Sekce

Galerie

/gallery/Nashledanou.jpg

Když se Rose probudí, je naprosto nezvladatelná. Touha, která ji však žene, není po krvi, ale potřeba spatřit své dítě... Přes protesty všech ji ani tentokrát Emmett nenechá na holičkách, ale stojí při ní.


(Touto kapitolou se uzavírá druhá část této povídky.)

 

Carlisle musel přistoupit k císařskému řezu. Snažil se jednat co nejrychleji. Dítě už chtělo očividně ven a netušil, jak dlouho ještě vydrží Rose. Trvalo mu to tedy jen pár minut, než v rukou dřímal malý uzlíček. Užasle na něj hleděl.

Rose se byla už téměř v agónii, přesto zahlédla, jak Carlisle něco předává Esme. Bylo to drobné a celé pokryté krví. Navzdory tomu, když zahlédla pohyb, zalily se jí oči slzami. Bylo to její děťátko. Bylo v pořádku. Pak už se začala propadat do temnoty v níž ji provázela jen příšerná bolest.


 

 

 

8. díl

Rose cítila známé mravenčení. Už tímhle vším jednou prošla. Věděla, že se proměna konečně blíží ke konci. Veškeré teplo jejího těla se soustředilo jen u srdce jako by mu chtělo dát ještě poslední sílu k tlukotu. Zbytek těla však již měla chladný.

Náhle to bylo pryč. Bolest konečně odezněla a ona začala vnímat i své okolí. Všude okolo byla strašná spousta hluku. Bzučení včely u okna, šum trávy před domem... A všechny ty vůně, které se jí draly do plic. Bylo to jako by se vrátila do svého starého těla. Vše bylo zpátky - a zároveň naprosto jiné.

Prudce otevřela oči. V hrdle jí příšerně pálilo. Cítila žízeň. Touhu po krvi, kterou stejně nejde uhasit. To však bylo druhořadé. Z paměti jí tanuly rozmazané vzpomínky. Malý uzlíček pokrytý krví.

Prudce vstala. V pokoji byl Emmett, Jasper, Edward a Carlisle. Váhavě ji sledovali. Netušili co od ní čekat. Jak moc to pro ni bude nové a jak dobře se bude moci ovládat... Než však mohli zareagovat. Prohnala se přes místnost. Emmett hekl, když se okolo něj omotaly její paže. Měla novorozeneckou sílu. Ale vem to čert! Okamžitě ji objal. Konečně ji zase k sobě mohl tisknout. Držet ji pevně v náručí, aniž by se o ni musel stále strachovat.

Pokojem se rozezněl jeho smích a protočil se s ní dokola. Teprve když ji opět položil nohama na zem, vzhlédla k němu.

„Jak je... Je dítě v pořádku?” Vše se v ní sevřelo obavou, ale na jeho tváři se okamžitě objevil úsměv a přikývl. Sledovala jeho tvář, jak září nadšením.

„Chci ho vidět...”

„Nemyslím, že je to dobrý nápad, Rose,” ozval se Carlisle. Jenže Rose bylo jedno co si myslí. Bylo to její dítě! Ve zlomku okamžiku vyrazila ke dveřím. Než Edward vůbec zaregistroval co má v úmyslu, letěl už Jasper ode dveří.

Emmett Rose dohonil až na schodišti. Obemkl okolo ní paže a držel jí tak ruce u těla.

„Emmette,” zaškemrala. S ním se prát nechtěla. „Já chci za ním.”

„Však půjdem, poklade.”

I s ní v objetí se vydal ze schodů.

„Emmette, okamžitě stůj!”

Jenže on to neměl rozhodně v úmyslu. Nevěřil, že by dokázala jejich drobečkovi ublížit. Viděl její pohledy na bříško během těhotenství, to co pro něj protrpěla... Ne, znal svoji Rose a ta by to neudělala.

Držel ji a vešel s ní až do obýváku. Cítil, jak se mu nedočkavostí chvěje v náručí. Pohledem okamžitě přelétla celou místnost včetně vyděšených tváří Alice a Esme. Pak konečně uviděla to, po čem tak prahla. Na dece se na zemi batolilo krásné stvoření. Nevěřícně na něj zůstala zírat.

„Je to holčička,” zašeptal jí do ucha Emmett. Cítila jak se při pohledu na ni dmul pýchou. Nemohla se divit. Jejich dítě bylo překrásné. Nikdy krásnější neviděla. Z kulaté tvářičky na ni zvědavě upírala dvě zářivě modré oči. Byly velké jako studánky, že by se v nich jeden dokázal utopit. Okolo tvářiček se jí vlnily pramínky světloučkých vlásků.

Rose se nedokázala ani pohnout. Nedokázala se ani nadechnout. Byla schopná jen na ni zírat. To však neplatilo o její dceři. Ta se zvědavě okamžitě vydal k ní. Na tvářičce se jí objevil úsměv a odhalil tak růžové dásně, jen na horní řade se cosi jemně bělalo.

Rose už už k ní natahovala paže, když se náhle její holčička ocitla ve vzduchu. Esme ji držela v náručí a váhavě hleděla na Rose. Alice se okamžitě postavila mezi ně. Jenže to se malé vůbec nelíbilo. Začala natahovat ruce k Rose. Vrtěla se v Esmině objetí, že měla co dělat, aby ji udržela.

Esme se tedy znovu podívala na Rose. Byl to zkoumavý pohled, skoro až do morku kostí. Jenže to co viděla, nebyl neovladatelný novorozený, ale matka a její dítě. Udělala tedy opatrně krůček dopředu a pak další.

Rose natáhla ruku a dotkla se opatrně její ručky. Ta se jí hned chytila za prst. Držela ji, jako by ji nechtěla už pustit.

„Roste doslova před očima,” prolomil Emmett konečně ticho. „Carlisle tvrdí, že za pět let bude vypadat už jako dospělá a její vývoj se zastaví.”

„Tak rychle?” vyděsila se Rose. Při pohledu na to kouzelné stvoření nechtěla, aby dospěla vůbec.

„A dali...” podívala se na Esme. „Má už jméno?”

Ta zavrtěla hlavou. „Čekali jsme na tebe.”

Vděčně se na ni usmála. Podívala se zpátky na svoji holčičku, která se tvářila naprosto spokojeně. Hrála si s jejím prstem a snažila se strčit si ho do pusy.

„Sarah,” hlesla.

* * *

Rose vzhlédla od časopisu. Oči se jí konečně začaly zbarvovat do zlatavé barvy a nyní v nich hrál hřejivý pohled. Nedokázala si představit, že by mohla mít kdy víc. Minulost nechala za sebou a jediné na čem jí nyní záleželo byla její rodina.

Obývacím pokojem se rozezněl další zvonivý smích. Emmett seděl na bobku a vyhazoval Sarah do vzduchu. Ta se nadšeně hihňala pokaždé, když ji zase chytil. Pokud kdokoliv z rodiny předtím pochyboval o Emmettovi jako o tátovi, tak se šeredně spletl. Byl skvělý táta. Ve vymýšlení kravinek na zabavení Sarah nebylo nad něj.

Rose vstřebávala každičký moment s vědomím, že ta doba dětství brzy skončí. Už teď byla její holčička skoro stejně rychlá jako oni a chodila s nimi na lov. Jedla lidské jídlo i krev. Měla světlounkou porcelánovou pleť, ale pod ní tepala v žilách krev... Pro Rose byla naprosto dokonalá. Jako by do vínku dostala to nejlepší z lidské i z upíří části.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

10)  didd (13.02.2011 09:32)

Nádherně popsané emoce. Tleskám

9)  hellokitty (07.02.2011 21:35)

Janeba

8)  Janeba (07.02.2011 10:06)

Texinko, bylo to moc pěkné! Jsem moc ráda, že jsi dopřála Rose miminko, že to zvládla a užívá si to s taťkou Emmetem! Krásné jméno Sarah!
Děkuji!!

Ewik

7)  Ewik (06.02.2011 22:19)

Moc hezký!

Nosska

6)  Nosska (06.02.2011 22:07)

Tak malá Bell to není... No, však ono to nějaký rozuzlení mít bude

morningstar

5)  morningstar (06.02.2011 19:42)

je to holka, to je skvělé těším se na další dílek, takže honem honem další

4)  bb (05.02.2011 21:27)

holčička ve jméně jsem se tedy sekla... žádná Bella, ale Sarah je moc krásné
a copak asi bude dál ;)

3)  lacerta (05.02.2011 15:55)

Jen tak dál! Výborné! Těším se na každou Tvou další kapitolku či povídku :o)!!!

2)  mary (05.02.2011 11:37)

1)  Lucie (05.02.2011 09:02)

Tak vím, proč je tady i tahle kapitolka- kompenzace, viď?? Za ten předchozí krvák...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek