Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Mohl jsem tušit, že se máma bude ptát. Vždyť to byla máma, ale co mělo znamenat to, co bylo pak?

 

39. kapitola - Jak je libo

 

15+

„Tohle děláš s každou svou kamarádkou?“ zajímala se máma, když za mnou večer přišla do ložnice.

„Mami, nech toho. Vždyť jsi musela vidět, jak jsem zkoprněl. Tohle udělala prvně. Zeptej se Edwarda.“

„Edward je z ní trochu zmatený. Většinou se myšlenky v určitých věcech shodují s výrazy tváře a gesty, ale u ní… Sám to prý nechápe. Možná by sis měl dávat pozor.“

„Mami. Anise je fajn holka. Potkal jsem ji ten první měsíc a od té doby jsme pořád spolu.“

„Jestli tě to potěší, tak mně se líbí.“

„To jsem rád, ale nemusí se ti líbit. Nechci si ji brát.“

„Oženíš se někdy?“ vyhrkla mamka.

„Co prosím? Proč bych to dělal?“ nechápal jsem.

„Já jen nechci, abys byl věčně sám.“

„Ale to se přece nemusím hned ženit, mami. Víš, jaký mám k tomu přístup. Holky, svatby, chození… To není pro mě.“

„Já vím, jen nevím, po kom to máš.“

„No jo… Tak jsem se holt nepovedl,“ odfrkl jsem si a demonstrativně se k ní otočil zády.

„Ale povedl. Jsi jen proklatě podobný jedné holce,“ sykla.

„Holce? Tak teď nevím, jestli se urazit, nebo to brát jako lichotku,“ sykl jsem a znovu se podíval mámě do očí.

„Ta holka jsem já.“

„Tak to byla ta nejlepší lichotka pod sluncem,“ smál jsem se.

„Kdybys nelhal,“ usmála se máma a políbila mě na čelo. „Teď spi. Je něco po půlnoci a ráno chceš jet do města na nákup.“

„Nevím o ničem takovém…“ panikařil jsem a snažil se vzpomenout, kdy jsem to řekl.

„Tak teď už to víš,“ zasmála se. „Jo a ráno dorazí zbytek…“ zašeptala.

„Jaký zbytek?“

„Finská část a Italská.“

„Jakože Emmett, Rose, Alice, Jasper, Carlisle a Esmé?“ vyjmenovával jsem a s každým jménem mi poskočil hlas o stupeň výš. Tak proto tu nikde nebyla Lure? Jela pro zbytek?

„Ano. Dobrou noc,“ zašeptala a prostě se vypařila. Tak po tomhle mám usnout?

Než jsem se ponořil do spánku, cítil jsem, jak se do mého oka vrací ten starý dobrý tik. Já to říkal pořád, že to mám z nich!

Nespal jsem asi ani hodinu – myslím – když mě probudil divný zvuk. Jako kdyby se někdo dobýval do okna, ne… Jako kdyby někdo ťukal na okno. Otočil jsem hlavu a pokusil se zaostřit. Za skleněnou tabulkou stála silueta. Vstal jsem a otočil kličkou.

„Anise?“

„Ahoj, promiň, že jdu tudy, ale dole je moc plno.“

„Stejně už o tobě ví,“ zívl jsem.

„Já vím, ale tak snad mě nevyhodí, co říkáš?“ Anise se smutně pousmála a strčila nervózně ruce do kapes.

„Zeptej se jich,“ odlehčil jsem to.

„Pojď se projít, chci s tebou mluvit.“

„Chci spát, Anýzku,“ úpěl jsem. „Nech to na zítra, prosím.“

„Ne. Teď. Pojď,“ naléhala a táhla mě do okna.

„Tak mě nech se obléct!“ vyhrkl jsem, když mi došlo, že mám jen boxerky a nic víc.

„Pete,“ vzdychla nedočkavě.

„No jo, tak jdeme,“ hekl jsem a dral se za ní. Slezli jsme na zem a Anise se rozeběhla k farmě. Následoval jsem ji. Zastavila asi o deset minut později. „Klidně jsme mohli ještě dál. Austrálie je větší,“ odfrkl jsem si nevyspale.

„Chtěla jsem mít jistotu, že nás neuslyší.“

„Tak o co jde, že si se kvůli tomu objevila uprostřed noci v okně a táhla mě takovou dálku?“ vyzvídal jsem a promnul si oči. Udělala krok ke mně a znovu mě políbila. Lekl jsem se a odskočil od ní. „Sakra, zase.“

„Promiň.“

„Anise, co to děláš? Proč to děláš?“ zajímal jsem se.

„Líbí se mi to.“

„Proč teď? Známe se několik měsíců a nikdy jsi nic podobného nedělala. To na tebe moje rodina tak moc působí?“

„Když jsem je viděla, tak jsem byla fakt šťastná, ale tak nějak mi došlo, že ty se od nich lišíš, což mě začalo přitahovat, a není pravda, že jsem nic podobného nikdy nedělala. Několikrát jsem si to představovala a můžu ti říct, že ty sny byli proti realitě chabé.“

„Myslel jsem, že sis dělala legraci,“ vyhrkl jsem tupě.

„Ze začátku ano. Teď ne,“ hlesla a znovu se ke mně přiblížila. Vpletla mi prsty do vlasů a přidržela si mou tvář. Lehoučce se otřela o mé rty. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to spokojené mručení vychází z mého hrdla a ty steny z jejího. Ruce mi k jejím bokům vyletěly automaticky. Přitiskl jsem ji k sobě a tentokrát jsem to byl já, kdo ji políbil. Jednou rukou mi obkroužila lem boxerek a já ztuhl.

„Počkej, tohle nejde,“ vzdychl jsem a zkusil ji od sebe odtáhnout. „Anise, slyšíš?“ prosil jsem. Povolila a sklopila oči.

„Ty mě nechceš?“ vzdychla.

„Jsi kamarádka.“

„Tak pomoz kamarádce. Hele, fajn. Nechci po tobě žádné závazky. Moc dobře jsem slyšela Rory, jak s tebou mluví, ale… Dej tomu šanci.“

Nečekala na odpověď. Nejspíš patřila k těm, co se prostě nevzdávají, protože si přetáhla tričko přes hlavu a odhalila nahou hruď v měsíčním světle.

„Anise…“ zavrněl jsem napůl nesouhlasně, jenže jsem nedokázal odtrhnout oči od jejího těla.

„Jen to zkus,“ prosila a zbavila se kalhot. Vzdal jsem to. Moje tělo reagovalo rychleji než má mysl. Najednou jsme leželi v trávě australské buše a její dlouhá hladká mramorová stehna mně studila na bocích. To bylo nové. Všechny lidské holky hřály, ale v té horké australské noci mi ten chlad probouzel v těle neskutečně vzrušující žár. Drze a hladově jsem znovu spojil naše rty, dlaněmi přejel ostré hroty prsou. Omotala mi nohy kolem pasu a prohnula se v zádech. Přerušila náš polibek, jenže já na to nebyl připravený. Chtěl jsem ještě. Přesunul jsem svou pozornost k jejímu hrdlu. Cítil jsem, jak mi zarývá nehty do ramen a prsty u nohou se pokouší zbavit mě boxerek. Nadzdvihl jsem se a kus látky ze mě sklouzlo jako nůž po másle. Když jsem se svým klínem dotkl toho jejího, zasténala. Copak tohle se dá vydržet? Měl jsem pocit, že to ráno už slunce nevyjde a tohle je konec světa, když jsem do ní vnikl. Ztrácel jsem se v jejích havraních vlasech a křídově bílé kůži. Lačně a hamižně jsem si bral vše, co mi nabízela, a možná i sobecky o trochu víc.

Jenže konec světa se nekonal. Místo toho jsme se se svítáním dotkli samotného Slunce. Splašeně mi dýchala do zaprášené kůže na hrudi. Cítil jsem prach v ústech, mezi prsty, ve vlasech… ale bylo mi to jedno. Tohle bylo fajn. Ležela mi v náruči a sledovali jsme společně tu krásu na nebi.

„Co teď?“ vzdychl jsem, když se svět zalil slunečním světlem a na mě to dolehlo.

„Možná odtud zmizet?“ navrhla a pohodila hlavou za tu mou. Naklonil jsem se tím směrem. Asi deset metrů od nás byla silnice.

„To bychom mohli,“ vyhrkl jsem a podal jí tričko, které leželo nejblíže.

„Díky,“ zašeptala.

„Není zač,“ odpověděl jsem.

„Nemyslela jsem tím – díky za tričko,“ řekla.

Co jsem jí měl říct? Že to vím, ale děkovat jí nebudu? Zamotala mi hlavu i myšlení. Zničilo se tím celé naše přátelství. Co bude teď?

„Jdeme, pojď,“ pobídl jsem ji, když jsem si natáhl boxerky a ona zbytek věcí. Natáhla ke mně ruku, ale já dělal, že ji nevidím, a ze všech sil jsem se snažil běžet rychle. Hodně rychle. Doma jsem se ani nesnažil šplhat po zdi do pokoje. Vpadl jsem do obýváku a vyběhl schody. Cítil jsem v zádech pohledy rodiny a uvědomoval jsem si, že Anise se mnou do domu nešla. Vběhl jsem do koupelny a rovnou do sprchy. I s boxerkami. Stál jsem pod tekoucí vodou a znovu si opakoval proč, když se dveře koupelny rozrazily a já políbil dlaždičky sprchového koutu. „Hej,“ zahuhlal jsem do zdi.

„Hej? Hej? Hej! Jak se to chováš?“ vrčel mi u ucha hlas. Nejen, že mě překvapila ta agresivita, ale i to, kdo mě takhle svírá.

„Pusť mě, sakra,“ vrčel jsem.

„Zmlkni a poslouchej mě. Takhle se s holkami nezachází, rozumíš? Nemůžeš je ojet a pak zahodit, slyšíš? Takhle se chovají jen imbecilové!“ Stisk polevil, ale ještě předtím mi lehce ťukla hlavou o zeď.

„Bello, pusť ho!“ vyjekla od dveří máma a tahala ze mě rozzuřenou prababičku. „Určitě to vysvětlí!“

„Pardon. Nechala jsem se unést,“ zašeptala monotónně Bella, probodla mě pohledem a upravila si lem halenky, totálně zmáčené vodou ze sprchy.

„Proč bych vám měl něco vysvětlovat?“ vyhrkl jsem a málem si rozbil čumák, jak jsem se pokoušel kvapně uhnout před Belliným výpadem.

„Edwarde!“ řvala máma a pokoušela se Bellu odtáhnout.

„Začni používat mozek!“ vrčela na mě Bella. „Už těch manýrů mám fakt dost!“ Fajn, krčil jsem se v koutě sprchy jako malé dítě. Bella nepatřila k agresivním tvorům. Viděl jsem zuřit snad všechny z rodiny, ale Bellu nikdy. Vždycky to byl takový klidný přístav, ale teď… Vybrat si mezi harakiri a znovu rozzuřenou Bellou… vítej, meči!

„Co se tu děje?“ zajímal se Edward poté, co omotal ruce kolem Belly a zvedl ji do vzduchu, tak, aby se nemohla hnout.

„Vrhla se po mně.“

„Aha,“ hlesl Edward, změřil si mě pohledem a vyšel z koupelny. No super. Takže i on. Jenže u něj to byl tichý vztek.

„Tohle se prostě nedělá, Petere,“ poučila mě máma a taky odešla. Voda mi pořád tekla na hlavu a mně přišla najednou studená. Začal jsem se třást. Objal jsem si hruď a pokoušel se uklidnit. Jen chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se netřesu zimou, ale vzlyky a voda tekoucí ze sprchy není slaná. To moje slzy. Nepokrytě jsem brečel. Neřvi, blbečku!

Kde se to ve mně vzalo? Proč jsem se takhle choval? Tohle se vážně nedělá! Vstal jsem. S novou energií a vztekem. Na sebe. Nejraději bych si teď sám omlátil hlavu o kachličky, ale na to jsem měl moc silný pud sebezáchovy.

„Klidně ti pomůžu,“ ozval se hlas z obýváku. Edward.

„Ne, dík,“ vzdychl jsem a začal se mydlit. V pokoji jsem se převlékl, v kuchyni jsem krkem prolil kafe a vyšel před dům. Hotel. Sakra, ale kde? Musel jsem se spolehnout na upíří vůni. Šel jsem po perníku a mořském písku až k malému hotelu. Byla to ohromná recepce s prostorným venkovním areálem a malými domečky, místo pokojů, v okolí.

„Dobrý den, hledám Anise Starovou, bydlí tady?“ zeptal jsem se štíhlé blondýnky za pultem.

„Domeček číslo osm, pane,“ usmála se mile. Kývl jsem místo poděkování a vyšel ven. Zamířil jsem k domku a před dveřmi rozpačitě zastavil. Nadechl jsem se a zaťukal. Dveře se rozrazily a v nich stála Anise.

„Co chceš?“ sykla.

„Omluvit se. Choval jsem se jako naprostý idiot, zaskočila jsi mě,“ řekl jsem.

„Polib mi,“ odfrkla si.

„Jak je libo,“ zavrněl jsem a zkusil to vzít jinou cestou než slovy. Přece jen jsem to ovládal líp. Vtlačil jsem ji do pokoje a zavřel za sebou dveře. Nejspíš mi bylo odpuštěno, protože se vůbec nebránila a tak jsem ji políbil… a několikrát!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

18)  Twilly (15.02.2011 07:36)

líbí se mi, ta holka... zatím ...

sfinga

17)  sfinga (07.02.2011 01:20)

Nááááádherné milování, fakt. Hele já vím, jak je obtížné to napsat, aby to nepůsobilo vulgárně a tobě se to povedlo na tisíc procent
A jako třešnička na dortu - zuřící Bella

Jula

16)  Jula (31.01.2011 22:03)

Já z nich vážně nebudu :D :D :D
Bella ve sprše byla úžasná

15)  kamčí (31.01.2011 14:44)

tak nevím, stalo se to přece na popud anise, tak proč se na petera všichni tak zlobí?

maky21

14)  maky21 (30.01.2011 21:58)

Jooooo! :D
Chudák Pete, nikdo neví, jak to s ním doopravdy bylo, ani Edí, ne.. ne? Pete na to nemyslel, když byl doma :D
No, takže si usmířil Anise? vypadalo to, že jo...
Myslí si jeho rodina, že je takovej děvkař jako předtím nebo ne?
Peter by se měl sebrat a uvíst to na pravou míru :D

Kaca

13)  Kaca (30.01.2011 21:38)

Plagiátorské TKSATVO Nevím co ti udělali, že tak nádherně píšeš, jen jedna věc se mi tam nelíbí. Anise
Copak jsem jediná kdo chce malinkou smradlavoučkou poloupírku Cinny? Chjo, i ten prdící balíček mi přišel lepší než Anise, jako já chápu, je dokonalá, ale já za ní vidím pořád zlou postavu. Chjo zase já jediná musím být team "Seth než Taavetti" :( Jinak vážně super

12)  janett (30.01.2011 21:23)

Kam ty na to chodíš:) Vynikající, Anise mám ráda, tak třeba jim to vyjde. Dle mého nejlepší kapitola této povídky, když vynechám obsah, který mě uchvátil, tak se Ti podařilo čtenáře vtáhnou do děje a nepustit, nic nebylo přehnané a vše zapadalo tam, kam mělo, takže nezbývá než

11)  AMO (30.01.2011 21:08)

Tak nevím, kdo vlastně dosáhl svého. Fandím Anise, ale myslím, že to není to pravé. Jen vypouštění přetlaku
No a na druhou stranu, Bella jako útočná saň
Spíš jsem zvědavá na důležitost této kapitoly a hlavně proč musí přijet i zbytek rodiny, viz poznámka o Itálii a Finsku. Prostě jsem zvědavá a těším se na vše :D :D :D :D

Mili

10)  Mili (30.01.2011 20:12)

Fanny

9)  Fanny (30.01.2011 19:24)

Já už fakt nevím, co si myslet o tom všem. O jeho minulosti, budoucnosti, ale teď už i přítomnosti.! Jestli já tohle všechno někdy pochopim, tak asi vyvěsim vlajky z oken

Lilien

8)  Lilien (30.01.2011 18:51)

Není tak náhodou Anýzka do neho zamilovaná?!

7)  Tru (30.01.2011 12:12)

Bell? A tohle? Anise, to sama chtěla a nikdo by Peterovi neměl nic vyčítat, sama za ním přišla a domluvili se, ne? Nechápu...Krásně napsané, jako bych tam byla s nima

6)  Guneska (30.01.2011 11:06)

Zajímavé zajímavé... proč mám ale pocit, že něco je špatně? Že to pořád není ono, že ještě někoho potká? Stejně je to prča, jak je takovej v podstatě nejvíc živočišnej ze všech, kam se na něj hrabe Joshua :D A Bella? No toto? Docela jsem se pobavila, prababička v akci :D :D

5)  Alorenie (29.01.2011 23:08)

Juhůů! ANISE
joo, Peterek se nám nějak mění
úžasnéé!

4)  Lucie (29.01.2011 19:01)

Fajn, já půjdu ten zvrat vydýchávat, ale ty nás pořád napínáš- co Cinny??!!

3)  nathalia (29.01.2011 18:52)

Pekny, ale porad se tam neresi to podstatne :(

Anna43474

2)  Anna43474 (29.01.2011 18:51)

Teď jsem vážně zvědavá, jak tohle bude pokračovat... boříš mé teorie :p
TKSATVO

semiska

1)  semiska (29.01.2011 18:38)

Anýzek je pěkná dračice,co? Je pravda, že ona vystartovala po něm, což Bella nevěděla, takže vlastně nebyla ani moc v právu, když ho seřvala a mlátila. Jenže jemu došlo, že se nezachoval zrovna podle nejlepších mravů. Snad se ti dva udobří. ;) Moc hezké

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek