Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/dva.jpg

Další kapitolka. Omlouvám se za zpoždění, ale po písemce jsem byla nehorázně vyřízená a o víkendu jsem pařila, takže přidávám až teď.

Bella jede do La Push a ...

Pokus o delší kapitolku, i když ne o moc.

PS:Zkouška dopadla dobře, mám C!

12. kapitola – Tajemství v náramku

Odpoledne mi volal Jacob, jestli se nechci stavit u nich. Protože jsem neměla co dělat (kniha s legendami ležela na stejném místě, kde jsem ji včera nechala, a chodila jsem kolem ní jako kolem nebezpečného zvířete), dojela jsem.

„Ahoj, Bells, jak se máš?“ smál se na mě Jake.

„Ale, nic moc. Celý den si připadám jako blázen. Myslím, že mám halucinace a vidím, co není. Už aby byly Vánoce, snad si odpočinu. A co ty?“ smála jsem se na něj. Nikdy jsem se v jeho přítomnosti nedokázala mračit.

„Já se mám skvěle, ale ty si myslíš, že jsi blázen? Svěrací kazajku nemám, ale možná by stačila nějaká moje košile.“ Jo, tenhle kluk všechno otočí v žert.

„Myslím, že už ne.“ A pak už bylo všechno jedno.

„Proč jsi mi vůbec dával vlka?“ seděli jsme u nich na gauči a už jsme neměli o čem mluvit. Na tohle jsem se ho chtěla zeptat už dřív, ale nikdy na to nebyl čas. Teď jsem vlčka žmoulala v prstech a ani nevěděla, na co se ptám.

„Protože ho máš ráda,“ odpověděl pohotově.

„Ale Jaku, moc dobře víš, že to není moje oblíbené zvíře. Tím je…“ zarazila jsem se. „Jaku, jestli mi teď řekneš, že se dokážeš přeměnit ve vlka… Dokážeš.“ Neptala jsem se, konstatovala.

„Já ti to říct nemůžu, Sam to zakázal,“ řekl potichu. „Ale ty jsi na to zase přišla!“ rozesmál se.

„Jak zase? Kdy jsem na to přišla poprvé? Ty myslíš tu druhou Bellu? Tu mrtvou? Taky na to přišla? Přestaň na mě kývat hlavou! To jsou ty vaše legendy pravdivé? Všechny?“

„Každá legenda má základ ve skutečnosti. Včetně některých našich. Třeba ta o duchovních válečnících nebo o Taha Akim nebo o…“

„Studených,“ dořekla jsem za něj. Fajn, teď se ještě dozvím, že tu nedaleko žije vodník a asi se fakt zcvoknu.

„A jak se jako měníš na vlka? Za úplňku?“ Tohle jsem teď pochopit nedokázala. Jak?

„Chceš to vidět?“ zeptal, ale nečekal na odpověď a prostě odešel. Šla jsem za ním.

Když jsme došli do lesa, začal se Jake svlíkat. To, že sem přišel jen v tričku a kraťasech bych pochopila, vždy byl horkokrevný. Ale když všude kolem leží sníh?

„Je horko, viď?“ zkusila jsem. Nic. Jen si začal sundávat kalhoty.

„Pokud si sundáš i slipy, tak tě už v životě nepustím přes práh,“ vyhrožovala jsem.

„Hlavně stůj, kde jsi. Ani se nehni.“ Naštěstí si je nechal. Pak začal couvat, až byl dobrých deset metrů ode mě. Začal se třást a pak na jeho místě stál obrovský červený vlk.

„Jaku, mohl bys mi prosím donést tu košili?“

Vlk pomalu došel ke mně, strčil mi studeným nosem do čela a pak mě od špičky brady až ke kořínkům vlasů olízl. Měla bych říct spíš oslintal, což se mi vůbec nelíbilo. Teď mi ten sliz stékal dolů a hrozilo, že ulpí na mém oblíbeném tričku. Obešla jsem to zákeřné stvoření a sáhla po jeho tričku. Když jsem skončila s očistou svého obličeje, vlk si přejížděl tlapou přes obličej a smutně koukal.

„Jsou to tvoje žgryndy, neměl jsi mě tak olizovat.“ Vrátila jsem tričko a odešla do domu.

Z La Push jsem odjížděla až pozdě večer zahlcená informacemi. Týkaly se jenom vlků a vlčích věcí, což mě neuvěřitelně vytáčelo. Chtěla jsem vědět všechno. Každou podrobnost, ale i o upírech. Jediné, co jsem z Jaka vytáhla, bylo kraťoučké vysvětlení, že někteří upíři mají zlaté očí. Jinak o upírech mluvil velmi obecně a ještě víc neochotně.

Celou cestu z rezervace mě provázelo vlčí vytí, které mě spíš děsilo než uklidňovalo, jak nejspíš měl původce v úmyslu. Někde uprostřed lesa mě vlk konečně opustil a já o dost klidnější dojela domů.

Celou noc jsem špatně spala. Budily mě sny o lidech, kteří zářili tak jasně, až mě to oslepovalo. Ve snu jsem vždy šla k nim, ale nepřibližovala se. P chvilce jsem se probudila a byla zaskočená tmou v pokoji, jak by mi někdo celou dobu svítil baterkou do oči.

Nakonec jsem nechala marných pokusů o normální spánek a znovu si přečetla legendu o studených. Už jsem se jí nesmála, ale odpověď na to, kde se ve Forks v poslední době vzali upíři, kteří odstartovali přeměnu smečky, jsem tam nenašla. Znechuceně jsem knihu odložila – vždy mi poskytla jen otázky a žádné odpovědi, jak by člověk čekal.

Ležela jsem a čekala, až bude slušné vstát. Otáčela jsem náramkem a prohlížela si ho v ranním světle. Vlček byl kupodivu trochu lesklý, jakoby nalakovaný, ale jen v tomhle světle. Hnal se za kamenným srdcem, které bylo studené a smutné. Kamenné srdce. To není zrovna synonymum pro zamilované. Kámen nic necítí. Nemůže milovat. Jen leží a studí. Ani nehřeje. Srdce od Edwarda. Kdyby to nebyl kámen, byl by to nádherný symbol.

Nejraději bych si naliskala! Jak mi to mohlo trvat tak dlouho? Navíc když mám řešení celou dobu na očích! On mi nemohl dát nic jiného než kámen, protože on živý není. Taky je z kamene. Je upír, jako jeho celá rodina.

Jenže Edward je Bůh ví kde. Nemocný upír mi zní jako oxymoron, nejspíš to je jen výmluva. Ale proč? Aby nemusel do školy? Ne. Spíš aby se se mnou neviděl. Kvůli legendám? A co Alice? Musím si s nimi o tom promluvit, ale už vidím, jak to bude vypadat.

Ahoj Alice a Edwarde, víte, jak máme psát tu esej, tak jsem si četla quileutské legendy a narazila tam na jednu o upírech. A podle toho, jak je tam popisují, vy jimi být musíte…

Ale proč to přede mnou tajili? Když mi to už vlastně kdysi řekli.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  zuzka (19.01.2011 18:04)

4)  Leni (18.01.2011 22:15)

morningstar

3)  morningstar (18.01.2011 17:48)

Nosska

2)  Nosska (18.01.2011 17:39)

Opět jsi mě svým příběhem dostala

Janeba

1)  Janeba (18.01.2011 11:32)

Lilith, gratuluji! Povídka je sice delší, ale tím jsi stejně neuspokojila můj hlad po odpovědích?! Co je s Edwardem?! Jsem zvědavá s jakou se vrátí Ed z Voltery, napínáš, ale pěkně!
Děkuji!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree