Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Balení u Cullenových vždycky vyvolalo nehorázný chaos, ale taky konečně chvilku smíchu.

Edward:

„Ne, Alice, nakupovat nejedu!“ brzdil jsem ji hned, jak ji to napadlo.

„Potřebuješ nové oblečení.“

„Věř mi, že to moje ´staré´ mi bohatě stačí,“ cedil jsem skrz zuby. Emmett s Jasper se snažili potichu protáhnout ven, ale Alice je Alice.

„Stůjte!“ zakřičela na ně a provrtávala je naštvaným pohledem. „Vy na tom nejste o moc líp. Pojedete taky.“

„Zapomeň, Alice, Rose mě nedá,“ ušklíbl se Emmett a podíval se ke schodům, odkud scházela jeho dlouhonohá blondýnka.

„Jsi si jistý, miláčku?“

„Přece na mě nebudeš zlá,“ zamračil se.

„A ty na mě někdy hodný jsi?“ popichovala ho, ale myšlenkami jí kolovalo, že ho bude před Alice bránit klidně vlastním tělem.

„Já? Vždyť já jsem takové sluníčko, jsem úplný andílek,“ řekl, ale hned potom si zakryl pusu a všichni mi věnovali bolestný pohled. Ten následoval pokaždé, když zavedli řeč na něco, co nám připomnělo Bellu.

„Tak jo, to by stačilo, co jsi to říkala o těch nákupech?“ zeptal jsem se Alice a snažil se vypadat normálně. Ve skutečnosti mě to všechno akorát sužovalo. Bolelo mě myslet na svého anděla, ale popravdě jsem nedělal nikdy nic jiného. Věděl to akorát Jasper, který stále cítil mojí bolest. Často jsem kvůli tomu mizel z domu, nechtěl jsem mu to dělat ještě těžší, ale on byl silnější, než jsem si myslel. Nakonec mě přemluvil, abych kvůli němu neutíkal z domu a snažil se znovu žít. Jenže jemu se to řekne, on svou lásku neztratil.

„… a tak jsem ji pozvala na rande. Víš, byla pěkná a mě už to s Jasperem nudí. Budeme se rozvádět,“ slyšel jsem Alicin hlas.

„Cože?“ zeptal jsem se značně nechápajíc.

„Konečně vnímáš,“ povzdechla si. „A já myslela, že se z toho transu už nikdy neprobudíš.“

„Promiň. Co jsi říkala?“

„Že ji pozvala na rande jedna holka a Alice a Jasper se budou rozvádět,“ řekl zaskočený Emmett.

„Tohle jsem si nemohla vzít,“ zaskučela Rose a zakroutila hlavou.

„To byl test, jestli mě Edward vnímá, ty idiote,“ sykla Alice a Emmett se nevinně usmál hned, když mu to došlo.

„Aha.“

„Tak pojedete se mnou? V Itálii se tohle prostě nenosí,“ fňukla.

„V Itálii?“ podivili se všichni.

„Hups,“ použila Emmettovu oblíbenou hlášku.

„Tak to vybal, Alice.“

„Říkala jsem si, že bychom si mohli zajet na dovolenou. A v Itálii bude teď dlouho zamračeno. Bylo by to báječné,“ zašvitořila a všichni jí to sežrali.

„To by bylo fajn,“ usmála se Rose a přivinula se k Emmettovi.

„To by bylo, kdyby nám Alice říkala pravdu,“ řekl jsem a provrtával Alice pohledem.

„Blbec,“ sykla a v očích měla blesky.

„Alice?“ promluvil zvědavě Carlisle a posadil se do křesla. Povzdychla si.

„Zabiju tě,“ sykla mým směrem.

„Taky tě miluju, sestřičko,“ rozesmál jsem se.

„No dobře, měla jsem vidění. Budeš mít telefonát… z Itálie. Volturiovi chtějí, ať je navštívíme.“

„Já nikam nejedu,“ přerušil jsem ji.

„Když nemusí Edward, tak já taky ne,“ připojila se Rose.

„Bez Rose nejedu.“ – Emmett.

„A já nejedu bez Emmetta. S kým bych se vsázel?!“ Takže takhle skončilo naše pozvání k Volturiovým. Do Itálie se nikdy nikomu nechce.

„Bráško, mám tě ráda, ale jestli mě ještě jednou přerušíš, tak ti ukroutím hlavu,“ zavrčela na mě.

„Stejně nejedu.“

„Grrrr… To, co mě na tomhle zaráží, je, že to pozvání nevymyslel Aro ani jeho bratři,“ pokračovala. Ano, tohle zarazilo nás všechny.

„Tak kdo potom?“ zeptala se Esme. Nechápal jsem, kde směřovaly Aliciny myšlenky. Měla je dokonale pomíchané, ale vypadalo to, že to nedělá schválně.

„Demetri. To on to Arovi navrhl.“

„Proč?“ podivil se Jasper.

„Jo, to je dobrá otázka. Když jsem po tom chtěla pátrat, vidění mi selhalo. Nechápu to, ale jeho touha po tom, abychom přijeli, byla obrovská. Výrazně jsem ji cítila. Je tam něco… něco důležitého. Něco, proč bychom tam měli jet. Jenom nevím co.“

„Možná to je součást plánu, Alice. Prostě nás tam chce Aro dostat a použil k tomu Demetriho. Ví, že když selže tvé vidění, budeme chtít zjistit, co za tím stojí.“

„To si nemyslím, Edwarde. Aro je sice chytrý, ale nevypadalo to, že by to byl jeho plán.“

„Moje odpověď je stále stejná,“ nenechal jsem se přemluvit. Stejně tak Rose a Emmett. Jasper chvíli váhal, ale pod Aliciným nátlakem nakonec souhlasil s návštěvou.

„Podpantoflák,“ zasmál jsem se tiše. Alice zavrčela, Emmett s Rose se rozesmáli a Jasper se nadechoval, že něco řekne. Hned si to ale rozmyslel a pusu zavřel. Jeho myšlenky mu však unikly dřív, než je stihl zachytit.

„Až budeš ženatý, tak teprve něco řík-. Promiň,“ omluvil se hned. Jen jsem lehce přikývl a snažil se na to nemyslet.

„Vyvlíkli jsme se z toho už minule, nemůžeme to udělat znovu,“ řekl Carlisle.

„Však vy čtyři jet můžete. Edwarda pošleme na hodně dlouhý lov a my si to tady s Rose pěkně užijeme,“ zasmál se Emmett a plácl Rose po zadku. Ta se jenom uchechtla.

„Nepřipadá v úvahu,“ řekla Esme rozhodně. „V žádném případě tady vás dva nenechám samotné. Nebydlíme tady tak dlouho, abychom se museli stěhovat a tenhle dům je moc pěkný na to, aby jste ho zničili. Takže buď pojedeme všichni, nebo nikdo,“ řekla autoritativním hlasem, ale všem okolo cukaly koutky.

„Tak vidím, že se zase nikde nepojede,“ řekl jsem spokojeně. Carlisle chtěl něco namítnout, ale zazvonil mu mobil.

„Aro,“ promluvil místo pozdravu.

„Ahoj, Carlisle, příteli. Rád tě slyším. Jak se máte?“ ozval se Arův veselý hlas.

„Dobře, a co vy?“

„Skvěle. Díky za optání. Kvůli toho ale nevolám. Co kdyby jsi nás ty a tvoje rodina poctili návštěvou?“ Carlisle se rozhlédl okolo sebe a usmál se.

„Děkujeme za pozvání, rádi přijedeme. Všichni,“ řekl a Alice se uchichtla. Sakra, Carlisle ví, jak věci vyřešit.

„No skvěle. Budeme se těšit. Na viděnou,“ ozval se Arův potěšený hlas a potom zaklapl telefon.

„Tak to vypadá, že se jede do Itálie,“ podíval se po nás.

„Bezva,“ zabručel jsem a šel se balit. Toho ovšem využila Alice.

„Takže jedeme na ty nákupy?“ zeptala se radostně.

„Ne!“ ozvalo se ze všech stran domu.

„Bože, vy jste tak nepraktičtí,“ stěžovala si, ale taky zapadla do svého pokoje a začala si balit.

„Opovaž se vzít si to triko, Esmé!“ ozval se její písklavý hlas.

„Já jsem tvoje matka, ne ty moje, Alice!“ křikla Esmé zpátky.

„Proč mě tady nikdo neposlouchá?“ fňukla.

„Jsi na to moc malá, skrčku,“ ozval se Emmettův hlas a potom tříštivý zvuk.

„Alice Cullenová, jestli jsi rozbila něco cenného, tak si mě nepřej.“

„Jenom budu potřebovat nové zrcadlo,“ uchechtla se Alice. Takhle u nás vypadá skoro každé balení. Alespoň tehdy jsou všichni šťastní.

„Emmette, kroť svojí vášeň,“ zaúpěl Jasper.

„A svoje myšlenky taky,“ křikl jsem, když se mi v hlavě objevil obrázek Rose jen ve spodním prádle.

„Vy jste tak otravní,“ křikl zpátky. Potom už bylo ticho. Za pár minut jsme byli sbalení a kufry házeli do aut. Takže vzhůru na cesty, Itálie volá.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

nikolka

2)  nikolka (23.11.2011 18:49)

výlet,,, idú na výlet... tak rada som späť pri ich rodinke... všetkých milujem...

Liri2

1)  Liri2 (05.08.2010 12:59)

Twl jsem zvědavá jak to dopadnééé

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek