si.

„Nech toho. Jo a běda, jak to řekneš před Joshem!“ varovala mě a sbalila deník.

„Kam jdeš?“ nechápal jsem.

„Biologie za půl hodiny skončí. Můžu do školy,“ vyhrkla nechápavě. Nejspíš se divila mně. Ostatně já se divil jí. Proč tam chodí? Vždyť už tu školu dělala snad pětkrát.

„Je tam něco nového?“ zajímal jsem se.

„Myslíš, jestli se o tobě mluví?“ usmála se. Sotva znatelně jsem přikývl. „Mluví. Pár jedinců je proti tobě, protože tě tak nějak zná a myslí si, že jsi toho schopný, ale většina tomu nevěří. Říkají, že jsi blbec, když jsi vyjel po Vendetě.“

Hrklo ve mně. Cože?

„Počkej, to jakože Margaret je ta Vendeta?“ děsil jsem se.

„Nedělej, že to nevíš!“ žasla Lure. „O Margaret vědí všichni!“

„No, já ne. Já ji znal jen jako Vendetu. Nevěděl jsem, že se ve skutečnosti Vendeta jmenuje Margaret!“ Kdybych to totiž věděl, určitě bych ji nenechal rozzuřenou v tom pokoji. Patří mi to. O tajemné dívce se jménem Vendeta jsem slyšel stovky historek. Její msty – vendety – za ponížení. Občas byla ovšem v neprávu – jakože se mnou určitě byla v neprávu! Nebo nebyla?

„Tak to ledasco vysvětluje,“ zasmála se Lure. „Ale neboj, obdivují tě, protože ses jí nezalekl.“

„Vypadala nevinně,“ hlesl jsem. „A přitom to byla…“ Ani jsem to nedořekl. Nešlo to. Nějak mě nenapadalo vhodné slovo.

„Tak já jdu, můžeš zatím balit,“ vyhrkla Lure s pohledem na hodinky a odešla. Osaměl jsem. Pod dveřmi do mého pokoje se protáhla Tarina a rozletěla se ke mně. Uvelebila se mi na rameni a začala pískat.

„Co ty jsi za draka,“ mručel jsem a ukazováčkem ji pohladil po hlavě. „Poletíš na výlet, chceš?“

Tarina ztuhla a začala hledat úkryt. „No to ne. Nemysli si, že před tím utečeš. Vždyť poletíš za mnou!“

Nepřestala hledat, dokud ji nenapadlo vplout do mého pracovního stolu. Zmizela v šuplíku a já potlačil rozzuřený nutkavý pocit ji tam zavřít. Místo toho jsem otevřel šatní skříň a sledoval své oblečení. Než jsem stihl vztáhnout ruku a vzít jedno ramínko, ozvalo se klepání na dveře.

„Pojď dál, Alice,“ vybídl jsem ji. Bylo mi jasné, že je to ona. Poslední dobou mi bylo hodně věcí jasných, ale stále jich víc bylo, které jako kdyby šly mimo mě.

„Chceš pomoct?“ zeptala se a zhoupla se nevinně na špičkách.

„Jestli to znamená, že mi sbalíš, tak ano,“ skučel jsem. Spokojenost byla na obou stranách. Alice mohla řádit a já se mohl distancovat od přebírání oblečení.

„Jsi poloupír, takže sice ti není taková zima jako lidem, ale zimu cítíš. Dám ti tam hodně svetrů a možná bychom ještě stihli zajet do města,“ zvažovala.

„Alice, ne!“ prosil jsem.

„Co? Jo tak! Aha, tak ne, ale jestli chceš, můžu jet sama a koupit ti to. Ono by stejně bylo asi nejlepší obnovit ti šatník. A do Španělska pak pro změnu budeš potřebovat hodně letní oblečení. To nemůžeme stihnout, jestli Rose nepovolí a nezmění váš odlet,“ vrčela.

„Nezměním!“ štěkla kdesi zdáli Rosalie. Alice se na dveře zašklebila a začala uvažovat dál.

