Sekce

Galerie

/gallery/Charlie_Swan_Sketch_Card_by_lubyelfears.jpg

O něco živější Edward.
Ani ne tak na vrcholu potravního řetězce, jako spíš velké zvíře v čele nejmenované společnosti.
Trochu méně neprůstřelný Edward.
Jak si stojí tváří v tvář otci své přítelkyně?
Odskáčou si to jeho čéšky?

Spousta přímé řeči a sem tam silnější výrazivo...

Hned na letištním parkovišti na nás čekalo auto z půjčovny. Z tý lehce jetý Hondy jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale Seth si počas mojí zajížďky do Washingtonu vybral dovolenou a zas takový ras teda vážně nejsem, abych ho nutil dopravit sem moje baby až z Chicaga. Tak jako tak, Emmett uložil souřadnice domu Isabelliných rodičů do GPS navigace a beze slov se ujal řízení, takže byl čas vyrazit směr Forks. Ve chvílích, jako je tahle, jsem byl moc rád, že jsem s sebou napříč státy vlekl záložní pár svalů v podobě svýho nejlepšího přítele v kombinaci s bodyguardem.

„Takže… myslíš si, že po tobě bude střílet… stejně jako po Jasperovi?“ ptá se s připitomělým úsměvem na tváři.

Když to tak zpětně zvažuju, nic se nemá přehánět, ani ta radost…

„Jestli jo, máš padáka,“ povídám a  pak společně s Emmettem propukneme v smích.

„To vážně vyrůstaly v tomhle zapadákově?“ po chvíli se nedůvěřivě ujišťuje.

„Buď rád, že tě neslyšela Rosalie,“ podotknu pobaveně, ale odpovědí je mi jen Emmettovo lehce pozvednutý obočí. Ouč, tohle připomenutí jsem vážně nepotřeboval. Už jsem málem zapomněl, že si Emmett příležitostné hádky s Rose na můj vkus až příliš užívá, masochista. Nebo spíš to, co po jejich hádkách a někdy i v jejich průběhu, obvykle následuje. Ale kdo by mu právě tohle zazlíval, no ne?

Když konečně dorazíme k domu, který mi Isabella popisovala, začne se o mě pokoušet nervozita.

„Edie, posledně, co jsem tě viděl takhle nervózního… to nás tvoji rodiči přistihli na tý bazénový párty, co jsi pořádal, zatímco byli lyžovat v Aspenu…“ uchechtl se, podrazák.

„Však to byl tvůj nápad, pamatuješ?“ odrazím míček zpátky na jeho stranu hřiště.

„No prosím? Já ale…“

„Hele, nenamáhej se. Stejně si myslím, že nás Kate nabonzovala za to, že jsme ji tehdy zamkli v pokoji, aby se nám tam nemotala,“ pokusím se uklidnit zčeřený vody a periferním viděním zaregistruju jeho souhlasný přikývnutí.

Co si ale mezitím vysloužilo moji plnou pozornost je právě Isabella, která někdy během mýho rozhovoru s Emmettem vyšla před dům a… Doprdele! To mě chce nechat zastřelit?! Přece není možný, aby vypadala líp, než si ji pamatuju, musí to být tím odloučením. Hlavně udržet oční kontakt, Cullene, obličej je bezpečná zóna, nekoukat nikam níž!

„Ahoj, krásko.“

„Chyběls mi.“

Sotva rozeznám její zamumlání a lehce zavrávorám, než jsem schopný plně opětovat její objetí.

„Taky jsi mi chyběla,“ přiznám bez průtahů.

„Teď ale vážně, to mě chceš nechat zabít?“ vyzvídám s hranou vážností.

„Prosím? Mačkám tě snad moc silně?“ lekne se hned a snaží se ode mě odtáhnout.

„Ne, ani v nejmenším. Jen sis mohla oblíct něco míň…“

Míň..? Jako třeba míň látky? Víc, rozhodně víc!

„Chci říct víc…“

Tak tohle jde taky interpretovat více způsoby…

Ugh!

„Zapomeň na to! Mám tím na mysli – čím míň kůže, tím líp,“ zakleju nad vlastní neschopností vyjádřit se.

Tohle stádium vztahu plný sexuální frustrace mi vážně nesvědčí. Stop! Okamžitý přesun do bezpečný zóny, hned!

V rádoby bezpečný zóně na mě ale už čeká Isabellin odzbrojující úsměv a já jsem zase jednou v totálním hajzlu.

„Promiň,“ pronese tónem, který signalizuje, že lítost je to poslední, co se v ní aktuálně odehrává.

„Však víš jak to myslím. Už tak mě to bude stát veškerou sílu… nedotýkat se tě před tvým otcem…“ přiznám barvu.

Očima ji hbitě probleskne nebezpečná hravost a…

„Kdo říká, že se mě nesmíš dotknout? Konec konců, jsem už velká holka…“

Perfektní! A tomuhle mám odolat jako ja-…

Naštěstí nebo naneštěstí mi Isabella s rozhodováním, jak se patří, pomohla, víte, co tím myslím.

A jestli jsem si doteď myslel, že mi chyběla, až teď mi došlo, jak moc byla má domněnka pravdivá.

Jeden je z toho až slabý v kolenou.

Kde že se to v mý hlavě vzala tahle holčičí fráze?!

Každopádně, zatímco byly mý rty moc příjemně zaneprázdněný, ruce mi zabloudily hodně daleko od bezpečný zóny a hodlaly se pokračovat ještě dál, když…

„Myslíš, že ví, že mají publikum?“ ozval se odněkud pobavený hlas, který jsem s menším odhadem označil za Jacobův.

„Ne, ale jestli má aspoň kousek respektu, tak ji přestane líbat, jako když ji chce zadusit vlastní jazykem,“ dolehlo ke mně o poznání prudším autoritativním hlasem, za jehož vlastníka jsem označil… A sakra!

„Charlesi, přestaň! Podle mě je to přímo k zulíbání, že se jim po sobě stýskalo,“ řekl další nepovědomý, tentokrát však ženský, hlas.

Jestli mi doteď zbýval kousek naděje, že seznámení s rodiči půjde hladce, tak teď…

Pomalu se odlepím od Isabelly a vykoupím si ještě posledních pár chvilek několika přerývanými nádechy.

„Edwarde, jsi v pořádku?“ zeptá se mě ustaraně.

Jsem v pořádku? Otec mojí přítelkyně mě přistihl, jak se s ní muchluju jako nějaký puberťák, jasně, že jsem v pořádku!

„Jo, je mi fajn,“ odpovím a zatraceně doufám, že metoda autosugesce v tomhle případě zabere. A rychle.

„Tak pojď, ať už je ten představovací rituál za námi,“ rozhodne, když uchopí mou ruku do svý.

„Edwarde, tohle jsou mí rodiče, Reneé a Charlie Swanovi,“ vychrlí ze sebe na jeden nádech. Zdá se, že nervozita zapracovala i na ni. Až na to že Isabella se o své čéšky strachovat nemusí. Au.

„Mami, tati, tohle je můj přítel Edward,“ zakončí s lehkým náznakem dívčího červenání.

„To by teda měl, líbat tě takhle na veřejnosti…“ neodpustí se Charlie.

„Tati, přestaň,“ zapřísahá ho Isabella s o dost výraznějším ruměncem ve tvářích.

Tak a je to tady. Pověstné potřesení rukou. Zlatá střední cesta, Cullene. Ani leklá ryba, ani macho zápas o dominanci.

Isabellin otec přijme moji napřaženou ruku a solidně ji stiskne, což milerád oplatím.

„Rád tě poznávám, Edwarde. Hodně jsem toho o tobě slyšel. Doufám, že to není všechno pravda,“ nechá se slyšet a mně je hned jasné, že mluví o bulváru. Člověk může být jen tak úspěšný, než na něj média začnou vyhrabávat špínu. Pro generální ředitele jedné z korporací s největším profitem ve státech to platí dvojnásob…

„Ne, pane, to není. Taky Vás rád poznávám,“ řeknu a přesunu se k Isabellině matce.

„Vás také rád poznávám, paní Swanová.“

Pokusím se jí nalomit jedním ze svých úsměvů.

„Oh, říkej mi Reneé. Paní Swanová je má tchýně.“

A je to doma.

„Proboha, Bello, ta fotka na tvojí ploše ho ani zdaleka nevystihuje,“ zašeptá příliš hlasitě, a nepohodlnost celé situace tak snad ještě stoupne. Jako by nestačilo, že se na mě Charlie kouká, jako by se chystal k separaci mý hlavy od mýho krku.

„Mami!“ Isabella zavřískne jako teenager propadající se studem.

„Takže Edwarde…“

Oh, prosím, ne…

„… Nemáš úctu ke všem svým ženám, jako jsi právě zneuctil mou dceru?“

„Tati, přestaň!“

„Pane, já bych Isabellu nikdy nezneuctil, věřte mi…“ snažím se ho přesvědčit o svý pravdě.

„Isabellu?!“ zeptá se udiveně.

Anebo jen odvést jeho pozornost někam jinam… Prašť jako uhoď.

„Ano, tati, Isabellu. Líbí se mi, když mi tak on říká. A nezneuctil mě, vlastně neudělal nic, co jsem nechtěla, aby udělal.“

Že bych se dostal zpod radaru?

„Už si někdy byl na lovu, Edwarde?“

Evidentně ne…

„Ne, pane.“

„Chtěl bys?“

Tak to není zrovna miliónová otázka…

„Charlie, přestaň a hned!“

Zastání v podobě Reneé? Díky bohu.

„A kdo je on? Tvůj řidič, nebo co?“ pokyne směrem k Emmettovi, který se doteď opíral o auto a plnými doušky si vychutnával můj výslech.

„Ne, pane, on je vlastně můj bodyguard a…“

„Bodyguard? Myslíš si snad, že v mým domě potřebuješ ochranu?“ vystřelil hned nazpět.

„… Ano… ne… myslím ne, pane… já…“

Ani nevím, proč jsem nejdřív řekl, že je můj bodyguard, a nevěnoval se nejdřív tý části s nejlepším přítelem. Možná proto, že jsem cítil, že potřebuju, aby se můj bodyguard věnoval svý podělaný práci, namísto aby se opíral o blbý auto z půjčovny v salvách smíchu!

Tak jo, hluboký nádech. Dej se dohromady, Cullene!

„Emmett je mým velmi dobrým přítelem a, když je to zapotřebí, ujme se postu mého bodyguarda. Ale teď je tu vlastně kvůli Rosalie…“ uvedl jsem vše na pravou míru, snad.

„Je to tak? Ty randíš s mojí Rosie?“ přesměroval svou pozornost k Emmettovi.

„An-no, p-pane…“ vykoktal zaraženě.

„Umpf, naše holky si vážně umí vybrat, co říkáš, Reneé…“

„Jen ho ignorujte. Rosaliin otec sloužil v Charlieho okresku a zemřel ve službě. Charlie cítí povinnost na Rosalie dohlížet. A vůbec, vždycky měl lehce ochranářské sklony…“

Lehce?! Ne, že bych nebyl vděčný za pokus o ujištění.

„Neboj se, Edwarde,“ zašimral mě u ucha Jacobův šepot ve stejnou chvíli, kdy mi na rameno dopadla jeho ruka.

„Bude hůř,“ dokončil ještě.

Tak tohle mi taky nepomohlo…

 

 

„Bála jsem se, že bys nepřijel, kdybys věděl, co je pro dnešek v plánu,“  svěřila se mi Isabella, po cestě k jezeru.

„Přijel jsem, přesto že mě Jasper varoval, že po mně tvůj otec může bez varování začít střílet. To musí něco znamenat, nemyslíš?“ ujistil jsem ji rychle.

„Takže, kdo všechno se k nám přidá?“ zjišťuju narychlo.

„No, vlastně skoro všichni, až na Jacobovu přítelkyni Leah,“ zní její odpověď.

„Hej, Leah není moje přítelkyně!“ protestuje Jacob hned, jak nás doběhne.

„Tak co jiného je, když vím, že s ní spíš, hm?“ ozve se odněkud zepředu Reneé.

„Však víš, že jsem si dělal legraci,“ snaží se hned ospravedlnit.

„Bello, tvůj táta si vážně myslí, že se na tu loď všichni vejdeme?“ zapochybuje Emmett, když nedůvěřivým pohledem počastuje tu samou kocábku, na kterou už nějakou chvíli taky civím.

Rosalie se jen uchechtá, když mu Isabella osvětluje situaci: „Asi bychom vám měli říct, že my na tu loď nikdy vlastně ani nevkročíme…“

Že ne?

„Tak proč ji tvůj táta odvazuje?“ opět vysloví mý vlastní pochyby nahlas.

„No, my dámy zůstaneme na mole, zatímco vy vyrazíte na jezero…“ povysvětlí zdráhavě.

„My musíme být na jedné lodi s tvým tátou?!“ zhrozí se. A nejen on.

„Emmette, Charlie je úplně neškodný,“ zpracovává ho Rosalie.

To řekni mým čéškám!

 

„Už zase, Cullene?!“ zaburácí mi těsně za krkem, a přeruší tak mý a Isabellino loučení, který se tak nějak vymklo z rukou. Jo, zase.

„Tati, kroť se, mám ho vážně ráda."

„To je o důvod víc, proč bych ho mě pořádně proklepnout, Bella-rino,“ odpoví na Isabellinu prosbu nekompromisně.

Ještě jednou – lehce ochranářské sklony?

„Tati, prosím, neříkej mi tak!“

A ruměnec je zpět.

„Proč? Alici taky pořád říkám Alli-baba, jí se to líbí, že jo Alli?“

„Jasně tati!“ ozve se Alice hlasem, který má k nadšení opravdu daleko.

„No tak, Cullene, jde se rybařit!“ rozhodne po chvíli. Pak pohledem vyhledá Emmetta.

„Ty netrpíš mořskou nemocí, že ne?“

„Ne, na Edwardově jachtě je to v pohodě, ale tohle je vážně malý a je na tom pět pořádných chlapů,“ ujišťuje ho Emmett, i když na to zrovna nevypadá.

 

 

S prutem v jedné ruce a pivem v té druhé se myšlenkama zatoulám zpět ke břehu. Teda dokud Charlie nezačne rozdávat rozumy.

„Rybaření spraví všechno. Žádný ženský okolo, co by ti štěbetaly do ucha, jenom ty, voda, studený pivo a tvý myšlenky…“ nechá se slyšet.

„Plus je to nejsnazší cesta, jak chlapa poznat, nemá kam utýct…“ dodá ještě a věnuje mi významný pohled

Samozřejmě, jak jinak…

„Jaspere, staráš se o moji holčičku dobře?“ předá štafetu dál.

„To víš, že jo, Charlie. Nechce se mi na další lov,“ Jasper nato.

„Už jsem nebyl na lovu nějakou tu chvíli,“ zamyslí se Charlie.

To nevěstí nic dobrého…

„Mám tě vzít na lov, Jacobe? Slyšel jsem, že to s Leah začíná být vážný…“

„Ne, Charlie, lov není nic pro mě,“ vykrucuje se hned s úsměvem.

„A co vy, Emmette, Edwarde, nechcete zajít na lov?“

A je to tady!

„Ne, pane,“ slušně oba odmítneme jak jeden muž.

 

 

„Jak znám Reneé, holky už jsou touhle dobou na mol,“ poznamená po chvíli.

„Navíc je to její vina, že Leah nakonec přijela, já ji nepozval,“ přisadil si Jacob jako na zavolanou.

„Neměj jí to za zlé, holt už to má v povaze. Bojí se, že když s nikým nerandíš, tak umřeš sám. Řekl jsem jí, ať to nechá plavat, ale víš, jaká je,“ napolo ji obhajoval Charlie.

 

 

Už jsem si začínal myslet, že tenhle rybářský výlet není zas tak špatný, když příjemná konverzace nabrala poněkud jiný obrátky…

„Takže, Cullene, viděl jsem ty fotkyz akcí, na kterých tě Bella-rina doprovázela. Líbí se ti, když ti má dcera visí na rameni jako nějaká trofej?“ zaměřil se opět na mě. Jak jinak.

„Ano, pane.“

Ouč, to nebude správná odpověď.

„Ne, pane.“

Dle Emmettova smíchu hádám, že si to vážně užívá. Až příliš. Jestli tohle přežiju, tak má padáka.

„Tak jak je to, Cullene, hm?“ tlačí zas na pilu.

„Nevím, co na to říct, pane. Isabella je bezpochyby první cenou a každý by byl šťastný mít ji po svém boku. Já můžu jen děkovat bohu, že si vybrala právě mě,“ naservíroval jsem mu po lopatě.

Charlie na chvíli opravdu vypadal spokojeně s mou odpovědí...

 

 

„Pícháš mi dceru, Cullene?!“ ozvalo se mým směrem znenadání a všichni, kdo se právě občerstvovali, vyprskli obsah svých úst.

Anebo ne.

Kurva drát.

Tohle se vážně děje?!

„Na něco jsem se tě ptal, Cullene!“ vytrval.

Vážně sis myslel, že na to zapomene?

Sklapni, snažím se přemýšlet!

„Ne, pane, a ani neplánuju p-„

„Copak, není pro tebe dost atraktivní?! Z mýho pohledu jsi ji ošmatával jako nějakou striptérku od tyče!“ zaburácel.

Nemělo cenu dlouze promýšlet odpověď a navíc, co mi Isabella řekla, Charlie byl jako chodící detektor lži. Snad mu pravda bude stačit…

„Tak jsem to nemyslel, pane. Chci říct, že bych Isabellu takhle nikdy nezneuctil. Mám v plánu s ní zacházet s respektem, jaký si zaslouží…“

Neumím uvěřit, že s ním vedu tuhle konverzaci.

Čas pro nervózní prohrábnutí vlasy.

Jak tak o tom přemýšlím, radši bych vzal ten průstřel čéšky, prosím…

 

 

„Miluješ mou dceru, Edwarde?“ zněla další otázka. Ale skutečnost, že jsem z Cullena povýšil na Edwarda, mi dávala naději, že výslechu bude brzy konec.

„Já… nevím, pane. Co vím, je, že mi na ní záleží víc, než mi kdy záleželo na komkoli jiném…“

Sám jsem byl až překvapený pravdivostí vlastních slov.

„Jacobe, měl si pravdu, tentokrát si vybrala dobře.“

„Já ti to říkal,“ odvětil Jacob se smíchem.

„Ale ty sis s ním stejně musel pohrát!“

„Edwarde, jestli jí ublížíš, vezmu tě na lov a už se nikdy nevrátíš,“ řekl ještě mým směrem, pohledem o mě ale ani nezavadil.

„Rozumím, pane,“ odvětil jsem ještě vážně a pak už nechal úlevu zaplavit mý tělo.

„Říkej mi Charlie.“

Na to bych si mohl zvyknout...

 

 

„Emmette, jsi na řadě,“ informoval ho.

Ten, jakmile mu došlo, co ho čeká, zrudnul, zezelenal a následně zfialověl. Asi z představy své odpovědi na předposlední otázku.

„Neztrať nit, šéfe,“ povídá ještě a hned nato už skáče šipku do vody a míří si to k břehu.

Charlie ještě z divoce se houpající lodi zavolá: „Ale no tak, chtěl jsem na tebe jít zlehka!“

Ale pak už všichni propadneme hysterickému smíchu…

 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikaok

18)  nikaok (10.12.2011 23:54)

Hahahaaaaa supeer vážne

Twilly

17)  Twilly (16.11.2011 21:07)

tssss já? NIKDY!

spinny

16)  spinny (16.11.2011 20:44)

Kde? No znáš to, tuhle a pak taky támhle...
A když byl čas, tak jsem zabloudila k tady tomu nečeskýmu Edwardovi

http://3.bp.blogspot.com/_K6o718CwWQM/TAOfLUHIa8I/AAAAAAAAABg/l9-TcVtyAk4/s1600/H%26D1.jpg

a byla celá vláčná z toho, že se v týhle povídce choval upírsky! Ale pak v průběhu povídky zmagořil... a dál jsem nedošla...

Za jedničku dík, ale to s tím filmem vážně nebyl dobrej nápad. Myslela jsem si, že ses už poučila...

Twilly

15)  Twilly (14.11.2011 17:09)

miláčku, kde ses, sakra, válela :p ... víš, žes mi už chyběla? Ty tvoje "prořízlý prstíky"? Snaha udělat si z tvé povídky online film mě málem srazila z toho člunu... víš, že u mě to máš za jedna

14)  Tery (13.11.2011 23:35)

spinny

13)  spinny (13.11.2011 20:07)

Děkuji, děvčata.
Možná vás někdy v budoucnu seznámím ještě s nějakým rodičem...

miamam

12)  miamam (13.11.2011 19:33)

Tak tenhle Charlie ja naprosto děsivej!!!! A Edward, pravda, velmi skutečný. Trochu mi to připomínalo Fotr je lotr, ale ono to tak občas vážně chodí, že jo... Nebo aspoň podobně. Super povídka

Tralala

11)  Tralala (13.11.2011 01:16)

Bylo to velice vtipny i kdyz mi tam par drobnosti vadilo, bylo to dobry.

Svuj ucel pobavit to splnilo na jednicku.

S pozdravem tva Tralala.:)

PS: tohle doporucuju.

ambra

10)  ambra (13.11.2011 00:41)

OMG, Eda a jeho čéšky .
Skvělé! Vážně neotřelé podání

9)  jenka (12.11.2011 20:51)


Naprosto geniální, skvělý humor! Tohle se vážně povedlo. Málem jsem poprskala klávesnici...

sfinga

8)  sfinga (12.11.2011 19:29)

Víš, co by mě zajímalo? jestli Charlieho před lety jeho budoucí tchán, taky takhle lustroval
Nejlíp se zachoval Emmett, podle vzoru, kdo uteče, ten vyhraje

nikolka

7)  nikolka (12.11.2011 15:24)

Charlie si bráni svoje dcérušky... musí preveriť, svojich budúcich zaťov...

dorianna

6)  dorianna (12.11.2011 12:50)

milica

5)  milica (12.11.2011 12:44)

Super, hlavně ten konec

Marvi

4)  Marvi (12.11.2011 09:44)

Nemělo to chybu, pobavilo mě to!

3)  Alínek (12.11.2011 08:48)

Výborný pobavení, takhle po ránu

SarkaS

2)  SarkaS (12.11.2011 01:28)

Tak tomu se říká drsné seznamování

Nosska

1)  Nosska (12.11.2011 01:04)


Po tomhle se bude usínat jedna radost. A musim přiznat, že jsem moooc ráda, že nemám takovýho otce

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek