Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Alice%20and%20Jazz.jpg

II. kapitola

 

 

 

Prádlo, pár triček, tepláky, džíny. Z AFK jsem věděla, že je dobré zbytečně na sebe neupozorňovat. Ničím. Takže žádné vychytané modýlky a drahé doplňky. Nedělala jsem si iluze, že v Silver Oak to bude jiné. Naklonila jsem se k laptopu a překlikla na další stránku Pravidel pro přijetí.

K nástupu si klient nebere žádné knihy, žádná cd ani jiné nosiče. Žádné léky a žádnou kosmetiku. Tyto věci mohou později poslat rodiče v závislosti na tom, jak úspěšně se klient zapojuje do programu.

Hezké. Tady tomu neříkají léčba. Je to program.

Zapípal mi mobil. Josh. Ahoj lásko, platí dnes večer? Nechceš mi zatím poslat nějakou hezkou fotku? Okamžitě mi naskočil jeho obraz s Taylor v těch pitomých nových botách. Takže možná ještě tenhle týden. Protože v Silver Oak to nebude na pár dnů. Minimálně měsíc, ale spíš dýl. Josh na mě rozhodně nepočká. Ne když je tu jeho vždy a na vše připravená ex. Natáhla jsem před sebe ruku, vztyčila prostředník a rychle vyrobila jednu fakt zajímavou fotku. Poslala jsem mu ji bez dalšího komentáře. Fajn, teď se nemusí cítit špatně, i když mi zahne ještě dneska. Pak jsem mobil vypnula a hodila do zásuvky.

Máma si celou cestu nervózně kousala ret. Skoro se mi ji chtělo uklidňovat. Neboj, mami, to bude v pohodě. Tyhle její občasné záchvaty výčitek svědomí ale probíhaly pokaždé stejně. Moje nahlas vyslovená slova o tom, že jí nic nezazlívám, znamenala přiznání toho, že v mé výchově možná fakt něco zanedbala. Takže místo aby si to užila, začala pokaždé vyvádět. A na to jsem teď neměla náladu. Otočila jsem se k oknu a soustředila na obrazy za sklem. Na ty ve své hlavě jsem se soustřeďovat nemusela. O pozornost se hlásily příliš důrazně.

 


xxx

 


Přijímala ji Joana. Usměvavá, ale studená až běda. Než se Alice vrátila se vzorkem moči, stihla s její matkou zavzdychat nad starostmi s dnešními dětmi. Přičemž z Aliciny matky jsem cítil vodku, cigarety a koks. Z Joany jen levné víno. Zvažoval jsem, že na ni zatlačím, aby ji nedávala na detox – věděl jsem, že Alice není ten případ, ale nakonec jsem to nechal být. Budu mít víc času zjistit, jestli bude v mé skupině a připravit opatření, pokud by tomu tak nebylo.

S povzdechem odevzdala tašku, kterou Joana okamžitě zamkla do jedné ze skříněk, a převzala si zatavený sáček s jednorázovými pyžamy. Apaticky se rozloučila s matkou a se skloněnou hlavou se vydala po schodech za Joanou. Celé to probíhalo v hlavní hale – to veřejné ponížení bylo součástí místního programu. Slíbil jsem si, že vydržím dva týdny, než přinutím ředitele změnit to. Mrzelo mě, že jsem to nestihl před Aliciným příchodem, ale takhle jsem ji aspoň mohl vidět. V polovině cesty na chvilku zaváhala, chytila se zábradlí a otočila se dolů. Jako by doufala, že tam ještě bude stát její matka a vyprovázet ji pohledem. Ale ta už dávno zmizela. Alice zachytila můj pohled. Usmál jsem se na ni, ale nereagovala. Místo toho jako by se najednou dívala skrze mě. Pak zatřásla hlavou a rychle doběhla Joanu.

 


xxx

 


Jak se blížil konec týdne, Mariina nálada se zhoršovala. Ani za ty roky jsem se nenaučil rozeznávat, kdy jí oči černají vzrušením a kdy hladem. Hladil jsem ji, ale obvyklá prudká reakce se nedostavila. Ležela na zádech, a upřeně zírala nad sebe, oči jako dva černé terče.

„Maria,“ zašeptal jsem a přesunul se z jejího krku níž. Nemohl jsem se jí nabažit. Chutnala nepopsatelně. A to jsem byl teprve u její pokožky. Konečně tiše zasténala. Natáhla ruku a jediným pohybem, který jsem téměř nezaznamenal, mě zbavila trička. Potichu jsem se zasmál, ale samozřejmě to slyšela. Prudce se posadila a zvedla mě s sebou. Popadla mě za bradu a natočila mi hlavu tak, abych se jí musel dívat do očí.

„Směješ se mi? Myslíš, že stačí pár tvých polibků a doteků a máš mě u nohou?“ Zakroutil jsem hlavou, abych si uvolnil bradu. Držela mě tak pevně, že bych jinak nedokázal říct ani slovo. Pohladil jsem ji po tváři a pomalu přejel placem její spodní ret. Netušil jsem, jestli to tak mají všichni upíři a jestli to tak Maria prožívala jen se mnou, nebo by na ni mohl sahat kdokoliv, ale i teď, naštvaná a hladová, se musela maximálně ovládat, aby znovu nezasténala.

„Nechci, abys mi ležela u nohou. Chci, abys ležela pode mnou.“ Znovu jsem se usmál, ale nesnažil jsem se to skrývat.

Ve zlomku vteřiny jsem se ocitl na zádech a ona se skláněla nade mnou. „Hm, tohle taky není špatná varianta,“ zašeptal jsem, když se mi podařilo popadnout dech.

„Hraješ si s ohněm, Jaspere. Aby ses nespálil, chlapečku,“ zavrčela a zbavila mě zbytku oblečení. Pak mi konečně nabídla ústa. Vrcholný projev důvěry a lásky. Líbání se vyhýbala. Říkala, že se musí příliš kontrolovat, abych se nezranil o její zuby. Za to riziko to ale rozhodně stálo. Pokud její kůže chutnala nepopsatelně, její ústa byla za hranicí toho, co jsem si kdy uměl představit. A polibek byl teprve začátek…

Bylo nemožné nepropadnout Marii, bylo nemožné netoužit po ní. Míval jsem výčitky kvůli těm ženám, jistě. Často jsem nemohl usnout, vídal jsem jejich tváře a oči plné důvěry. Jenže Maria se potřebovala krmit. A bylo tak snadné lhát sám sobě, že beze mě by za pár týdnů vyvraždila celé město. Obzvlášť v její dokonalé ledové náruči to bylo mimořádně snadné.

 


xxx

 


Po čtyřech dnech na detoxu – v mrňavém pokoji, který byl zařízený tak, aby se dal snadno uklidit a zvratky nezničily nic cenného – jsem se těšila na cokoliv. Na jídlo, u kterého na mě budou všichni zírat, na první sezení, kde ze sebe budu muset vypáčit nějakou úvodní frázi, na další sezení, kde budu nucená lhát o tom, proč jsem brala a že s tím přestanu.

„Čau, jsem Mike, za kolik to máš?“ Vysoký modrooký blonďák se zahojenou feťáckou vyrážkou na mě zkoušel svůj zřejmě osvědčený úsměv z doby před fetem. Vypadal jako Joshův brácha. Taylor by neváhala.

Jedno mrknutí a viděla jsem to.

Mike dřepí za dveřmi pokoje, který jsem dostala dnes ráno, a podstrkuje pod nimi složený kousek papíru.

Druhé mrknutí. Mike v nějaké posteli – zavřené oči, ruce pod dekou. Pleť už má úplně čistou. Vzdychá a sténá moje jméno.

„Hej! Jsi v pořádku?“

„Víš co, Miku? Jsem Alice a ty to ani nezkoušej.“ Když chci, umím být vážně protivná. Zatvářil se překvapeně, ale vzápětí se pokusil zachránit zbytky své hrdosti.

„Špatný příjem, Alice. Takhle my tu získáváme body. Díky tomu, že jsem tě přivítal, jsem zase o trochu blíž ke svýmu mobilu. Nejsi moje liga, zlato, takže se můžeš uklidnit.“ Odcházel jako vítěz. Nebo si to aspoň myslel. Ale jeho ramena zezadu opravdu vypadala na to, že kdysi mohl být školní hvězdou. Kapitánem fotbalového týmu. Kdysi. Dřív než to dopracoval na tři dávky heráku denně.

 


xxx

 


Dostal jsem ji do skupiny, aniž bych musel zasahovat. Drobné vítězství v mé hře s osudem. Pokud jsem chtěl na nějakém místě zůstat déle, hodilo se šetřit s vlastním vlivem. Nepříjemný vedlejší účinek – bolest hlavy u těch, které jsem ovlivnil – mohl při vyšší koncentraci vyvolat nežádoucí pozornost. Ne, samozřejmě mě nikdy nikdo nepodezříval. Ale už jsem zažil měření budov na azbest a jiné nebezpečné látky. Teď jsem potřeboval klid. Klid a čas. Pro sebe a pro Alici. Hlavně pro Alici.

Pro nás.

Přišla mezi posledními. Zbylo na ni místo na opačné straně kruhu. Seděla přímo naproti mně.

„Dobré ráno, přátelé. Vítám vás na našem dalším setkání.“ Ozvalo se sborové zahučení. Něco mezi ahoj a ach jo.

„Prožíváme pestřejší týden. Po Yvonne a Dickovi tu máme dalšího statečného. Alice? Můžeš se nám prosím představit?“ Do té doby těkala očima nad hlavami ostatních. Vysilující způsob, jak nesklopit oči a nezkusit se tak aspoň trochu schovat.

„Ahoj, jsem Alice. Nepravidelná konzumace koksu. Žádné jehly, ale i tak je to průšvih. Do měsíce bych chtěla být čistá, tak doufám, že to klapne.“ Vycenila zuby v nacvičené napodobenině úsměvu. Sevřelo se mi srdce. Zase ta zoufalá potřeba chránit ji. Obejmout ji a houpat, dokud nezmizí všechno to, co ji trápí. Zvědavě se na mě podívala. Ticho trvalo příliš dlouho. Trhla rameny na znamení, že už vážně neví, co by ještě měla říkat.

„Díky, Alice,“ usmál jsem se tím profesionálně odhodlaným úsměvem. „Je skvělé, že dokážeš tak racionálně pojmenovat svůj problém. Jestli je to opravdu objektivní odhad, se pokusíme zjistit během příštích dnů.“ Zamračila se a zadívala se na mě pozorněji. Pak se jí ale čelo vyhladilo a na chvíli měla zase ten ztracený výraz, jako když jsem ji viděl na schodišti.

O vteřinu později se jí ve tváři mihlo zděšení. Ne, to není přesné. Zahlédl jsem opravdovou, neředěnou hrůzu.

 


xxx

 


Další hádka s Mariou. Jedna z těch, které nevyřešil ani následující několikahodinový sex. Udýchaný a vyčerpaný jsem se skulil z postele. Svaly se mi třásly slabostí.

Než jsem se vrátil z koupelny, stála oblečená před zrcadlem a rozčesávala si vlasy. Vypadala tak krásně, až jsem zatajil dech. Jen ten pohled stačil k tomu, aby se mi znovu zbláznil tep. Zaregistrovala to a spokojeně se usmála.

„Dneska přiveď prostitutku, ne feťačku. A zeptej se jí, jestli je ochotná jít se ženou. Ona samozřejmě bude, ale jen pro jistotu. Něco ti ukážu.“

Nechtělo se mi nikam daleko. Ujel jsem sotva dvacet mil na sever a zastavil u křiklavě osvětleného motelu. Stačilo chvíli počkat. Vždycky se tu nějaké toulaly. Většinu času trávily uvnitř, v baru nebo na záchodcích, ale v pravidelných intervalech se chodily předvést na parkoviště. Přede mnou už čekali nějací dva zoufalci v ubohých ojetinách. Když se ta holka objevila, šla k prvnímu z nich. Jako když taxikáři čekají na rito. Chtěla dodržet pořadí. Krátce jsem zatroubil. Překvapeně se ohlédla. Když jí došlo, na co se dívá, její úsměv byl na chvilku upřímně nadšený. Přešla kolem těch dvou a naklonila se ke mně.

„Propáníčka! Nejen fajnový autíčko, ale i fajnový páníček!“ zajíkla se. Z hluboké rýhy mezi ňadry se jí jeden po druhém uvolňovaly drobné přívěsky levného náhrdelníku. Chytil jsem jeden z nich a natočil ho ke světlu.

„Čtyřlístek, krásko. Zdá se, že ti vážně přinesl štěstí.“ O dvě vteřiny později seděla vedle mě. Nastartoval jsem a pomalu vycouval z parkoviště. Z auta přede mnou mi zamávala ruka se vztyčeným prostředníkem.

„Jen ještě drobnost, kočičko,“ zabroukal jsem a pohladil ji po stehně. „Bude ti vadit, když se k nám přidá má přítelkyně? Samozřejmě dostaneš zaplaceno za dva zákazníky. Pokud se o nás hezky postaráš.“

Její souhlas nepostrádal nadšení.

Tentokrát jsem ji nevzal do sklepa. Maria řekla, že mi to předvede v pokoji. Nechali jsme ji, ať se svlékne. Ulehčovalo mi to práci. Když jsem je pohřbíval, vždycky bez šatů. Jednoduchý způsob, jak ztížit identifikaci v případě, kdyby je někdo našel.

Pokoušela se o jakýsi svůdný tanec. Viděl jsem, že se Maria znechuceně ušklíbla. Pohrdala lidmi. Občas se mi zdálo, že pohrdá sama sebou za to, že se takovým odpadem musí živit.

„Pojď sem,“ zakývala na dívku. Ta se zazubila a poslušně přihopkala. Maria si ji stáhla na klín a okamžitě zarazila její snahu o aktivitu. Chvilku si zadumaně hrála s tím pitomým náhrdelníkem. Pak ho prostě strhla a odhodila stranou.

„Co to…“ než to ta nebožačka stihla dopovědět, Maria jí pootočila hlavu a zakousla se jí do hrdla. Dívka zaječela tak, že se mi skoro zastavilo srdce. Maria se ale okamžitě odtáhla. Na rtu jí zůstala jen jediná drobná kapka krve. Postavila se a nechala holku tvrdě dopadnout na podlahu. Jekot neustával. Držela se za krk, později si sama trhala prádlo a ještě později si do krve rozdírala kůži, jako by se pokoušela dostat se ke zdroji té bolesti.

Pořád jsem tam seděl, minutu za minutou, hodinu za hodinou a zíral jsem na ni. Po nekonečně dlouhé době – venku už byl dávno den – se ke mně vrátila Maria.

„Tohle je přeměna, Jaspere. Ne, tohle je vlastně teprve začátek. To nejhorší teprve přijde. Takže si rozmysli, vážně dobře rozmysli, jak moc na to spěcháš. Miluji tvé horké tělo, ale není to jen má sobeckost, co mi brání udělat ti tohle.“ Aniž by se ode mě odvrátila, kopla špičkou boty do té ženy. Do toho, co z ní zbývalo. Ještě chvíli se mi dívala do očí, pak se prudce otočila, sklonila se k ní a jediným bleskovým pohybem jí zlomila vaz.

To ticho bylo to nejlepší, co jsem za svůj dosavadní život poznal.

Ale netrvalo dlouho.

„Vstávej miláčku. Tohle už není k jídlu. Musíš mi opatřit něco čerstvého.“

Na další výjezd z města jsem neměl sílu. Dostal jsem lepší nápad. Byla sobota odpoledne. V léčebnách dostávali dlouhodobí klienti vycházky za odměnu. Zvedl jsem podložku u sedadla spolujezdce a zkontroloval obsah tajné schránky. Pět pečlivě srovnaných balíčků s různým obsahem. Můj jídelní lístek počítal s různými chutěmi.

Zapnul jsem navigaci a zadal požadavek. Nejbližší léčebna ležela pět mil, ode mě směrem do centra.

Silver Oak.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Ivana

23)  Ivana (12.06.2013 23:41)

Pochytila ma neuveriteľná chuť chrochtať blahom, ale to by asi bol dosť nezmyselný komentár. Lenže ja tu len sedím, čumím na monitor a naozaj sa priblblo usmievam. On ide tam, kde je Alice. Samozrejme si tak trochu vynechávam ten drobný fakt, že ju ide použiť ako večeru pre svoju priateľku. Ktorú mimochodom vôbec nemám rada. Naopak ten „pán doktor“ sa zdá dosť milý. I keď teda to zdesenie v tvári Alice neveštilo nič dobré. Čo asi videla?
Tak tejto poviedke stačili dve kapitoly, aby ma dostala (stačilo menej, ale to predsa nepriznám nahlas). Skúsim dúfať, že sa možno raz podarí jej pokračovanie. Je to naozaj nádherný príbeh a stál by za to. Ty z neho určite vyčaruješ zázrak. Ako zo všetkého, čoho sa chytí tvoje „pero“. Takže asi je to otrepané, ale milujem, ako píšeš. Každá tvoja veta je jeden dokonalý skvost. Ďakujem.

Jalle

22)  Jalle (15.05.2013 17:11)

21)  MayaMystery (15.01.2013 23:57)

20)  jenka (18.03.2012 19:07)

Moc ti držím palce, aby se ti chuť do psaní zase vrátila. Jenim nebuď smutná z toho, že máš málo čtenářů - možná to někteří dělají jako já, že si nejdřív počkají třeba tři - čtyři kapitoly, než se do povídky pustí, aby pak mohli číst víc najednou :)
Ale taky chápu, že někdy si člověk prostě musí dát voraz, třeba i na delší dobu. Tak ať tě drží elán aspoň v ostatních činostech!

19)  hanka (22.02.2012 18:17)

nezazazuj Ambruško,sluníčko :) nerezignuj
já myslela,že tahle povídka je teprve ve stadiu příprav - aspoň tak to píšeš na shrnutí a ani tam není tvé oblíbené tlačítko račte "tudy"
jsem debil debil debil :(,ale určitě se do ní pustím,protože ty neumíš psát ani nudně ani zbytečně :)
ale zase na druhou stranu chápu,že někdy má člověk pocit,že veškerá vynaložená energie vyšla naprázdno a pak se horko těžko hledá důvod dolovat poslední zásoby
zrovna dnes mi děti ( a nejen ) tak pijí krev,že si říkám,proč já jim věnovala tolik času a života.když jim je jedno,jak ty písemky dopadnou
prosím nezahazuj svůj talent a ještě to s námi zkus :):)

ambra

18)  ambra (22.02.2012 17:58)

jenko, popravdě jsem už nějaká líná a zdegenerovaná, protože za tu dobu, co tu straším, vím, že s každou kapitolou mi těch čtenářů nějak ubývá, takže když se to u druhé kapitoly dostalo na 15, tak se mi moc nechtělo dál (i když jsem se na psaní téhle povídky moc těšila). Ale Popel se blíží ke konci a nic nového v plánu nemám, takže Alici a Violet si určitě dopíšu.;) Děkuju za trpělivost .

17)  jenka (21.02.2012 18:34)

Ambro, ty určitě víš, že je opravdu HODNĚ čtenářek (a možná i čtenářú), kteří by pro tvoje povídky proskakovali oknem. Jsem jedna z nich :) A strašně se bojím, že se třeba někdy rozhodněš nechat nějakou nedopsanou. Prosím, ať se bojím zbytečně! To, co napíšeš, je vždycky klenot - bez výjimek. A tady jsi to utla v tom nejnapínavějším okamžiku co to šlo. Takže mi nezbývá, než se prostě modlit, abys pokračovala tady i v Růžovém popelu co nejdřív... Jinak neručím za naše okna.

16)  mollynkaska (06.01.2012 21:27)

Krása.. Doufám že už brzo bude nová kapitola, těším se!

julie

15)  julie (13.12.2011 23:50)

Ježíš,to se zas tak dobře čte!A oba jsou zatím lidé. Napadla mě šílená věc...nebude chtít Jasper odvést Alici Marii????

14)  Simush (13.12.2011 14:10)

tedááá, toto je važne super :D niečo úžasné :D :D :D

Bye

13)  Bye (12.12.2011 18:14)

Ty kráso! Teď mi to došlo - vlastně, když Alice uvidí Jaspera... No to bude mazec!

Bye

12)  Bye (12.12.2011 17:58)

No panejo! Musím říct, že tenhle tvůj Jasper má do sebe asi o sto procent víc než jakýkoliv, se kterým jsem doposud měla tu čest. A to včetně filmového a knižního!
Adam mě taky dost zaujal. Zatím působí jako starostlivý dobrák, tak až mě zajímalo, co tak vyděsilo Alici...
Perfektně vykresluješ tu Jasperovu fascinaci Marií. Dokonale balancuješ na hranici lásky. Ale ta to není, viď?
Tak jsem zvědavá, jak na nej zapůsobí Alice. A co bude Adam říkat případně na to, když mu ji bude chtít čórnout. A pozná Jasper, co je Adam zač?
Nojo, zase mě máš na háčku... ;-)

Twilly

11)  Twilly (11.12.2011 23:53)

No jo no..

BellaMcCullen

10)  BellaMcCullen (11.12.2011 17:49)

nemám slov jak krásný to je

nikolka

9)  nikolka (11.12.2011 13:48)

začínam byť napnutá ako struna... Alice je v liečebni spolu s Adamom, Jasper opúšťa Mariu (aj keď preto, aby jej doniesol "potravu";) a má namierené za Alice... začínam tušiť niečo zlé a nekalé... hmm :D :D

ambra

8)  ambra (11.12.2011 13:11)

Dívky, díky! Jsem moc ráda, že se vás tu i u tohohle trochu divného příběhu pár sešlo;) Včera jsem se dost hnusně řízla a jelikož normálně píšu všemi deseti, tak nevím, jak to teď pár dnů bude. Tohle ťukám ukázováky a jsem z toho celá mimo:p .

henna

7)  henna (11.12.2011 12:18)

Bosorka

6)  Bosorka (10.12.2011 18:31)

Jasper míří směrem k Alici, ovšem dojde k setkání ?
Ha, že by už viděla Adamovu smrt?
Svělé

Paja

5)  Paja (10.12.2011 17:13)

Hrozně by mě zajímalo jaké vize měla Alice v hale a pak na skupinové terapii pokaždé, když viděla Adama Mikea odpálkovala slušně
A že by nás příště čekalo první setkání, no moc v to nedoufám, bylo by to asi moc brzy
Děkuju

Silvaren

4)  Silvaren (10.12.2011 16:45)

Tak strašně bych chtěla vědět, co se Alici mihlo před očima, když se dívala na Adama. A bude týmování? Adam nebo Jasper? Můžu oba?
Strašně se mi líbí, že to nikdy není černobílé, že v několika větách dokážeš vykreslit charakter postav, které to nikdy nemají jednoduché a že je to vždycky totálně nepředvídatelné. Ale, setkají se, že jo?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Edward & Bella