Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Stalo se vám někdy, že se určitá věc, kterou jste prožili, opakovala? Nebo jinak: že jste měli pocit, jako kdyby už někdy dřív proběhla? Já jo. Je to hnus.

 

29. kapitola: Replay

 

Omlouvám se, že to trvalo takovou dobu, múzák se mi léčil z opice (nejspíš asi), a tak to trochu drhlo. Už je fit, můžeme jet dál. MisaBells

Do konce vánočních prázdnin zbýval den. Hodně divný den. Už od rána, kdy jsem se vypotácel z postele s pocitem, že mi někdo v noci vymyl mozek.

„Dobré ráno,“ pozdravila mě v kuchyni máma.

„Hmf…“ zamručel jsem jako obvykle.

„Jak ti je?“ vyzvídala.

„Divně.“

„Nebolí tě něco?“

„Ne.“

„Dobré ráno,“ zubil se táta a vkráčel k nám. Políbil mámu na spánek a přitiskl si ji k sobě. „Nebo spíš dopoledne?“ Táta se otočil na mě.

„Dopoledne?“ nechápal jsem.

„Prospal jsi půl dne a to jsi včera nic nepil.“

„Nepil?“

„Pete, jsi v pořádku?“ zajímala se máma starostlivě.

„Já nevím, mami,“ řekl jsem popravdě.

„Vezmu tě k Edwardovi, aby se na tebe podíval,“ navrhl táta a jeho úsměv z tváře zmizel. Vzal mě kolem ramen a vedl pryč. „Netočí se ti hlava, nebo něco?“

„Ne. Jen mám takový zmatený pocit, víš, jako kdybych měl něco udělat, a přitom jsem… Ani se nedokážu pořádně vyjádřit.“

„Do pytle,“ zaklel táta a přidal do kroku. „Edwarde?“ křikl už z chodby, jenže děda na nás dávno čekal.

„Neboj se, tím to nebude,“ odpověděl Edward na tátovu myšlenku.

„Čím to nebude?“ zajímal jsem se. Oba jen zavrtěli hlavou.

„Pete, dám ti něco na spaní a půjdeš si znovu lehnout, ano? Asi jsi špatně spal. Proto můžeš být dezorientovaný,“ vysvětloval.

„Nechci spát. Chci si vzpomenout na to, co jsem zapomněl.“

„Proč si myslíš, že jsi něco zapomněl?“ vyjekl zděšeně táta a šokovaně se podíval na Edwarda.

„Nejspíš by všem prospěla procházka, co vy na to?“ navrhl Edward a tlačil nás ven. „A každý sám,“ dodal.

„Nechci se procházet,“ mručel táta.

„Dědo, já mám hlad,“ skuhral jsem.

„Bella ti něco udělá. Táta s mámou jdou ven,“ řekl a zmizel v pokoji.

„Nepřijde ti divný?“ zvažoval jsem.

„Není divný. Ty jsi dneska divný. Jsi podezíravý a tak podobně… Jdi se najíst. Já jdu ven, pan doktor řekl,“ vyhrkl a zmizel. Svraštil jsem obočí.

Edward zůstal v pokoji celý den. Táta s mámou se vrátili až se setměním, aby pro změnu zmizeli v tom svém pokoji. Já jen seděl na gauči, povídal si s ostatními a občas jsem měl pocit deja vu.

„Tohle jsi už jednou řekl!“ vykřikl jsem unisono s Hanny, když Emmett opět narážel na mou maličkost.

„Že jo, taky mám ten pocit, sakra…“ mumlal Emm. „Ale kdy?“

„Emmette, tvoje slovní zásoba je tak moc omezená, že stejné věty říkáš pětkrát denně,“ odfrkl si pobaveně Jacob.

„Tak moc ne. Takovýhle replaye nemívám,“ bránil se.

„Poloupířata, večeře,“ křikla z kuchyně Bella.

„A co my upířata?“ dožadoval se Emm.

„A vlkodlaci?“ přidal se Jacob.

„Ti se počítají k poloupírům,“ vysvětlila Bella.

„Kdo?“ zahřměl Jacob s Emmettem.

„Emmette, dáš si palačinky?“ zeptala se Bella.

„Přejedeš mi parním válcem mývala, nebo co?“ sykl Emm a zkřížil si ruce na prsou.

„Tak vidíš,“ usadila ho Bella a mávla na nás ostatní.

„Emmette, tak pojď, já ti něco přilákám,“ vybídl jsem ho a došel s ním na verandu.

„Velkýho, tučnýho a silnýho, jo? Prosím,“ škemral.

„Pokusím se,“ slíbil jsem a zvedl ruku. Zatřepotal jsem prsty a naklonil hlavu na stranu.

„Odkud přijde?“ vyzvídal Emm.

„Já nevím. Počkej si.“

„Už?“

„Tam se něco hnulo,“ řekl jsem a ukázal ke skupince keřů. Emmett přimhouřil oči a odfrkl si:

„Co to jako je?“ Z keře vylezlo cosi malého, černého a nejspíš víc hladového, než byl Emmett.

„Čemu z toho jsi nerozuměl, když jsem chtěl velkého, tučného a silného medvěda?“

„Asi tomu medvědovi,“ zasmál jsem se a sledoval tu malou tyčku, jak se k nám dychtivě žene. Spíš plazí. Bylo to na pokraji smrti, chůdě.

„No, tak tohle je tak jednohubka pro Edwarda,“ úpěl Emmett. „Panter, pche.“

„Chudák, podívej, jak je pohublý,“ litoval jsem ho a přidřepl si, aby se ten prcek dostal až ke mně. Natáhl jsem k němu ruku a on mi do dlaně opřel svou kostnatou hlavu.

„Cos‘ to přilákal?“ vyhrkla Rosalie, když vylezla na verandu k nám.

„To je Sage,“ odpověděl jsem automaticky a pak jsem se zarazil. Sage? To malé stvoření si mě omotalo kolem prstu. Měl jsem pocit, že ho znám už několik let.

„Tak to bude mít Amádeus s Tarinou radost, že mají dalšího kámoše. Ještě, že jsme schopní to uživit,“ smála se Bella, která se objevila ve dveřích s Edwardem v zádech. V domě se ozvala hlasitá rána a vzápětí k nám přibyl ještě zvědavý táta.

„Co je?“ vyhrkl. „Kde se tu vzal Sage?“ vyjekl a očima vyhledal Edwarda. Ten jen nenápadně zavrtěl hlavou – tedy myslel si to. Střelil po mně pohledem a já v otázce povytáhl obočí.

„Tvůj otec – jestli sis toho ještě nestačil všimnout – je upír. Má vynikající sluch,“ vysvětlil mi Edward.

„Neřekl jsem ani slovo,“ hlesl jsem a podrbal pantera za uchem. Teď jsem měl jiné starosti. Hlavně jednu. Jak sakra přišel na to, že je to Sage? Napadlo mě, že by to mohl Edward vyšťourat v mojí hlavě, ale když jsem k němu znovu zvedl oči, díval se na Sage a oči mu černaly. „Hej!“ křikl jsem.

„No co?“ bránil se.

„Dědo, fuj je to, nesmíš!“ rozesmál jsem se. Pak to bylo, jako když do mě uhodí blesk…

 

…nebe problikávalo oranžovou a rudou se zlatou barvou. Stál jsem jinde, a přesto jsem byl přesně tady.

„Dědo, fuj je to. Nesmíš,“ smál jsem se.

„Však jo,“ mlaskl na mě Edward předtím, než se usmál.

„Nech ho,“ prosil jsem.

„Nic mu nedělám!“ bránil se.

„Hypnotizuješ ho.“

„To není trestný.“

„Dědo…“ úpěl jsem, ale v mžiku mě to přešlo. Zaujala mě změna barvy pozadí. Oranžová zmizela a kdesi mezi stromy začala blikat jen červená s modrou…

 

„Pete, jsi v pořádku? Pete!“  Táta? Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že ležím na podlaze verandy a zbytek rodiny se nade mnou tyčí jak mrakodrapy.

„Jsem v pohodě,“ hlesl jsem a zkusil jsem vstát.

„Pomalu. Ukaž, pomůžu ti,“ navrhl táta a podpíral mě.

„Jsem v pohodě, zvládnu to,“ vymlouval jsem mu to a odstrkoval jeho ruce.

„Právě jsi tu omdlel!“ vytkl mi.

„Neomdlel jsem!“ Já a omdlít? Jsem snad holka? Ani za zlaté prase bych nepřiznal, že jsem omdlel.

„Slibuju, že se ho ani nedotknu, Pete, ano?“ promluvil Edward. Došlo mi, že to celé musel vidět v mojí hlavě.

„Co to bylo, dědo?“ zajímal jsem se.

„Netuším,“ řekl a zase si vyměnil pohled s tátou. „Jo, odveď ho.“

„Já nikam nejdu,“ mručel jsem.

„O Sage se někdo postará. Neboj, bude tu,“ sliboval táta.

„Ještě nejedl! Pak se divte, že kolabuje, když ho rvete pořád jen do postele a nenecháte ho najíst,“ vrčela Rosalie a postavila se mezi mě a tátu.

„Já bych mu jídlo donesl!“ vytkl jí táta.

„Můžeš ho odnést Rory, která nahoře klidně spí, zatímco se jí tu dítě hroutí!“

„Já se nehroutil,“ sykl jsem. Jenže to bych nesměl být nejmladší, aby mě tu všichni neignorovali. Jako kdybych nic neřekl, jasně. Rezignovaně jsem vstal a vešel do domu. Sage se ujal Emmett. Kocour byl u něj očividně spokojený a já, jakmile jsem se najedl, zapadl jsem s ním do pokoje a oba jsme – vlastně všichni čtyři, protože ve vaně byl Amádeus a na polštáři nepříčetná dračice Tarinka – usnuli.

Zdál se mi divný sen. Viděl jsem v něm zapadlou uličku jakéhosi města. Nebe tam bylo ohnivě rudé a žluté. Slyšel jsem křik ptáků a ženy. Sílilo to. Rvalo mi to uši, ale já šel dál. Na nohou jsem neměl vůbec nic – vlastně, já byl celý nahý! Bože, proč? Nějak jsem se nepokoušel skrývat. Místo toho jsem pátral po té ječící ženě a obloha houstla. Víc a víc. Křik ptáka sílil stejně intenzivně, jako té ženy, až se nakonec ozval těsně nad mou hlavou. Přikrčil jsem se a ohlédl se po tom letci. Měl ohromná křídla a hořel. Ve vteřině jsem ohluchl. Zůstal jen vizuální kontakt se zvířetem, které na mě upřelo jedno své obří oko. Byl jsem konsternovaný tou neředěnou krásou nad sebou. Páni.

„Chci to!“ zahřměl pták a já sebou trhl.

Vzbudil jsem se. Z čela mi stékaly pramínky potu a srdce jsem měl až v krku. Vedle mě seděla Tarina. Hlavičku měla klasicky na stranu a zvědavě si mě prohlížela. Stejně zaujatě na mě hleděl pár modrých očí s ušima.

„Co je,“ sykl jsem na Tarinu a Sage. „Zlé sny. To neznáte?“ Otočil jsem hlavu k oknu. Venku se začínal probouzet den. Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu a doufal, že ještě na chvíli usnu, ale Tarina se Sagem byli jiného názoru. Kocour začal pronásledovat draka po pokoji a při každé příležitosti – a že jich bylo hodně – napálil jeden nebo druhý do nábytku. Tarina to doprovázela hysterickým řevem a Sage se pokoušel o vrčení. Místo toho to znělo jako přidupnutý potkan. „Ššš,“ tišil jsem je. Odpovědí mi byla další rána. „Hej! Ticho, chci spát!“ vrčel jsem, jenže klima na spánek trvalo jen malou chviličku. Jakmile ti dva nabyli vědomí, že spím, začali nanovo. Když se k nim přidalo ještě šplouchání a vrčení z koupelny, vzdal jsem se. „Bestie jedny, prodám vás na čínu, přísahám,“ štěkal jsem na ně mezitím, co jsem si oblékal spodky. Natáhl jsem si tričko a otevřel dveře do pokoje. Sage se mi prohnal pod nohama a Tarina mi ocasem štrejchla o ucho. Sykl jsem bolestí a vztekle za ní mrštil botu. „Tu máš!“ křikl jsem. Dračice udělala ve vzduchu myšku a já botou shodil obrázek na zdi.

„Pete, jak se to chováš,“ mručela máma, kterou vylákal z pokoje můj řev.

„Promiň, mami. To oni. Nenechali mě vyspat,“ stěžoval jsem si.

„To snad neznamená, že musíš házet botou,“ vytkla mi a zvedla mojí tenisku.

„To ne, nezlob se,“ hlesl jsem a sebral jí svou obuv. „Jdi si ještě lehnout, jen ty potvory vyvenčím,“ nabádal jsem ji a políbil na tvář. Usmála se a zmizela v ložnici. Já seběhl schody a než jsem došlápl na poslední, rozkřičel se požární hlásič.

„Já věděla, že ho jednou někdo podpálí,“ vrčela za mými zády Rose a hnala se dolů. „Emmette!“ křičela.

„Co já?“ bránil se upír a řítil se za ní ze schodů.

„Co tam děláš? Já myslela, že z tebe dole dělají Johanku z Arcu,“ blekotala Rosalie.

„Ze mě určitě ne. Vidíš?“ Emmett se několikrát otočil do kolečka. Vytřeštil jsem oči. Když nikoho nepálí, tak jediná varianta je, že Tarina se Sagem něco vyvedli. Sakra, zvěř jedna zpropadená.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

19)  Twilly (14.02.2011 18:31)

asi bych si měla dát pohov.. ztrácím se...ale JÁ se najdu

Gassie

18)  Gassie (23.01.2011 10:32)

Na tuhle kapitolku mám jedinou reakci: Co se to tam, sakra děje?

krista81

17)  krista81 (21.01.2011 22:42)

Jsem z toho nějaká zmatená, ty snové "průblesky" jiných realit mě matou
Snad v příští kapitolce

Anna43474

16)  Anna43474 (21.01.2011 17:15)

Chm, hm... takže.

1) Peter očividně zapomněl, že je v minulosti...???
2) Je vůbec v minulosti???
3) Pokud ano, kde je tamten Peter???
4) Proč omdlel???
5) Co měl znamenat ten sen???
6) Rose je nějak podezřele milá...
7) Co se to tam sakryš děje?!
8) Nic nechápu!!!

TKSATVO

maky21

15)  maky21 (21.01.2011 07:04)

úžasný!!
Tahle Rose je dobrá, ne ta, co byla předtím. ale je to asi Peterem, ne? Petere byl předtím taky jinej... a teď je lepší :D
Tekže Pete všechno zapomněl? To je zlý... Celkem jako dost.. jako možná i docela dost :D
whups. anebo že by Fanny? Protože když se ju ten sen zdál, vykřikl chci to! Tk jestli třeba náhodou Fanny nepřivolal? :D

14)  Guneska (21.01.2011 00:07)

Tak to je teda mazec, vypadá to, že náš milej Peter zapomněl, že se vrátil do minulosti, ale upíři, díky tomu, že nespí si to nejspíš pamatují. To je hustý. Teda to ještě bude hustý... Ale Gunescino srdce pláče, žádná romantika

13)  nathalia (20.01.2011 20:31)

Tak ja mam teda v hlave gulas gulasu! Bylo to teda hodne zmatene... Jsem si jista, ze i muzak uz ma po kocovine? :D :D :D No snad se v dalsi kapitole dozvim vic :)

Fanny

12)  Fanny (20.01.2011 19:01)

Do prčic, más si všechno pamatovat a ne, ani nevědět, že Sage je Sage! Měl by si rychle vzpomenout jinak je to v háji, nebo jsem zase vedle jak ta jedle. To je větší pravděpodobnost... clap* * worship* *

eElis

11)  eElis (20.01.2011 18:32)

nádherná kapitolka, jako vždy. A jsem zvědavá, co se podařilo udělat Sagevi a Tarince.:D :D :D :D To jako všechno zapomněl, no snad si brzo vzpomene.

Lucie

10)  Lucie (20.01.2011 18:13)

To je fakt- co to má proboha za výpadky?! A ty zkombinovaný sny... Ale jsem strašně ráda, že je Múzák už zpátky a budu se těšit na další kapitolku!!

9)  Alorenie (20.01.2011 17:52)

jů. další kapitolka! úžasná! proč má ty pitomý výpadky?

8)  zuzka (20.01.2011 17:43)

ptečo zuabudol alwe je to porča.

Jula

7)  Jula (20.01.2011 17:23)

Tak hlavně, aby se tam neobjevila Fanny, to by asi nebylo úplně dobře
Nádherná kapitolka, těším se na další

semiska

6)  semiska (20.01.2011 16:53)

Ty záseky budou asi díky návratu, že jo? Tarina se Sagem spolu pěkně deováděj a hned po ránu :D Tarinka nám vypustila ohýnek,jo? HOlka šikovná :) Malý blázinec, ale tahle rodinka by bez něj prostě nebyla.

5)  Niki (20.01.2011 15:47)

týý jo že by to způsobil ten návrat do minulosti....

4)  kamčí (20.01.2011 15:40)

tak to je problém pokud peter všechno zapoměl . snad si zase včas vzpomene.

Mili

3)  Mili (20.01.2011 15:40)

Úžasná kapitolka, snad si ještě vzpomene na fénixe a buchtu:)

2)  Tru (20.01.2011 15:38)

Malá chyba v Matrixu?
Krásné:) Snad se těm dvěma zvířecím hrdinům nic nestalo:)

Stelletta

1)  Stelletta (20.01.2011 15:35)

Johanka z Arku :D Dítěti nedají najíst a rvou ho do postele :) Taková Rose se mi líbí
Superní jako obvyhle. Jsem zvědavá, co zase provedli Sage a Tarina, pokud se neobjevila Fanny (čož by byl asi průser).

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek