Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/lightbulb%20idea.jpg

Kdo se učí, ten vše umí, i když tomu nerozumí, jistota je jistota. Úspěch čeká pouze borce, zná-li poučky a vzorce, škola základ života. Befeleme, pes se veze, leze, leze, po železe, parabola, hyperbola, základ života je škola.

Výpočetní technika

Mé rozpoložení by se dalo přirovnat k hysterii. Celou volnou hodinu jsem v myšlenkách bloudila ve vzpomínkách na tátovu snahu naučit mě zacházet s počítačem. Marně. I když Edward dělal, co mohl. Nenaučil mě to.

„Otevřete si okna a zadejte adresy,“ vybídl nás profesor po patnácti minutách. Kolem mě se rozjely vášnivé akce, ale nikdo z nich nevstal, aby poslechl učitele a otevřel okenice. Proč? Zvažovala jsem, jestli jsem mu dobře rozuměla. Dívka vedle mě si mě změřila zvláštním pobaveným výrazem.

„Co je?“ zeptala se mě.

„Nic, proč?“ kuňkla jsem a naprázdno polkla.

„Jsi bledá,“ odpověděla. V normální situaci bych se pousmála, protože bledost byla charakteristická pro můj poloupíří stav, ale momentálně jsem jí věřila. Bylo mi nadmíru jasné, že moje nynější světlá pleť nemá s upírem nic společného. Mohla za to ta bedna přede mnou.

„Zapni to,“ vybídla mě.

„Jo.“

„Tady,“ ukázala mi a zmáčkla čudlík na hranaté krabici pod stolem. „Už jsi někdy viděla počítač?“

„Mockrát,“ oponovala jsem jí.

„A používala jsi ho?“

„Snaha byla,“ špitla jsem a sledovala přesýpací hodinky na monitoru.

„Teď klikni na prohlížeč internetu,“ navedla mě.

„Čím?“

„Myší,“ usmála se.

„Co? Myš?“ vyjekla jsem a schoulila ruce na svou hruď. Jestli mám sahat na nějakou myš, tak ať si o tom drahý profesůrek nechá jen zdát. Sice na něj byl skvostný pohled, ale na myš rozhodně sahat nehodlám.

„Tady, ty hloupá. Kurzor,“ smála se tiše a ukázala na malinkou zaoblenou věc. Několikrát s tím pohnula a na monitoru začala jezdit šipečka.

„Ou,“ vydechla jsem.

„Vážně jsi s tím nikdy nedělala?“ nechápala.

„Táta se snažil,“ bránila jsem sebe i jeho.

„Asi málo. No nic, pomůžu ti. Vezmi tu myš do ruky a najeď na ten prohlížeč internetu,“ vybídla mě znovu. Začala jsem mířit, ale nedostala jsem se ani do poloviny monitoru, když moje myš zavadila o okraj stolu. Moje soukromá učitelka v tu chvíli cosi ťukala do klávesnice a nevěnovala mi pozornost. Vzala jsem tudíž podložku, na které myš byla a napojila ji na okraj stolu. Radostně jsem se usmála a jak jsem měla ve zvyku, vyplázla jsem jazyk. Jenže ani to mi nepomohlo. Bylo to málo a já stále nebyla šipkou na tom prohlížeči, sakra.

„Ehm, můžu si to půjčit?“ oslovila jsem dívku vedle sebe a sebrala jsem její podložku. Konsternovaně na mě koukala, co dělám. Vzala jsem obě podložky do jedné ruky a přejela myší. Pak, že to nezvládnu. Divila jsem se, že ostatním stačí jedna podložka, ale oni byli nejspíš profíci a věděli, jak se dostat tam, kam chtěli i s jednou podložkou.

„Co to děláš?“ zeptala se nechápavě.

„Snažím se dostat na prohlížeč,“ vysvětlila jsem.

„Takhle?“

„Jak jinak?“

„Jedna podložka ti je málo?“

„Jak vidíš, tak jo,“ sykla jsem dotčeně.

„Jak se jmenuješ?“ vyhrkla.

„Renesmé, ale naši mi říkají Nessie.“

„Já jsem Bonnie. Ukážu ti fígl, jo?“ mrkla na mě a sebrala mi myš i s podložkou. Položila ji na stůl a myš zvedla do vzduchu.

„Nehýbá se!“ vyhrkla jsem překvapeně a civěla na šipku, která – přestože se myší ve vzduchu hýbalo – zůstala na místě.

„Přesně,“ kývla Bonnie a vrátila mi to. „Teď zkus ten prohlížeč.“

Hned to šlo líp.

„Hele, kdo otevře to okno?“ špitla jsem a Bonnie se začala hlasitě smát. Připoutala k sobě několik zvědavých a nechápavých pohledů.

„Slečno Evansonová, co je k smíchu?“ oslovil ji profesor. Byl to vysoký snědý kluk. Mohlo mu být tak dvacet osm let. Víc určitě ne. Sotva vyšel školu. Měl jasně zelené oči a plné rudé rty. Svalnatou štíhlou postavu a krásné žluté tričko s límečkem. Mazlík.

Trhla jsem sebou, protože mi došlo, že na mě zírá stejně, jako já na něj. Odkašlala jsem si a svraštila obočí. Zaměřila jsem se na svůj prohlížeč.

„Pane profesore, asi tu máme menší problém,“ zajíkala se Bonnie. Matt – jak se jmenoval učitel – tiše přešel učebnou a postavil se za naše záda.

„O co jde?“ zašeptal. Vdechla jsem jeho vůni, páni.

„Nessie nikdy nepracovala s počítačem,“ zašeptala Bonnie a Matt zalapal po dechu.

„Nikdy?“ nechápal.

„Ne,“ odsekla jsem dotčeně.

„To nevadí, slečno Cullenová. Pojďte dopředu. Já se vás do toho pokusím zasvětit,“ usmál se na mě a namířil si to ke svému počítači.

„Taky bych se nechala od něj zasvěcovat,“ vzdychla Bonnie. „Ty jsi šťastlivka,“dodala a vyprovázela mě smutným pohledem. Tak on si mě vezme do parády, no super. Tak to už vážně nepochopím vůbec nic,“ mručela jsem.

„Zapněte počítač,“ vybídl mě. jo, tak to ještě zvládnu. Naklonila jsem se a ouha. Ta bedna dole byla jiná. Sakra! Vyslala jsem signál S.O.S. a Matt se jen chápavě usmál. Měl trpělivost kluk jeden. Naklonil se a já málem spadla ze židle.

„Najeďte kurzorem…“ Chytrý pan učitel. Neřekl to hnusné slovo na em. „Slečno Cullenová,“ vytrhl mě z vlastních myšlenek.

„Přání?“ vyhrkla jsem.

„Jedno malé,“ culil se. „Otevřete prohlížeč.“

„Bez problémů,“ machrovala jsem a najela tou věcí na malou zeměkouli, jak mi předtím ukazovala Bonnie. Tak a teď počkáme, spekulovala jsem. Jenže nic se nedělo. Žádný takzvaný prohlížeč se neotevřel. Dokonce jsem se podívala i pod stůl, jestli jsem to nepřehlédla.

„No?“ nadhodil.

„No co?“ nechápala jsem.

„Klikněte na myš,“ vybídl mě.

„Cože to?“ vyhrkla jsem a zděsila se. To zavánělo sexuálním harašením. Snad milionkrát jsem slyšela v televizi oplzlé spojení klikni na myšku.

„Dvakrát klikněte na levé tlačítko myši,“ zopakoval.

„Ou, aha,“ vydechla jsem. To je trapas! Poslechla jsem ho. Jedna, dva.

„Musíte rychleji,“ vzdychl a já po něm opět střelila pohledem. Klikla jsem o něco svižněji.

„Ještě rychleji,“ vybízel mě. Třeštila jsem oči, ale poslechla.

„Ještě!“ funěl. Sakra, co je?

„Ano!“ zvolal spokojeně a já se zhluboka nadechla.

„Už?“ neubránila jsem se odpovědi. Matt na mě chvilku konsternovaně zíral, než se začal smát.

„Počítače jsou má vášeň. Někdy to přeháním,“ omlouval se.

„Nic se neděje,“ usmála jsem se.

„Tak. Tady do toho zadejte adresu,“ vrátil se k výuce. Začala jsem ťukat: Renesmee Cullenová, Margaret street 8… Samozřejmě mi to zabralo hodně času, protože písmenka na té klávesnici byla divně rozházená. Sakra, někde jsem tu to f viděla! Kde je?

„Můžete mi říct, co děláte?“ přerušil mě.

„Zadávám adresu,“ odsekla jsem. Co jiného?

„Nemáte tam zadávat místo bydliště, ale adresu z tabule. Adresy na internetu se zadávají jinak. Je to pomůcka pro lehčí vyhledávání,“ mumlal, aby nerušil ostatní.

„A kdo to měl vědět?“

„Vy. Připomínal jsem to na začátku hodiny,“ usmál se. Zrudla jsem jak malina. Na začátku hodiny jsem sotva měla čas poslouchat, co říká. Vychutnávala jsem si jeho proporce. Snila o barvě jeho…

„Vnímáte mě?“ mával mi před očima dlaní a vířil tak vůni jeho mýdla.

„Naprosto ne,“ přiznala jsem se omámeně.

Znejistěl.

„Možná byste měla vyhledat pomoc,“ navrhl.

„Prosím? Nepotřebuju psychologa ani psychiatra. To že se občas zasním, neznamená, že jsem magor, pane profesore. Ani když se jedná o jisté partie těla,“ bránila jsem se. Matt na mě chvilku zaraženě koukal.

„Já myslel ohledně počítačů. Nemůžu s vámi každou hodinu zabít, musíte se to doučit,“ vysvětlil.

„Aha,“ kuňkla jsem a zabodla oči do stolu.

Jediné, co mě mohlo zachránit, se stalo skutečností.

Zazvonilo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Jalle

29)  Jalle (29.05.2012 15:22)

28)  Petronka91 (12.06.2011 01:19)

monikola

27)  monikola (23.03.2011 14:04)

Renesmee Cullenová, Margaret street 8... to ma zabilo a potom to s vyhladanim pomoci

26)  Anna43474 (28.02.2011 19:58)

Chudák počítač

krista81

25)  krista81 (28.10.2010 21:28)

DeSs

24)  DeSs (26.10.2010 16:24)

Uf... Ness mi připomněla kamarádku... Taky takový poleno! Ono je dost nebezpečné číst ty díly takhle za sebou, víš? Zvlášť když se u toho snažím naobědvat... Ale stejně mě to nezastaví a jdu dál...

semiska

23)  semiska (26.10.2010 11:28)

Celá maminka, jen v jiném předmětu Krása dokonalost genialita.

eMuska

22)  eMuska (25.10.2010 19:21)

Dieťa zlaté... Inak ten Matt zaváňa podfukom...

Ewik

21)  Ewik (25.10.2010 14:04)

Chudinka malá.

20)  Zuzka (24.10.2010 21:29)

19)  Alorenie (24.10.2010 18:51)

To si děláš vlasyy! Nessí je miloučká

18)  T. (24.10.2010 17:34)

nevím ani co napsat, prostě úžasné

17)  Iwka (24.10.2010 17:31)

oh-my-got

16)  Lucie (24.10.2010 17:09)

Elizabeth

15)  Elizabeth (24.10.2010 15:30)

Jak je možný, že ty když začneš nějakou povídku, je to prostě bomba? :D :D
No, pobavila jsem se, stejně jako ostatní mě dostalo klikání na myšku i otevírání okna
Nessie je holka šikovná

14)  elie_darrem (24.10.2010 14:41)

on je skvělý a PC

13)  Jana (24.10.2010 14:03)

Míšo, ty jsi geniální , skvělej nápad. Chudák Nessie, to bude náročná výuka, ale ona i Bella má dost. Kam na ty nápady chodíš? díky, píšeš skvěle.

Yasmini

12)  Yasmini (24.10.2010 13:34)


Super truper!!
Klikání na myšku mě dostalo, stejně jako úchvatný pan profesor.
Taky mi dělají počítače problém, chci se nachat doučovat. Od něj.
Díky za díl.
S Y.

11)   (24.10.2010 13:33)

Já nevím co mám vyjmenovat, co mě dostalo nejvíce. Fakt nevím Všechno mě dostalo do kolen A nemá se Nessie líbit Jacob a ne profesor?

Petik

10)  Petik (24.10.2010 13:23)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella