Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

To bychom nemohli být rodina, kdyby se to celé "stěhování" neobešlo bez problémů, že?

 

21. kapitola - Jaký jsem?

Drahá a milující Skye,

Omlouvám se, ale události posledních dní

Nezlob se na mě, že po sobě nechávám jen dopis

Rozhodl jsem se, že na čas odjedu. Nechtěl jsem vám přidělávat

Sakra, to je těžký! Možná bych měl zavolat Lure a celé to posunout o měsíc, protože jinak ten dopis nenapíšu. Co tam mám asi psát? Zdrhám, protože jsem posera a nevím si rady? Hele, to by šlo!

Drahá a milující Skye,

odcházím, protože si nevím rady sám se sebou. Potřebuju trochu času, abych si vyjasnil, kdo jsem a co v životě vlastně chci. Nevyčítejte si to, není to vaše vina. Doufám a pevně věřím, že až se vrátím, bude vše tak, jak má být. Peter.

Ve chvíli, kdy jsem udělal definitivní puntík za větou, se v pokoji otevřely dveře.

„Spíš?“ zajímal se Manu.

„Vypadám tak?“ zasmál jsem se vyplašeně a schoval dopis pod encyklopedii architektury osmnáctého století.

„Jen jsem ti přišel popřát dobrou noc,“ hlesl.

„Od kdy mi chodíš přát dobrou noc?“ zajímal jsem se.

„Divný, co? No, víš… Edward mě poprosil o…“ začal. Sakra, takže děda něco čuchal a pověřil Manua, aby mu dělal nohsleda?

„Jsem v pohodě. Můžeš být v klidu.“

„Dobře, tak dobrou noc,“ popřál mi a zase zavřel dveře.

„Sbohem,“ artikuloval jsem bezhlasně a vstal od stolu. Vzal jsem s sebou židli a podepřel s ní kliku u dveří. Jako kdyby to mělo upírům pomoct, aby se do pokoje nedostali, sakra. Pak jsem vytočil číslo Lure a čekal.

„Už?“ vyhrkla do sluchátka.

„Jo,“ hlesl jsem a hrdlo se mi sevřelo úzkostí.

„Tak my jdeme,“ odpověděla a mobil ohluchl.

Když se asi po minutě v pokoji objevila Lure s Hanny, přiložil jsem si prst ke rtům a zavrtěl hlavou, aby mlčely.

Manu poslouchá, napsal jsem na papír a holky kývly. Hanny pak ukázala směrem ven. Kdyby tehdy Manu věděl, k čemu využiju vlastní vchod, nejspíš by jej zazdil. Kývl jsem.

„Manu, dám ještě Sage ven, ano?“ promluvil jsem.

„Jasně,“ odpověděl mi a já proběhl dveřmi. Sage jsem nechal samozřejmě v pokoji.

V přístavu byla tma jako v pytli.

„Hele, zjistila jsem, že to nebude jen tak,“ začala Lure.

„Co?“

„No, nejspíš budeš muset vymyslet ty verše sám a dost rychle.“

„Skvělý, takže jsme v háji,“ vrčel jsem, ale docela se mi ulevilo.

„Nejsme. To zvládneš. Máš to v genech,“ vyhrkla Hanny. Probodl jsem ji pohledem a skoro neslyšně sykl:

„Zase geny?“

„Promiň, ale je to tak. Taav skládal písničky, musíš umět alespoň trochu veršovat. Na, zkus to,“ vybídla mě a podala mi kus papíru s tužkou, které vzala na mém stole.

„Hmf… Takže, co třeba… Chci teď hned na výlet,“ začal jsem a znuděně si odfrkl.

„A dál?“ pobízela mě Lure.

„Dál nevím… Pak se zase vrátit zpět…“ vymýšlel jsem.

„No vidíš, máš první rým. Jen tak dál,“ povzbuzovala Hanny.

„Chci zas žít a napravit, co jsem stihl pokazit…“ vyhrkl jsem a změřil si ty dvě pohledem. Čekal jsem, že se začnou smát, ale ony stály v očekávání tiše dál. „Vrátit čas, co vzal ďas, chytit štěstí za…“ Za co? „Za ocas?“ Tak teď už se alespoň Hanny pobaveně uchichtla.

„Ocas?“ vyprskla.

„He, he, nic jinýho mě nenapadlo,“ smál jsem se.

„Nechte toho, Pete. Dál?“ přerušila nás Lure.

„Tak mě pošli do někam…“ pokračoval jsem.

„Cože? To je tedy místo určení!“ hrozila se Lure.

„Zas se vrátím, přísahám!“ sliboval jsem.

„Hele, to je dobrý rým, napiš si ho,“ vybídla mě Hanny. Všechno jsem s vypětím sil sepsal a potil u toho krev. „Ještě to něco chce, tak vymýšlej.“

„Jenom si tam potají reparáty udělám. Oheň, voda, země, vzduch, čtyři živly, jejich duch… otevřou teď pro mě kruh, nebo já nevím, už,“ mručel jsem vztekle.

„Super, takže znovu. Soustřeď se na místo, kde se chceš objevit. Jenom na něj. Rozumíš?“ poučovala Lure a vzala mě kolem ramen.

„Absolutně ne, ale to jsi asi slyšet nechtěla, že?“ zakřenil jsem se.

„Pete, tohle není legrace!“ vytkla mi Lure.

„Tak to s tebou souhlasím, tetičko.“

„Můžeme?“ vyzvídala Hanny a podala mi tři misky.

„Co s tím?“ nechápal jsem.

„Mamka tady na molu nakreslí kruh, dones do jedné misky hlínu, do druhé vodu a já ve třetí zapálím oheň.“

„Začínám se vás bát,“ hekl jsem, ale poslechl jsem. Čarodějkám se nemá odporovat.

„Vlez tam,“ vybídla mě Lure.

„Asi jsem si to rozmyslel.“

„Dělej!“ zavrčela znovu.

Skočil jsem do kruhu jako kamzík a rozhlédl se kolem sebe.

„Pomalu odříkej ty verše, jo, a Pete? Pozdravuj je tam,“ prosila Lure.

„Jasně, na to budu mít myšlenky, Lure. Tak sláva nazdar výletu,“ vzdychl jsem nervózně a přitáhl si papír s verši k obličeji. Sakra, takhle může škrábat už jen Sage.

„Do toho,“ povzbudila mě Hanny a sevřela palce v pěstích.

„Chci teď hned

na výlet,

pak se zase vrátit zpět.

Chci  zas žít,

napravit,

co jsem stihl pokazit.

Vrátit čas,

co vzal ďas,

chytit štěstí za ocas.

Tak mě pošli do někam,

zas se vrátím, přísahám,

jenom si tam potají

reparáty udělám.

Oheň, voda, země, vzduch,

čtyři živly, jejich duch,

otevřou teď pro mě kruh!“

Tam, kde byla křída, se rozmlžil vzduch. Hlína, voda a oheň se vznesly do vzduchu a levitovaly v té větrné stěně. Se mnou to ani nepohnulo, přesto se mi žaludek točil jako na centrifuze.  Zní to bláznivě, ale když se nad mou hlavou ta zeď spojila, připadal jsem si jako úd v kondomu – bez legrace. Naštěstí to pomalu přestávalo a ta mlha z horka a vody a větru, co tu kolem byla, mizela.

Pravý šok přišel, až když jsem dokázal vidět kolem sebe.

Přede mnou stála Hanny s Lure. Tedy – pokud by stihly změnit barvu vlasů během několika vteřin.

„Teta?“ vyhrkl jsem nesměle a Lure kývla. Měla světle hnědé vlasy, skoro blond – fuj! A Hanny byla sice černovláska, ale délka sahala k zadečku. Ano, až tam!

„Vypadá divně,“ zasmála se Hannah.

„Ty taky,“ vrátil jsem jí.

„Hm, ale chování má stejné. Asi to fakt bude on. Ten se podělá, až tohle uvidí,“ smála se Hannah. Preventivně jsem ji oddělil od „mé“ Hanny.

„No, tak asi to půjdeme zjistit, ne?“ navrhla Teta.

„Kde jsme?“ vydechl jsem a až teď jsem si uvědomil, že při té šarádě jsem na nic absolutně nemyslel. Ani na cíl.

„V Kanadě. Doma.“

„A jaký tu jsem já?“

„Ani se neptej,“ vzdychla smutně Teta.

„To je to tak zlé?“ úpěl jsem.

„Povíme ti to doma. Teď vylez z toho kruhu, abych tě mohla obejmout,“ vybídla mě.

„To nejde tady v kruhu?“ nechápal jsem, ale vylezl jsem.

„Ne. Ten kruh je jen tvůj. Stejným se dostaneš pak zpět. Musíme ho tu schovat. Hanny, zlato, zaházej to větvemi,“ pobídla ji Teta. Hannah mávla prsty a ze stromů se odlámaly uschlé větvičky a zamaskovaly kruh.

„To je kouzlo!“ divil jsem se rozverně.

„Docela se liší, od Petera,“ promluvila Hannah.

„Vábíš zvěř?“ zajímala se Teta, když jsme se vydali k domu.

„Jo. Mám doma…“

„Fénixe, aligátora, draka a pantera?“ vzdychla Hannah.

„Jo… Omlouvám se, nedošlo mi, že to mám i tady…“

„Nemáš. Měl jsi,“ opravila mě Teta a vyměnila si s Hannah divný umučený pohled. Přestávalo se mi to líbit.

„Měl?“

„Uvidíš. Támhle to je,“ ukázala Hannah zbytečně mezi stromy. Les i cesty tu byly stejné, jako v mém světě. Věděl jsem přesně, kde jsem. Už ano.

Před domem mě uvítal cirkus.

Blonďatý Edward s Nessie. Bella a táta s měděným přelivem a Jacob s dlouhou hřívou havraních vlasů! Máma byla ostříhaná jako Hanny v mém světě a byla černovlasá. Táta měl snad kratší vlasy než Emmett! A strejda Josh? Čistá platina, probůh!

„Jsi v pořádku?“ zajímala se Rory – máma. Nikdo po mně nemohl chtít, abych jí říkal mami, nebo jo?

„Děsí mě vaše vizáž,“ vyhrkl jsem popravdě a Edward se začal smát.

„To tenkrát Lure taky,“ vysvětlil.

„Ehm… a kde jsem já?“ vydechl jsem zvědavě. A bylo to tu zase. Ty jejich trpitelské pohledy mezi sebou. Nakonec z chumlu vystoupil Taavetti a vrazil si nejistě ruce do kapes. Preventivně se otočil po Rory, která povzbudivě kývla.

„Víš, náš Peter se rozhodl bydlet ve městě se svou dívkou,“ vzdychl.

„Já mám dívku?“ vyjekl jsem skoro nadšeně. No tak co ty smutný ksichty?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Twilly

22)  Twilly (14.02.2011 17:19)

uaaaaaaaaaaaaaaa uaaaaaaaaaaaaaaa uaaaaaaaaaaaaaaaa... já vím, hodně inteligentní, ale co se mnou, že jo...

Gassie

21)  Gassie (14.01.2011 11:33)

Docela mě děsí, co se tam děje...

20)  nathalia (11.01.2011 19:54)

Tak jsem zvedava jak toto muze dopadnout :D

Fanny

19)  Fanny (10.01.2011 20:03)

No, asi mě docela děsí co se stane a co se dozví

Kaca

18)  Kaca (10.01.2011 19:20)

Takže asi nějak takhle : Acch! Chudák. Milé. Milé. Sladké. Jů. Uf! Jeee. *slina* JEžíš! He. Co? To si děláš prdel ne? Ať jde do háje!
Míšenko co mi to děláš já nechci žádnou jinou jenom Cinny i v druhém světě. A je mi prd jestli mě to má trknout, nebo nemá, jsme buď pro Michaelu nebo Cinny!
"Žádná jíná není můj favorit, žádná jína není milá! Jen Cinny maličká, smrdutá buchtička, žádna jíná není milá!" * zpívej si to v rytmu té písničky kdy se zpívá " Žádnej neví co je to železo, žádnej neví co je kroužek" *
Chci aby "náš" Pete měl záchvat žárlivosti a zabil tu jednu sleču - není to pěkný , ale já jí tam nechci

17)  Tru (10.01.2011 10:54)

Třeba mu to Zoo ta jeho nová snědla:)

16)  Tru (10.01.2011 10:52)

A teď to bude sranda:) Krásná kapča:)

Mili

15)  Mili (10.01.2011 07:25)

Skvělá kapitola, jsem zvědavá jaká to bude dívka asi nic moc, když jsou všichni skleslý:)

14)  Alorenie (10.01.2011 07:14)

hoohohohoho. takže milý Peter 2 má dívku...no, to je příjemné. proč ty umučený pohledy? kde je jeho zoo? jsem tak napnutá!

13)  Lucie (10.01.2011 06:05)

Přesně-chtělo by to rychle pokračování!!Z Petera a jeho myšlenek člověk prostě nemůže...Ale co to bylo s tou zoo?Nebo,že jejich Peter bydlí ve městě se svou dívkou? No,kdo si počká,ten se dočká,takže...

12)  Guneska (10.01.2011 00:18)

Tsýýý kráso, to je mazec. V těch postavách mám totální brajgl, jak vypadaj jinak a tak, neumím si to vůbec, ale vůbec představit. A vůbec se mi nelíbí, že v tomhle světě nemá Peter zoo, a že se všichni tváří tak umučeně... Uááá, nevydržím to do zítřka, už chci vědět pokračování!!!

krista81

11)  krista81 (09.01.2011 23:00)

Tak nevím - cestování dobrý, no básník z něj nebude, ale hlavně že mu to pomohlo přenést se

Ale tahle realita nějak pořád nemůžu "pobrat" blonďatýho Edwarda a Bellu s měděným přelivem (to jen tak na okraj), ale hlavně co je to s "jejich" Peterem?

A s jakou dívkou to bydlí ve městě - doufám, že ne s tou "Vendetou" (snad si to pamatuju dobře?) nebo s nějakou jinou??? A co je se zvířátkama? Kdepak máme Tarinku a ostatní??

Tohle bude ještě pěkně zapeklitý snad
to nějak nepohnojí ......

10)   (09.01.2011 22:29)

Hezký díl !

Jula

9)  Jula (09.01.2011 22:10)

Pání, co tam druhý Peter vyvádí
Snad není s tou šílenkou, co ho obvinila ze znásilnění :/ :/ :/
Držím mu palce

8)  Iwka (09.01.2011 22:07)

jejda nane, co se asi tak mohlo zase pos... ??:p

7)  kamčí (09.01.2011 21:49)

páni, úd v kondomu?????? docela se začínám bát o oba petery snad se oba poučí. jinak krásné počteníčko jako vždy

6)  AMO (09.01.2011 21:36)

No tak kouzlo se povedlo, ale současně je něco špatně poplach poplach, a pojedeme z kopce. Takže asi začne pořádný zmatek .
Tak držím palce

semiska

5)  semiska (09.01.2011 21:36)

Tak se jim to povedlo, to je supr. Snad se mu povede vše napravit, aby pak byl šťastný. Tý jo, to je změna v minulosti? Dívku? Jakoupak? To jsem zvědavá. Proč se tak smutně tváří? NO, jsem na to zvědavá, co se bude dít.

lied

4)  lied (09.01.2011 21:18)

tak když jsem si přečetla tu větu že se cítí jak ud v kondomu v momentě jsem měla po prskaný monitor jak já se smála a už se vážně těším až se dozvím proč jsou tak smutný a kam zmizeli všechny jeho zvířátka

Anna43474

3)  Anna43474 (09.01.2011 21:17)

Ou, tuším malér... Ale vážně mě nenapadá jaký
TKSATVO

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek