Sekce

Galerie

/gallery/Nashledanou.jpg

Poslední kapitola - Jak Sarah a Edí konečně k sobě cestu našli aneb Díky Bohu za Jacoba.

Edward nevnímal kudy vlastně běží. Chtěl jen pryč. Sám před sebou sice utéct nemohl, ale alespoň nenapáchá žádné škody tady. Zvažoval pár míst v severní Kanadě, když za sebou uslyšel hluk. Nejprve z dálky, ale velmi rychle se to blížilo a nedělalo si to starosti s nějakou opatrností. Řítilo se to přímo na něj.

Edward se otočil a zahlédl už jen velký rezavý stín. Pak už dopadl do měkké půdy. Zády se zabořil do hlíny, jak se mu do břicha a hrudi opřely dvě obrovské tlapy.

„Jacobe, co sakra chceš?!“

Pokoušel se mu nahlédnout do mysli, ale jediné co tam našel byly jen nadávky a toužebné představy se mu zahryznout do krku a pořádně trhnout. Na místo toho si však Jacob vybral jeho nohu. Edward si v první chvíli myslel, že mu ji uhryzne, ale na místo toho mu náhle podklouzla půda pod zády.

„Co... Ksakru, Jacobe! Pusť...“

Jacob vůbec nereagoval. Rozběhl se zpátky držíc v tlamě jeho nohu a Edwarda tak vláčel sebou.

 

Sarah jen odevzdaně klečela v listí a slzy jí konečně přestaly stékat po tvářích. Pocítila něco jako odevzdanost. Nemohla nic dělat. Možná jen doufat, že se zase někdy objeví a nebo, že ta prázdnota se časem otupí.

Přes šum listí se k ní pomalu začalo nést i něco dalšího. Stále naléhavěji se to dožadovalo její pozornosti, až pohlédla tím směrem. Už rozeznávala hlas a to hodně vytočený. Přes porost však nic neviděla.

Vstala a nerozhodně napínala zrak za tím zvukem. Když se tam konečně mihnul rezavý kožich, začínalo jí docházet co děje. Udělala dva kroky kupředu a pohledem přejela z Jacoba na hlučné roští, které za sebou táhl.

 

Edward byl obalený bahnem, listím a z oblečení a vlasů mu trčely větvičky. Když postřehl, že Jacob konečně začal zpomalovat, chystal se mu uštědřit pořádnou ránu do čumáku. Jenže Jacob místo aby zastavil a pustil ho, s ním prudce mrskl kus před sebe.

Dopadl hlučně na zem a okolo něj se vzneslo listí. Chtěl se na něj okamžitě vrhnout, ale zabránil mu v tom tichý zvuk. Jako by někdo vzlyknul. Otočil se za tím zvukem. Překvapeným pohledem už jen přejel po Sarah, která se prudce rozběhla.

Sledoval ji, jak objala pažemi Jacobův krk a zabořila mu tvář do kožichu. Ještě mu něco tiše zašeptala, než jej pustila. Teprve nyní měl možnost jí pohlédnout do tváře. Měla oteklé oči a zarudlý nos. Upřeně mu pohled oplácela a paží si otřela mokrou tvář.

„Sarah, co...“ Více už říct nestačil.

 

Sarah měla co dělat, aby se ovládla. Myslela si, že už ho možná neuvidí. Přišel si, převrátil jí život naruby a pak chtěl zase jen tak zmizet. Bez jediného slova. Nic. A teď si tu sedí a zírá na ní, jako by se chovala nějak podivně.

Popadl ji vztek.

Edward šokovaně zamrkal a nevěřícně ji sledoval, když se na něj snesla první hromádka listí. Házela po něm vše, co jí padlo pod ruku. Naštěstí by bylo jen listí a sem tam větev. Ve tváři byla rudá vzteky a aniž by si to uvědomila, tak se k němu přibližovala. Nakonec zjistila, že už po něm nemá ani co hodit. Naštěstí byl blízko a tak mu začala bušit do ramene pěstmi.

„Sarah,“ snažil se ji zklidnit, ale beznadějně. „Sarah!“ okřikl ji. Chytil ji zápěstí a donutil ji tak zůstat stát.

Postavil se, aniž by ji pustil ze sevření a ocitl se tak přímo před ní. Zkusila se mu vyškubnout, ale nenechal ji. Její vztek konečně opadl. Pevné sevření její čelisti povolilo a ona na něj nešťastně pohlédla.

„Proč,“ hlesla a po tváři jí stekla slza. „Proč jsi zase utekl?“

Zíral jí do tváře a nebyl schopný slova. Její oči se na něj upíraly, jako by ho potřebovala k tomu, aby se tu nesesypala na kousíčky. Jako by se v její tváři zračilo to, co on sám cítil. Ty samé pocity...

„Proboha,“ hlesl a pustil jí ruce ze sevření. Na místo toho ji objal celou. Přitiskl si její drobné tělo k sobě, jako by ji nechtěl pustit. Okolo pasu se mu s kratičkým zaváháním ovinuly i její paže. Zavrtala mu tvář do hrudi.

 

Jacob ty dva sledoval, ale tady byl už očividně navíc. Tiše se proplížil okolo nich. Poklusem zamířil k domu Cullenů. Těm dvěma to bude asi chvíli trvat a tak bylo potřeba, aby někdo ostatní připravil na ty novinky.

 

Bez jakýchkoliv okras a okolků jim Jacob vylíčil, co se vlastně stalo. Od toho jak si Sarah uvědomila, že strýček Edí už pro ni strýčkem moc není, až po to, jak ho musel dovléct zpátky... Ostatní to sice museli chviličku strávit, ale zase takový šok to pro ně nebyl. Ticho nakonec prolomil až Emmett, který nikdy nedokázal dlouho vydržet zticha a ani vážný.

„No vidíš chlape, že ses ten aport nakonec naučil.“ Při představě, jak Edíka vláčí lesem až Sarah k nohám se začal smát.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (14.05.2013 19:58)

8)  Snuffy (30.03.2012 23:44)

:D :D :D

7)  Emm (17.05.2011 19:46)

Ty prostě nikdy nedokážeš napsat nic smutnýho viď? Jen tak dál a urveš mi bránici . Popravdě, asi šestkrát si mě dostala tak, že jsem půl minuty byla schopná jen mlátit hlavou o stůl a sípavě se chechtat! Gratuluju, tolikrát za sebou se to ještě nikomu nepovedlo

NoName

6)  NoName (15.05.2011 09:43)

Krása

bb119

5)  bb119 (12.05.2011 14:01)

:D :D :D :D :D :D

Lenka

4)  Lenka (12.05.2011 10:48)

Dokonalá tečka na závěr.

cheer* *

3)  lady sadness (12.05.2011 10:46)

dorianna

2)  dorianna (12.05.2011 10:30)

Tak na tohle jsem celou tu dobu čekala, a Texie nezklamala. tahle věta mě totálně položila „No vidíš chlape, že ses ten aport nakonec naučil.“

1)  witmy (12.05.2011 09:55)

krása

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil