Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

No jo, vyříkat, udobřit, políbit, rozloučit. Nebyla to moje hesla? Kdysi? Vlastně to pořád preferuju a jsem fakt ohromně rád, že jsem našel další stejného názoru. Jen kdyby to tak nepřeháněla.

 

42. kapitola - Rok a dva dny

Rodina mě opustila čtyři dny potom rozhovoru. Docela se mi ulevilo. Když zmizel poslední obrys jednoho z členů rodiny, rozhlédl jsem se po prázdném obýváku.

„Hu u?“ zahalekal jsem do zdí domu. Nic. „Hej hou!“ zopakoval jsem a pusa se mi roztáhla do veselého šklebu. „Emmett není vůbec vtipný a Danny je tupoun!“ Tohle mě bavilo.

Když jsem naházel na každého z rodiny trochu špíny a neschytal jsem ani jeden pohlavek nebo nesouhlasné vrčení, plácl jsem sebou na gauč. Nohy pěkně na konferenční stolek. Přesně tak, jak bych v jejich přítomnosti nesměl.

K večeru mě to přestalo bavit. Bylo tu až moc velké ticho.

„Já se tu budu bát!“ úpěl jsem a čekal, jestli se objeví Sage nebo Tarina.

„Kocoure?“ Nic.

„Dračice?“ Zase nic. To už jsem se začínal bát, co se děje. V první chvíli mě napadlo, že se připletli k transportu na jiný kontinent, ale to by naši už volali. Pak se mi v hlavě usadila myšlenka, že někde chrápou nebo zdrhli. S přemáháním všech líných sil jsem se zvedl z gauče a začal rázovat po bytě. Než jsem vyběhl schody, kocour se proti mně vyřítil z koupelny. Tarina se hnala za ním. Oba se tvářili jako neviňátka.

„Co jste vyvedli?“ sykl jsem podezřívavě a změřil si je pohledem. Respektive jejich pozadí, protože se kolem mě prohnali jak voda hrází.

Zahrál jsem si na Sherlocka Holmese a vydal se po stopách zločinu, který byl krok od kroku zřejmější. Skončil jsem v koupelně. Tedy v místnosti, která ještě dnes ráno byla koupelnou. Teď to připomínalo halloweenský mejdan. Všude roztahané role toaletního papíru, rozžvýkané tuby pasty, krémů a vylité šampony s tekutými mýdly. Stržený závěs od sprchového koutu a černé fleky na zrcadle. Tarina se asi pokoušela zastrašit svůj odraz a plivala ty své nepovedené ohně.

„Tarino! Sage!“ zařval jsem. V přízemí se ozvala tupá dvojitá rána, jak se ti dva pokoušeli proběhnout francouzským oknem ven. Taky to nemohli udělat, když tu byla rodina? Mohl jsem se vyhnout úklidu. Sakra. Takhle jsem se musel chopit kýble a koštěte. Chvilku jsem to šmidlal jen tak naprázdno a s nudou vyzařující z tváře, když mě napadlo pustit si k tomu rádio. S hudbou to jde líp, no ne?

„… příští sobotu. A teď nastal čas pro dnešní hudební třešničku. Song vznikl v roce 2009 a můžete jej najít na albu Could you would you should you a autorem není nikdo jiný, než Shaun Baker! Takže Hey hi hello a pěkný páteční večer…“ Moderátorka zanikla v počátečních tónech a já se zase začal zubit. Boky se mi rozvlnily do rytmu a opět mě zachvátila ta touha zpívat a tančit.

„Hej háj helouuuu…“ zařval jsem s rádiem a naklonil koště, jako kdyby to byla taneční partnerka.

„Šiiit ooon iiiit! He he,“ tlemil jsem se a metal s koštětem do všech stran, až voda stříkala. Ve finále jsem protočil koště jako vrtuli helikoptéry a postaral se o další bordel. „Důůitsjooor veeej…“ zakdákal jsem a pokoušel se mít ten co nejvíc správný chraplavý hlas. Aby toho rodea nebylo málo, zahodil jsem dřevěnou partnerku a vletěl do sprchy, kde byl o něco lepší mikrofon s kabelem. Výhled jsem měl přímo proti zrcadlu a tak se dalo čekat, že publiku předvedu perfektní kreace ve sprše – tedy na pódiu. Zaťal jsem levačku v pěst a bušil do vzduchu nad hlavou. Rockerský postoj jsem vyšperkoval rozkročením nohou a děsně zažraným výrazem ve tváři. Občas jsem poskočil do rytmu, když mi bušení bylo málo, nebo jsem hodil vlnu boky. V jednu chvíli jsem se do své nové role pohroužil tak silně, že mi loket zavadil o baterii a já do svého háj vyprodukoval spíš hoghglg, když mi voda pohladila krční mandle. V panice z vody jsem kohoutek stočil na druhou stranu, takže jsem si připadal jak při skotských střicích. „Hejáááá!“ zaječel jsem a dost dobře jsem mohl konkurovat Hanny, když vidí myš. Soprán jsem měl od malička v malíku. Napotřetí jsem vyhrál boj s vodou. Sice by se ze mě dalo udělat další Mrtvé moře, ale voda už netekla. Pohodil jsem vlasy a nasadil cool vzhled. Mrkl jsem na sebe do zrcadla a z ukazováčku a palce levé ruky jsem vyčaroval pistoli. Odstřelil jsem ten odraz a balil sám sebe. Když jsem se chystal poslat ten nejvíc sexy vzdušný polibek, zaječel jsem regulérně podruhé. Šokovaně jsem vyskočil do vzduchu a naprázdno zadupal nohama. Ruce mi přitom letěly každá někam jinam. I mikrofon se s hlomozem poroučel k zemi. Když jsem přestal napodobovat člověka zasaženého elektrickým proudem, třískl jsem sebou na dno sprchy a složil hlavu do dlaní. „Ty vole,“ sykl jsem udýchaně a srdce jsem cítil až v krku.

„Ten závěr byl nejlepší,“ zasmála se ode dveří Anise. Líně se tam opírala o futra. Bůh ví, jak dlouho. „Hodláš s tím vystupovat i jinde?“

„Jasně, jen se mi směj.“

„Já se ale nesměju!“ bránila se. Vážně měla kamennou tvář. Přimhouřil jsem podezíravě oči.

„vots vrooong?“ zanotoval jsem skoro závěr písně. Anise se v očích objevily plamínky.

„Dont giiive šiiit…“ Anise rozjela styl Tina Turner a její potápěč. Až pak se začala naplno smát. Namíchla mě. Vystřelil jsem ze sprchy, a když jsem se po minutě zvedl z podlahy – jasně, že jsem sebou řízl na dlaždičkách, měl jsem mokré ponožky! – hnal jsem se za ní.

„Kde jsi, vichřice!“ ječel jsem, až se okna třásla.

„Vítr mě odnesl!“ smála se kdesi z patra.

„Tak na tebe by nestačila ani Kathrina!“

„Kdo je Kathrina? Nějaká ex?“ sykla a objevila se na chodbě proti mně.

„Ty žárlíš?“ vyhrkl jsem a brada se mi odporoučela k zemi.

„Ach jo, tvoje ego je bezedné, co?“

„Žárlíš, že jo?“ dobíral jsem si ji.

„Nezajímá tě, kde jsem byla,“ obrátila.

„Ani ne.“ Anise se jen nepatrně zamračila, načež úlevně vzdychla.

„To se hodí, uf. Fakt se mi ulevilo, že jsem ti putna, protože jsem se přišla rozloučit.“ Tentokrát jsem to byl já, kdo na ni konsternovaně zíral.

„Ty… Odcházíš?“ zašeptal jsem a až v tuhle chvíli se ta slova stala skutečností. V okamžiku, kdy jsem je vyřkl, jsem věděl, že to je pravda. „Kam? Proč?“

„Hele, Amíku. Tohle smrdí. Já na to prostě nejsem stavěná, chápeš? Uvědomila jsem si, že bych… Že kdybys řekl jediné slovo, tak… Bystala…“ zahuhlala konec a sklopila zahanbeně oči.

„Cože bys? Počkej, nerozuměl jsem ti.“

„By-stala,“ zopakovala ještě tišeji.

„Anise, mluv nahlas. Co to říkáš?“

„Že bych tu zůstala! Usadila se, kdybys řekl, ale já nechci, rozumíš? Já o to nestojím, zabilo by mě to. Chci cítit vůni svobody a cestovat. Líbí se mi život, jaký jsem doposud měla. Nechci rodinu a tak. Nechci se bát v domě myslet, aby mi to někdo nevytáhl z hlavy. Nechci si lehat do postele a nemyslet na sex, ale na to, že v domě je další banda upírů, co mě slyší sténat.“

„To po tobě nikdo ale nechce,“ bránil jsem se. Zastával jsem se a ani nevím čeho.

„To je dobře, protože i kdyby to někdo chtěl, má smůlu.“

„A co já?“ vyhrkl jsem.

„No jasně. Zase to tvoje raněné ego, co? Hele, Amíku, vždyť se svět neboří, no ne? Pořád jsi můj kamarád,“ tišila mě a spiklenecky na mě mrkla.

„Kamarád taky rád,“ fňukl jsem a zkusil se usmát.

„Chceš vidět, jak tě má kamarádka ráda?“

„No, tak to už jsem viděl, nechci, dík,“ odfrkl jsem si, ale uvnitř jsem se těšil na nespoutaný sex!

„Takhle jsem to nemyslela, ty úchyle!“ okřikla mě.

„Sakra, a já myslel… no nic,“ vzdychl jsem a strčil ruce do kapes. Nechutně začvachtaly.

„Probůh, vždyť ty jsi ale… Pojď, pomůžu ti z toho mokrého oblečení, ty celebrito,“ navrhla, a než jsem stihl vypustit z pusy nějakou vtipnou a originální hlášku, byl jsem bez trička a měl Anisin jazyk v krku…

Ráno byla pryč. Jen na polštáři byl vytržený list z kalendáře. Bože, to je hulvát holka! Tak já zase někdy přijdu. Anise.

„To víš, že jo. Na tebe tak budu čekat,“ odfrkl jsem si a uložil její vzkaz do šuplíku. Čistě jen pro kontrolu. Žádná sentimentalita, ne.

Počítal jsem, že se ukáže do čtrnácti dnů, jak tomu obvykle bývalo, ale dny se měnily v týdny. Týdny v měsíce a měsíce v rok. Ukázala se o jeden rok a dva dny později.

Vychutnával jsem si na verandě horkou čokoládu a sledoval ostřížím zrakem Sage. Už to byl kus šelmy. Žádné malé kotě a dokonce i Edward měl co dělat, aby mu neskočil kolem krku. Tarina naštěstí rostla pomaleji. Byla sice větší, ale pořád se vešla do domu. Teď se velikostí podobala miminu…

Mimino. To mě poslední dobou děsilo nejvíc. Příšerný obraz ženy v uličce a novorozeněte deroucího se jí z těla. Budil jsem se zpocený a pravidelně cítil na jazyku chuť skořice. Prostě odpornost. Moje elektrické šoky utichly po Anisině odchodu.

„Sage, co tam máš?“ vyzvídal jsem, když kocour číhal na strom u domu. Až moc mu věnoval pozornost. Nechápal jsem důvod, dokud zpoza něj nevyšla vysoká tmavovlasá dívka ve vínových šatech. Tamtěch šatech!

„To jsem se zapomněl zeptat… Kolik jsi mi na kreditce vypumpla?“ řekl jsem, jako kdyby byla pryč sotva dvě hodiny.

„Ani halíř.“

„Co? Jak to? Vždyť jsem ti ji tam nechal, aby sis obnovila šatník.“

„Vzala jsem si jen tyhle, ale nic navíc. Pokud vím, měl bys od toho mít výpis, ne?“ Jistěže jsem ho měl a věděl jsem, že ty šaty stály za to, jenže mě štvalo, že si nevzala víc. Neměl jsem pak důvod ji v duchu ten rok spílat za podraz. „A to je jediné, co tě zajímá?“ divila se.

„Asi ne. Ještě mám dvě otázky. První: Proč jsi sakra vytrhla duben z kalendáře? Vždyť byl na začátku a mně tam pak chyběl!“ začal jsem.

„Koupím ti nový,“ usmála se a jako malá holka strčila ruce za záda a špičkou nohy kreslila do písku kroužky. „A ten další dotaz?“ připomněla mi.

„Nemáš chuť na sex?“ vzdychl jsem a svraštil ramena, jako by mi na ně někdo položil kámen. Anise se rozesmála tak intenzivně, až zaklonila hlavu. Černý vodopád vlasů ji sjel po ramenou pryč a krční tepna se na mě smála jako pytlík kokainu na feťáka. „To je nabídka?“

„Ne!“ obořila se na mě a přestala se smát. Zvážněla. Povytáhl jsem překvapeně obočí a čekal, protože jsem jaksi nepostřehl tu pomyslnou tečku za větou, „tohle je nabídka,“ hlesla a povytáhla lem sukně až k pasu.

„Ty máš nohy!“ zasmál jsem se a vrhl se k ní. Sex. Sex. Sex. Pomalý sex. Dlouhý sex. Rychlý sex. Sladký sex. Hořký sex. Slaný sex. Sex v koupelně. Sex v kuchyni. Sex na terase… sex! „A dost!“ utnul jsem to po dvou dnech. „To už nezvládám. Nejsem bezedný!“ vrčel jsem.

„Nejsi?“ divila se.

„Fajn, jsem, ale poloupír má i jiné potřeby,“ úpěl jsem. Bolel mě malý Pete a záda a měl jsem hlad. Určitě jsem zhubnul deset kilo. A na mobilu jsem měl zmeškaných spoustu hovorů, které bych měl urgentně vyřídit, jinak sem naběhne cullenovské komando.

„Dej si sprchu, udělám ti jídlo…“ navrhla.

„Hele, umíš to vůbec?“ znejistěl jsem.

„Když jsem od tebe před rokem odešla, narazila jsem na upíra, co miloval vaření. No, on spíš miloval kuchaře, kuchtíky a tak, ale to se počítá. Já si s nimi i povídala a oni mi ve svém šíleném strachu vyprávěli o receptech. Tak to možná zvládnu.“

„Tak jo. Hele, já nejdřív vyřídím telefonáty a pak si dám vanu.“

„Dobře. Pozdravuj je.“ Kývl jsem a vytočil první číslo v seznamu nepřijatých hovorů. Máma.

„Mami?“ ohlásil jsem se do mobilu.

„Hleďme, kdo se ozval. Nevděčný syn, co mi každý večer volá na dvě hodiny a teď najednou nic? Co s tebou bylo?“

„Přijela Anise,“ špitl jsem omluvně. Ve sluchátku nastalo chvíli ticho, načež mamka vzdychla. Takovým tím zvláštním způsobem. „Co je?“

„Ale nic.“ Rozhodl jsem se to ignorovat a změnit urychleně téma.

„Co je nového?“

„Volala Skye. Představ si, že…“ Nestihla to doříct. Z kuchyně se ozvala ohromná rána.

„Mami pak zavolám, ahoj,“ vyhrkl jsem a položil to. Vřítil jsem se do kuchyně, kde stála Anise nad převráceným hrncem a výrazem lapené srny. „Co blbneš?“

„Až ti někdo bude tvrdit, že teorie rovná se praxe, nevěř mu!“ sykla a zamrkala jako mrkací panna. Asi místo omluvy, nebo tak nějak.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

miamam

17)  miamam (11.04.2011 12:09)

skvělá kapitola! Hihi, fakt vtipný:D

sfinga

16)  sfinga (07.02.2011 01:32)

Jééé, já bych chtěla vidět koupelnu po nájezdu dvoučleného komanda ve složení Sage a Tarina Ale to s tou anise se mi vůbec nelíbí. Moc si peteho ochočila a moc ho podporuje v nezodpovědným chování, kruci Život přece není jen o sexu (i když i ten je důležitej)

Jula

15)  Jula (05.02.2011 09:34)

Vystoupení v koupelně bylo úžasné
S Anise pořád nevím, nějak mi nesedí
Že by se konečně objevila Buchta? drool* *

maky21

14)  maky21 (03.02.2011 17:10)

Hééj!! ale Anise teda... no, nevím jak to říct. Zprvu jsem ji měla ráda, ale teď jí nemám ráda víc a víc.. je to divný..
Ale dostala mě s těma kuchřema, to se musí nechat
Rory určitě chtěla říct, že Skye našla Cinny, nebo ne? a pak je zase bude zabíjet ten upír - obr a zse to půjde od začátku
Ale moc vtipný to nebude.. :D

13)  Tru (03.02.2011 16:59)

12)  Guneska (03.02.2011 14:35)

No ty jsi číslo takový hlody tam dneska toho sexu a malý Pete
A myslím, že na scéně se brzy objeví Buchta, že jo, že jo, že jo. Já chci aby měla Skye miminko, zaslouží si ho!!!

11)  AMO (03.02.2011 09:28)


Směju se nad klávesnicí a živě si většinu představuji
Jen je pro mne šok, že uběhl rok a my stále nevíme, kdo byl ten obr a jestli je vše v pořádku i doma. A ten telefon... volala Skye, takže máme Cinny??? No jsem napnutá a zvědavá

Mili

10)  Mili (03.02.2011 08:06)

Úžasná kapitola

Lilien

9)  Lilien (03.02.2011 07:34)

Ranný príval smiechu sa dostavil JO, Anízka sa nám vrátila po roku? A ta teoria a prax s varením nemôžem

8)  nathalia (02.02.2011 20:13)

lol :D

7)  Lucie (02.02.2011 20:09)

Tak ta scéna v koupelně... a ten konec...

Fanny

6)  Fanny (02.02.2011 19:56)

Tak nejprve se do syta vysměju a teď komentuju. Trochu posun vpřed, ne? A že by Ciny? Ikdyž nějak mi nehraje ten čas, ale to je jedno. Jinak krásná kapitola a ještě lepší závěr!

semiska

5)  semiska (02.02.2011 18:50)

Ať už mu nezdrhá, prosííím Vždyť se oba k sobě tak hoděj :'-( Copak jim asi chtěla Skye sdělit, no??? Jsem zvědavka, i když by to mohlo být to, na co všichni čekají. MOc krásný.

4)  Anna43474 (02.02.2011 18:33)

Víš, žes mě pěkně nahlodala, když´s mi říkala, co se stalo s Ciny??? A teď fakt nevím, co si mám myslet
Anise zase zdrhne???
TKSATVO

3)  kamčí (02.02.2011 15:23)

teda ta koupelna
Anise se zdá být váně fajn.
A jsem zvědavá co se dozvíme od Skye. Cinny už přece musí být skoro rok a kromě Peterových snů o ní zatím nebyla zmínka.
skvělá kapitolka, vtipná a taková odlehčená. Jen čekám, jestli nás teď nečeká nějaký zvrat

Kaca

2)  Kaca (02.02.2011 14:52)

Hele mě by taky zajímal ten duben, v tom bude nějaké kulišárna... ať se podívá na den v kterém to je napsané ^^ Velký come back Anise :D ta ví jak udělat efektní příchod to teda jo. Jen by mě zajímalo, co tu Rory tak rozrušilo.
Našla se Cinnamon Míšo miluju tě!

1)  Alorenie (02.02.2011 09:28)

ááá Pete v koupelně mě naprosto dostal
Anise...a já jí tak fandila! Heleďme, Petovi se zdá o Cinnamoníně? to je zajímavý...Proč jsi kurňa nenechala Rory doříct to o Skye? grr.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still