Sekce

Galerie

/gallery/Nashledanou.jpg

Sarah je naprosto dokonalou kombinací Rosiiny umanutosti a Emmettovy šílenosti, takže když si něco usmyslí, tak toho taky dosáhne - obzvláště pokud se to týká jejího zablešeného kamaráda.

Emmett si na rodiče moc často nehrál, byl spíše takový ten, co je pro každou lumpárnu. Muselo to být tedy hodně zlé.

„Co se stalo?” přiběhla Rose a hned začala Sarah prohlížet, zda se jí něco nestalo. Teprve pak se obrátila na Emmetta

„Našel jsem ji v lese,” zaburácel a všichni se na něj nechápavě dívali. „S Blackem.”

„Cože?!” hekla Rose s Esme zároveň.

„Je to můj kamarád,” bránila se Sarah.

„Sarah,” hlesla Rose a objala ji. „Mohl by ti něco udělat. Třeba ne schválně, ale přesto.” Snažila se mluvit na ni mírně. Sarah se podívala na své rodiče. Byli jako zlý a dobrý polda. Jenže tohle moc dobře znala z televize. To jim nezbaští. Založila si ruce na prsou.

„Ne!”

„Ale Sarah...” zkoušela to i hodná babička Esme.

„Ne!”

Nehodlala ustoupit ani o krok. Jacob byl její jediný kamarád, a ona se o něj nenechá připravit.


 

 

13.

Sarah trucovala už druhý den. Seděla v pokoji a nikoho nepouštěla dovnitř. Dokonce ani jídlo nechtěla. Byla rozhodnutá to vydržet, dokud to oni nevzdají. Ačkoliv, musel asi přiznat, že už má pořádný hlad. V břiše jí tiše škruňkalo a ona si mnula ruce. Až bude slyšet její hladový žaludek přes celý barák, to bude teprve správná donucovací metoda. Věděla, že tohle máma ani babička s tetou dlouho nevydrží poslouchat.

Najednou však koutkem oka zahlédla nějaký pochyb. Zvědavě vystrčila hlavu z okna a... Do čela ji něco praštilo až to křuplo. Zavrávorala zpátky do pokoje a podívala se na tu věc. Na zemi před ní se pohupovalo jablko, které bylo z půlky úplně rozpláclé. Vrhla se zpátky k oknu.

Po chvíli se jí podařilo mezi porostem zahlédnout snědou nohu a pak vykoukla i hlava. Sarah mu začala mávat, že skoro vypadla ven. V porostu se blýskl Jacobův pobavený úsměv. Na okamžik zmizel a pak se znova objevil. Sarah chvíli přemýšlela co dělá a když jí to došlo, začala znovu mávat, tentokrát však ještě zuřivěji. Chtěl jí hodit další jídlo. Naznačila mu ať počká a vrhla se zpět do pokoje pro tužku a papír. Za chvíli už se Jacobovi vracelo rozpláclé jablko i se vzkazem.

To já schválně, ty pako!

Jacob se musel smát. Znovu se vynořil a teatrálně se plácl dlaní do čela, že mu to došlo. Pak už se zase vytratil. I to však Sarah stačilo, aby se jí zvedla nálada. Přišel až sem za ní, až do jámy lvové.

* * *

„Sarah,” prosím tě, měj rozum!” vztekala se Rose. Jenže jako by mluvila do dubu. Už druhý den se s nimi odmítala její dcera bavit, trucovala a držela hladovku. Celým domem se ozýval její prázdný žaludek a Esme už měla chuť si strčit prsty do uší, jenže ani to by nepomohlo. Při tom zvuku měla chuť tam vběhnout a slíbit Sarah cokoliv bude chtít, jen ať se proboha už nají a začne se s nimi bavit.

„Někoho mi v tom připomíná,” zamumlala Alice zamyšleně.

„Ještě ty s tím začínej!” štěkla po ní Rose. „Kdybys raději byla trochu užitečná.”

„Já jsem užitečná!” odsekla jí. „Už jsem ti to říkala nejmíň desetkrát. Vidím jen tmu, takže buď to ještě nejisté, nebo si Sarah opravdu prosadí svou.

„Obávám se, že spíše to druhé,” ozval se Jasper ode dveří. Rose ho zpražila pohledem. Představa, že by její dcera měla někde bloumat s tím zablešeným zmetkem, se jí ani za mák nelíbila.

Vydrželi to už jen do dalšího rána. Pak to vzdali. Celou noc museli poslouchat pravidelné oddechování, úpící prázdný žaludek a to jak se Sarah pořád převaluje.

Ráno naběhla do jejího pokoje Esme s tácem plným jídla a Rose v patách.

Sarah se při pohledu na ty dvě usmála tak zářivě, že by jí zfleku mohly spočítat všechny zuby.

„Ale upozorňuju,” ukazovala na ni varovně Rose. „Stačí jeden jediný průšvih a slíznete si to oba, jasný?”

Sarah jí poctivě přikyvovala, zatím co do sebe hladově cpala všechno co jí Esme přinesla.

Lesem se hnal tajfuj ignorující cokoliv okolo. Jacob se vyděšeně přikrčil v nepříjemné předtuše, když se to řítilo přímo k němu. S křoví se vynořilo strašidlo a vrhlo se mu přímo na krk. Málem ho odhodil stranou, než si všiml, že je to Sarah.

Do pasu byla zastříkaná od bláta, jak běžela louže nelouže a vlasy měla samou větvičku a listí.

„Ježíši, ty vypadáš,” hekl. „Jsi samý bláto a listí.”

„Myslím, že jsem i něco spolkla, ale to je jedno,” mávla rukou. „Vyhráli jsme!” zařvala až nadskočil.

Nadšeně ji chytila zatočil se s ní.

„Jen,” hekla udýchaně, když ji opět postavil na nohy. „Jen mě budeš muset pokaždý vyzvednout a zase dovést zpátky.”

„Tomu říkáš vítězství?!” zabručel. „Mělas víc smlouvat.”

„Smlouvat?!” zapištěla. „Tři dny, TŘI DNY! Jsem trpěla hlady!”

„Necelý,” ukázal na ni prstem.

„No chtěla bych vidět tebe.”

„Mě? Po třech dnech hladovky?” vyvalil na ni oči „Dobře tak koukej!” Jacob se svalil do listí, se zavřenýma očima a jazykem plandajícím z pusy.

Skočila na něj, takže ji jen tak tak chytil než mu dopadla na břicho.

„Šašku,” zahihňala se.

„No vážně. Tři dny o hladu bych prostě nepřežil.”

Znova ho objala.

„No moc se nelísej,” brzdil její nadšení. „Ještě si máš co žehlit. Minule jsi mi málem urvala ucho.”

Snažil se tvářit naštvaně a ona kajícně, ale ani jednomu to moc nešlo. Měli příliš velkou radost, že jsou zase spolu.

Jacob dodržel úmluvu. Pokaždé si Sarah vyzvedával a zase ji vodil zpátky. Ze začátku to sice spíše připomínalo výměnu zajatců na válečném pohraničí, ale časem si na Jacoba zvykli.

„Ahoj, Jacobe,” ozvala se mu za zády Esme.

„Dobrý den,” zahuhlal. Esme měl docela rád, vždycky se usmívala. Dokonce i na něj.

„Sarah ještě jí,” vysvětlovala mu.

„Dobře počkám.”

„Vlastně, je toho dost, možná by sis dal taky, dělala jsem lívance s javorovým sirupem.”

Jacob už už chtěl odmítnout, ale ta poslední slova ho naprosto přemohla. Přikývl.

„Jéééé,” zírala na něj Sarah, když vešel s Esme do kuchyně.

„No fuj, prcku, na tom talíři to vypadá mnohem líp.” Okamžitě zase zavřela pusu, ale culit se nepřestala. Během okamžiku se tam cpali oba dva. Jacob samozřejmě nezapomněl Esme její lívance vynachválit a ta se jen durdila radostí. Pak už proti němu v domě nemohl říct nikdo ani slovo. Dokonce i její noční můry ustaly.

Jacob se díky Sarah stal tak trochu členem rodiny. Jeden bez druhého neudělali skoro ani krok. Ostatním ani nic jiného, než si na něj zvyknout, nezbylo.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Ewik

8)  Ewik (24.02.2011 22:43)

Janeba

7)  Janeba (24.02.2011 19:30)

:) Texie, budu se opakovat, ale stále vidím spoustu něhy, obrovské přátelství a lásku! Máš to prošpikované příjemným humorem! Sarah je naprosto okouzlující diblík, Jacob úžasný přítel a Cullenovi stejně rozdávající lásku! Komukoliv!
Děkuji!!

Nosska

6)  Nosska (24.02.2011 17:50)

Jen tři dny?? Sice chápu, že Rose by jí dovolila úplně všechno, ale myslela jsem, že Jacoba nesnáší... No to je fuk, těšim se až vyvedou nějakou pořádnou lumpárnu

lied

5)  lied (24.02.2011 17:30)

se Ross divím že se vzdala tak brzy a že se Emmett nějak nezapojil

4)  mary (24.02.2011 16:41)

Sarah je dobrá, nikdy bych neřekla, že hladovka je tak účinná :D

3)  Lucie (24.02.2011 15:06)

bb119

2)  bb119 (24.02.2011 10:30)


to je teda dvojka to jsem zvědavá, co chystáš dál

1)  hellokitty (24.02.2011 10:10)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Volturi