Sekce

Galerie

/gallery/Nashledanou.jpg

Rose si užívá každičký svůj nádech a úder srdce. Znovu žije a prožívá vše okolo jako člověk... Neuvědomuje si, co tohle dělá s ostatními, hlavně s Emmettem, že pro něj se už jen těch pár dní stalo peklem...

2. díl

Déšť zkrápěl vše okolo. Byl odrazem celé té atmosféry, která tu vládla a zároveň jen slabým stínem toho, co Edward cítil. Skrýval se ve stínu stromů a za šedými provazci deště. Sledoval skupinu lidí stojících nedaleko a zhrouceně hledících na otevřený hrob. Byla v něm pochována Bella. Jeho Bella, kterou už nikdy neuvidí. Jediné co mu po ní zůstalo byly vzpomínky.

Stál tam i když všichni odešli. Netušil kam jít. Všechno okolo pro něj ztratilo význam. I jeho rodina trpěla, ale zároveň se snažili vyrovnat s tím, co její smrt přinesla. Rose byla živá. Opět jí tlouklo srdce, potřebovala lidské jídlo, proudila jí v těle krev...

Stále to ještě nestrávila, po tak dlouhé době jiného života, ale zároveň byla šťastná. Jako jediná si zatím neuvědomovala, co to pro ni znamená. Jenže ostatní ano. Především Jasper, který se od ní musel držet zarytě v povzdálí a Emmett, který náhle porozuměl Edwardovu dřívějšímu strachu.

Pro jeho velké ruce byla náhle tak křehká. Bál se jí třebas i jen dotknout. Jediným pohybem by jí mohl zlomit ruku, či mnohem hůř...

Tyhle jeho obavy však nechávaly Rose naprosto chladnou. Ona si snad to nebezpečí, kterému se mezi nimi vystavovala, ani neuvědomovala. Snad jej doslova i pokoušela. Neměla ani v nejmenším chuť se od Emmetta držet dál. Tak jako kdykoliv dříve byla stále s ním a nevědomky ho tak připravovala o rozum. Netoužil po její krvi, ale po něčem naprosto jiném. Chtěl zase svou starou Rose. Tu dívku s níž se vždy vytráceli, aby si mohli navzájem užívat toho druhého. Oddávat se vášni, která je poutala bez ohledů na cokoliv jiného.

O den později nastala doma krize. Emmett už to nevydržel a požádal ji, aby se nechala znova přeměnit. Rose však o tom nechtěla ani slyšet. Tak dlouho toužila být opět člověkem, že o tomhle nechtěla uvažovat. Příčilo se jí to. Emmett na ni zkoušel naléhat, ale jako by mluvil do dubu. Jakákoliv zmínka ji jen rozzuřila. Věděla totiž, že by si to přála celá jejich rodina. Už jednou za ni rozhodli bez ohledu na to, co ona sama chtěla. Podruhé už to dopustit nechtěla.

Rose uprostřed jejich malého světa, který si její rodina vytvořila, měla svůj malý vlastní. Cítila sice, jak se jí všichni oddálili, už mezi ně tak úplně nepatřila, ale skutečnost k ní pronikala jen pozvolna.

Přitulila se k Emmettovi, který však neprojevoval žádnou odezvu. Leželi v jejich pokoji na posteli. Ležela vedle něj s hlavou opřenou o jeho rameno. Přejela mu dlaní po svalech na hrudi. Cítila v sobě takové napětí a touhu... Nebyli spolu už několik dní. Nejdéle od té doby kdy se dali dohromady. Chtěla ho každou svou částí.

Srdce se jí rozbušilo když prstem sjela po jeho břiše níže. Pokud však prve nejevil žádnou odezvu, tak nyní ztuhl na kámen. Obrátila se k němu a pohlédla mu do tváře. Střetla se s jeho pohledem. Znala ho. Toužil po ní. Viděla to v jeho lesknoucích se očích, v tom, jak jí pohledem přejížděl po těle.

Usmála se a natáhla k němu, aby ho políbila. V příští chvíli však dopadla na matraci a vlasy jí rozvířil proud vzduchu. Emmett byl náhle pryč. Zmateně se rozhlédla po pokoji.

„Co... co se děje?” zeptala se zmateně, když jej zahlédla stát v rohu místnosti. Byl celý nahrbený, jako by se jen stěží dokázal ovládat. Neznat jej, snad by jí i naháněl strach. Tohle byl ale přece její Emmett!

Jeho póza se trochu uvolnila, ale přesto se na ni odmítal třeba jen podívat.

„Promiň, ale já tahle... Nejde to.”

Rose zůstala zírat už jen na holé stěny. Zůstala v ložnici sama. Trvalo jí to několik minut. Pomalu jí to pronikalo do vědomí; že od ní utekl. Ona přece chtěla být s ním a on... Opustil ji, nechal ji tu samotnou...

Přitáhla se kolena k hrudi. Stulila se do klubíčka. Bolelo to. Příšerně to bolelo. Nikdy takovou bolest nezažila. Nikdy, ani když ji tenkrát... To se cítila zrazená, pokořená, špinavá... Nyní však jako by se jí z rukou vytrhlo něco, co bylo její součástí. Nikdy nepřemýšlela nad tím, jaké by to bylo bez Emmetta po tom, co jej našla. Ani ji nenapadlo se něčím tak nesmyslným zabývat.

Nyní však, jako by jí odtrhli od něčeho, co potřebovala. Od pilíře, o nějž se celou tu dobu opírala. Byl tu pro ni a ona pro něj. Teď jako by se celý svět stal nejistým. Náhle by mohla natáhnout ruku, ale nesevřela by nic. Všechny její jistoty jako by se rozpadly, že on tu bude navždy jen pro ni, že má rodinu, která bude vždy držet při sobě, dokonce sebevědomí nad její krásou, teď byla náhle tak obyčejná...

„Rose?” Alicin hlas ji probral k vědomí. Stále ležela na posteli. Tváře měla vlhké od slz. Vzhlédl k ní.

„Promiň, nestihla jsem tě varovat.”

Rose zavrtěla hlavou.

„Co se s ním stalo, proč odešel.”

Alice přešla až k ní a sedla si na postel.

„Výstižnější by bylo říct utekl.” Rose to nemohla slyšet, ale ostatní nemohli přeslechnout, jak proběhl celým domem a zničil dveře.

„Ale proč,” vzlykla.

„Protože se bojí, že ti ublíží.” Alice se nemohla už déle dívat na trpící Rose a opatrně ji objala. „My všichni se bojíme. Jsi pro nás teď tak křehká.”

„Bylo to opravdu jen proto?” zeptala se Rose. Alice se na ni podívala, na ten nejistý pohled a musela se smát.

„Jako bys sama Emmetta dost neznala.”

Rose se také musela usmát. Měla pravdu, znala jej tak dobře, skoro jako samu sebe. Věděla, jak vždy toužil po ní, stejně jako ona po něm. Proto ji tak vyděsilo, když ji tu nechal jen tak ležet na posteli... když před ní utekl.

„Omluvíš mě?” zeptala se už klidnější.

„Samozřejmě,” zazubila se na ni Alice a v očích se jí zablýskalo. S vědoucím pohledem provázela Rose, která vyběhla z ložnice.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

10)  mary (02.02.2011 17:44)

u Belly nebezpečí viděla, ale u sebe...

9)  Lucie (02.02.2011 16:45)

8)  bb (02.02.2011 09:57)

skvělé

7)  hellokitty (01.02.2011 17:17)

Twilly

6)  Twilly (01.02.2011 12:33)

No... Rose má co chtěla, ale že si to jen tak nenechá??? Že je Rose mrška a ne právě malá??? ... tak na to si budu muset asi počkat

Janeba

5)  Janeba (01.02.2011 11:34)

O ou, Texie, chudinka Rose, ale myslím, že ona většinou dostane co chce, tak snad se jí povede i tohle! ;) Edwarda je mi opravdu líto, ale proč se alespoň nepokusili Bellu na pláži proměnit a kdo byly ty postavy?
Děkuji!!

4)  witmy (01.02.2011 10:06)

super už se moc těšim na pokráčo

Ewik

3)  Ewik (01.02.2011 09:59)

Moc hezký díl.

2)  Alice (01.02.2011 09:34)

to je úžasné!

Texie

1)  Texie (31.01.2011 19:27)

Tak a druhá kapitolka je tady.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek