Sekce

Galerie

/gallery/Nashledanou.jpg

Bella po odchodu Cullenů nedokázala jít dál. Riskovala vlastní život, na kterém jí už přestávalo zhola záležet. Proto se rozhodla skočit i z útesu, ale příliš pozdě zjistila, jaká to byla chyba. Na blízku nebyl nikdo, kdy by ji zachránil... A Culleni přišli pozdě.

PS - Začátek je trochu pochmurnější, ale snad vás to neodradí.

Druhá šance

1. díl

Nikdy si nedokáže odpustit, že ji opustil. Nechal ji žít dál a snažil se jí dát to, co by s ním mít nemohla. Jedno hloupé impulzivní rozhodnutí. Volba která roztříštila celou jejich rodinu.

Shlížel na to nejcennější, co kdy měl. Držel ji opatrně v náručí. Dech se jí ztěžka dral do plic. Srdce bilo ve vyčerpaném rytmu.

Zbytek jeho rodiny stál opodál a on slyšel jejich zoufalou mysl. Nedosahovala ale ani z části toho, co pociťoval on. Jediná dívka, kterou kdy miloval, která mu ukázala, co je to vlastně žít a cítit, mu teď umírala v náručí.

Chtěl řvát a křičet. Prosit Carlisla ať něco dělá, ale bylo to zbytečné. Její srdce už dobíjelo poslední údery. Nevydrželo by nápor jedu. Přišli pozdě.

„Proč,” šeptal jí. „Proč jsi to udělala...” Hlas se mu zlomil.

Prsty ji jemně hladil po tváři. Ulpívala mu na nich její krev, ale on to sotva vnímal. Jemně se jí dotýkal, jako by se snažil zachytit to poslední co z ní zbývalo. Po těle měla desítky šrámů a ran od ostrých skalisek.

Chtěl se jí zeptat proč to udělala. Proč skočila. Jestli jí opravdu na ničem už nezáleželo. To však bylo zbytečné. Ptal by se jí na něco, co už dávno věděl. Tisíckrát přemýšlel nad tím, jestli má pro něj ještě existence bez ní nějakou cenu.

Chtěl udělat to správné bez ohledu sám na sebe. Až teď mu došlo, že jen zbytečně nechal trpět je oba. Ona takhle už dál nechtěla... Nemohla... Věděl až příliš dobře jak jí bylo. Teď už ano.

Jeho Bella to však měla tak snadné. Tak snadný únik od toho všeho, do světa zapomnění. Jenže jeho tu zatím nechala trpět samotného. Možná by si svou chybu uvědomil, vrátil se. Nyní však bylo už na vše pozdě...

Svět se mu před očima zatměl. Než přes clonu bolesti zpozoroval co se děje, klečel o kus dál a místo jejího těla svíral jen prázdný vzduch.

Naprosto nevěřícně zvedl pohled. Byl kus od místa, kde Bella ležela. Ve chvilce ho obklopila jeho rodina a upírala zraky k Belle. Ležela na zemi a okolo ní stály tři osoby v kápi. Tři vyschlé vysoké postavy. Rozběhl se k ní. Sotva však udělal tři kroky, zastavil se.

Chtěl se k ní dostat za každou cenu, ale jako by ho náhle opustila veškerá vůle.

Nedokázal udělat už ani krok. Jako by před ním byla nepropustná clona, která z něj veškeré odhodlání vysávala.

„Bello!” Nemohl k ní a ona zatím umírala, tam bez něj. Byl naprosto nepříčetný. Okolo něho se ovinuly silné paže a snažily se mě nějak uklidnit. On se však snažil dostat k ní bez ohledu na cokoliv...

Náhle ochabl a zůstal hledět před sebe. Dech se Belle zadrhl mezi rty a víčka se jí zachvěla. Pomalu otevřela oči a zahleděla se na tři postavy nad sebou. Pokud by něco mohl nazvat zázrakem, tak to byla tato chvíle. Vidět zase její krásné hnědé oči, doufat...

Zároveň dokázal i začít vnímat ty tři. Netušil co jsou zač, ale jejich moc ho děsila a nutila věřit, že by snad mohli... Čas okolo nich jako by se zastavil.

„Tohle nebyl její osud.”

„Ne, takhle to dopadnout nemělo.”

„Má právo žít dál, ale tělo už dlouho nevydrží.”

„Tohle byla velmi nepříjemná chyba.”

Edward netušil, co znamenají jejich slova, ale Belle se na tváři usadil klidný výraz. Jako by to vše naprosto chápala.

„Je nám líto, ale nedokážeme tě uzdravit,” promluvil konečně jeden z nich přímo k Belle. Jen kývla. Jako by už byla částí jinde, ve světě, kterému rozuměli jen ti čtyři.

V příští chvíli se postavy rozplynuly. Jako by se všechna jeho verva být u ní vrátila. Vytrhl se ze sevření a vyrazil k ní.

„Bello,” zašeptal, jen se opět ocitl u ní. Život z ní stále prchal neuvěřitelnou rychlostí, ale alespoň vnímala.

„Mr... Mrzí m... mě to,” zasípala.

„To nic lásko, všechno zase bude dobré,” hladil ji po tváři.

Pokusila se usmát. Věděla, že to tak není.

„Rose,” šeptla. Zmateně se podíval za sebe. Ostatní okamžitě stáli okolo nich. Rose se sklonila k Belle. Viděl v její mysli, jak je jí to líto, trpěla stejně jako zbytek rodiny.

„Omlouvám se, Bello,” zašeptala k ní, ale Bella tomu nevěnovala ani pozornost.

„Já už... ne... nemám sílu... ale alespoň můžu...”

Bella se k ní pokusila zvednout ruku, ale nedokázala to. Rose ji okamžitě uchopila do své.

„To je... jediné co...” Bella nedokázala už téměř sebrat dech. „Dát ti ša... šanci.” Rose s Edwardem na Bellu nechápavě zírali. Jenže ta už nevypadala, že vůbec ví o čem mluví. Její víčka opět klesla a ze rtů se vydralo tiché zasípání, jak se z posledních sil snažila nabrat dech do plic.

Z její hrudi se ozval poslední úder a pak se rozhostilo ticho. Držel ji v náručí a přestal vnímat cokoliv jiného než ji. Uvnitř cítil, jako by ho někdo roztrhl na půl. Část jeho nenávratně odešla...

Chvíli mu trvalo, než si všiml rozruchu. Rose vykřikla. Stále svírala její dlaň, ale tu hned pustila. Pomalu zvedl hlavu k ní. Jen zamženým pohledem vnímal, jak se drží za ruku a bolestně úpí.

Emmett okamžitě k Rose přiběhl a objal ji.

„Rose, zlatíčko, co je s tebou?!” V hlase mu zaznívala panika a ta se pomalu přelévala i na ostatní. Jen Edward tam s mrtvou Bellou v náručí seděl neschopen pohybu. Rose se už svíjela na zemi. Z jejího hrdla se dral bolestný řev. Emmett naprosto neměl ponětí co dělat.

„Carlisle, dělej něco,” zařval až všichni nadskočili. Emmett se stával nepříčetným. Jenže Carlisle vůbec netušil, co se děje. Emmett ji mohl tedy jen držet a snažit se ji utěšit.

Trvalo to snad pár minut, ale pro ty dva to bylo jako věčnost, kdy konečně Rosin nářek utichl a ona zůstala ležet. Emmett ji chtěl okamžitě přitisknout k sobě. Něco jej však zarazilo uprostřed pohybu.

Rose otevřela oči a pohledem ho vyhledala. Nevěřícně si navzájem vyměňovali pohled.

Vyděšeně zalapala po dechu a cítila, jak jí proudí do plic, jak se jí dme hruď, jak jí tluče srdce. Vše okolo bylo náhle tak rozostřené a ztichlé. Jako by se ocitla uprostřed bubliny, která vše tlumila. Chvíli jí to trvalo, než si uvědomila, že to jsou jen její ubohé smysly, lidské smysly.

Edward to jen nepřítomně sledoval. Všichni tomu stále nemohli uvěřit a Rose ze všeho nejméně. Jemu to však bylo jedno. Vše okolo pro něj ztratilo význam. Bez Belly už nebylo nic, pro co by měl žít...

Žádná nemohla být jako ona. Ne, jeho Bella byla jedinečná, taková, na kterou čekal sto let, taková co bez přemýšlení udělá to správné... nebo dá zbytek svého života někomu jinému...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

12)  Twilly (01.02.2011 12:06)

Zařekla jsem se, že si to přečtu až to bude dopsaný... houby s voctem!!!! .. nevadí, zápletka a tvůj styl a smysl pro tmavomodrý svět mi to dokonale vynahradí, jenom ať nesešílím , takže prosím o rychlé přidávání kapitolek

11)  mary (31.01.2011 21:57)

tomu říkám napínavý začátek
Nevím, co byly ty tři postavy zač, ale výrok:"Tohle byla velmi nepříjemná chyba." by mě dostal do kolen (nesedět na židli :D )

Lucie

10)  Lucie (31.01.2011 18:40)

Tak já už jsem zvědavostí napnutá k prasknutí...

9)  hellokitty (31.01.2011 16:52)

8)  bb (31.01.2011 16:28)

to je strašně napínavý a zajímavý takže Bella zemřela, z Rose je člověk, napadá mě stejná úvaha jako Julii moc se těším na pokračování

7)  alice (31.01.2011 16:20)

tak to tu ještě nebylo. zajímavé. těším se na pokračování.

Janeba

6)  Janeba (31.01.2011 13:21)

Texie, velmi zajímavý a pro mě bolestivý nástup! Ale jsem zvědavá!;)
Děkuji!!

julie

5)  julie (31.01.2011 12:56)

oooo... to vypadá moc zajímavě,co bude dál? Z Rose je asi člověk..takže se narodí kdo? Malá Bellinka? To by měl Edward dost po ptákách, Rose by ji hlídala jako svátost, už se hrozně těším na pokráčko

4)  Carliee (31.01.2011 12:10)

To jsou teda šoky, Texie. Je to moc krásné, opravdu by mě zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet :) :)

dorianna

3)  dorianna (31.01.2011 11:42)

Ewik

2)  Ewik (31.01.2011 11:11)

Ty mi teda dáváš Texie!:'-( Celý díl je naplněný k prasknutí Edwardovým smutkem. Miluju smutné příběhy, ale se šťastným koncem. Tak jsem napnutá, jak to bude pokračovat, co nového jsi pro nás připravila.
Klaním se Ti, v prvním díle nechat umřít Bellu, to chce odvahu.

1)  Kiara (31.01.2011 10:28)

NO som zvedava ako bude toto pokracovat.. Mrtva Bella, ziva Rose
Napisane je to krasne- tak typicky Texiovsky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek