Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Alice%20and%20Jazz.jpg

Dlouho slibovaná povídka. Alice je trochu zvláštní středoškolačka, která své problémy řeší poněkud neobvyklým způsobem. Když ji matka nachytá při hrátkách s tím drahým bílým práškem, rozhodne se ji znovu poslat do léčebny.

Tam se Alice setká s Adamem. A není to náhoda. Teď už ne.

A pak je tu samozřejmě někdo, o kom se Alici zatím nezdává. Ale možná je nejvyšší čas, aby to přišlo. Ten vztah s Mariou je totiž vážně nezdravý.

Užijte si to!

 

 

 

 

Dělala jsem si čárky. Sedmnáct stejných obrázků za dva dny. U desátého jsem mohla přestat počítat. Při tomhle čísle se obrázek rovnal jistotě.

Táta v objetí s nějakou ženskou. Ne, rozhodně to nebyla máma. A protože to objetí probíhalo v našem domě, v ložnici rodičů, byly jen dvě možnosti. Táta bude mámě nevěrný, nebo máma zmizí.

„Alice! Máš minutu!“ Otec zněl nezvykle nervózně. Už teď měl zpoždění. Do školy mě bral podruhé za jedenáct let. Ten předešlý odvoz souvisel s mým nástupem do první třídy. Jenže včera večer dostal Raul, náš řidič, infarkt, Juana, naše hospodyně, neřídí, a máma vstává až po desáté. Černý Petr zbyl na otce.

„Už jdu!“ Věděla jsem, že to ještě neudělal. A že k tomu třeba bude mít důvod. Možná si dřív než on někoho najde matka. Nebo… nebo se jí něco stane. Takže to technicky vzato ani nebude nevěra. Přesto jsem nepochybovala, že se mu dnes ráno nedokážu podívat do očí.

Tohle na tom bylo nejhorší. Nefungovalo to logicky. Věděla jsem jenom to, že nejlíp vidím události, které se mě nejvíc dotknou. Takže možná se nejdřív vypaří máma, ale já vidím tátovu zradu, protože ta mě vykolejí víc. Nedokážu říct, jaké příklady budou v tom příšerném testu z algebry, ale vím, že i když mi Josh včera vyznal lásku a poprvé jsme se líbali, v dohledné době mi dá kopačky a vrátí se k Taylor. Viděla jsem to, viděla jsem je znovu spolu. A abych se nemohla utěšovat, že to byla nějaká zasutá vzpomínka, měla při tom boty, ve kterých přišla poprvé tento týden. A Taylor nosí stejné boty maximálně měsíc.

„Alice!“ Oči mi naposledy zaletěly k mé zatím poslední tajné skrýši. Osm hodin. Musím to nějak přežít osm hodin. Pak přijdu domů, zamknu se tu, napustím si vanu až po okraj a dopřeju si pár hodin čisté hlavy. Je trochu ironie, že mi hlavu čistí to, co většina lidí považuje za sajrajt.

Přišla jsem na to už v sedmi. To ráno jsem potichu seběhla do obýváku, abych si na nové obří plazmě pustila Lvího krále. Naši předešlou noc pořádali jeden ze svých proslavených večírků. Na stolcích stály desítky skleniček se zbytky pití a tácy s nedojedenými dobrotami. Vedle podnosu s malými zákusky ve tvaru lilií se na stůl rozsypalo trochu cukru. Olízla jsem si prst, projela bílým popraškem a strčila prst zpátky do pusy. Ne, nebyl to cukr. Ale úleva se dostavila vzápětí. V tu dobu jsem vídala obrázky skoro nepřetržitě. A i když jsem o kokainu moc nevěděla, moje šílená hlava si k němu okamžitě vytvořila pevný vztah a od té doby mi dodávala spoustu informací o tom, kdy a kde rodiče nakoupí, a kam ten poklad doma schovají.

Přišli na to až o pět let později. Zblázněné hormony mi dávaly pěkně zabrat, a tak stoupla moje spotřeba. Tehdy mě poprvé poslali na léčení.

Po návratu jsem si našla vlastního dodavatele.



xxx



Hoowardova střední. Nejdražší soukromá škola v Chicagu. Krásné děti, krásné uniformy. Mimořádné procento úspěšných studentů. Mimořádný výskyt sexuálně přenosných chorob. Mimořádná spotřeba koksu.

Timmymu odjakživa patřilo západní křídlo. Pondělí až pátek, vždycky v době oběda.

„Hej, Alice, jsem rád, že nakupuješ víc, ale doufám, že to nedáváš dál. Tohle je můj džob. Ten tvůj je bejt líná sjetá holka nechutně bohatých rodičů,“ uchechtl se.

„Hoď se do klidu. Mám prostě sezónu. Kdo by si nechtěl trochu užít,“ mrkla jsem na něj a párkrát pohnula pánví dopředu a dozadu. Potřebovala jsem, aby mi věřil. V opačném případě bych musela shánět nového dodavatele. Riskovat s neznámým zbožím. Takže bylo jednodušší svést svou zvýšenou spotřebu na divoký sexuální život. Koks to prý posouvá do jiného levelu.

„Teda kotě, a já myslel, že se šetříš pro toho pravýho,“ olízl si horní ret ve výmluvném gestu. „Nezapomeň, že pro tebe mám slabost. Nemusíš prodávat dál. Pokud by ti vaši zkrouhli zdroje, můžeš platit v naturáliích.“ Nepokrytě zůstal zírat na krátkou kostkovanou sukni mé uniformy.

„Uber páru, Timmy, mám Joshe.“ Jeho jméno mi zhořklo na jazyku. Už jen tři hodiny a budu doma. Sama.

„Ty pícháš s Joshem?“ vyletělo mu obočí až k pečlivě nagelovaným vlasům. Ani na chvíli ale nepřerušil počítání hotovosti. Platí se v malých bankovkách, vždycky. „Takže Taylor je volná?“ nepočkal na odpověď a sám sobě dodal informaci, která pro něj byla podstatná.

„Myslím, že ne na dlouho,“ zariskovala jsem a utrousila poznámku, kterou normální lidi říkají běžně. Já se musela hlídat. Bylo by jen otázkou času, než by si ostatní všimli, že se se svým odhadem trefím až podezřele často.

„Taky bych to tak viděl. Má neuvěřitelný kozy,“ zamlaskal. „Ale ty na tom taky nejsi nejhůř, kotě. A za rok za dva to bude ještě lepší. Věř mi, jsem skutečnej znalec.“ Cítila jsem, že rudnu. Tohle bylo prokletí. Skoro tak hrozné jako tamto. Přežít na Hoowardově s  obličejem rudým při každé, většinou úplně směšné, příležitosti.

„Nech si ty kecy. Mně úplně stačí, že jsi znalec přes tohle,“ vytrhla jsem mu připravené zboží.

Jen se spokojeně zašklebil. „Užij si to, kotě. S Joshem nebo bez Joshe.“


 


xxx

 

 


Doma. Konečně. Zrcátko a stará kreditka. Dvě tenké bílé čárky. Rulička z čistého papíru. Ten fór s bankovkou mi byl vždycky protivný.

Baví mě dívat se na to zátiší s úlevou, když se svlíkám, chystám vanu, odstraňuju maskaru.

Jeden hluboký nádech. Zbytek si odnáším sebou do koupelny. Najednou jsem tak lehká, až se mi podlomí kolena. Jako by vzal někdo obří lopatu a vyházel mi z hlavy všechno a všechny, kteří tam nemají co dělat. Minulé, současné a hlavně budoucí odpadky.

„Alice.“ Mámin hlas zní podivně dutě. Ach bože, zapomněla jsem zamknout…

„Doufám, že mi tu zase nebudeš vykládat něco o zlých snech. A o tom, že normální léky na to nezabírají. A že tohle -“ zamíří svůj ukazovák s dokonale upraveným nehtem na zrcátko – „není problém.“

Nechala jsem ji bez odpovědi. Když budu mlčet, skončím na odvykačce. Kdybych jí řekla pravdu – kdybych komukoliv řekla pravdu – skončím v blázinci. Navždycky.

Vím to. Viděla jsem to.

 


xxx


 


Maria zanaříkala. Její bolest mě ničila víc, než by kdy mohla moje vlastní. Nechápal jsem to. Ale věřil jsem jejímu vysvětlení.

Jsme propojení, lásko. To proto, že mě tak moc miluješ a já miluju tebe. Nikdo s nikým ještě nebyl tak svázán.

Mariina trochu patetická slova mě fascinovala. Celá mě fascinovala. Nemohl jsem uvěřit, že si vybrala zrovna mě. Obyčejného člověka. Nulu bez minulosti a bez budoucnosti.

Jsi úžasný, Jaspere, nepochybuj o sobě! Jako bys pochyboval o mém úsudku. O mých citech!

Sebrala mě na ulici, když mi bylo čtrnáct. Stačil jeden pohled do jejích karmínových očí a věděl jsem, že si pro mě přišla smrt. Jenže ona… mě nezabila. Později mi tvrdila, že mě milovala od prvního okamžiku, že mě prostě nedokázala zabít. Pamatoval jsem si, že pořád opakovala: „Taková krása. Taková krása!“

Odvedla mě do svého bytu. Vykoupala mě, objednala mi jídlo a oblečení. Řekla mi o sobě všechno. Nejdřív jsem se stal jejím milencem, a pak lovcem.

Nešlo to jinak.

Kvůli tobě se dokážu ovládat, miláčku. Ale bez tvé lásky a bez toho, abys mi pravidelně vodil ty špatné holky, bych nejprve trpěla strašlivými bolestmi, a pak bych zešílela, vtrhla do města a zabila tisíce nevinných lidí.

Věřil jsem jí. Viděl jsem ji trpět hlady. Tu bolest jsem opravdu cítil.

A tak jsem každý týden vyrážel na lovecké výpravy. Často i několik set mil daleko, jen abychom mohli zůstat ve městě. Nenápadní. Skrytí. Prostitutky a narkomanky jsem nemusel přemlouvat, aby ke mně nastoupily do auta. „Tvůj obličej je nejen krásný,“ říkávala Maria. „Taky budíš důvěru, lásko. Jako by z tebe sálal klid a bezpečí.“

Pořídili jsme si domek na předměstí. Maria to dělala ve sklepě, já pak odvážel těla. Vracel jsem se zdeptaný, ale ona mi to následující týden vynahrazovala. Nemusel jsem pracovat, vždycky nějak opatřila spoustu peněz, stačilo, že jsem tam pro ni. A ona byla pro mě.

Samozřejmě jsme mluvili o mé přeměně. Nejprve tvrdila, že se bojí. Že se nedokáže ovládnout, protože příliš krásně voním. Ale pak jsem ji při tom tajně pozoroval. Při krmení. Nepropadala transu a šílenství. Hrála si s těmi ženami. Vysávala je postupně. Nespěchala.

Od té doby jsem na ni naléhal víc a víc. Obviňoval jsem ji, že se mě chce zbavit. Že se mnou nepočítá. Ale ona znala dokonalý způsob, jak mě umlčet. Neznal jsem své rodiče, neměl jsem příbuzné a přátele. Maria byla celý můj svět. Toužil jsem, aby mě k sobě připoutala navždy. Toužil jsem být jako ona, abych už necítil výčitky. Abych si ze svého lidského já dokázal vzít jen to podstatné. To příjemné.

Toužil jsem obejmout Mariu skutečně silnými pažemi.

Čas, kdy mi to mohla odpírat, se krátil.

Nenapadlo mě, že by to někdy mohlo být jinak.

 


xxx

 


Čtyři roky jsem ji nespustil z očí. Kromě týdnů, které trávila s rodiči v Aspenu nebo na Floridě. V tu dobu jsem si také bral dovolenou a vybíjel na Aljašce celá stáda. Topil jsem se v krvi, abych aspoň trochu utišil svou žízeň po ní. Po návratu jsem se vracel ke skutečnému životu. Sledoval jsem ji, jak jen to bylo možné. Ve dne, když jsem měl noční službu, v noci, když jsem měl denní.

Čtyři roky jsem vydržel netlačit na nikoho v jejím okolí. Stačilo mi vidět ji. Položit hlavu na její polštář, když ráno odešla do školy, hospodyně odjela nakupovat a její matka ještě vyspávala pravidelnou noční dávku vodky. Dotýkat se věcí, kterých se dotýkala ona. Číst její knížky. Poslouchat její hudbu.

Celé čtyři roky jsem zatínal pěsti a zhluboka dýchal, když na ni sahaly ty lidské nicky ve škole nebo někde v klubu. Vlastně to byla součást mého plánu. Nechat ji dospět. A podle mého seznamu měly být zkušenosti součástí dospívání. Když jsem ten seznam tvořil, nenapadlo mě, jak těžké bude dopřát jí některé položky.

To odpoledne jsem jednal impulzivně. Stál jsem na protějším chodníku, slyšel prudký nádech, jak si Alice dala první lajnu a samozřejmě pak slyšel každé slovo její matky. Pravděpodobně by ji do léčebny poslala i bez mého vlivu. Pokud jsem na ni měl tlačit, tak v opačném smyslu – aby ji nechala doma a zařídila pro ni běžnou terapii. Protože ještě nebyl čas na setkání s Alicí.

Příliš připomínala to dítě, které jsem zahlédl a ucítil při její první odvykací kúře. Ona odcházela, já nastupoval. Dokonalý terapeut. Dokonalý ošetřovatel. Nikdo neměl s klienty takové výsledky.

Jenže v tu chvíli jsem si dovolil luxus snění. Bdělého snění. S doširoka otevřenýma očima jsem viděl Alicinu drobnou dokonalou tvář ve svých dlaních. Její dlouhé vlasy mi protékaly mezi prsty, její dech ve mně znovu probouzel něco, co se zdálo po staletí mrtvé, ztracené.

Aniž bych se vytrhl ze svého snu, zatlačil jsem na Alicinu matku. Na to jediné nepatrné místo v její hlavě, které právě řešilo, jestli má svou nenapravitelnou dceru někam posílat, nebo ne.

A tak to řekla. „Připrav si věci. Ráno odjíždíš.“

Měl jsem ji na dosah.

Alice Brandonová ještě netušila, že já jsem její osud.

Netušila, že Adam a Alice spolu budou navždy.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Ivana

24)  Ivana (12.06.2013 23:23)

Ou, wau. Milujem tvoj štýl písania, milujem Alice, milujem Jaspera a rovno hovorím, že som sa práve zamilovala do ich príbehu, až potom som si ja husa všimla, že to má len dve kapitolky a poviedka nie je dokončená. V prvom momente som si povedala, že to teda nejdem čítať ďalej, ale to sa tak nejako nedá vydržať. Ty proste napíšeš päť viet a lapíš človeka už naveky.
V hlave mám rovno milión otázok a trochu sa bojím, že sa na žiadne nedozviem odpovede. Fňuk. Kto je Adam? Je asi tá prvá a zásadná. Nech mi nešahá na Alice, lebo mu zlámem pracky. Ja som si ju rovno (s dovolením) priradila k Jasperovi. Strašne sa mi páči, že sú obaja ľudia. Popravde som nikdy neuvažovala, ako by Alice riešila vízie v našej dobe. Ale teda drogy ma nenapadli. Pritom je to vlastne absolútne logické vysvetlenie. Ak je to to jediné, čo jej dokáže pomôcť. Ambra, nádherná kapitola, nádhernej poviedky.

Jalle

23)  Jalle (15.05.2013 17:00)

veľmi sa mi to páči

Silvaren

22)  Silvaren (10.12.2011 16:15)

Tak už mám zase čelist někde na zemi. Je to originální, má to nový, osobitý a opět naprosto dokonalý styl. Jak jen to děláš? Klaním se, klaním. Nádhera!

ambra

21)  ambra (10.12.2011 13:42)

Opravdu moc děkuju za komentáře . A máte tam další;)

Paja

20)  Paja (09.12.2011 20:46)

Ty jo, nová povídka, zatím tichá voda, jen se nám to rozjíždí a já se už moc těším na pokračování. Alice a Adam a Jasper, už se nemůžu dočkat

nikolka

19)  nikolka (09.12.2011 20:42)

tomuto sa jednoducho nedá odolať...
že by som sa stávala znovu a znovu závislá... mne to nevadí !!! B) B)
plníš moje tajné sny... Jasper, Alice... (a niekde tam vzadu Adam, aby som naňho nezabudla..)

piky

18)  piky (09.12.2011 19:39)

Ambřičko ty máš novou kapitolovku - a je prostě ... ÚŽASNÁ ambři, moc se těším na pokračování ;) Alice závislá na heroinu - Woow, člověk by si řekl, že už tady všechno bylo a vy, holky, příjdete vždyxky s něčím novým ambři, těším se na další kapitolu

ODCULTI

17)  ODCULTI (09.12.2011 15:29)

julie

16)  julie (09.12.2011 12:27)

Moje milované téma!Ambro, díky!

Janeba

15)  Janeba (09.12.2011 08:20)

O ou, Ambříčko, příběh Alice a Jaspera nebo Adama, či koho, ve tvém podání ....!!
Život Alice už sám o sobě je psychologicky dramatický, takže to ti nedá moc práce a budeš jako doma! Jen doufám, že ti koks nezpůsobí takovou závislost jako heroin!
Mám pocit, že příznaky závislosti se projevují už i na mně! Vidím ambra a začnu slintat nebo panikařit !
V každém případě se těším na šílenou projížďku po horské dráze, kterou ty tak mistrně ovládáš!!! Jen do mě!!! ;)
Děkuji!!!

Twilly

14)  Twilly (09.12.2011 00:43)

Jmenuju se Twilly a když spatřím jakoukoliv povídku od ambry... jsem zase v tom. Taky jste a něčem zavilslí? Jo? Tak vítejte.

Bye

13)  Bye (08.12.2011 22:59)

Abys věděla, chci se na Tebe zlobit, a ne Ti zobat! Tss.
Nicméně... jsem si pustila to video, a TYVOLE!!!
Jestli tenhle kousek pofrčí v podobném tempu a podobným stylem... odpouštím Ti předem, ó veliká!

ambra

12)  ambra (08.12.2011 22:48)

Milá AB, popletla, ale jenom trošku . Tak jednoduché to mít nebudou, jsou tři;) .

AliceBrandon

11)  AliceBrandon (08.12.2011 22:29)

Jasper jako ošetřovatel Adam? Alice v léčebně pod jeho dohledem?
Uááá, dostávám se do rauše!

Nebo jsem to celé popletla?

Jula

10)  Jula (08.12.2011 21:39)

To zase bude nálož, už se preventivně připravuji na pořádnou psychickou zátěž
Jsem zvědavá na Adama

Kamci

9)  Kamci (08.12.2011 21:25)

uf! strašně zajímavý, super

Yasmini

8)  Yasmini (08.12.2011 20:30)

Ambři je to super. Jsem zvědavá, co bude dál. :):):)

Marvi

7)  Marvi (08.12.2011 20:17)

Ambři to jsem pochopila, tak špatně na tom ještě nejsem, možná jsem se jen blbě vyjádřila ;) jen prozatím nevím kdo je všechno upír a kdo ne... Jasper zřejmě ne, Adama asi jo... co bude dál??? Počkám a uvidím.

ambra

6)  ambra (08.12.2011 20:15)

Marvi, je to strašně jednoduché: Alice, Jasper a Adam;) - v tomto pořadí.

Bosorka

5)  Bosorka (08.12.2011 20:09)

A ten klip! Jackson

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still