Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/dva.jpg

Konečně mám hotové zkoušky, ještě se mi to trochu protáhlo... Další kapitola, ale předem vás varuji, psala jsem ji snad na šestkrát, takže pokud tam budou nějaké nesouvislosti, tak se omlouvám. Prostě jsem se do toho nedokázala dostat. Jinak se Edward konečně vymáčkne ohledně tajemství. A bohužel nevím, kdy přesně bude pokračování.

14. kapitola – Dlouhé povídání

 

Dneska se neukázala ani Alice. Večer mi volala, že je taky nemocná a že si mám dát pozor, v okolí prý řádí chřipka. Nic jsem jí na to neřekla. Ráno jsem vstala dřív a bylo. Jenže ve škole jsem dlouho nebyla, kvůli náhlé hlasové indispozici učitele jsem měla o přednášku méně. A doma na mě čekal Edward. Seděl na schodech před vchodem.

„Ahoj. Potřeboval bych s tebou mluvit.“ Vypadal jako hromádka neštěstí. Otevřela jsem dveře a pozvala ho dál.

„O čem?“vyzvídala jsem.

„Bude to nadlouho. Nechceš jet k nám a přespat u nás? Alice ti to už stejně domluvila.“

„Jo, jen si sbalím pár věcí.“

Celou cestu jsem přemýšlela, co mi tak důležitého chce říct. Že je upír? Že se ještě nevzpamatoval z lásky ke mně? Nebo že někdo umřel? Co může upíra takhle položit? Bezděčně jsem se zatřásla. Že by Charlie…? Ne, to by Alice nemusela domlouvat přespání. Nebo čekají, že mě to tak položí? To ale není na dlouho. Pokud by mi chtěl říct, jak Charlie umřel, zabralo by mu to půl hodiny.

„Kde jsou všichni?“zeptala jsem se, když jsem procházela zcela prázdným domem. Vždy tady někdo byl. Většinou teda všichni, ale tohle byl nezvyk. To ticho.

„Nechali nám soukromí. Bude to tak lepší.“ To zní hodně divně.

„Než začnu, chci, aby sis pamatovala jednu věc. Nikdo ti v žádném případě nechce ublížit.“ Přecházel po pokoji sem a tam jako lev v kleci.

„Asi bych měl začít tím, že nejsem člověk. Byl jsem jím, ale už ne.“ To mi chce říct jenom tohle? To kvůli tomu musí být takový blázinec?

„Edwarde, pokud se mi…“ Chtěla jsem mu říct, že vím, že je upír. Že všichni jsou, ale nenechal mě domluvit.

„Prosím, nepřerušuj mě. Jen si to poslechni,“ skočil mi do řeči. Jen jsem kývla.

„Všichni, celá moje rodina… jsme bytosti, stvoření, která nejsou svou podstatou dobrá. Ale snažíme se. Lidem neubližujeme už několik desetiletí.“ Odmlčel se a sledoval moji reakci na ta desetiletí. Zase jsem kývla, ale on ještě chvíli čekal. Myslel si, že se leknu?

„Někteří i déle.“ Jeho zkoumavý pohled, moje přikývnutí. A další chvíle ticha.

„Bello, nikdy jsem ti to nechtěl říct, ale…“ povzdechl si. „Ty legendy, které jsi četla, ty staré indiánské legendy…“

„Upíři. Chceš mi říct, že jste upíři,“ dopověděla jsem za něho. Jeho výraz byl k nezaplacení. „Vím to už pár dní.“

„Mělo mi to dojít. Zase jsi na to přišla. Ale jak? Těm legendám jsi nevěřila, nebo ano?“

„Když jsem si je četla, tak ne. Došlo mi to později. Nebyla jsem si jistá, tak jsem šla přímo ke zdroji.“

„Jacob. Co všechno ti řekl?“ Už nebyl v šoku. Slova na mě syčel a evidentně zuřil.

„Řekl mi jen to, co se týkalo jeho a smečky. Ani nenaznačil, že ti upíři jste vy, na to jsem přišla sama,“ vyhrkla jsem. Dokonce jsem měla podezření, že jsem některá slova zkomolila, protože Edward se zarazil.

„Tohle je to dlouhé povídání?“ ptala jsem se. Tohle nebylo ani krátké. To všechno takhle dramatizuje?

„Ne, tohle je jenom začátek.“ A pak s mnohem lehčím srdcem začal vyprávět. O sobě a o mně. O Belle. Jak se potkali, ignorovali, jak uhodla jeho tajemství a vyznali si lásku. Návštěvu u rodičů, baseball a útok cizích upírů. Tam se na chvíli odmlčel a sledoval moji reakci. Popisoval mi hru na honěnou, jak se Bella rozhodla jít dobrovolně za svým pronásledovatelem. Jak musel bojovat o její život. A povídal dál, já jen seděla a poslouchala. A nepřemýšlela o tom. Jen si představovala obrazy tak, jak mi je popisoval, a nechala je proplouvat myslí. Celé vyprávění se mi v mysli okamžitě rozkouskovalo do informací, které byly naprosto vytržené z kontextu.

Edward se s vyprávěním měnil. Bylo na něm poznat, že mu to přináší jistým způsobem úlevu. Že je rád, že mi to konečně řekl. A čím déle mluvil, tím zřetelněji jsem si uvědomovala jeho city. Je jedno, jestli ke mně nebo k té mrtvé dívce, místo které jsem sem přišla. On v tom rozdíl nedělal. Miloval nás obě stejně, ale mě to nikdy neřekl. Možná se bál mé reakce, toho, že ho odmítnu.

Jenže já jsem ho nemilovala, nikdy. Vždy jsem ho vnímala spíš jako kamaráda. Možná je to z části moje vina, protože jsem mu nikdy nedala šanci, abych si k němu nějaké city vytvořila. A pokud nějaké vznikly, zadusila jsem je hned na začátku, než jsem si toho mohla všimnout. Ze strachu z nevědomosti.

Ale čím víc se blížil konec jeho vyprávění, tím víc byl zachmuřený. Ztrácel ochotu k povídání. A nakonec to vypadalo, že mi už víc neřekne. Seděli jsme v teď už tmavém pokoji a čekali, kdo to ticho prolomí první. Byla jsem to já.

„Proč jsi se rozhodl mi to říct?“ Musel pro to mít důvod, protože sám od sebe by to nikdy neudělal.

„Víš,“ povzdechl si. „Vzpomněli si na mě v Itálii. Aro doufal, že když mě už nic nedrží, že se k nim přidám. Jenže celá návštěva se zvrtla. A oni chtějí…“

„Zabít mě, když jsem to přežila?“ hádala jsem.

„Něco horšího,“ vydechl a odmlčel se. Co by mohlo být horšího než smrt? Nedokázala jsem si nic představit. „Mám… máme tě… přeměnit.“ Skoro to neřekl.

„Takže mě musíte přeměnit. A když to neuděláte?“

„Tak zemřeš. Ale je tu ještě jedna možnost. Můžeme tě schovat,“ trochu se mu rozjasnila tvář, nejspíš se mu tahle možnost líbí nejvíc.

„Kde? A na jak dlouho?“ Rozhodně nechci prožít zbytek života někde ve sklepě, ze kterého nebudu moct vylézt.

„No, tak různě. Nikde by to nebylo nadlouho, protože by bylo jen otázkou času, než by nás našli.“ Kupodivu mě nejvíc zaujalo slůvko nás. Koho tím myslel? Jen nás dva nebo celou jeho rodinu? Nakonec jsem se ale vrátila k tomu podstatnějšímu.

„Takže mě přeměníte, nebo mě zabijí, nebo budu po celý zbytek života cestovat po celém světě a doufat, že mě nechytí, jo?“ Odkýval mi to. „No, já… asi se na to potřebuju vyspat. Nevadí?“ zkusila jsem nejistě.

„Nevadí, jen by ses měla najíst.“ Zakroutila jsem hlavou a vystrkala ho z pokoje.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Tery (24.02.2011 23:19)

Supér konečně zpět :) strašně hezká kapitolka těším se na další

Lilith

3)  Lilith (24.02.2011 22:58)

Jo jo, už je to v pořádku. Díky

morningstar

2)  morningstar (24.02.2011 21:05)

jsem ráda, že jsi zpátky těším se na další kapču

Janeba

1)  Janeba (24.02.2011 20:31)

Lilith, jsem moc ráda, že jsi zpátky! Moc pěkná kapitolka, jsem zvědavá, jak to Bella všechno vstřebá!
Děkuji!!
P.S. Nemáš náhodou dvě stejné kapitolky pod sebou?;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still