Sekce

Galerie

/gallery/skrytapravda.jpg

Dívala jsem se na své ruce.

Opírala jsem se o naše auto a dívala se po parkovišti. Dnes to Angele trvalo obzvlášť dlouho. Myslím, že se ji Jessca pokouší opět vyslýchat ohledně toho incidentu se mnou, už několikrát se o to pokusila zatím vždy marně.

Zadívala jsem se napříč parkovištěm, až jsem zachytila jeho pohled. Nehledala jsem ho, on si našel mě. Bylo to zvláštní, dívala jsem se na něj přes to parkoviště. Byl tu jen chvíli a často mě pozoroval, ale v jeho pohledu bylo něco jiného. Díval se jinak než ostatní, ne jako na cizinku a tu divnou, díval se úplně jinak. Neuměla jsem to pojmenovat nebo spíše nechtěla, bála jsem se toho, co ten pohled znamenal.

A přitom mě jeho pohled i na takovou dálku lákal k sobě. Nedokázala jsem uhnout pohledem stranou. Když se ozvala rána. Plech narazil do plechu velkou rychlostí. Podívala jsem se za tím zvukem.

Tylerova dodávky nikdy nebyla mým oblíbencem, ale teď se stala nepřítelem. Viděla jsem, jak se řítí mým směrem a viděla jsem i Tylerovu vyděšenou tvář a jak kroutí volantem. Skřípot, byly to určitě brzdy, které nebyly nic platné.

Bylo to tady. Zavřela jsem oči a rozhodla se jen čekat. Napotřetí přeci nemůžu už uniknout. Smrtka se rozhodla si přestat hrát poté, co jsem měla třináct let klidu.

Přišla rána a já padala. Neslyšela jsem ale žádný náraz. Obklopil mě chlad. Cítila jsem bolestné sevření okolo mého pasu. A když jsem vyděšena zalapala po dechu, poznala jsem tu zvláštní vůni. Jako by mělo být mým osudem cítit tuhle vůni pokaždé při boji o svůj život.

Další třískavá rána, rvalo mi to uši. Otevřela jsem oči. Zírala jsem rovnou do dvou zlatých kroužků. Zhluboka jsem se nadechla a jen na něj zírala.

„V pořádku?“ zeptal se tiše. Kývala jsem hlavou jako o život. Nic jsem nechápala. Držel mě okolo pasu a mačkal na sebe, nemohla jsem se vůbec pohnout.

Podívala jsem se vedle a uviděla obrovskou prohlubeň v tmavomodrém plechu dodávky. Natáhla jsem k ní ruku, ale on mi ji popadl a nedovolil mi se toho plechu vůbec dotknout. Zamračila jsem se a podívala se opět na něj.

Vzdorovitě jsem vytrhla svou ruku z jeho.

Natáhla jsem ji znovu ale tentokrát místo k prohlubni v plechu k jeho obličeji. Vycítila jsem sevření jeho paže okolo mého pasu, ale stejně jsem se ho potřebovala dotknout. Nepokoušel se mě ani zastavit.

Tohle bylo rozhodně zajímavější než ten zdemolovaný plech. Cítila jsem chlad z jeho pokožky a taky jemnost, jako bych se dotýkala saténu. Přejela jsem od spánku až k bradě. Dívala jsem se na své ruce. Byl ticho, slyšela jsem jen, jak se zhluboka nadechuje podobně jako já a čekal, co budu dělat.

„Izí?!“ křičela Angela a ne jen ona. Než jsem se stačila jen trochu rozkoukat, už jsem nebyla v jeho sevření. Seděla jsem rovnou na studené zemi. Byl ode mě dál jak na délku paží.

„Isabello!“ křičela mi Angela u ucha a objímala mě. Nebyla jediná, všichni křičeli a hrnuli se k nám. Krom Angely jsem ale nebyla schopná kohokoliv dalšího vnímat naplno. Zaslechla jsem zvuk sanitky.

„Nic ti není?“ zajímala se. Tu paniku jsem jasně slyšela. Záporně jsem kroutila hlavou ze strany na stranu.

Jen co se sanitka vyřítila na parkoviště, ucítila jsem paniku. Už nikdy v životě jsem se tím nechtěla projet. Kroutila jsem hlavou jako malé dítě a chtělo se mi náhle brečet. Ruka mi vystřelila a nebyla jsem líná se naklonit, abych popadla jen lem jeho bundy.

„Izí, bude to dobré, sanitka tě vezme do nemocnice,“ utěšovala mě Angela. Nevěděla, že mě tím vlastně děsí. Dál jsem odmítavě kroutila hlavou.

Byla jsem si jistá, že kdyby se chtěl vytrhnout, roztrhla bych mu tu bundu. Nemohla jsem se ho pustit.

Jeden ze zdravotníků ke mně přiběhnul. Polekaně jsem cukla a posunula se dozadu, až jsem narazila zády o Angelino auto, spíš asi toho co zbylo.

Zdravotník si toho nevšímal a znovu ke mně natáhl ruku a já znovu ucukla. Pod tlakem jsem musela krčit moji druhou ruku, v které jsem svírala jeho bundu. Pohnul se k nám a naznačil zdravotníkovi, aby se nepřibližoval.

„Jsem Edward Cullen. Můj táta je Carlisle. Už Isabellu ošetřoval, pojedu s vámi,“ promluvil. Zdravotník na něj zamrkal.

„Musím ji ošetřit,“ namítl a zase se na mě podíval.

„Žádné viditelné poranění nemá, bude stačit až prohlídka v nemocnici,“ odvětil mu nekompromisně. Přeskakovala jsem pohledem z jednoho na druhého a čekala na to, co se to bude dít.

„Dobře,“ vyštěkl s viditelnou nelibostí zdravotník a zvednul se. Ulevilo se mi, ale ne dost. Zadívala jsem se na Edwarda, který pozoroval vzdalujícího zdravotníka, a pak se podíval na mě. Nevím, co v mých očích našel, ale povzdechnul si a vstal a pomohl se zvednout i mě. Podepíral mě za paži, držel si menší odstup a vedl mě k sanitce. Jen periferně jsem zahlédla, jak jsou zdravotníci u Tylera, který stál u dodávky.

„Projedeme se sanitkou za mým tátou,“ prohodil odlehčené. Nezmohla jsem se ani na náznak odporu proti tomu kam mě vedl. Posadil se i se mnou do sanitky a čekalo se. Prohlížela jsem si to uvnitř a jasně jsem cítila, jak mi naskakuje husí kůže a mráz běhal po zádech. Kmitala jsem očima všude okolo a nevěděla, kam se podívat, abych se klidnila.

Nakonec jsem zabodla pohled do země a nezvedla ho, ani když se objevili zdravotníci a Tyler.

„V pořádku?“ zajímal se ke mně Edward. Ucítila jsem jeho ruku na paži. Přikývla jsem, ale pohled nechávala zabodnutý do země.

Držel mě celou cestu a až když jsme dojeli před nemocnici a vystoupili, ztratil se mi. Sestřička mě čapla a vedla rovnou dovnitř. Dívala jsem se všude okolo a hledala ho, nikde ale nebyl. Vzala mě na stejnou ošetřovnu, jako když jsem si poranila ruku.

Všechno to bylo rychlé a já se cítila jako v transu. I doktor Cullen se objevil opravdu rychle.

„Isabello,“ oslovil mě. „Bolí tě něco?“ zeptal se. Zakroutila jsem záporně hlavou. Cítila jsem se dobře nic mě nebolelo, jen jsem byla zmatená.

„Dobře, ale stejně tě prohlédnu.“ Jak řekl, tak to i udělal. Prohlédl mě v ordinaci a poslal se sestrou na pár vyšetření. Zjistil, že mi nic není. Jen mumlal něco o ráně do hlavy. Ale já se nebouchla.  Jediné co mi opravdu nemusel prohlížet, byla moje zlomená ruka.

„Tak vezmeš si ty prášky, co máš doma od minule a bude to dobré,“ ukončil svou prohlídku. Zapisoval něco do karty a chytal se odejít.

Chytla jsem doktora Cullena za ruku a donutila ho zůstat stát u mě. Zvedla jsem pohled a zadívala se na něj. Dívala jsem se do těch tak povědomých a přesto jiných zlatých duhovek. Pátrala jsem v nich a chtěla se podívat až za ně. Jako by mi on mohl pohledem odpovědět na vše, co se mi vířilo v hlavě. Jako by mi mohl skrz pohled říct, že to co se stalo na tom parkovišti, byla pravda a ne jen moje fantazie. Zoufala jsem pátrala v jeho duhovkách, ale on nemohl být ten, co mi odpoví. To mohl udělat jen jeho syn.

Nebyla jsem přece blázen. A přesto mi to znělo bláznivě.

Stál na místě, nepohnul se a nepokoušel se znovu odejít. Opětoval můj pohled snad ještě pátravěji. Držela jsem jeho předloktí a nemohla ho pustit.

Zoufale jsem si povzdechla a konečně ho dokázala pustit. Přesto se nepohnul a ještě mi opětoval pohled, vypadal ale o něco smutněji.

„Bello!“ volal na mě vyděšeně Charlie, který se tu objevil. Otočila jsem se za jeho hlasem a usmála se. Přiběhl až ke mně a objal mě. Doktor stál ještě u nás. všimla jsem si jeho pohledu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a prohlédl si mě jako by byl doktor a mohl díky rentgenovému zraku hned poznat, zda jsem zcela zdravá. Ještě jsem víc roztáhla úsměv a přikývla mu.

Stejně se otočil na doktora Cullenem, který mu řekl, něco o ráně do hlavy, která se nestala. Zamračila jsem se, jako by chtěli ze mě udělat blázna. Zvedla jsem se a sama se vydala pryč z nemocnice. Nechtěla jsem tu zůstávat ani o vteřinu déle než bylo nezbytně nutné. Šla jsem pomalu tak, aby mě hned Charlie dohnal.

Jestli jsem říkala, že jsem ránu do hlavy nedostala, tak teď už ano. Zpoza rohu se objevila tvrdá zeď, která se hned zhmotnila na Edwarda. Jeho paže mě zachytily za lokty, abych nespadla na zem. Kam jsem se s jistotou řítila po té ráně. Dnes mi chybělo, aby mě sejmul už jen buldozer, a budu to mít za sebou vše.

Zírala jsem na něj a několikrát mrkala, jakoby měl být halucinací.

„Bello,“ vydechl překvapeně. Nevím, co on má být co překvapen, zatím jsem to vždy já, kdo je vedle.

„Co říkal Carlisle?“ zajímal se a prohlížel si mě stejně jako všichni ostatní. Našpulila jsem pusu a zamračila se na něj. „Jasně, ty mi to nepovíš,“ povzdechnul si. Uculila jsem se na něj v souhlasu.

Pustil mě a udělal krok stranou.

Moje ruka vystřelila sama. Popadla jsem ho za předloktí stejně jako v ordinaci jeho otce. Zastavila jsem ho naproti mně a zahleděla se mu do očí. Neměl je zlaté! Byly jiné než při nehodě a jiné než měl doktor Cullen.

Ohromeně jsem otevřela pusu a zírala na něj. Tohle nebylo možné! Zamrkala jsem několikrát, zda to není jen moje fantazie. Silněji jsem mu stiskla ruku na důkaz, že je živý.

Opětoval můj pohled zkoumavě. Oči zúžil do škvír a našpulil pusu. Čekal, co dalšího udělám. Přišlo mi jako by moje nohy někdo vytesal z kamene nemohla jsem se pohnout a ta neschopnost se rozšiřovala dál do mého těla.

„Je ti dobře?“ zeptal se opatrně. Uvolnil svou ruku z mého sevření a dotkl se mého čela. Byl studený. Zvedla jsem svou ruku a popadla tu jeho a odtáhla od mého obličeje.

Přikývla jsem na jeho otázku a vyhoupla se trochu na špičky, abych byla blíž jeho očím.

„Musím jít,“ zamumlal ochraptělým hlasem a než jsem stihla protestovat, byl otočený ke mně zády a vzdaloval se.

Věděla jsem určitě, že nejsem v tomhle městě jediná, kdo něco skrývá…

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Teyla (21.01.2014 15:28)

Nie si jediná... To je pravda. Len teraz ako to zistiť, keď nerozprávaš. Hmm? Kapitola je skvelá ako vždy, klaniam sa.
Toto bude ešte zaujímave!!!

7)  Seb (20.01.2014 17:47)

Taky se mi moc tahle povídka líbí.

6)  E.C.M. (20.01.2014 17:42)

Tak to byla zase pálka! :D Jsem zvědavá, jak dlouho ta nemluvnost Belle vydrží při Edwardovi. :D Jinak se chci zeptat, kdy bude další díl : I věčnost může být krásná, Edwarde.

Kate

5)  Kate (20.01.2014 17:21)

Kdo něco skrývá... Suprová kapitola, děkuju Ti za ni.

Volturijovna

4)  Volturijovna (20.01.2014 17:11)

Tak, zamilovala jsem se do povídky! Nádherná, čtivá, napínavá a návyková! Díky za ni! ;-)

3)  bara (20.01.2014 14:51)

prosim rychle dalsi je to skvely

2)  Lucka (20.01.2014 10:35)

skvělé

1)  BabčaS (20.01.2014 10:23)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek