Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Asi jsem se přechválil, jenže kdo mohl čuchat, že se mi zase něco pokazí? To bych přece nebyl já!

 

35. kapitola - Anise

Měsíc po přistěhování jsem se usadil v kuchyni a shrnul celé své náročné počínání.

„Takže, vařím?“ zeptal jsem se Tariny. Demonstrativně zamávala křidýlky a plácla sebou naznak. „Tebe jsem se neptal,“ sykl jsem na ni a odškrtl si ano. „Mám kýbl?“ Sage se při té zmínce – ostatně jako vždy, když jsem sáhl po koštěti a hadru – začal plížit pryč. Držel se hodně při zemi. „Jistěže mám a umím to s ním! Už nekloužeme,“ mručel jsem. Ta zvěř mě absolutně nedokázala podpořit, fakt. S přimhouřením očí jsem si odškrtl nenápadně i jiné domácí práce a pokoušel se nemyslet na koupelnu plnou bobtnající pěny, když jsem zapomněl vypnout vodu a vana přetekla, nebo na neprůhledné okno poté, co jsem se ho snažil vyleštit leštěnkou – no, však leštit jako leštit, ne?

„Prostě jsem tu měsíc a žiju. Jaký větší úspěch bych mohl mít?“ uzavřel jsem to a papír vyhodil do koše. Přešel jsem kuchyň a pohladil mou nejlepší kamarádku. Lednici. „Holka, ty nám strádáš,“ vzdychl jsem. Zevnitř na mě koukala jen otevřená majonéza a divně kostrbatý celer. Zase. Proč tu vždycky zůstane tohle? Proč vůbec kupuju celer? Je to celer?

„Jde se nakupovat!“ zvolal jsem a zvěř se hrnula ke dveřím.

„Editace: Já jdu nakupovat.“ Hodil jsem na sebe tričko, jelikož jsem si navykl doma chodit jen v teplácích. Vedro Austrálie.

Nastartoval jsem auto a vyrazil. V rádiu jsem si pustil jakousi stanici a z reproduktorů se na mě rozječela Whitney Huston. Párkrát jsem klepl prsty do rytmu, načež se mě zmocnila silná touha pět.

„End ááááááááááááááj…“ Auto několikrát zaškubalo. Cože? „Vilolveeejs tujůůůůůůůů…“ Vůz se rozvibroval a motor začal divně vrčet. „Áááááááááááj – tak ale!“ přerušil jsem svůj zpěv a zatočil ke kraji silnice. V tu chvíli se už z kapoty valil kouř. „Vždyť to nebylo tak hrozný!“ mručel jsem.

Vylezl jsem z auta a pokusil se zvednout kapotu. Chyba! Nikdy to už nezopakuju, pálí to. „Do hajzlu, auvajs,“ sykl jsem a vrazil si prsty do pusy. Za mými zády se ozval zvuk motoru. Tak jak jsem byl jsem se otočil. Na protější straně silnice zastavil stříbrný Lotus Elite s kouřovými skly. Vytáhl jsem prsty z pusy a ruku strčil za záda. Sakra, jestli mě viděl, to bude trapas. Okýnko se malinko pootevřelo.

„Nepotřebuješ pomoct?“ ozval se hlas zevnitř. Ženský hlas.

„Pochybuju, že bys to dokázala,“ odfrkl jsem si. Holka mi chce pomáhat s autem?

„No, myslím, že odvézt tě do servisu bych zvládla.“

„A co moje auto?“

„Oni ho pak odtáhnou.“

„Nemáš kouli?“ zajímal jsem se.

„To zaprvé a zadruhé…  máš Bentley W16 Hunaudieres, uvědomuješ si to?“

Tak teď jsem si nebyl jistý, jestli jsem debil já, nebo to v tom Lotusu.

„Jistěže si to uvědomuju. No a?“ zamručel jsem.

„Je to automatika.“ Fajn, tak jsem za debila já, no a?

„Nechápu, kam tím míříš?“

„Automatiku neodtáhneš jen tak na kouli. Zničíš ji.“

„Vylez a řekni mi to do očí!“ Ok, trochu jsem hysterčil, ale kdo by ne? Poučuje mě tu holka v autě a ani nevystrčí čumák, lemra líná.

„Nemůžu vylézt… ehm, mám alergii na sluníčko,“ vymlouvala se.

„Aler… tak proč žiješ v Austrálii?“ vyhrkl jsem.

„Chceš odvézt, nebo ne?“ změnila téma.

„Jo, asi jo,“ hlesl jsem a zamkl auto. V duchu jsem se pomodlil, aby tu bylo i po mém návratu, a obešel jsem jejího Lotuse k místu spolujezdce. Jakmile jsem otevřel dveře, uhodila mě do nosu vůně perníku a mořského písku. „Sakra, ty jsi upírka!“ vyhrkl jsem dřív, než jsem se stihl zamyslet.

„Do háje, jak jsi na to přišel?“ štěkla. Naklonil jsem se dovnitř. Její oči žhnuly neředěnou rubínovou. Ke všemu je to masožravka.

„Jsem poloupír,“ vysvětlil jsem.

„Cože jsi? Na koho to zkoušíš! Nastup. Hned!“ vrčela.

„Pomátla ses? S tebou do auta nejdu ani za zlaté prase. Stejně by sis jen vylámala zuby. Mám kůži jako ty.“

„Amatére. Pro mě by to nebyla překážka. Jsi retardovaný, nebo co?“

„Jen vyvedený z míry. A jestli mi ještě jednou řekneš, že jsem retardovaný…“

„Retarde,“ ryla.

„Hej!“

„A co jako? Nastup, mládě. Máme si asi o čem povídat.“ No, to jsme nejspíš měli, ale riskovat to… Přes rudé oči byla docela pěkná. Zlatá by jí slušela. Možná bych tu mohl praktikovat funkci věrozvěsta. Šířit mír a lásku…

„Dělej, zařídíme to auto a pak se někam schováme, hybride.“ Tu holku jsem fakt neměl rád.

Hrdinsky jsem mlčel. Jazyk za zuby jsem dokázal držet ještě asi dvě minuty.

„Chtěla jsi mě sežrat, co?“

„Měla jsem to v plánu, ale jaksi se asi nezadaří,“ odfrkla si.

„Patří ti to. Lovit lidi je hnusný.“

„Na čem jedeš?“

„Co prosím?“ divil jsem se.

„No, jako co piješ?“

„Kafe, čaj… vodu, džus…“ vyjmenovával jsem a na poslední chvíli strčil ruce před sebe, abych jí nepolíbil palubní desku. „Příště varuj, jo?“ sykl jsem.

„Cože to piješ?“

„Snad všechno možné, proč? Jo, aha… To je pro tebe novinka, chápu. Poloupír nemusí lovit tak často. Stačí mu jíst lidské jídlo.“

„Prostě dobytek,“ šklebila se a znovu rozjela auto.

„Ten taky. Občas… hej!“ zahřměl jsem, když se situace s brzdami opakovala. „Málem jsem si vyvrátil zápěstí, už to nedělej!“

„Tak co to meleš? Dost mě děsíš!“ panikařila.

„Ve Státech to je normální.“

„Bože, amík,“ úpěla a přidala na plynu.

„To jakože když se ti nepovedlo mě umlátit o palubní desku, tak mě zploštíš rychlou jízdou?“ vrčel jsem a cítil, jak mi hlava pomalu prochází skrz opěrku.

„Už mlč, prosím tě. Bolí mě z tebe hlava.“ Zastavila u velkého bilboardu s nápisem: Vy ničíte, my spravujeme.

„Tak jdi. Čekám,“ sykla a pokynula mi hlavou. Vylezl jsem docela rád. V autoservisu jsem vše vyřídil, řekl jsem jim, kde auto je a v podstatě vše, co potřebovali. Plus tučný honorář, který jsem chtěl původně investovat do svého stravování. Ještěže jsem měl kreditku. Něco málo mi zbylo. Mohli se strhnout, aby mi vyhověli.

Vrátil jsem se k autu a nastoupil. „Hotovo?“

„Ne. Jdu se poradit, co jim mám říct,“ řekl jsem smrtelně vážně. Ta holka se na mě podívala jako na úplného idiota. „Jistěže hotovo!“ vyhrkl jsem.

„To jsou stupidní fóry, Amíku,“ odfrkla si a nastartovala. „Kde bydlíš?“ zajímala se.

„V Kanadě,“ odsekl jsem a doufal, že pochopí, že ona není tou, které se hodlám svěřovat.

„Měl bys nosit čepici. Sluníčko má na tebe degenerující účinky.“

„Nech si ty řeči a vezmi mě domů,“ vzdychl jsem unaveně. Její ticho mě přimělo se k ní otočit. Koukala na mě – zase – jako na blbce. „Takže ti stejně musím říct, kde bydlím, co?“ Kývla. „Navedu tě,“ slíbil jsem.

„To doufám. Nerada jsem iniciativní,“ mrkla a vyjela z města.

„To se neboj. Iniciativu beru na sebe.“

„Ve všem?“

„Naprosto.“

„I v posteli?“  Hrklo ve mně.

„Jak dlouho jsi to neměla?“ vyzvídal jsem a byl připraven vypočítat trojčlenkou rychlost mého útěku.

„Na tom nezáleží. Záleží na tom, že to chci teď.“

„Seženu ti nějakého vola,“ slíbil jsem.

„Ty mi postačíš.“

„Nejsem vůl!“

„Nevadí. Nejsem náročná,“ zasmála se. „Dělám si z tebe legraci, neboj. Na mě jsi moc…“ Sjela mě pohledem a zašklebila se – což se mě ovšem dotklo. „… americký.“ To slovo řekla, jako by to byl mor.

„Neber si mě furt do pusy, ano?“ prosil jsem.

„Ještě budeš prosit,“ zašeptala. Potlačil jsem nutkavou potřebu vyskočit z auta v plné rychlosti. „Nebuď tak maloměstský!“ vyhrkla a vrtěla nechápavě hlavou. „Bav se trochu, ne?“

„Hele, já tu jsem na rekonvalescenci a ne, abych tu obšťastňoval nadržené upírky, které se ani nepředstaví.“

„Jsem Anise.“

„Anýz?“ vyhrkl jsem automaticky.

„Anise Starová,“ opravila to.

„Badyán?“ znejistěl jsem.

„Něco proti?“ sykla.

„Jen řeči,“ odsekl jsem.

„Co se ti nelíbí na badyánu?“

„Je to koření!“ vyhrkl jsem, jako kdyby to bylo nadmíru jasné.

„A?“ nechápala.

„Hnusně sladké koření!“ ksichtil jsem se.

„Jdi do háje,“ mručela. Málem jsem vrněl blahem, takže Anise se dá taky rozzuřit, hm? „A čí ty jsi?“

„Tatínka a maminky.“

„To je starý a ubohý… zkus to znovu.“

„Aamu.“

„To je křestní?“ vyhrkla a začala se smát.

„Ne, příjmení. Jmenuju se Peter.“ Proč jí to říkám?

„Neznám,“ odsekla.

„To je dobře. Proč myslíš, že jsem odešel z Kanady? Tady nás nikdo nezná. Nemusím se bát, že se tu na mě vrhne banda upírů, protože můj děda je Black a pradědeček Cullen,“ mručel jsem spokojeně.

Tentokrát jsem to nestihl. Ozvala se dutá rána a zapraskání. Chytil jsem si nos a viděl mžitky před očima, do háje.

„Cullen!“ zařvala.

„Ne, nos,“ zaúpěl jsem.

„Ty patříš ke Cullenům?“

„Ne.“

„No počkej! Teď jsi říkal, že… Jak mi to mohlo vypadnout? No jasně! To oni mají poloupíry v gardách!“

„Nejsem z gardy a Cullenovi nemají gardy!“ bránil jsem rodinu.

„Jsou vládci, ne? Tak mají gardy. A mají poloupíry.“

„Jo, ale ne v gardách – možná tedy. No, prostě já nejsem z gardy,“ ukončil jsem to a úlevně vzdychl, protože se mi nespustila krev z nosu.

„Takže něco jako korunní princ?“

„Spíš praprinc,“ hekl jsem. Anise na mě konsternovaně zírala. Sakra.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

20)  Twilly (15.02.2011 07:03)

Ano ano ano.. tohle byla jízda, ženská, ty dialogy prostě miluju

sfinga

19)  sfinga (07.02.2011 01:06)

Hele, to musel bejt pro Anise asi hodně velkej šok, když zjistila, že obídek se vytratil a místo toho má na krku ukecaný poloupíře, co?
Míšo, Míšo, když si vzpomenu, jak ztěžka já píšu a ty to sypeš z rukávu - jááá chcííí takýýýý

18)  AMO (27.01.2011 07:40)

Nový dílek a v něm masožravá kytička
Napadlo by mne lecos, ale takové řešení je zvláštní. Tak ochutná jeho milostné umění nebo si odolají
Petřík je asi nový magnetek na průšvihy

P.S. Co se děje jinde???

maky21

17)  maky21 (27.01.2011 06:45)

Jáj :D to trošku pokakal, ne? :D
Ale fakt. Jen si povyrazí do Austrálie, hned se na něj nalepí nějaká holka :D
Mě dostalo to s tím zabržďováním :D
Škoda, že to nestihl včas :D
Ale jak teď Anise vysvětlí, že to není až tak, jak se (asi) říká :D
Nečouhá z toho ta pravá? :D Jméno by na to měla... a zkratku vymyslíš :D

eElis

16)  eElis (26.01.2011 23:32)

Anise? Nechutně sladké koření? Nechci žádný anýz s badyánem dohromady, já chci skořici.
Ten Peter, má ale štěstí, kam se hne, všude nějaká ženská.:D :D :D :D Jen by mě zajímalo, co se děje zatím u Cullenů a našla Sky s Manu malou Cinny???

krista81

15)  krista81 (26.01.2011 22:51)

praprinc
Chudák Peter, kam se hne tam potká nějakou ženskou a tahle bude určitě pěknej oříšek
A Tarinka se Sagem taky moc nespolupracují

(Ovšem co se děje ve Španělsku? Našel a zachránil někdo Cinny? - to jen tak naokraj )

A co je ta Anise zač? Snad mu něco neudělá - třeba žeby chtěla výkupný nebo tak ? Nebo žeby to byla "ta pravá" - ovšem to by se musela naučit papat zvířátka a né lidi, že
No uvidíme

14)  nathalia (26.01.2011 20:31)

Kde ty na ty napada chodis?!? :D Jen nechapu, proc se tak ztaric cas :( a proc mu edward hned nevysype o co go? :)
Perfektni!!!

Jula

13)  Jula (26.01.2011 20:25)

Tak já myslela, že to bude skořice a nakonec se z toho asi vyklube badyán :) :) :)

niktoska

12)  niktoska (26.01.2011 17:54)

to snáď nie nech pekne nakluše domov žiadny aníz nebude!!!
aha a aby som nezabudla tak praprinc ma dostal
perfektné ako vždy
si božská

Anna43474

11)  Anna43474 (26.01.2011 17:19)

Nechutně sladké koření?! No to nééé Já chci Cinny
A dneska žádné výpadky... teda kromě rozbitého nosu
TKSATVO

Fanny

10)  Fanny (26.01.2011 16:51)

Tak nevim jestli se mi tohle líbí, ale zase ta narážka na Sladký koření podezřelá. Upírka? A vůbec, co měl znamenat ten konec?

9)  Alorenie (26.01.2011 16:26)

jůůů!
hned ze začátku jsem myslela, že to je upírka :D škoda, že je masožravka. třeba ji Peterek napraví
sladké koření...že by Anise? hmm bude to sranda.
jen doufám, že není zlá. například, že nebude chtít za Peterka výkupné...

Lenka326

8)  Lenka326 (26.01.2011 16:17)

Ať přijde kam přijde, všude na něj čeká ženská, ani Austrálie není vyjímka. :D Ale, že se potká zrovna s upírkou, to už nemůže být náhoda. Navíc tahle je fakt číslo, jen škoda, že masožravka .

Jen mě tak napadlo, už jsme konečně narazili na to správné sladké koření, o kterém má tato série být??? Jestli je tato Anýzka ta pravá, no tak to se teda máme na co těšit. To půjde o život...

Mili

7)  Mili (26.01.2011 16:03)

Suprová kapitolka

semiska

6)  semiska (26.01.2011 15:38)

Anise je teda kočka ;) NO, ani v Austrálii nemá koukám Peter klid od upírů. Jinak Sage s Tarinkou jsou skvělí. Zbožňuju je oba.

Lucie

5)  Lucie (26.01.2011 14:47)

Konečně někdo NEblonďatý...

Gassie

4)  Gassie (26.01.2011 14:29)

Že by konečně ta pravá?

3)  witmy (26.01.2011 14:04)

ty ženský mu nedaj pokoj

2)  bellla87 (26.01.2011 13:04)

NO jo, ten chlapec má proste šťastie. kam ide tam na neho narazí nejaka baba :D

1)  kamčí (26.01.2011 12:51)

bžunda ten peter je prostě samá ženská, ať se hne kam se hne.jsem zvědavá čím ho vypeče tahle.
jen mám pořád strach o cinnamon. jestli je peter v austrálii už měsíc , tak už se přece musela narodit. našel jí někdo a postaral se o ní?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek