09.01.2011 [20:45], MisaBells, ze série Sladké koření, komentováno 22×, zobrazeno 4505×

To bychom nemohli být rodina, kdyby se to celé "stěhování" neobešlo bez problémů, že?

 

21. kapitola - Jaký jsem?

Drahá a milující Skye,

Omlouvám se, ale události posledních dní

Nezlob se na mě, že po sobě nechávám jen dopis

Rozhodl jsem se, že na čas odjedu. Nechtěl jsem vám přidělávat

Sakra, to je těžký! Možná bych měl zavolat Lure a celé to posunout o měsíc, protože jinak ten dopis nenapíšu. Co tam mám asi psát? Zdrhám, protože jsem posera a nevím si rady? Hele, to by šlo!

Drahá a milující Skye,

odcházím, protože si nevím rady sám se sebou. Potřebuju trochu času, abych si vyjasnil, kdo jsem a co v životě vlastně chci. Nevyčítejte si to, není to vaše vina. Doufám a pevně věřím, že až se vrátím, bude vše tak, jak má být. Peter.

Ve chvíli, kdy jsem udělal definitivní puntík za větou, se v pokoji otevřely dveře.

„Spíš?“ zajímal se Manu.

„Vypadám tak?“ zasmál jsem se vyplašeně a schoval dopis pod encyklopedii architektury osmnáctého století.

„Jen jsem ti přišel popřát dobrou noc,“ hlesl.

„Od kdy mi chodíš přát dobrou noc?“ zajímal jsem se.

„Divný, co? No, víš… Edward mě poprosil o…“ začal. Sakra, takže děda něco čuchal a pověřil Manua, aby mu dělal nohsleda?

„Jsem v pohodě. Můžeš být v klidu.“

„Dobře, tak dobrou noc,“ popřál mi a zase zavřel dveře.

„Sbohem,“ artikuloval jsem bezhlasně a vstal od stolu. Vzal jsem s sebou židli a podepřel s ní kliku u dveří. Jako kdyby to mělo upírům pomoct, aby se do pokoje nedostali, sakra. Pak jsem vytočil číslo Lure a čekal.

„Už?“ vyhrkla do sluchátka.

„Jo,“ hlesl jsem a hrdlo se mi sevřelo úzkostí.

„Tak my jdeme,“ odpověděla a mobil ohluchl.

Když se asi po minutě v pokoji objevila Lure s Hanny, přiložil jsem si prst ke rtům a zavrtěl hlavou, aby mlčely.

Manu poslouchá, napsal jsem na papír a holky kývly. Hanny pak ukázala směrem ven. Kdyby tehdy Manu věděl, k čemu využiju vlastní vchod, nejspíš by jej zazdil. Kývl jsem.

„Manu, dám ještě Sage ven, ano?“ promluvil jsem.

„Jasně,“ odpověděl mi a já proběhl dveřmi. Sage jsem nechal samozřejmě v pokoji.

V přístavu byla tma jako v pytli.

„Hele, zjistila jsem, že to nebude jen tak,“ začala Lure.

„Co?“

„No, nejspíš budeš muset vymyslet ty verše sám a dost rychle.“

„Skvělý, takže jsme v háji,“ vrčel jsem, ale docela se mi ulevilo.

„Nejsme. To zvládneš. Máš to v genech,“ vyhrkla Hanny. Probodl jsem ji pohledem a skoro neslyšně sykl:

„Zase geny?“

„Promiň, ale je to tak. Taav skládal písničky, musíš umět alespoň trochu veršovat. Na, zkus to,“ vybídla mě a podala mi kus papíru s tužkou, které vzala na mém stole.

„Hmf… Takže, co třeba… Chci teď hned na výlet,“ začal jsem a znuděně si odfrkl.

„A dál?“ pobízela mě Lure.

„Dál nevím… Pak se zase vrátit zpět…“ vymýšlel jsem.

„No vidíš, máš první rým. Jen tak dál,“ povzbuzovala Hanny.

„Chci zas žít a napravit, co jsem stihl pokazit…“ vyhrkl jsem a změřil si ty dvě pohledem. Čekal jsem, že se začnou smát, ale ony stály v očekávání tiše dál. „Vrátit čas, co vzal ďas, chytit štěstí za…“ Za co? „Za ocas?“ Tak teď už se alespoň Hanny pobaveně uchichtla.

„Ocas?“ vyprskla.

„He, he, nic jinýho mě nenapadlo,“ smál jsem se.

„Nechte toho, Pete. Dál?“ přerušila nás Lure.

„Tak mě pošli do někam…“ pokračoval jsem.

„Cože? To je tedy místo určení!“ hrozila se Lure.

„Zas se vrátím, přísahám!“ sliboval jsem.

„Hele, to je dobrý rým, napiš si ho,“ vybídla mě Hanny. Všechno jsem s vypětím sil sepsal a potil u toho krev. „Ještě to něco chce, tak vymýšlej.“

„Jenom si tam potají reparáty udělám. Oheň, voda, země, vzduch, čtyři živly, jejich duch… otevřou teď pro mě kruh, nebo já nevím, už,“ mručel jsem vztekle.

„Super, takže znovu. Soustřeď se na místo, kde se chceš objevit. Jenom na něj. Rozumíš?“ poučovala Lure a vzala mě kolem ramen.

„Absolutně ne, ale to jsi asi slyšet nechtěla, že?“ zakřenil jsem se.

„Pete, tohle není legrace!“ vytkla mi Lure.

„Tak to s tebou souhlasím, tetičko.“

„Můžeme?“ vyzvídala Hanny a podala mi tři misky.

„Co s tím?“ nechápal jsem.

„Mamka tady na molu nakreslí kruh, dones do jedné misky hlínu, do druhé vodu a já ve třetí zapálím oheň.“

„Začínám se vás bát,“ hekl jsem, ale poslechl jsem. Čarodějkám se nemá odporovat.

„Vlez tam,“ vybídla mě Lure.

„Asi jsem si to rozmyslel.“

„Dělej!“ zavrčela znovu.

Skočil jsem do kruhu jako kamzík a rozhlédl se kolem sebe.

„Pomalu odříkej ty verše, jo, a Pete? Pozdravuj je tam,“ prosila Lure.

„Jasně, na to budu mít myšlenky, Lure. Tak sláva nazdar výletu,“ vzdychl jsem nervózně a přitáhl si papír s verši k obličeji. Sakra, takhle může škrábat už jen Sage.

„Do toho,“ povzbudila mě Hanny a sevřela palce v pěstích.

„Chci teď hned

na výlet,

pak se zase vrátit zpět.

Chci  zas žít,

napravit,

co jsem stihl pokazit.

Vrátit čas,

co vzal ďas,

chytit štěstí za ocas.

Tak mě pošli do někam,

zas se vrátím, přísahám,

jenom si tam potají

reparáty udělám.

Oheň, voda, země, vzduch,

čtyři živly, jejich duch,

otevřou teď pro mě kruh!“

Tam, kde byla křída, se rozmlžil vzduch. Hlína, voda a oheň se vznesly do vzduchu a levitovaly v té větrné stěně. Se mnou to ani nepohnulo, přesto se mi žaludek točil jako na centrifuze.  Zní to bláznivě, ale když se nad mou hlavou ta zeď spojila, připadal jsem si jako úd v kondomu – bez legrace. Naštěstí to pomalu přestávalo a ta mlha z horka a vody a větru, co tu kolem byla, mizela.

Pravý šok přišel, až když jsem dokázal vidět kolem sebe.

Přede mnou stála Hanny s Lure. Tedy – pokud by stihly změnit barvu vlasů během několika vteřin.

„Teta?“ vyhrkl jsem nesměle a Lure kývla. Měla světle hnědé vlasy, skoro blond – fuj! A Hanny byla sice černovláska, ale délka sahala k zadečku. Ano, až tam!

„Vypadá divně,“ zasmála se Hannah.

„Ty taky,“ vrátil jsem jí.

„Hm, ale chování má stejné. Asi to fakt bude on. Ten se podělá, až tohle uvidí,“ smála se Hannah. Preventivně jsem ji oddělil od „mé“ Hanny.

„No, tak asi to půjdeme zjistit, ne?“ navrhla Teta.

„Kde jsme?“ vydechl jsem a až teď jsem si uvědomil, že při té šarádě jsem na nic absolutně nemyslel. Ani na cíl.

„V Kanadě. Doma.“

„A jaký tu jsem já?“

„Ani se neptej,“ vzdychla smutně Teta.

„To je to tak zlé?“ úpěl jsem.

„Povíme ti to doma. Teď vylez z toho kruhu, abych tě mohla obejmout,“ vybídla mě.

„To nejde tady v kruhu?“ nechápal jsem, ale vylezl jsem.

„Ne. Ten kruh je jen tvůj. Stejným se dostaneš pak zpět. Musíme ho tu schovat. Hanny, zlato, zaházej to větvemi,“ pobídla ji Teta. Hannah mávla prsty a ze stromů se odlámaly uschlé větvičky a zamaskovaly kruh.

„To je kouzlo!“ divil jsem se rozverně.

„Docela se liší, od Petera,“ promluvila Hannah.

„Vábíš zvěř?“ zajímala se Teta, když jsme se vydali k domu.

„Jo. Mám doma…“

„Fénixe, aligátora, draka a pantera?“ vzdychla Hannah.

„Jo… Omlouvám se, nedošlo mi, že to mám i tady…“

„Nemáš. Měl jsi,“ opravila mě Teta a vyměnila si s Hannah divný umučený pohled. Přestávalo se mi to líbit.

„Měl?“

„Uvidíš. Támhle to je,“ ukázala Hannah zbytečně mezi stromy. Les i cesty tu byly stejné, jako v mém světě. Věděl jsem přesně, kde jsem. Už ano.

Před domem mě uvítal cirkus.

Blonďatý Edward s Nessie. Bella a táta s měděným přelivem a Jacob s dlouhou hřívou havraních vlasů! Máma byla ostříhaná jako Hanny v mém světě a byla černovlasá. Táta měl snad kratší vlasy než Emmett! A strejda Josh? Čistá platina, probůh!

„Jsi v pořádku?“ zajímala se Rory – máma. Nikdo po mně nemohl chtít, abych jí říkal mami, nebo jo?

„Děsí mě vaše vizáž,“ vyhrkl jsem popravdě a Edward se začal smát.

„To tenkrát Lure taky,“ vysvětlil.

„Ehm… a kde jsem já?“ vydechl jsem zvědavě. A bylo to tu zase. Ty jejich trpitelské pohledy mezi sebou. Nakonec z chumlu vystoupil Taavetti a vrazil si nejistě ruce do kapes. Preventivně se otočil po Rory, která povzbudivě kývla.

„Víš, náš Peter se rozhodl bydlet ve městě se svou dívkou,“ vzdychl.

„Já mám dívku?“ vyjekl jsem skoro nadšeně. No tak co ty smutný ksichty?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

2)  Lenka326 (09.01.2011 21:16)

Moc hezké, ale nějak tu chybí písmenka.... , zase konec uprostřed věty? No nevadí, počkám si, protože jsem fakt zvědavá, co tamten Peter vyvádí a co s tím pravý Peter provede... (a teď už se fakt bojím)

1)  eElis (09.01.2011 20:59)

nádherná kapitolka a jsem zvědavá, jak to bude dál.

«   1 2