„Co kdyby tvoje oblečení letělo stejnou trasou, jako Sage s Tarinou? Měla bych víc času to nakoupit!“ vyhrkla nadšeně.

„Jakože si vezmu jen batoh a o kufry se nebudu muset absolutně starat?“

„Přesně tak!“

„Beru!“ jásal jsem stejně nadšeně jako ona. Zatímco já se rozvaloval po posteli, Alice radostně vyběhla z pokoje a za chvíli jsem slyšel jen řvoucí motor, jak se vzdaluje od domu. Nemohl jsem říct, že mi můj vzhled byl ukradený, to ne. Jen jsem neměl náladu na velké nákupy. Možná bych měl vyzvednout tátu s mámou ve škole, abych s nimi ještě chvíli pobyl, napadlo mě.

„Chceš Astona?“ nabídl mi Edward.

„Ty mi půjčíš tvýho Astona Martina?“ vydechl jsem šokovaně.

„Dvakrát nenabízím,“ zasmál se. Vystřelil jsem z pokoje tak rychle, že jsem málem proběhl zavřenými dveřmi. Ve vteřině jsem stál před Edwardem s rukou nataženou a spokojeným úsměvem na tváři. Edward si chvilku pohrával s klíčky, dokud mě můj blažený úsměv nepřešel. Ve finále jsem měl zamračené obočí a zhroucenou pusu.

„Já věděl, že v tom bude háček,“ vrčel jsem. Změřil jsem ji jeho obličej a pak mě to napadlo. Mávl jsem prsty a otevřel dveře z domu.

„To je vydírání,“ sykl jsem, když mi Edward hodil klíčky a spokojeně vyšel na přeplněnou verandu.

„Roznáška do domu mi bude chybět,“ vzlykla Bella a vyšla za manželem.

„Jo, ty mně taky, Bells,“ utrousil jsem suše. V mikrosekundě byla zpět a mačkala mě v náruči.

„Ty troubo, to víš, že jsem to tak nemyslela. Co já tu bez tebe budu dělat?“

„Kyslík!“ chroptěl jsem.

„Cože? Jak mám asi dělat kys… ahá!“ pochopila a pustila mě. „Promiň, zlato,“ omlouvala se.

„V pohodě,“ hekl jsem ještě mírně přidušen a odtahoval jsem si lem trička od hrdla. Bylo nějak těsný, sakra.

Vběhl jsem do garáže a dálkovým ovladačem odemkl toho Edwardova mazlíka. Jízda v něm byla požitek a co teprve kolik holek se na to auto dokázalo lapit!

„Dej sem klíče a vezmi si Volvo!“ ozval se najednou u dveří auta Edward a natahoval ruku.

„Cože? Proč?“ nechápal jsem.

„Edwarde! Nech ho! Co je?“ vyzvídala Bella a tahala Edwarda od auta. „Pete, jeď!“ vybídla mě naléhavě.

„Ne! Jeď Volvem!“ vrčel Edward a skoro se s Bellou pral.

„Už zmiz!“ štěkla Bella, jenže já byl jako přimražený.

„O co tu jde?“ nechápal jsem. „Vždyť jsi mi ho půjčil, tak proč si mám najednou brát Volvo?“

„Edwarde, nech toho!“ šeptala prosebně Bella. Edward svěsil ramena a promnul si kořen nosu.

„Odjeď, frajere.“ Odmávnul mě. To už mi jako povolení k odjezdu stačilo. Dupnul jsem na plyn a zmizel v první zatáčce. Po cestě jsem přemýšlel, co Edwarda posedlo. Přehrával jsem si zpětně celou tu scénu od Bellina objetí až k tomu okamžiku, kdy mě div pradědeček nevytáhl z vozu… a co teprve kolik holek se na to auto dokázalo lapit… ahá!

„Citlivka,“ ulevil jsem si. „Margaret byla výjimka. Ostatní mi takové trable nedělaly! Hysterické scény – ano. Výhružné dopisy - taky ano. Pronásledování po budově školy i mimo ni – dvojité ano. Ale obvinění ze znásilnění! Některé by za to daly nevím co.“

Zastavil jsem před školou ve chvíli, kdy jsem si představil Monicu v těch jejích letních šortkách a orosilo se mi čelo. Vyšel jsem z Astona a vychutnával si pohledy kolem sebe. Předl jsem jako Sage po jídle! Podle času jsem ještě chvilku měl. Hodina končila za deset minut, ale ti, co měli tělocvik, se už nenápadně ploužili pryč.

„Hej hou!“ zařval rozesmátý Daren, když mě uviděl. „To máš za odměnu?“ tlemil se a hladově bloudil kolem auta.

„Není moje, je… strejdy,“ vysvětlil jsem. Ono mluvit o pradědečkovi, který má Astona martina, no…

„Nekecej, že ti strejček půjčil káru!“

„Proč by ne?“

„Tobě? No nic… Svezeš mě?“ vyzvídal.

„Rád bych, ale přijel jsem vyzvednou tá… vettiho a Rory. Musím se s nimi rozloučit,“ hlesl jsem.

Daren zkameněl.

„Takže je to pravda? Jedeš pryč?“

„Jsem vyhoštěn ze země,“ řekl jsem s kamennou tváří.

„Děláš si prču? Jasně, že děláš! Ty blbe, a já ti to málem sežral!“ smál se.

„No vážně jedu do Finska, nedělám si legraci, Darene. Jen to není jako vyhoštění.“

„Na jak dlouho?“

„Nevím. Po Finsku chci k druhé tetě do Španělska, dlouho jsem ji neviděl, a pak od září možná nová škola,“ vysvětlil jsem.

„Tak takovýhle trest bych si taky nechal líbit. Vždyť ty se budeš půl roku flákat po Evropě!“

„Petere?“ přerušil nás mámin překvapený hlas. „Co tady děláš?“

„Ahoj, přijel jsem tě vyzvednout i s Taavem. Rose se rozhodla, že pojedeme už dnes večer,“ hlesl jsem. Máma viditelně zbledla.

„Dnes?“

„No jo. Tarina jí leze krkem.“ Máma se podívala za má záda a já si tak nějak vzpomněl, že Daren je stále tam a poslouchá. Otočil jsem se k němu a podal mu ruku. „Tak se měj, a když budeš hodnej, pošlu ti čumkartu,“ rozesmál jsem se.

„Aby ses nepředal,“ zasmál se tiše Daren. „Ahoj, Rory,“ oslovil mámu a měl se k odchodu.

„Pete?“ Táta byl stejně překvapený jako máma, když mě viděl.

„No co? Nemůžu si vyzvednout rodinu?“ mručel jsem už dotčeně. Jako kdybych nikdy nic podobného neudělal – vlastně taky že neudělal.

„Rose chce odjet už dnes,“ řekla tátovi máma.

„Jak dnes? To je blbost! A to nám to nemohl dát vědět někdo předem? Nenapadlo tu blondýnu, že bychom chtěli s Petem strávit poslední den?“ vrčel táta.

„Taavetti, uklidni se. Doma se to vysvětlí,“ tišila zuřícího otce mamka.

Jenže doma se to moc neutišilo. Naopak.

„Nepojede dnes!“ řvala máma.

„Tak se dívej!“ vrátila jí Rosalie a vzala do ruky telefon, aby vytočila letiště. Mamka byla rychlejší, sebrala jí sluchátko a zavěsila.

„Proč jsi nám to neřekla ráno? Co si myslíš? Peter je moje dítě! Ne tvoje!“ řvala opět máma.

„Nebuď hnusná! Uvědom si, s kým mluvíš!“ vyjekla Rosalie.

„S blondýnou!“ štěkla máma.

„Ouuu…“ zasyčel Emmett a v místnosti to slabě zašumělo.

„Auroro!“ okřikla mámu babička Nessie.

„Ne, mami! Už mě to nebaví! Já chápu, že je o pár stovek let starší, ale já si před ní na zadek nesednu,“ vrčela máma.

„To je u tebe typické. Nedokážeš prokázat trochu vděku! Místo toho, abys byla ráda, že ti vytrhnu trn z paty, tak si tu hraješ na matku roku! Ale něco ti povím, milá zlatá. Nejsi tak skvělá máma, jak si sama myslíš!“

„Ouuu…“ Tentokrát to bylo z pusy všech. I Rosalie byla chviličku v šoku, když máma zařvala vzteky a v koutku oka se objevila slza.

„Máma je skvělá. Kdo jiný by vydržel takový dítě jako jsem já? Kdo ti dal právo ji takhle hanit? To jsi ji chtěla za každou cenu srazit?“ vrčel jsem tiše, ale pevně. Díval jsem se přitom jen na mámu. Ta se třásla a upřeně sledovala zeď. Nejspíš si představovala, jak ji hlavou proráží.

„Rory!“ vyhrkl Edward a svraštil čelo. Máma jen vzpurně zavrtěla hlavou a šla pryč. Sage, to malý nemotorný kotě, se za ní vydal. Vydrápal se na druhý schod a pak jen hystericky mňoukal.

„A kdo dal právo tobě takhle se mnou mluvit?“ sykla Rosalie na mě.

„Bránil jsem mámu. To bylo moje právo. Omlouvám se, že ti v tuhle chvíli nelíbám nohy. Jsem rád, že mi poskytnete azyl, ale nebudu mlčet. Ne, když se tu do ní obouváš neprávem, Rosalie. Chtěla se mnou být jeden den, než odjedu. Vlasy by ti za to nevypadaly,“ vyhrkl jsem drze a šel za mámou.

„Pete, teď ji nech. Jdi si dát něco k jídlu, nebo vezmi Sage ven,“ vybídl mě klidně Edward.

„Pojď, uděláme poloupírům hody,“ navrhla smutně Bella a vzala mě kolem ramen. Než jsem se mohl rozkoukat, začala upíří rychlost. Ti, co nerozuměli, se během chvilky objevili u nás v kuchyni.

„Hádají se?“ vyzvídal jsem.

„Já postřehla jen Edwarda, jak říká Rosalie, že by měla brát ohledy i na ostatní a pak Emmetta, jak řekl, jestli někdo bere ohledy na Rosalie. Prostě fraška,“ hlesla Hanny.

„Vážně je nás v tomhle domě už moc. Rose tu není středem pozornosti, tak se chce vrátit. Nudí se tu, pochopte ji. Je fakt, že nemusela na Rory být taková, ale ani Rory není bez křížku,“ začala Bella. „Tvoje máma je holt dcera svého otce,“ dodala.

„Jacob není takový,“ vrtěla nesouhlasně hlavou Hanny.

„Teď už ne, ale byl. To byla muka. Dokonce tu lítala i facka. Rory tenkrát byla drzá na Ness a Jacob jí jednu vrazil. Rosalie s ní tehdy taky nemluvila,“ vzpomínala Bella.

„Takže tady se i bije? Uf, a já si myslel, že se tu týrá jen vymlouváním díry do hlavy,“ řekl herecky Daniel a chytil se za srdce.

„Díra do hlavy je větší trest, než pár facek, ale někdy to jinak nejde. A i tehdy byla Rory trochu v právu. Nessie jí nechtěla schválit Taavettiho. Byl tam jakýsi nepovedený otisk a…“

„Jak nepovedený?“ zajímal jsem se.

„No, tvoje máma je z třetiny upír, z třetiny vlkodlak a z třetiny člověk. Tenkrát přijel na svátky Seth a otiskli se, jenže Rory dřív potkala tvého otce, takže její srdce už bylo nezvratně zamilované a upíří část zvítězila nad vlčí. Kdoví, jak by to bylo, kdyby nejdřív přišel Seth,“ zasmála se Bella a já zděšeně polkl.

 


 

Vzhledem k tomu, že je zítra Štědrý den, vyjde koření až pozítří. Nebojte se, o nic nepřijdete. Naopak. Krásné Vánoce a bohatého Ježíška, blázni moji. MisaBells

P.S. Máte rádi pohádky? ;)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

18)  Twilly (11.02.2011 09:31)

Miluju ty tvoje příběhy a miluju tvoje dialogy, Míšo... nevím co dodat víc já vím, stupidita nevyššího kalibru, ale o to upřimější

Gassie

17)  Gassie (02.01.2011 13:10)

Oni mají na ty blondýny prostě smůlu... Doufám, že jim Vendeta ještě nějak život neztrpčí...

sfinga

16)  sfinga (27.12.2010 20:09)

Vendeta! Tak na tu holku to sedí Kéž by jí to tak někdo vrátil
A Rose koukám, zase jde přes mrtvoly, já myslela že se během let změnila. Ach jo, asi ne :/
Miško moje malá, díky

15)  nathalia (24.12.2010 13:41)

No jooo, blondyny :-D
Bylo to skvele!
Ty nam nedas pod stromecek dalsi dil??? :D no teda!!!!! :D

Jula

14)  Jula (23.12.2010 23:02)

Jsem nadšená z Tariny, je perfektní
Krásné Vánoce :) :) :)

Marketa

13)  Marketa (23.12.2010 21:14)

semiska

12)  semiska (23.12.2010 20:37)

MisaBells, já ti taky přeju krásné Vánoce a bohatou nadílku od Ježíška.
Kapitolka byla pěkně uhádaná ;) Pete je skvělej, můj oblíbenec. Tarina supr a Sage je roztomilá kočička. Moc se těšim na další kapitolku.

11)  zuzka (23.12.2010 20:08)

10)   (23.12.2010 19:10)

Já už se v tom ztrácím Tak ať už Pete vypadne a potká svou pravou láásku

9)  elie_darrem (23.12.2010 19:02)

šílená hádka, těším se na další

8)  witmy (23.12.2010 18:40)

krásná kapča jo a pohádky zbožnuju

Fanny

7)  Fanny (23.12.2010 18:10)

Ráda vzpomínám jen jsem to musela z tý hlavy trochu dolovat, abych si vzpoměla, jak to tenkrát bylo...

Vendeta, možná se mýlím, ale myslím, že tohle konec ještě není.

6)  Tru (23.12.2010 12:08)

Krásné, úžasné, akorát jsem si už u první kapitolky musela zopakovat rodokmen i dalším příbuzenstvem, abych se orientoval, tohle obdivuju, jak to všechno zvládneš proplést:)

maky21

5)  maky21 (22.12.2010 22:07)

Bella bude továrna na kyslík :D
čumkarta - jakože pohled, že jo?
ooou! Trošičku menší hádka, ale to se celkem spraví, ne? Njn, když se blondýna hádá... (nic proti Rose) Ale taky se mohli hádát míň.. i když.. :D Chudáci lidi upíři, poloupíři, wolpiři a tato havěť, i zvířata, věřím, že je jich tam přemnoženo a nemaj to lehký... to už jenom ty veřejný oslavy narozenin u nás mi dávaj zabrat!! a což teprve taková horda lidí furt!
to by bylo opravdu na zbláznění!!
Nemohli by si třeba jako zůstat každej u sebe a dělat to tak, jak doposud? to by bylo celkem jako i lepší, ne?
Teď ještě drak se naučí plivat oheň a nebude to zvládat.. Jáj! tam teda ale bude maglajs!! Ještě že si už zase půjdou každej za svym... :D

4)  Alorenie (22.12.2010 19:47)

Páni. Rose je tak trochu...já nevím... není malinko zahleděná do sebe? Jinak úžasné!

3)  Anna43474 (22.12.2010 19:02)

Tak mi nezbývá než přemýšlet, jak jim to zavaříš tentokrát...
TKSATVO

Kaca

2)  Kaca (22.12.2010 18:30)

Ahá! Tak proto máš toho anti-vlčáka! Rose je poněkud histerická bů, a co z toho, že odjede odsud, když si sebou Tarinu veze?
Vendeta je nádherná přezdívka pro Margaret... ty se ještě ptáš proč jí mám ráda? Mrcha, vynalézavá, a spolehlivá. Vždycky se prostě pomstí.

1)  Lucie (22.12.2010 18:26)

Snad se nám tu dlouhodobě nerozhádají...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek