Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Fajn... Zkoušeli jste někdy o sobě mluvit dvakrát? Fakt to je matoucí, to mi věřte. A do toho ta druhá rodina a jejich nápady. No, řekněte sami. Připadám vám jako Gandalf?

 

22. kapitola - Rána do srdce a jiná překvapení

Zavedli mě do našeho domu. Vypadalo to tu naprosto stejně, a přesto jsem se nedokázal uvolnit. Všichni si mě měřili pohledy a mám… tedy Rory se na mě divně culila. Občas si neodpustili poznámku typu: Nepřijde ti, že má širší ramena? Má hezký sestřih vlasů, to by Petemu slušelo, co? Pete má sice černý vlasy, ale hnědý mu taky sluší…

Pokaždé jsem zrudl jako stopka na semaforu a Edward se zajíkal smíchy. Alespoň něco bylo jako vždy. Jediné, co jsem se nedozvěděl, bylo, co je se mnou, nebo respektive s mým druhým já. Když se blížila třetí hodina ranní a moje oči držely otevřené jen díky mé silné vůli a křeči ve víčkách, rozhodl jsem se zeptat:

„Tak co je se mnou?“

„Jsi unavený, povíme si to ráno. Měl by sis jít lehnout,“ rozhodla mám – Rory, sakra! Doprovodili mě do pokoje pro hosty a odešli. No, tak to jsem toho tedy vyřešil, napadlo mě těsně předtím, než jsem usnul. Poslední myšlenka patřila tomu, že všechno důležité a podstatné zjistím ráno.

Když jsem se druhý den probudil, napadlo mě, že se mi to celé jenom zdálo a já jsem doma, ale hostinský pokoj a hlava Hanny ve dveřích mě z té halucinace dočista probraly.

„No hurá, polez. Bella dělala palačinky,“ vybídla mě.

„Dej mi chvíli,“ zahuhlal jsem a pokusil se zvednout na lokti.

„Kolik?“ zajímala se.

„Deset…“ sykl jsem.

„Minut? To stihneš hygienu a tak?“ vyhrkla. Tahle sestřenka byla pěkně vtíravá.

„Hodin,“ odfrkl jsem si a přetáhl si nakonec peřinu přes hlavu.

„Stejný povaleč jako Pete,“ ulevila si Hanny. To mě probudilo. Taková drzost! Já a povaleč?

„Jsi ta nejprotivnější sestřenka, kterou jsem kdy v jiné dimenzi měl,“ vrčel jsem, když jsem se sápal z postele a mířil do koupelny. Hanny se na mě jen pobaveně zazubila a nechala mě samotného. Sprcha, zuby, vlasy, oblečení a hurá do kuchyně.

„Dobré ráno,“ trylkovala Bella s Rory.

„Hmf…“ vydechl jsem.

„Stejný jako…“ začal Josh.

„… Pete, já vím. Hele, napadlo vás, že se ty dvě reality nemusí tak moc shodovat?“ navrhl jsem.

„Už dávno. Víme to moc dobře, protože ty sis ve své realitě žil po svém a náš Pete taky,“ usmál se smutně Taav.

„No, tak když už jsi to nakousnul, tak… Kde je Pete a zvířata?“

„Petere, posaď se. Tady se to celé odvíjelo jinak a hlavně… Sakra, to je těžký,“ zaklel Taavetti a projel si prsty ve vlasech.

„Ven s tím. Tak já se budu třeba ptát, to bude lepší, ne?“ navrhl jsem.

„Zkus to.“

„Jak se jmenuje Peterova přítelkyně?“ Ano, uznávám, tohle bylo nejspíš to poslední, co by mě mělo zajímat, ale…

„Monica,“ odpověděl Taav.

„Ta Monica? Kamarádka Monica? Fakt? Týjo!“

„Ve tvém světě taky je?“ znejistěl Taav.

„Jo, jsme kamarádi, což mi připomíná, že bych se jí měl ozvat, až přijedu domů,“ zvažoval jsem.

„Nedělej to!“ zařval Taav unisono s Bellou až jsem nadskočil.

„V klidu!“ hýkl jsem při svém trhavém leknutí.

„Promiň, ale ona není tou pravou, chápeš? Náš Peter vedle ní prostě jen vegetuje a zabíjí se. S námi skoro přestal mluvit. Bydlí v centru v malém bytě a vykašlal se na školu i na přátele,“ vysvětlila Bella.

„Proč?“

„Začalo to tou cestou do Evropy. Finsko, Sorrel, Reyes, Thymia…“

„Kdože?“ nechápal jsem.

„Tys‘ je nepotkal?“ divila se Bella.

„Potkal jsem jen Sorrel a Reyes.“

„Nemohl je potkat, když se rozhodl jet sem místo Skotska, Bello, to je jasné,“ vyhrkl Taav.

„To je pravda. Tak na Thymiu zapomeň, ano? Prostě ses před čtrnácti dny vrátil a najednou jsi to už nebyl ty. Změnil ses. Odstěhoval ses a začal jsi chodit s Monicou.“

„Monica je hodná a je fajn,“ bránil jsem ji.

„Jako kamarádka určitě, ale do vztahu s tebou… znáš to pořekadlo: Tichá voda břehy mele?“ zeptala se Bella.

„Monica není tichá voda.“

„Pete je u ní čtrnáct dní. Zhubl, zbledl, nedbá o sebe a jeho účet je v mínusu.“

„To je divný,“ hlesl jsem.

„Bello, moc dobře víš, proč to tak je,“ vytkl jí Jake, který se objevil v kuchyni a zamířil ke své nejlepší kamarádce. Ledničce. „Potom, co zahnal Tarinu a zabil Sage…“

„Cože jsem?“ vyjekl jsem zděšeně a hrdlo se mi sevřelo.

„Byla to nehoda. Vrátil ses z té policejní stanice na Silvestra a chtěl sis provětrat hlavu. Vlezl jsi venku do Edwardova Volva a rozjel ses, jenže sis nevšiml chudáka Sage pod…“ Bella to nestihla doříct. V nose mě pálilo a z očí mi kanuly ohromné krokodýlí slzy. Celý jsem se třásl. Já ho zabil? Já? To není možný!

„A dál?“ vydechl jsem z posledních sil. „Co jsem ještě provedl?“

„Tarinu jsi ten samý večer vyhnal, protože ses bál, že jí taky ublížíš,“ odpověděl mi Edward, kterého jsem si vůbec nevšimnul. „Amádeuse jsme s Lure a Hanny poslali na Floridu, protože jsi ho zanedbával. A po tom Španělsku… Zatrpkl jsi. Nikoho sis k sobě nepustil.“

„A Fannynka?“ vydechl jsem.

„Ta odletěla sama.“

„Já jsem idiot,“ vzlykl jsem a myslel na ta zvířata. „Nedivím se, že jsem se uzavřel.“

„Uzavřel ses jen duševně. Společensky jsi jen klesl. Drogová doupata, flámy do rána, prostě…“ Belly tvář se s každým slovem křivila víc a víc.

„Jsme rádi, že tu jsi a doufáme, že nám s tebou pomůžeš,“ vyhrkl Taav a položil mi ruku na rameno.

„Asi jsme se špatně pochopili. Já nejsem superman. Přišel jsem si sem napravit svoje chyby…“ bránil jsem se.

„Divím se, že tu jsi. Tvoje problémy jsou menší, než našeho Peteho,“ zpozorněla Teta. Nějak jsem si navykl na Tetu a ne Lure. Tady myslím. To jsou zmatky…

„Proč myslíš, že jsou menší? Jsou stejné, jenže já to díky Lure vyřešil jinak. Taky jsem se chystal odjet za Sethem do Skotska.“

„Možná to takhle má být,“ usmála se Teta.

„Myslíte, že si nechá ode mě poradit? To těžko. Jestli je jako já… No, já se vidět, jak se samostatně pohybuju proti sobě a bez mého přičinění, tak si asi sám volám bílé anděly a dělám jim majáček na sanitce,“ vyhrkl jsem. Rozesmáli se, čímž odlehčili napětí.

„To je fakt. Co s tebou?“ zvažovala Bella.

„Dáme mu vousy?“ navrhl Jacob. Bella se po něm nechápavě otočila a zvedla jedno obočí. „Jen nápad!“ bránil se.

„Už jsi někdy viděl poloupíra s vousy? V sedmnácti?“ vysmála se mu.

„Byl to jen nápad!“ zopakoval Jacob a začal se smát. „By vypadal jako Gandalf.“

„Proč Gandalf?“ sykla nechápavě Bella a Jake se přestal smát.

„Ježíš!“ zvolal.

„To zní líp,“ souhlasil Edward a to už mi vtipný přišlo. Očividně i Belle. Jen Jacob si odfrkl a zamumlal cosi o protekci pijavic a pak naháněl uraženým řevem Nessie.

„A co třetí osoba?“ navrhla Bella.

„Jakože prostředník?“ zamračil se zamyšleně Edward.

„To bych nedělal. Motal by se do toho další člověk,“ kuňknul jsem.

„Rozhodně by nebylo dobré, kdyby tě tu našel – pokud by se tu objevil,“ vyhrkla Bella.

„To je pravda. Koupíme ti byt v centru,“ navrhl Edward.

„V centru? Zase?“ vrčela Bella.

„Lásko, Peter není Pete.“

„Já bych si tím tak jistý nebyl,“ vymlouval jsem mu to, ale copak mě ti dva poslouchali?

„Proč to pokoušet? Vymyslete spíš, jak Petera zamaskujeme. Bydlet může tady a basta. Pete se tu jen tak neukáže anebo to vyřešíme až pak, ale já ho chci mít tady!“ rezonovala a já se krčil na své židli. „A Rory určitě taky. Vždyť se na ni podívej, jak vypadá. Jezdí za ním, přestože pak skoro sedí u dveří a doprošuje se ho.“

„Co?“ vyhrkl jsem.

„Neděs ho, koukej, jak bledne, Bello. Petere, Pete je prostě jinde. Proto tě prosíme o pomoc. Možná, že když pomůžeš jemu, tak pomůžeš i sobě.“

„Jo, takže takové: Pomoz si sám,“ vzdychl jsem. Jak jinak. Zase to je celé na mě.

„Tak jsem to nemyslel. My ti pomůžeme, ale Pete na nás nedá. Ty ho znáš přeci jenom líp, než my,“ vyvracel mi Edward.

„Vy to dost hrotíte, víte to?“ rýpla do nich blížící se Lure. „Prostě mu nasadíme paruku a brýle. Oči má jiný, než náš Pete a když mu bude ofina spadat do obličeje, nepozná ho. Možná ještě kapuce a co se týče těch vousů… chmýří pod nosem by nebylo od věci.“

„A kdo to jako udělá?“ vyzvídala Bella.

„Od čeho máme doma Hanny?“ vzdychla Lure.

„Dík, mámo. To fakt potěší, vědět, že jsem tu jen na maskování,“ ozvalo se z obýváku a Daniel se vedle rozesmál. Moment, Daniel? Ten tu včera nebyl, ne? A Pearl? A Chris?

„Chris musel včera na lov, jinak by už nevydržel, a Pearl s Danielem se vrátili dnes ráno. Byli na Esmé, víš?“ odpověděl mým myšlenkám Edward.

„A to se jako ani nepřivítají?“ vrčel jsem hraně.

„Jsme ti nechtěli kazit chuť k jídlu,“ smál se Daniel.

„Snad to přežiju,“ zasmál jsem se s ním.

„Tak my jdeme, jo? Nadechni se…“ pobídl mě Chris a strčil hlavu do dveří.

„Ty kráso! Ty jsi zrzavej!“ řehtal jsem se.

„Zmlkni, smrade,“ vrčel Chris a stáhl si tu kudrnatou paruku. „To koukáš co?“

„Brunet, hmf… zrzavá byla lepší,“ povzdychl jsem si a Chris se zatvářil dost nejistě.

„Uhni, teď já,“ ozval se Daniel a vkráčel do kuchyně. Můj bratránek byl světlovlasý, tenhle byl havran. Ostatně co se dalo čekat, když sestřenka u nás byla černovláska a tady skoro blondýna?

„Ujdeš,“ konstatoval jsem.

„Zato ty vypadáš, jako když tě zapomněli na sluníčku,“ sykl Dan a já – jelikož jsem se právě napil čaje – vyprskl. „Domácí rozprašovač! Hustý!“ řehtal se Chris.

„Řekl bych chodící,“ zpražil ho Dan.

„Jo a bylo by to trapný, takže jsem řekl domácí.“

„A bylo to stejně trapný. Už to neříkej,“ utnul ho Daniel.

„Nebudu.“

„Hodnej.“

„Viď?“ smál se Chris a Dan na mě mrkl.

„Nemám tik?“ zajímal jsem se a rozhlédl se po přítomných. Všichni – kromě těch dvou – se na mě otočili a zkoumali moje oči. Tady se mi bude asi líbit!

„Nevěřím, že ti na to naletěli,“ řehtal se Daniel a konečně to všem došlo.

„A ven, smradi,“ zavelel Jacob a vyhnal nás všechny tři. Host nehost.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  AMO (11.01.2011 18:23)

Nějak se začínám zamotávat
Jiná realita a tolik změn...
Příští příběhy se snad vymotám, ale veselo je zatím pořád
Tak jedeme dál...

4)  Anna43474 (11.01.2011 18:12)

Domácí rozprašovač Sage??? To nééé!!! :'-(
TKSATVO

Mili

3)  Mili (11.01.2011 18:11)

Fantastická kapitola

2)  Tru (11.01.2011 18:07)

Tak ten druhej Pete přejel Sage???:'-( :'-( :'-( Tarinku odehnal?:'-( :'-( :'-( Chci zpátky do té normální reality, ihned!
Krásná kapča, můj noťas trpí, příště upozornění: Nejíst, nepít, nekouřit....

1)  Lucie (11.01.2011 18:02)

U tohohle člověk prostě nemůže jinak, než se řehtat, i když musím přiznat, že ten popis jejich současného Peteho mě docela vyděsil...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still