29.12.2010 [17:45], MisaBells, ze série Sladké koření, komentováno 19×, zobrazeno 2757×

Pryč! To jinak nejde a včera bylo pozdě. Ve Finsku bylo fajn, ale nemůžu tu dýchat, prostě. Snad to u Manu a Skye bude lepší.

 

10. kapitola - Tunelem ke vzduchu

„Cože?“ vyhrkla překvapeně Hanny, když jsem jí řekl svůj plán. Protočil jsem panenky a vzdychl:

„Chci taky tunelem.“

„Ty ses pomátl, ne? To tě mám jako taky vtáhnout?“ nechápala.

„Hele, jde to se Sagem, Tarinou, Lure, tak proč ne já?“

„To je fakt…“ zvažovala. „Fajn. Já v tom problém nevidím.“

„To je dobře. Nehodlám čekat na letadlo a pak se minimálně tři hodiny v něm nudit, dík, sestřenko.“

„Tak si jdeme dát něco k pití a pak to provedeme.“

„Ne!“ vyhrkl jsem až moc panicky.

„O co jde? Co se tu děje,“ vyzvídala.

„Prostě chci už pryč. Jsem rád, že jste to s Lure stihly tak rychle, ale já fakt už chci být pryč.“

„Měl by ses alespoň rozloučit, ne?“ ryla do mě.

„Fajn. Jdu se rozloučit a pak můžeme?“ Hanny kývla a vyšla za mnou z pokoje. Ve vile na útesu se objevily asi před hodinou. Lure dole v obýváku klábosila s Rosalií a Emmettem, Alicí a Jasperem a já se s Hanny zašil v pokoji. Teď jsme byli v polovině schodiště, když jsem slyšel Rosalii, jak si stěžuje:

„Nevyroste z toho.“

„Ale ano, vyroste. Je to kluk, který celý život žil se svojí rodinou. Prostě se jen potřebuje najít,“ vytýkala jí Lure.

„Já ho asi najdu, to uvidí,“ mručela dál Rose.

„Rosalie, nikdo není dokonalý.“

„Lure, nech toho. Nezastávej se ho pořád. To, co udělal… Prostě by si na ten svůj rozkrok měl dávat bacha. Proč tohle nedělal třeba Jacob?“

„Ten se otiskl do Ness, když byla mimino, a zrovna moc zářný příklad sis nevybrala. Nadbíhal Belle do poslední chvíle. Že ho nepustila do postele, to byla její zásluha, ne jeho. Kdyby jen trochu chtěla…“

„A co Josh?“ zkusila to Rose znovu. „Proč nebyl takový Josh?“

„No, tak to zkus do třetice,“ rozesmál se Emm. „Josh byl Peter v bleděmodrém.“

„Dobře. Co Daniel, nebo Chris? Nebo Taavetti? Co Edward?“

„Ještěže nemáme v rodině víc chlapů,“ úpěla Lure. „Rosalie. Nikdo z nich nebyl a není dokonalý. Daniel měl víc holek, než potkal Pearl. Chris taky a dokonce zbaběle zdrhl před Hannah do Evropy. Taavetti byl hlava dubová, když se objevil Seth, a Edward? Ten ty holky nesnášel jen proto, že jim viděl do hlavy. Měl před očima porno každý den. Kdyby jejich myšlenky neznal, kdo ví. To prostě nemůžeš myslet vážně.“

„Jenže ani jeden z nich nebyl obviněn ze znásilnění a nešel s kurvou, která mu ukradla auto a peněženku!“

„Ale Peter to neudělal schválně! Nemůžeš si přece myslet, že to udělal úmyslně.“

„Přestaň se ho pořád zastávat,“ odsekla Rosalie. Otočil jsem se na podpatku a proti mně stála Hanny.

„Jdeš někam?“ zašeptala.

„Jo, jdu pryč. Vidíš? Tady prostě být nemůžu.“

„Ukaž, že jsi Cullen a jdi tam,“ vybídla mě.

„To bude ta potíž. Nejsem Cullen. Jsem Aamu.“

„Prdlačky. Mazej, bratránku,“ sykla a drkla do mě, až jsem pár schodů seskákal.

„Pete? Hanny?“ ozval se hlas Lure.

„Jdu se rozloučit. Asi bychom už měli jít,“ hekl jsem.

„Letadlo ti letí až za čtyři hodiny,“ nechápala Alice.

„No, já se nechám přesunout taky tím tunelem.“

„Vidíte? Pokaždé bude dělat něco jinak!“ vrčela znovu Rose.

„Byla by nuda, kdyby všechno dělal stejně jako my, ne?“ zastala se mě Hanny.

„Vážně to chceš?“ vyzvídal Jasper.

„Jo, chci si to zkusit,“ vydechl jsem a zkusil se usmát.

„Tak dobře. Petere, rozluč se, počkám s Hanny nahoře,“ vybídla mě Lure. Přejel jsem přítomné pohledem. Alice seděla a ve tváři měla smutek. Jasper se tvářil umučeně. Emmett soucitně, jen Rosalie se na mě mračila. Odkašlal jsem si a vykročil k Alice. Objal jsem ji.

„Děkuju, že jsi mi pomohla,“ zašeptal jsem.

„Ale jdi ty… Jsi rodina, Petere. Jsi moje zlobidlo,“ tišila mě. Natáhl jsem ruku k Jasperovi.

„Usměj se, ne?“ ryl jsem do něj.

„Jsem rád, že jsi tu chvilku byl.“

„Já taky, jen mě mrzí, jak to dopadlo, strejdo,“ hlesl jsem a otočil se k Emmettovi.

„Měj se, svaloune,“ zasmál jsem se.

„Ty taky a ne, že zase někde daruješ auto,“ vysmíval se mi. „Dej na sebe pozor,“ prosil a objal mě. Když mě pustil na zem, zabodl jsem oči do země a vydal se ke schodišti.

„Petere?“ vyhrkla nejistě Alice. Otočil jsem se k ní a ona ukázala očima na Rosalii. Napodobil jsem ji. Rosalie stála jako solný sloup a měla lehce pootevřené rty v šoku, že jsem ji tam nechal. Ji!

„Měj se, Rosalie,“ hlesl jsem a vyběhl schody dřív, než mě mohl někdo další zadržet.

Přemísťování tunelem byl ten největší a nejhloupější nápad, jaký mě mohl napadnout. Všechno kolem mě se rozmazalo. Vnímal jsem jen ruku Hanny, jak mě křečovitě svírá a pak až těžkou a tvrdou zem.

„Žiješ?“ vyhrkla, jakmile jsem dokázal zaostřit na okolí. Začal jsem se smát. Všechno tu bylo zelené a bylo tady jasno. Hanny se usmívala, Lure taky a Tarina se Sagem řádili jako pomatení. Nadechl jsem se a šlo to líp. Já byl šťastný.

„Jsou tady!“ ječel Manu kamsi mezi stromy, když nás uviděl. „Skye!“

„No jo, už jdu!“ vrčela Skylar a objevila se na druhé straně stromoví.

„Ahoj!“ jásal Manu a sevřel mě do náruče. Nedokázal jsem se přestat smát, když k nám přimáčkl ještě Hanny. Lure zůstala uvězněná u Skylar, než si to vyměnili. Skylar nás zulíbala snad od čela k bradě.

„Já jsem tak ráda, že tu jste,“ brblala mezi polibky.

„Teto, fuj!“ pištěla Hanny. Sage se motal pod nohama a byl chudák vyvedený z míry. Tarina třepotala křidýlky ve vzduchu kolem našich hlav.

„Dusíš mi dítě!“ vytýkala Skylar Lure.

„Uděláš si… Vlastně ne, neuděláš. Ok, přestávám dusit. Jdeme do domu, tady to není moc inkognito,“ vybídla nás a vedla lesem.

„Proč jsme se vůbec přemístili sem a ne do domu?“ zvažoval jsem.

„Mají služebnou, která je člověk. Nechtěli jsme na ni narazit,“ vysvětlila Lure.

„Proč o tom nevím?“ znejistěl jsem.

„Neptal ses,“ mrkla na mě Skye a vzala mě kolem ramen.

Došli jsme až k domu. Manu se Skye vešli první a zůstali stát u dveří, abychom mohli vejít.

„Marío?“ křikl Manu. Z kuchyně se po chvíli vynořila osoba. Pokud jsem doufal, že by mohla být mladá, pěkná, pevná a sladká jako hřích, tak jsem se sekl. Byla stará, ošklivá, rosolovitá a jediné, co sedělo, byl ten hřích, jenže ne sladkostí, ale vůbec tou drzostí, že tohle ještě žije.

„Marío, tohle je Peter, bude s námi nějakou dobu žít. Tohle jsou jeho sestry. Hanny a Lure,“ dodal Manu. Sestry? No, tak na to jsme už dlouho nehráli. María slušně pozdravila a dekovala se ze scény.

„Za hodinu jde domů, pak si popovídáme,“ slíbila Skye.

„Pete, ukážu ti tvůj ráj,“ navrhl Manu a nechali jsme holky být. Vedl mě po schodech dolů.

„Zavřete mě do sklepa a zahodíte klíč?“ zděsil jsem se.

„Tak nějak.“

„Ou,“ hekl jsem.

„Tady budeš mít klid. Ten pokoj má samostatný východ. Nemusíš se s námi vůbec vidět, když nebudeš chtít.“

„Počkej, to jakože nebudu celý den pod dohledem?“ vyhrkl jsem.

„Proč bys měl být, proboha?“ zděsil se Manu a zastavil.

„Kvůli Margaret a Sorrel?“ navrhl jsem.

„Ale prosím tě. Margaret se vysvětlila a Sorrel… dejme tomu, že o tom víme, ale tak jsi mladý a hloupý. Až ti bude sto let, tak si teprve budeme při podobných akcích klepat na čelo. Jen doufám, že jsi ji nepřivedl do jiného stavu. Auto se koupí nové a karty se nechají udělat. Ty z toho naděláš,“ vysmíval se tomu všemu Manu.

„Páni,“ vydechl jsem překvapeně.

„Ale na jídlo musíš chodit do kuchyně. Skylar se těší, protože objevila nové recepty a nemá je na kom zkoušet. María jí jen svoje svačinky a já nejím, jak víš. Je škoda, že její kuchyně strádá,“ hlesl. Začal jsem se smát.

„Fajn.“

„Tak,“ začal Manu a otevřel dveře do mého pokoje. „Tady to je. Líbí?“ vyzvídal. Rozhlédl jsem se. Jelikož byl jejich domek na stráni, byla jedna strana o patro hlubší. Pamatoval jsem si tuhle místnost. Manu tu měl dílnu. Teď to bylo prosklené s výhledem do lesa a velkým vchodem. Naproti tomu byla postel s nebesy a těžkými závěsy. V rohu stolek s křeslem a menší knihovna a v druhém koutě elektronika. Televize, hifi věž, domácí telefon. Na zemi byl koberec jen pod tím stolkem. Jinak byla všude plovoucí podlaha. „María ti tu bude uklízet jen dvakrát v týdnu, tak se snaž. A hlavně tu máš pro Sage s Tarinou dost prostoru, co?“

„Jo, to mám. Je to dokonalý,“ vyhrkl jsem.

„Je to jen a jen tvůj pokoj. Rory má ten svůj úplně nahoře, ale to ty víš. Spával jsi tam.“

„Jo,“ odsouhlasil jsem, aniž bych věděl co, protože jsem stále byl v sedmém nebi.

„Tak jdeme. Jinak se holky zblázní,“ smál se Manu. „Jo a támhle máš šatnu a hasičák, kdyby se Tarina naučila plivat oheň,“ dodal, než vyšel z pokoje. Zůstal jsem tam ještě chvilku stát a civěl na kmeny stromů za oknem. Finsko mi proti tomuhle přišlo temné, pochmurné a nehostinné. A přitom to dělala jen jedna jediná osoba, Rosalie. Jednou mi snad poví, proč mě tak nesnáší. I když tehdy – to už je fakt dávno – mi mamka vyprávěla, že i na ni byla Rosalie protivná. Dost dlouho, než z ní vylezlo, že jí vadil mamčin přístup k Nessie. Jenže já se k babičce Nessie choval hezky a slušně – v rámci možností – tak o co Rosalie šlo?

„Kde to vázne? Jdeme ven!“ Manuův hlas se nesl domem. Sage jásal a snažil se vyběhnout schodiště. Docela mu to šlo, jen jsem zvažoval, kam s Tarinou. Když se tu potuloval člověk, nemohl jsem draka nechat poletovat po domě.

„Vezmu to zadem, kvůli Tarině,“ pronesl jsem normálně nahlas a věděl, že mě upíři uslyší. Sage mě tedy rozhodně slyšel, když se ozvalo pravidelné buch, buch, buch, jak se kutálel ze schodů zpět do našeho nového pokoje. Vmanévroval do dveří a nožičky se mu pořád pletly. „Jsi celý?“ zasmál jsem se, když kolem mě procházel ven. Tarina se mi uvelebila na rameni a vydechla mi do obličeje malý kouřový mráček. „Hele, čudíš mi pod nos,“ dobíral jsem si ji. Jak dlouho jsem se takhle nesmál? Minimálně týden?

Než jsem stihl ty své úvahy rozvést, podlomila se mi kolena a Tarina splašeně odletěla. Hrdinka! Manu mi visel kolem krku a smál se.

„Musíš být vždy připraven!“

„Manu! Vždyť ho strhneš! Slez z něj, jsi jako malý kluk!“

„Mám radost, že tu je, ty ne?“ vyzvídal Manu.

„Nejradši bych mu taky skočila na záda, ale dva se tam nevejdeme,“ smála se Skylar.

„V pohodě, stačí říct, udělám ti místo. Tak a můžeš,“ vybídl ji a ustoupil ode mě. Než jsem se stihl rozkoukat, visela mi kolem krku Skylar.

„Stačí říct a vezmeme tě do Kanady,“ smála se Lure.

„V pohodě, jen se snažím vzpomenout si, cože mi to vadilo na Finsku,“ úpěl jsem na oko a Skye mě nevybíravě dloubla do žeber. „Jo, už vím!“ zvolal jsem v hraném pochopení. Tady to bude rozhodně lepší, napadlo mě, než jsme dorazili do přístavu a nalodili se na Eternidad III.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

19)  Twilly (14.02.2011 13:08)

No tak hele... jak jsem vždy měla docela neutrální vztah k Rosalie, teď bych tomu tvýmu Petrovi nafackovala. To si opravdu nevidí na koneček nosa???? I slepci musí být jasný, že Rose na něm záleží... a MOC!! No nic, jdu si dát poslední a pak se uvidí...

18)  Never (14.01.2011 02:24)

Never se moc omlouvá za pár kapitolovek bez komentu, ale jak říkám, narodila jsem se předčasně a určitě s nevyvinutým mozkem a pamětí... Ale moje chyba to není.
Kdy jsem to začala celé číst od začátku? Jakože od Třech Trůnů? Řekněme, že dva týdny dopředu do určitě budou. Úplně jsem si to zamilovala... Doslova a dopísmene. Troufám si i říct, že na tebe Stephenie nemá, ani Rowlingová, Shakespear... Jsem závislá na tobě, jak říká Edward, cituji: „Je to jako droga, jako moje osobní značka heroinu!"
Má značka heroinu nese název MisaBells. Ano, nemáš vidiny. MisaBells. Úplně jsi mě tím dostala, vyrazila dech, možná jsem i na celých čtrnáct dnů zadržela dech a četla, ale to není podstatné. Dávila jsem se kapitolou co kapitolou. Měla jsem v tom hokej, ale rodokmen jsem konečně pochopila... Nikdy jsem nebyla na čarodějky, takže mi Lure a Hanny přišla blbost, ale ty jsi mě naprosto vyvedla z omylu. Žádná blbost to není! Vůbec, je to snad ještě dokonalejší. Ty jsi prostě... bůh, jsi bůh psaní! Jsi pro to jako stvořená! Jsi dokonale dokonalá, jinak to říct nemohu.
Už se těším na jedenáctou kapitolku, na kterou už jdu, takže za pár kapitol ahoj, Míšo!

17)  Gassie (02.01.2011 15:38)

Konečně má Peter klid a hasicí přístroj (ano, ten mě naprosto odrovnal)...

15)  Jula (30.12.2010 00:15)

Dokonalé

14)  Lenka326 (29.12.2010 23:47)

Milá MisoBells,

právě jsem dokončila vánoční maraton s Cullen-Black-Aamu klanem a musím ti vystřihnout velkou poklonu . Vím, že jedním komentíkem se nedá vyjádřit moc, ale tak jsem hltala díl za dílem, že jsem na ně prostě zapomínala. Je naprosto neuvěřitelné, co jsi dokázala vymyslet, kolik generací jsi nechala vzejít z Belly a Edwarda a každé vymyslet neuvěřitelné a neopakující se životní zápletky, každá séria byla skvělá svým osobitým způsobem.
Mám v sobě tolik zážitků a pocitů, nevím, čí příběh mě dostal nejvíc, Nessie s Jacobem, Rory a její potíže s tátou, zvláštní vztah s mámou, láska k Taavetimu a tak trochu (trochu dost) i k Sethovi. A samozřejmě nesmím zapomenout na Skylar a Manu, to byla krása. Ale asi nejvíc Joshua s Lure, to bylo tak magické, tak zvláštně kouzelné, všechen její strach ze vztahů a na druhé straně ta bezbřehá odvaha při zachraňování tety a pak i Joshuy... V "Kočce" to vypadalo ze začátku na nevinné studentské laškování a hraní si na něco, co nebyla pravda, že si trochu odpočineme od dramat, ale bylo to jen zdání, samozřejmě. Povedl se ti excelentní závěr s únosem holek až po velké vyvrcholení pod Niagarou a přeměnou Chrise a Pearl.
No a teď jsem dočetla až sem, vracíš se k Rory, která tak dlouho čekala na dítě. A Peter je takové číslo, toho opravdu dostala za odměnu, skvěle se nad ním bavím a přitom je jasné, že pod povrchem je to citlivý a asi i opuštěný kluk, který pod slupkou frajera ukrývá velké srdíčko. Už jen to, jak miluje ty svoje zvířátka .
Chci ti poděkovat, že jsem si to celé mohla přečíst, protože to fakt stálo za to. A teď se těším na další osudy Petera ve Španělsku případně jinde, jestli se zas chudák bude muset přestěhovat, ale snad ne

13)  Mili (29.12.2010 19:38)

Úžasný

10)  semiska (29.12.2010 18:32)

Jé, Skylar a Manu jsou bezva Ti nedělají z toho průšvihu takovou vědu, neřeší to a chtějí si Petera užít. Tyhle dva chci domů Konečně si Peter oddychne a bude v pohodě Moc skvělá kapitolka a já se těším na dapší příhody Petera, tentokrát ze Španěl

8)  Fanny (29.12.2010 01:06)

Já je miluju! Skye a Manu jsou prostě a jednoduše skvělí!!! A uvidíme jestli se Peter štěstí dočká konečně tady. A ta Rosalie teda začíná být trochu protivná co jí vadí?

5)  Kaca (28.12.2010 21:38)

Takže, čtení v pizzerii na mini obrazovce mobilu nebylo nic moc a měla jsem z toho nervy nadranc ale jinak... Manuu! hammertime* *

4)  sfinga (28.12.2010 21:23)

Tedy to je rozdíl oproti Finsku
Hele, ale pořád platí moje prosba - Miškoóó, já bych chtěla Tarinu, prosím
Anebo chudinku Sageho, já mu ty jeho tapinky rozpletu, ju
No Peter si alespoň načas odpočine, než mu zase zašmodrcháš život

1