Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Vsadil bych se o co chcete, že i v mužském klášteře bych já narazil na ženskou! I kdybych se na hlavu stavěl, nemůžu před tím utéct. Snaha se cení, ale na kolik?

 

17. kapitola - To je moje kočka

Ani nevím, jak jsem dorazil domů. Fakt. Jen si pamatuju, že na mě mluvil Manu, kdesi v pozadí ječela Cinnamon a pozornosti se nakonec dožadovala i Skye. Na vše jsem jen vrtěl hlavou a pokoušel se propašovat do svého pokoje.

Jako chovný býk. Jasně. Jak jinak jsem si mohl připadat poté, co jsem ji tam viděl s tou Julií? Proto jí vadily mé doteky a pokusy o polibek. Proto byla tak hr do sexu a milovala fotbal. Jak jsem to mohl… no jasně, kdo by s tím počítal? Zrada! Odporná ženská zrada! Všechny jsou stejné. Okradou a zapomenou. Vezmou vám všechno a skončí s vámi tak rychle, jako s žádostí na byt.  Proč ale já? Jasně, možná pomsta shůry, ale máš smůlu, osude. Protože já s nimi končím. Ať si najdou jiného idiota na ty své hrátky. Během čtvrt roku tři průšvihy. A tak nějak jsem v nich byl nevinně. Fajn, Margaret jsem do postele chtěl, ale nakonec nedošlo k ničemu a výsledek? To debilní obvinění, které mě donutilo odjet do Finska. Ani tomu, že jsem se Sorrel šel dobrovolně, se nebráním, ale ta mi pro změnu zdrhla s peněženkou a autem. Další chyba byl odjezd sem a setkání s Reyes. Vždycky naletím. Už nenachytávám já je, ale ony mě, a to se mi nelíbí. Vzdávám to. Rezignuju na to. Láska neexistuje a já to dávno věděl, jenže jsem si blbec myslel, že má moje rodina pravdu. Nemá! Já ji mám! Končím!

„Pete, jsi v pořádku?“ Skye. Seděl jsem na posteli a tupě civěl z okna. „Petere!“ Jdi pryč. „Pete, mluv se mnou. Co se děje?“ Zavrtěl jsem hlavou a svraštil čelo. „Reyes?“

„Nemluv o ní,“ hlesl jsem ochraptěle.

„Co se stalo? Bojím se o tebe.“

„Nemusíš.“

„Ale ano, musím. Odešel jsi docela veselý a vrátíš se jako troska. Co se stalo?“

„Nic.“

„Nechceš čaj? Nebo něco takového? Manua?“

„Ne. Dík.“

Vzdala to. Odešla a nechala mě. Hodná.

Lesba. Reyes je lesbička. Nic proti nim nemám, to vůbec ne, ale najít vlastní přítelkyni, ze které jste měli pocit, že po vás touží tak moc, až se chová jako blázen… Najít ji v posteli s Julií!

…Chtěla jsem mít miminko prostě. Hrozně moc, ale adopci mi nepovolí…

…To je to samé! Jako kdybych… Petere! Já bych tě nikdy takhle hnusně neobelhala…

…Jsi očividně zamindrákovaný…

Od ní to sedí. Všechno! Měla mě jen jako dárce spermií. Sakra, proč?

To nejde. Takhle to už přece nejde. Přestaň se litovat, ty idiote, a dělej něco. Zase se přestěhuj, nebo tak nějak. Jenže kam? Možná bych se mohl ukázat doma. Máma by měla radost. Možná bych zapomněl na všechny holky a chybí mi i Fanny. Třeba bych našel na Floridě i Amádea, nebo by ho Lure mohla přivolat kouzlem.

Ani jsem si nevšiml, že se setmělo. Celý den jsem tu seděl a civěl do prázdna. I ty chudinko!

„Pete, tohle je už vážně moc. Co se stalo?“ Zase Skye. Vešla a posadila se vedle mě. „Mluv se mnou. Nebo s Manuem, ale mluv,“ prosila.

„Na co slova?“ špitl jsem.

„Na vysvětlení.“

„Není co vysvětlovat.“

„Ach jo…“ vzdychla a vstala.

„Skye?“ zarazil jsem ji, možná by mi přeci jen mohla pomoct. „Když jsi měla někdy krizi, kam jsi šla?“ zajímal jsem se.

„Krizi? Kterou myslíš? Já jich měla…“

„Existenční krizi. Takovou tu, kdy jsi měla pocit, že se celý svět proti tobě spikl?“

„Nikam jsem nešla. Držela jsem se lidí, které miluju.“

„Aha.“

„Tenkrát to byla Jasmine s Jole. Pak Lucía a Amazonky. Hodně mi pomohly.“

„Amazonky?“

„Nechceš tam, že ne?“ zhrozila se. „Kachiri by tě nejspíš poobědvala!“

„Já je stejně pořádně neznám,“ hlesl jsem.

„Ty chceš odjet?“

„Asi ano. Nějak… Ach jo.“

„Co ti udělala?“

„Mně nic. Vážně ne. Jen asi do té školy tady nenastoupím, nezlob se.“

„To nevadí. Počítala jsem s tím už předtím, tak jsem tě ani nepřihlašovala.“

„Skvělý,“ zamručel jsem. Tak ona s tím počítala. „To jsem fakt tak průhledný lajdák?“

„To ne! Tak jsem to nemyslela, srdíčko. Jen jsem měla pocit, že ta škola není to pravé.“

„Je to to pravé. Chci zpět do lavic, zaměstnat mysl a ruce. Vrátím se domů a najdu si nějakou školu. Chlapeckou, aby bylo jasno. Vy tu teď stejně máte Cinny, takže tu jsem jen navíc. Zavolám Lure,“ hlesl jsem a vstal prvně za ten den z postele. Skye zůstala stát u dveří a tentokrát to byla ona, kdo tupě zíral z okna. Zarazil jsem se a nakonec ji objal. „Děkuju, že jste mě tu nechali.“ Neodpověděla. Jen mě svírala v náruči a její stisk sílil a sílil. „Kyslík,“ vydechl jsem.

„Jdi volat, ty komediante,“ uchichtla se a postrčila mě ze dveří.

Rozhodl jsem se volat našim. Popravdě jsem měl strach, protože jsem s tátou mluvil ráno a teď – večer – zase měním názor, ale přijal to. Pravdu jsem si zabalil po svém, ale stejně jsem počítal s tím, že až se sejdu tváří v tvář Edwardovi, moje tajemství praskne.

„Kdy chceš, aby se tam objevila Lure?“ vyzvídal na závěr.

„Jak se jí to bude hodit,“ navrhl jsem. Odtud jsem zase takovou rychlostí nespěchal. „Večer, nebo ráno.“

„A co třeba až zítra a s námi? Chceme vidět malou Cinnamon Roca.“

„Tati, já vám ji vyfotím. Nemusíte sem jezdit, protože to s vámi bude zase na měsíc!“ úpěl jsem.

„Vždyť znáš holky. Já nehodlám riskovat, že mě ukřižují, když tam nepojedeme. Plánují si to už dlouho.“

„A jé. No fajn. Tak si to ale domluvte se Skye sami,“ vyhrkl jsem a zavolal tetu k telefonu.

„Počkej, najdu někoho. Já to domlouvat nebudu!“ panikařil táta. „Bells? Rory? Lure? Hanny? Pearl?“ křičel na celý dům a nejspíš doufal, že mu některá z nich odpoví. „No hurá, vás se dovolat,“ mručel a v telefonu to zapraskalo. V tu chvíli jsem sluchátko podal Skylar. Ona mi na oplátku podala Buchtu! Držel jsem ji zase na délku paží a to mrně – poměrně odrostlé za ty dva dny – se na mě zubilo. Spíš cenilo dásně, nebo ne? Ne, už tam byly zuby, páni!

„Jestli mě kousneš, tak budeš první mimino s protézou,“ vrčel jsem a hledal místo, kam ten balík odložit. Fuj, děti.

„To bude skvělé! Tak zítra!“ jásala Skylar a jakmile se rozloučila a zavěsila, vyběhla z domu.

„V pohodě, mě si nevšímej. Já to ještě chvilku podržím, než to začne páchnout. Pak to prostě vyhodím. Do koše, do drtiče odpadků, do popelnice, do pryč… jako kdyby to tu nikdy nebylo,“ vztekal jsem se.

„Nebuď cimprlich!“ ozvalo se z venku a Skye vyjela autem z garáže. „Jedeme nakupovat, tak tu chvíli počkej. Musím koupit něco Cinnamon. Zvládneš to s ní?“

„Když řeknu, že ne, pomůže to?“ vyzvídal jsem. Odpovědí mi byla mizející světla auta. „Tak ne, no.“ Otočil jsem se na dítě, které se pořád dásnilo.

„Něco k smíchu, buchto?“ Cinnamon vyjekla a začala sebou škubat.

„Hele, ty hade! Dost, nebo se vysmekneš a rozmázneš se jako bramborová kaše na podlaze. No vážně! Radím ti dobře, nech toho!“ Cinnamonin výraz se začal měnit. Podivně se zaměřila pohledem na moje tričko a začala rudnout. „Co to jako zkoušíš?“ vyhrkl jsem v panice a jemně s ní zatřásl. „Dýchej, ne?“ Rudla a rudla a pak najednou bledla. Čím byla světlejší, tím jsem já byl zelenější.

„Skye, ono se to poto…“ ječel jsem po chvíli do mobilu a nos jsem měl skřípnutý kolíčkem. Cinnamon jsem za kšandy pověsil zvenčí na kliku. Samozřejmě, že ne! Takový sadista nejsem! Jen jsem ji nechal na verandě.

„Tak ji přebal, má ještě plíny v naší…“

„No to vůbec! Já už se k buchtě nepřiblížím ani heverem!“ vrčel jsem. To, že jsem myslel buchty obecně, jsem si nechal pro sebe.

„Nemůžeš ji v tom nechat! Pete, jsme daleko. Musíš si poradit, zlato.“

„Skye!“

„Koupím ti autíčko na hraní, ale postarej se mi o dceru.“

„Není to tvoje… No fajn!“ štěkl jsem, když mi došlo, že je telefon hluchý. Zavěsila.

„Buchto, ještě tam smrdíš?“ vyzvídal jsem přes sklo v okně. Cinnamon zatleskala ručičkama a zasmála se.

„To bylo jo, nebo ano?“ šklebil jsem se teď já. Možná, že kdybych zavolal Hannah, tak by se přemístila dřív a pomohla mi, ne? Vytočil jsem číslo a hned zase zavěsil, protože Cinny začala na verandě řvát. Vyběhl jsem z domu – nehledě na pach z jejích plín. „Co řveš?“ panikařil jsem. Rozhlížel jsem se po verandě, ale žádné nebezpečí jsem neviděl. Místo toho se mi naskytl pohled na Cinny, jak rve Sageovi ucho. A poznal jsem další část jejího projevu. Řev alias Sage. Neječela bolestí, nebo strachy, nebo pláčem, ale bojem! Sage byl v sedmém nebi a ona mu tahala ucho, jazyk, ocas… Všechno!

„Ty zrádce,“ štěkl jsem na kocoura, kterému zrovna vytékala z tlamy slina, protože jeho jazyk uzmula Cinnamon. „To je moje kočka,“ vytkl jsem miminu. Cinnamon jen zamávala radostně rukama a ani se neobtěžovala pustit Sageův jazyk. To už se mu nelíbilo a bolestně zamňoukal.

„Pusť ho, když máš záchvat.“ Cinny si nejdřív změřila mě, pak Sage a nakonec svou ruku. Pustila Sageův jazyk a drapla ho za ocas.

„Už s ním nikdy nemávej, rozumíš? Zvířátkům se neubližuje!“ poučoval jsem ji. Tvářila se, že mi rozumí. Pak se ozval divný zvuk a Buchta nasadila svůj tupý výraz. „A jé…“ hekl jsem a zmizel zase v domě. Tam jsem se srazil s Tarinou.

„Neboj se o něj, jen si s ní hraje,“ tišil jsem ji. Tarina se však nedala. Pořád se pokoušela dostat na verandu.

„Fajn, ale ne, že jí ublížíš,“ prosil jsem a pustil ji ven. Jestli jsem čekal, že se na Buchtu vrhne, tak jsem se šeredně sekl. Začala před ní ve vzduchu válet sudy a pouštět z tlamičky malinké ohnivé kuličky. Co bylo zarážející, byly barevné. Ledově barevné. Zelené, modré, rudé, žluté… Cinnamon na ně koukala se zaujetím a s každou novou tleskala. Vylezl jsem znovu ven. „Co to jako děláš?“ zajímal jsem se a upíral pohled na dračici. Sprostě mě ignorovala. Otočil jsem se na Buchtu – naštvala mě, tak je buchta – a povytáhl obočí. „A ty mi to vysvětli,“ vrčel jsem. Přestala si všímat Tariny a s otevřenou pusou hleděla vzhůru do mé tváře. Pak najednou vztáhla ruce a několikrát sevřela prstíky v pěst. „Co jako? Chceš vzít? No to tedy ne! Jako fakt? Ode mě? Teď? Ne! Já tě nechci! Co chceš? Počkej si, až někdo přijde, já nemám čas. No nevezmu tě! Dej mi svátek, Buchto,“ mručel jsem a strčil ruce do kapes. Cinny naklonila hlavičku na stranu a přesně stejně to udělal i Sage s Tarinou. „Nechte si to!“

Do uší mě praštil zvuk motoru a kol, který vzápětí ustal za mými zády.

„Vy si tady tak pěkně hrajete?“ šišlala Skye, když vylezla z auta a natáhla se po Cinnamon. „Přebalil jsi ji? Zvládl… Nezvládl. Pete, neříkej mi, že je v těch plínách od našeho odjezdu,“ vyčítala Skye.

„Ne, byla v nich už předtím,“ vymlouval jsem se.

„Ach jo,“ vzdychla a vnesla malou do domu.

„Pojď mi prosím pomoct,“ oslovil mě od auta Manu a hodil mi tašku. „Takže zase zdrháš?“ dodal.

„Co prosím?“

„No, Skye mi řekla, že se něco stalo s Reyes a že zítra přijedou Cullenovci. Takže nejspíš prcháš, co?“

„Neprchám. Jen chci domů.“

„Nechtěl jsi ještě včera studovat umění ve Španělsku? Hele, nic mi do toho není, ale je to zbabělý. Neměl by ses tomu už jednou postavit?“

„Neměl. S tímhle se bojovat nedá a Evropa je samá blondýna. Tady se nedá žít.“

„Tak si najdi nějakou, co není blond.“

„Už nechci žádnou.“

„Ty jsi baba, Petere. To si říkáš chlap?“ vysmál se mi, čímž mě samozřejmě dožral.

„To je moje věc. Nevíš, co se stalo, tak toho nech, prosím.“

„Ano, nevím to. Ale zase vím, že pořekadlo: Kdo uteče, vyhraje, není vždycky pravdivý.“

„No, tak pardon, že nejsem dokonalý,“ odfrkl jsem si a vnesl do domu tři plné tašky. Tím jsem rozhovor utnul a zmizel v pokoji. Pro chlapa je nejhorší, když prohraje. Ne, je to hrozný, ale horší je asi, když prohraje proti ženský, která je na ženský. Sorrel jsem byl ochotný se postavit, ale Rosalie se snést nedala. Proti orientaci nic nezmůžu, tak co tady? Čekat, až ji někde omylem potkám? A ještě tady je to zapáchající ječící a přeslazený dítě – Cinnamon!

Mamíííí!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

19)  Twilly (14.02.2011 16:40)

Miluju Buchtu... to se jinak ani říct nedá

18)  Lucie (07.01.2011 14:15)

sfinga

17)  sfinga (06.01.2011 20:15)

Teda ta scéna na verandě mě absolutně a nenapravitelně odrovnala
Jo jo, všichni milují poloupíře Cinny, jen Peter ne
Ale všeho do času. Do roka a do dne, hin sa hukáže, jak praví klasik

Fanny

16)  Fanny (06.01.2011 16:03)

Hmmm, tak Peter zas utíká... Hlavně, že jich má plnej barák.:D A spiknutí domácí mazlíčci jsou skvělí

15)   (05.01.2011 23:57)

Hezký díl !

krista81

14)  krista81 (05.01.2011 21:44)

To je Peter takový zbabělec nebo jenom neví kudykam? Zase je pravda, že doma je doma.
A Cinny zlatíčko uřvaný jak si pěkně hraje se Sagem a Tarinkou - nějak rychle si ty zvířátka ochočila

13)  nathalia (05.01.2011 21:10)

Chudera Peter! Je mi ho cim dal vic lito! Ty mu teda davas!!! :D

Jula

12)  Jula (05.01.2011 20:38)

Cinnamon už si získala přízeň domácích mazlíčků, to je dobře
Ale pověsit ji za kšandy na kliku, chudinka malá

11)  Alorenie (05.01.2011 19:58)

Ono se to poto jsem zvědavá, kam pojede. vlastně jede domů :D Tarině se asi Buchta líbí. a Peter nám zacíná cullenovatět

Anna43474

10)  Anna43474 (05.01.2011 19:15)

Ťuťu Chudák dítě, věšet ho na kliku
Budou buchtičky se šodó??? ( )
A jak vlastně vypadá???
TKSATVO

9)  ivussinkaa (05.01.2011 17:48)

rodinna choroba skracovanie mien...cinny...

Kaca

8)  Kaca (05.01.2011 17:38)

Buchta je zlatíčko, takovou smradlavou a uječenou bombu bych taky brala domů - ale jen na chvíli. Cinny a Pete se mají táák rádi, no vážně, proč by se jinak taky zajímal, že ještě smrdí že? he. Taruška je D. O. K. O. N. A. L. Á! Já bych si domů vzala i tu bafající barevnou věcičku... Já bych si je prostě vzala všechny. Buchtu, Sage, Tarču, Peteho, Skye a Manu.
Těším se na další smradlavou kapitolu, s ohníčkem a řevem malýho pantera. . . .

Gassie

7)  Gassie (05.01.2011 17:04)

Tak přemýšlím nad správnou formulací: Peter to nemá jednodnuché, nebo s Peterem to není jednoduché

Mili

6)  Mili (05.01.2011 15:11)

Já nemám slov, snad jen úžasnnnýýýý

5)  Iwka (05.01.2011 14:48)

4)  zuzka (05.01.2011 14:16)

semiska

3)  semiska (05.01.2011 13:32)

Peter a Cinny bombastický Ona ho má jistě ráda a Sage s Tarinkou taky. MOc se mi líbilo, jak si s nimi hrála, ikdyž tahat Sage za jazyk asi neni moc dobrý :D Fakt ten kluk má smůlu na ženský... ALe se Cinny by mu to mohlo vyjít,ne? Ať ještě nezdrhá ze Španělska, třeba ho konečnš potká štěstí ;)

2)  eElis (05.01.2011 12:39)

V pohodě, mě si nevšímej. Já to ještě chvilku podržím, než to začne páchnout. Pak to prostě vyhodím. Do koše, do drtiče odpadků, do popelnice, do pryč… jako kdyby to tu nikdy nebylo,
Buchto, ještě tam smrdíš?
Jen by mě zajímalo, jak to děláš, že se v každé kapitolce najde nějaká ta větička, která mě srazí ze židle.
Nádherná kapitolka, jako vždy. A Cinny je prostě skvělá.

1)  Tru (05.01.2011 12:39)

Tarinka umí takové pěkné věci? Tak tu chci hned dvakrát a ještě jednoho kocoura:) Krásná kapča, Cinnamon je krásné jméno:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek