Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/skutecny.jpg

Můj mozek potřebuje občas vyventilovat. A vy máte tu sm... štěstí, že jste toho svědky...

Varování všem čtenářkám SvE, Davidova příběhu, Dvou zrcadel, Šach - Matu a série o Jakovi: NEČTĚTE TO!

(Jestli neodoláte, následky si přičtěte samy...)

Třeštila mi hlava a nohy i ruce se mi klepaly. Tentokrát jsme to s Frankam vážně přepískli. Mělo mi bejt jasný, že změna soutěže „metr piv“ na „metr rumů“ nemůže dopadnout dobře. Sice jsem nevyhrál, byl jsem o tři panáky pozadu, ale Frank se ze svýho vítězství neradoval dlouho. Vzápětí vyhrál i soutěž v házení šavle do dálky.

Teď svítalo a já marně přemejšlel, kde přesně jsem. Chtěl jsem se vydrápat na nohy, ale jakmile jsem zvednul hlavu, rozbouřený krevní oběh roznesl do těla zbytky nevstřebaného alkoholu.

„Hgrrrrrva,“ vyheknul jsem a svalil se zpátky.

„Doktore Cullene, doktore Cullene!“ zavřeštěl vysokej ženskej hlas o tři metry vedle a dva metry vejš. „Další voják s chřipkou!“

„Hech?“ vyžbleptnul jsem a zkusil se aspoň otočit na bok. Nepovedlo se. Jen se mi zase začal zvedat žaludek.

Vzápětí se nade mnou skláněl blonďák s rouškou přes obličej.

„Ty máš ale khukadla,“ vyjevil jsem se a píchnul ho prstem do roušky. Jeho oči měly barvu strouhaný mrkve a navíc jsem se nemoh´ zbavit dojmu, že má místo dvou čtyři...

„Má horečku,“ řekla okatá rouška rozrušeně. Osahával mi krk. „Zavolejte chlapce s nosítky, Esmé. Musíme ho hned dostat do nemocnice.“

„Nejsem Hesmé, sem Erwrd,“ řekl jsem dvěma prostředním očím.

Najednou mě někdo čapnul za ruce i za nohy a letěl jsem. Byl to úžasnej pocit. Vždycky jsem chtěl vědět, jaký to je. Jenže pak se mi zase udělalo šoufl.

„Asi budu bl...“ víc jsem nestih´. Vždycky jsem byl rychlejší k činům než k mluvení.

Můj let se zastavil, nohy mi žuchly na zem a někdo mě zezadu podepíral.

„Nic si z toho nedělej, chlapče,“ ozvala se zase rouška, tentokrát za mnou. „Zvracení je u španělské chřipky běžné.“

Rozhodl jsem se, že ho poslechnu a zopakoval jsem to. A že jsem poslušnej kluk a z armády zvyklej plnit rozkazy, nic jsem si z toho nedělal ani v sanitce a na chodbě v nemocnici.

Položili mě do postele a do pusy strčili slanou tyčku. Byla pěkně stará a okoralá. Vůbec jsem jí nemoh´ ukousnout.

„Vemte mu to! Nebo spolkne rtuť!“ zaječel mrkvoočka, když se mi konečně povedlo ten pišingr překousnout. Nechápal jsem, proč mi to teda dávali do pusy, když se to nejí. Asi pochopili, že mám teď trochu slabej žaludek. Vůbec mi bylo nějak divně. Třásl jsem se po celým těle.

Ten blonďák mě začal osahávat. Byl divnej.

„Nešhej, mrkvo... ti ubalim.“ Kousnul jsem se do jazyka.

„Je v posledním stádiu,“ řekl smutně a zamrkal druhým, třetím a čtvrtým okem.

„Ach, doktore,“ kvíkla ta sestra s pisklavým hlasem. „Nemůžete pro něj ještě něco udělat?“

Odhadla to. Něco bych potřeboval.

„Šrů... čtru... šůrat...“ vykašlával jsem ze sebe, protože jsem měl strašně sucho v krku.

„Už to není v našich rukou,“ řekla rouška. Sestra odešla pryč.

„Něco bych pro vás přeci jen mohl udělat,“ řekl blonďák po chvíli tajemně, když před tím zavřel dveře na chodbu.

„Pažnta?“ Jazyk mi v puse otekl nebo co.

„Bude to hodně bolet, ale zachrání vám to život.“

Začal se ke mně naklánět a odhrnoval si roušku. Nevěděl jsem, jestli mám dřív řešit jednu ze základních lidskejch potřeb nebo to, že se mi snad... chystá dát pusu?!

„Neboj se, všechno bude v pořádku,“ říkal bublavě a jeho čtyři oči byly najednou černý jak noc.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že základní potřeba se vyřešila sama, jsem se už mohl víc soustředit a konečně říct něco srozumitelně.

„Pozdě.“ Byl jsem na sebe pyšnej. Ani jedno přeřeknutí.

„Neboj se, není pozdě. Já ti pomůžu.“ Skláněl se pořád níž a pak mi položil ruku na čelo.

V armádě se teda dělo leccos, ale já se toho nikdy neúčastnil. Navíc jsem cejtil, jak potřeba chladne a od pasu dolů mi začala bejt zima.

Chtěl jsem ho odstrčit, ale nějak jsem na něj nestačil. Bylo to jako bych se snažil odtlačit betonovej pilíř.

Pilíř s černejma vočima...

A s pusou plnou bílejch zubů...

Pak jsem pochopil, že nejde o pusu. Chtěl se mi přisát na krk, romantik.

Jenže i to byl omyl. Ve chvíli, kdy se do mě zahryznul, mi to došlo. Zařval jsem a ruce mi instinktivně vyletěly vpřed. Křuplo to a zlomil jsem si o něj palec.

Pilíř chvíli vydával srkavý zvuky a mně bylo na moment o něco hůř než po metru rumů. Jen na moment. Pak mi bylo hůř asi tisíckrát. Takhle mi nebylo ani tenkrát, když se v kasárnách zkazila voda ve studni a my měli k pití jenom domácí pálenku. Já mám snad vážně tu blbou chřipku, nebo co...

 


Povídky od Karolky

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4 5 6   »

Karolka

46)  Karolka (29.08.2010 14:02)

Děkuju Carlie!

Carlie

45)  Carlie (29.08.2010 13:30)

Tuhle povídku jsem už četla dvakrát dříve, ale trestuhodně ji ještě neokomentovala, tak jdu na to:

Co dodat, snad jen, že: a tak to v historii bývá, že je pak potřeba ji trochu přikrášlit

Karolka

44)  Karolka (03.08.2010 17:12)

Díky, Ali. :-)

Alicullen

43)  Alicullen (03.08.2010 17:02)

Nešahej mrkvo......
Pažnta?nějak mi nedošlo co tím myslel ale to není důležilé
Důležité je,že to bylo fakt dobře napsané
A ten druhý řádek úplně na začátku hmm......metr rumů páni

piskot94

42)  piskot94 (17.06.2010 18:24)

Pehy

41)  Pehy (04.05.2010 19:10)

Nešahej mrkvo...xDxD no tak to už je fakt moc :D

40)  giselle (03.05.2010 21:44)

jé, Karolko, díky z odpověď, to s "pažntem" jsem byla já, jen jsem to nějak odklepla bez podpisu;)

39)  krista81 (03.05.2010 21:40)

Parádní povídka, jsem sice na ty romantické, ale tahle opravdu stála zato si ji přečíst
Našla jsem tuhle stránku před pár dny a jen se tak rozhlížím a sem tam něco přečtu (samo že bez komentu - ale teď už budu všechno komentovat - protože mi to nedá). Je to opravdu skvěle napsané a těším se na další. :):):):)

38)  empatty (03.05.2010 13:38)

No co víc dodat?:D

anetanii

37)  anetanii (02.05.2010 21:25)

Takhle dlouho už jsem se nepobavila, dokonce jsem si v záchvatu smíchu dala hlavou o hranu stolu... super dílek, odteď jestli někdo někdy přijde s tím, že Eda skonal na španělskou chřipku budu hrdě oponovat...

Karolka

36)  Karolka (02.05.2010 18:00)

eMuska: Autorka se zbaběle obávala, že čtenářky jejích milostných příběhů dostanou při představě ožralého a poč...ého Edwarda infarkt...

eMuska

35)  eMuska (02.05.2010 17:29)

Tak, ja som neodolala a prečítala som to. Prečo som to vôbec nemala čítať? Veď to bola sranda... Alebo som niečo nepochopila? Či mi niečo ušlo?

Karolka

34)  Karolka (02.05.2010 16:02)

Nevím, komu odpovídám, ale nevadí... "pažnta" je zkomolenina čtvrtého pádu podstatného jména "bažant". A samozřejmě se nejedná o opeřence.

33)   (02.05.2010 15:58)

je to super, akorát jsem se nedobrala toho, co má být "Pažnta"?
(„Něco bych pro vás přeci jen mohl udělat,“ řekl blonďák po chvíli tajemně, když před tím zavřel dveře na chodbu.
„Pažnta?“ Jazyk mi v puse otekl nebo co.)
co to je?
dík;)

anissska

32)  anissska (02.05.2010 12:53)

No teda!!! Prej mrkvoočka!!! Tak já z toho nemůžu!!!!
Pomoc!! Já se klaním, opravdu krása!!!!!!!!!!!!!!!!!

Alrobell

31)  Alrobell (02.05.2010 11:15)

*
tak tohle byl mazec... Eda na chlastu
a Carlisle doktor na prd!!!

30)  Motylek (01.05.2010 23:28)


úžasný, takle jsem se dlouho nezasmála

Alaska

29)  Alaska (01.05.2010 22:51)

Tak na tohle nestačí ani ty vaše smajly tady Fakt netuším, kdy mě ten záchvat smíchu přejde

MaiQa

28)  MaiQa (01.05.2010 22:34)

JejeJá nemůžu. Od začátku se směji a vážně nemůžu přestat. Krása. Já jdu na rande s kobercem. Doufám že se pak při stávání neprasknu o hlavu. :):D:D

27)   (01.05.2010 11:49)

moc zabavne, moc dobre:D

«   1 2 3 4 5 6   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek