Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Sach_mat.jpg

Dluh

K nemocnici jsme přijeli za tmy. May statečně držela stráž celý den, ale jak jsem ji znala, dělalo jí to radost. Edward se rozhodl vzít si zase noční hlídku. Další z mnoha. Corly už spala. V pokoji svítila jen malá lampička a v chabém světle to vypadalo, že usnuli i její plyšoví kamarádi. Když jsem tiše opouštěla místnost, ještě jsem se nachvíli zastavila, abych si ten pohled mohla zapamatovat. Malá princezna s palečkem v puse zachumlaná až po bradu a na křesle u ní chrabrý rytíř, který čeká, až se v noci objeví tříhlavá saň.

Cestou domů mi May nadšeně vyprávěla každou podrobnost uplynulého dne. S čím si hrály, co malovaly, o čem si povídaly. Tváře jí hořely vzrušením. Měla jsem pravdu. Tohle byla celá May. Opravdu šťastná byla jen tehdy, když se jí povedlo udělat někomu radost.

Část jejího nadšení přeskočila i na mě, ačkoli ten bolavý osten v srdci se tím zároveň zabodl ještě trochu hlouběji. Až za několik desítek minut si May uvědomila, že já celou dobu mlčím.

„Děje se něco, kuřátko?“ Okamžitě odsunula vlastní nadšení a plně se soustředila na mě. „Nepohádali jste se?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, May. Nepohádali. Vlastně nevím, jestli by se to vůbec mohlo stát. On je...“ Nějak jsem nemohla najít dostatečně výstižné slovo. Nakonec jsem se musela spokojit s jedním obyčejným a mělkým. „...strašně hodnej.“

„Ale něco tě trápí.“ Nedotírala. Jen naťukávala. Kdybych nechtěla mluvit, nechala by to být.

Už cestou z Denali jsme vymysleli, jak zdůvodníme mé rodině náhlé Edwardovo zmizení z mého života. Mělo k němu dojít už zítra...

„Edward musí odjet. Daleko a nadlouho...“ A i když byla pravda někde jinde, ve chvíli, kdy jsem to vyslovila, na tváři se mi objevila jedna malá zrádná slza. Myslela jsem na svou malou rodinu, kterou jsem málem měla, ale už nebudu mít.

May mě pohladila po rameni a mlčela. Byla jsem jí vděčná.

„Doktor říkal, že Corly může propustit už v pondělí,“ změnila téma. „Bude potřeba vyřídit nějaké papíry. Ale snad by to neměl být žádný problém. Se sociální kurátorkou jsem mluvila. Říkala, že nám to na pondělí připraví. Budou nás chodit kontrolovat, to je jasné...“

Přikývla jsem a snažila se soustředit jen na tu radost. Těšila jsem se, až Corly konečně odvezeme k nám. Už žádný špitál...

Zbytek cesty jsme mlčely. Mrzelo mě, že May kazím radost.

 

Doma jsem probudila Stewarta, který jako obvykle usnul u televize a s úsměvem sledovala, jak se rozespale štrachá do schodů. Šla jsem si lehnout chvíli po něm.

„Co vlastně budeš zítra vařit?“ zeptala jsem se May, když jsem jí šla popřát dobrou noc.

Nejdřív se rozpačitě usmála a pak trochu nervózně pokrčila rameny.

„Já jsem se ještě nerozhodla... Neporadíš mi? Nezmiňoval se, co má rád?“

Objala jsem ji a vtiskla mlaskavou pusu na buclatou tvář.

„Dickovi bude chutnat cokoli, co uvaříš. Jsi úžasná kuchařka.“

Vděčně se uculila.

„Jak to zítra uděláme s Corly?“ vzpomněla si ještě.

„Ráno Edwarda vystřídám a přijedu až si malá půjde po obědě lehnout.“

Při zmínce o Edwardovi se naše pohledy na moment setkaly a setrvaly v němém rozhovoru. Věděla jsem, že May vzhledem ke své vnímavosti, vidí víc, než bych si přála.

„Dobrou, mami.“ To slovo mi z úst vyklouzlo úplně snadno a bez přemýšlení. May třikrát rychle zamrkala a roztřásla se jí brada.

„Dobrou, kuřátko moje,“ a ještě na chvíli mě sevřela ve svém mohutném objetí.

 

xxxxx

 

Spala klidně a zdálo se jí o May. Seděla u ní na klíně a prstovými barvami jí dělala otisky na obličeji. Byl to nádherný sen. Pořád se smála. Pak se k nim připojila Bella. Sedla si na područku křesla a s úsměvem je pozorovala. Občas škádlivě přidala na Mayinu tvář další barevnou šmouhu.

Potom jsem podle zvuků toho křehkého hodinového strojku v Corlyině hrudi poznal, že se to blíží.

„Koukej, mám bebí,“ řekla a vyhrnula si rukáv. Ukázala Belle jednu z největších jizev po řezné ráně, které na těle měla. Bella ji smutně pohladila a jizvu pofoukala. Najednou se celá scéna začala otřásat za zvuků pravidelných dunivých úderů. Jakoby přicházel obr. Corly se pevně přitiskla k May a skryla si obličej.

V tu chvíli jsem se na scéně objevil já. Seděl jsem na zářivém bílém koni a nad hlavou mával mečem.

„Ničeho se neboj, princezno Corly. Ochráním tebe i tvou krásnou sestru!“ A odcválal jsem pryč. Strašidelné dunění ustalo. A to byl konec snu. Corly se otočila na druhý bok a její spánek přešel do fáze beze snů. Žádný Ivan.

Seděl jsem úplně bez hnutí, naprosto užaslý a překvapený. Její mysl byla opravdu neskutečná. Ve chvíli hrozícího nebezpečí povolala představu statečného zachránce a vypořádala se se strachem.

Bylo mi nádherně. Cítil jsem se strašně důležitý a prospěšný. Pro tuhle holčičku jsem znamenal hodně. Stal jsem se symbolem bezpečí. Vlastně to byla ironie a kterýkoli upír mimo mou rodinu by se tomu pravděpodobně vydržel smát i několik let. Ale přede mnou leželo dvacet pět kilogramů důkazů, které mluvily v můj prospěch.

Jemně jsem ji pohladil po vlasech a užíval si nádherný pocit, který ten dotek způsoboval. Ne vždy je to výhoda, ale právě teď jsem byl za dokonalou upíří paměť vděčný. Nikdy na to nezapomenu.

 

xxxxx

 

Skládala jsem špinavé nádobí do dřezu a ze všech sil se snažila neposlouchat rozhovor May a Dicka u dveří. Strašně moc by si chtěli říct něco zásadního, ale ani jeden z nich to nedokázal. Nakonec z toho bylo další pozvání na oběd příští sobotu.

„Dick zabodoval,“ zahuhňal Stew s plnou pusou, když si přišel potřetí přidat Mayino dušené telecí.

„Je skvělej,“ přisvědčila jsem.

Dnes jsem nějak nebyla ve své kůži. Jako bych fungovala jen napůl. Moje mysl i mé tělo dělaly přesně to, co se od nich očekávalo. Odpovídala jsem na otázky, správně reagovala na Dicka i May... A to bylo všechno. Zbytek mého já byl ponořený ve tmě a mlčení. Nechtěla jsem... nemohla jsem myslet. Když jsem umývala třetí talíř, znepokojeně jsem si uvědomila, že mi to něco připomíná. Mé staré já. Bellu, takovou, jaká byla, než se její srdce uzdravilo.

Veškerá moje pozornost se soustředila na synchronizaci pravé a levé ruky při mytí talíře. Moje oči upíraly pohled na duhové jarové bubliny, uši registrovaly šumění tekoucí vody. Jen abych nemusela nic cítit.

Ještě za tmy jsem byla vystřídat Edwarda. Až se Corly vzbudí, měla jsem u ní sedět já. S vděčností jsem vyslechla zprávu o tom, že uplynulá noc byla klidná. Vyprávěl mi její zázračný sen. Spousta důvodů k radosti. Oba jsme jednali a mluvili tak, jakoby všechno bylo v pořádku. Ani se s Corly neloučil dlouho, vždyť na to měl celou noc a ještě spoustu nocí před sebou. A pokud její uzdravování půjde tak rychle jako doposud, bude za ní stejně chodit, jen aby poslouchal její fantastické sny. Tak proč jsem pořád měla v hrudi ten tíživý pocit, že je něco špatně? Proč jsem se nedokázala radovat z toho, co máme? Vždyť ještě před měsícem jsem neměla skoro nic. Jen May, mojí maminku.

Domyla jsem poslední talíř a až teď zjistila, že sedí u kuchyňského stolu a zkoumavě si mě prohlíží. Nejspíš už tam seděla pár minut.

„Sedni si ke mně, kuřátko,“ řekla laskavě a ukázala na prázdnou židli vedle sebe.

Ztěžka jsem polkla a poslechla ji.

„Šlo to dobře,“ zkusila jsem to, „Dickovi se líbíš.“

Jen pokývala hlavou, ale tentokrát se vůbec nezapýřila. Stále se jen dívala. Sklopila jsem oči k ubrusu a zkoumala jemnou strukturu květinového vzoru.

„Řekni mi,“ začala opatrně, „proč nejedeš s Edwardem?“

Ta otázka byla velmi prostá a ťala do živého. A i když May netušila, že se věci mají trochu jinak, moje odpověď byla i tak pravdivá.

„Přece kvůli Corly...“

Zase kývla a zdálo se, že čeká, až budu pokračovat.

„Mami, na co se mě to ptáš? Myslela jsem, že zrovna tobě to nebudu muset vysvětlovat. Osvojila sis čtyři děti...“

„Bylo mi třicet, vlastní děti jsem mít nemohla a nebyl tu nikdo, o koho bych se mohla starat. Žádný muž...“

Nevím proč, ale na jazyku jsem pocítila hořkou pachuť vzteku.

„Nečekala, jsem že zrovna ty mi to budeš rozmlouvat...“

Chvíli mlčela a stále mě provrtávala pohledem. Bylo to strašně nepříjemné. Pak svojí tmavě hnědou buclatou dlaní přikryla mojí ruku.

„Kuřátko... Ty nemusíš nikomu nic splácet. Takhle to na světě nefunguje. Vytrpěla sis svoje a konečně to skončilo. Je ti jednadvacet a všechno je ještě před tebou. Edward je ten muž s velkým M a ty to víš.“

Z úst se mi vydralo tiché vzlyknutí a ani nevím jak, ocitla jsem se v měkkém láskyplném náručí.

„Mám ji ráda, May.“

„Já vím, kuřátko. Ale milovat ji můžeš i jako teta. Nenech si ujet vlak. Její vztah k nám není ještě tak pevný, ještě pro ni nejsi nejdůležitější...“

Plakala jsem a nemohla přestat. Vždycky jsem měla podezření, že mi May vidí až na dno duše a dnes se to potvrdilo.

„Nemusíš nikomu nic vracet. Víš, jak to myslím?“

Jen jsem přikývla. Právě teď jsem nedokázala promluvit.

„A já nejsem ještě tak stará, Bello. V jednadvaceti ti tak možná připadám, ale ženy v mém věku běžně rodí děti...“

Zastyděla jsem se, že jsem takhle opravdu uvažovala. Cítila jsem, jak je mi u ní dobře a jak ze mě její mohutné milující ruce pomalu snímají velký balvan.

„Už jsem si na tu představu zvykla... Že budu máma... A chtěla jsem jí pomoct, zažila tolik strašných věcí...“

Pohladila mě po vlasech.

„Jsou jí čtyři roky, zlato, dostane se z toho. Tobě bylo deset. Proto to bylo tak těžké...

Musela jsem se smát.

„Kam se na tebe hrabu, mami, se svým diplomem z psychologie.“

Zasmála se a její smích byl jako pohlazení. Podívala jsem se na ni a uvědomila si, že už nemám potřebu brečet.

„Já a Edward... Asi nebudeme moct mít děti...“

Vážně přikývla a pohladila mě.

„To mě mrzí. Vím, jaké to je. Ale vy dva – to je teď důležité. Žena, která na celým širým světě nemá nikoho, je úplně ztracená, věř mi. Ty máš to štěstí, žes ho našla. Jestli nebudou děti, vyrovnáte se s tím. Ale on je ten, kdo ti pomůže do bačkor, až se nebudeš moct ohnout.“

Mlčely jsme a já se nechala kolíbat v náručí. A vůbec mi to nepřipadalo nepatřičné. Byla jsem se svou May.

„Běž za ním, kuřátko. Do nemocnice pojedu já.“

Moje srdce naplňoval pomalý ale intenzivní  proud radosti. Někde v oblasti jícnu se přetvořil na slzy a ty si našly cestu ven slznými kanálky.

„Pozdravuj, Corly. Řekni jí, že teta Bella se s ní přijde rozloučit.“

„To víš, že jo,“ usmála se maminka a šla sbalit pro Corly pár dobrot.

Ani nevím jak jsem vyšlapala schody a dostala se do svého pokoje. Nohy mě skoro neunesly. A málem jsem vykřikla radostí, když jsem zjistila, že Edward tam na mě čeká. Padla jsem mu kolem krku a přetlak emocí ze mě zase udělal uplakanou holku.

Líbal mě i přes ten pláč a jeho tvář odrážela totéž, co jsem teď cítila já. Jen nemohl prolévat slzy. Jeho tělo a dech a vůně... Hledali jsme jeden u druhého ujištění, že jsme. Že jsme my.

„Chceš to tak?,“ ptal se přerývaně. „Byl bych tady...“

Umlčela jsem ho polibkem. Najednou přede mnou klečel, pevně mě objímal a tiskl se k mému klínu.

„Vzdáš se všeho? Musíš si být jistá... Musíš vědět, o co přijdeš...“

Posel mé břicho sérií polibků. Plakala jsem a nemohla přestat. Vyplakávala jsem svůj sen o tom, co mohlo být. Ale celým srdcem jsem věděla, že nikdy nebudu litovat. Nebudu mít příležitost - dokud on bude se mnou.

Položila jsem mu ruce na ramena, hladila ho po zádech a čekala, až ustane jeho „pláč“. Ten můj, lidský a mokrý, už odcházel.

„Patřím tobě. Zachránil sis mě a teď jsem tvoje. A přísahám, že litovat nebudu.“

Nejdřív na to neřekl nic. Jen mě plynule, jak vstával, vzal do náručí a držel těsně přitisknutou k sobě. Jeho oči byly zavřené. Byl už úplně klidný a vyrovnaný. Dotkla jsem se dlaní jeho tváře a čelisti, protože to bylo neodolatelné.

Lehce se usmál. A to bylo to nejdůležitější.

„V jednom se ale mýlíš,“ řekl tiše a jeho hlas byl v tu chvíli tak plný toho, co ke mně cítil, že mi to znovu rozbušilo srdce.

„Ty jsi zachránila mě.“

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

16)  elmo (08.05.2010 17:38)

p.s. Karolko, dneska nebude žádných 30 klanících se smajlů - nechci být znovu bita od našeho drahého ajťáka washe, ale věz, že kdyby to nedělalo neplechu, tak tam ten zástup uctívačů naklikám dneska znova!;)

15)  elmo (08.05.2010 17:36)

BUM!!

ne, nelekejte se, nepraštila jsem se hlavou o zeď, jen mi teď spadl obrovský kámen za srdce!
uf, já jsem TAK ráda, že to dopadlo takhle! nebude žádný zmučený edward, zmučená bella (jen trochu lítostiví, ale to nic neni:D)

krásně jsi to zaonačila - may bude šťastná a z dicka bude skvělej táta, když je navíc psycholog:D

už se nemůžu dočkat dalšího dílku!

Rosalie7

14)  Rosalie7 (08.05.2010 17:36)

To bylo zase tak krásný a dojemný!!! Já už si vážně připadám jak mutant želvy se slznými kanálky krokodýla... Ty mě vždycky tak dojmeš, až to skoro není možný. Šach - Mat je opravdu naprosto geniální a ty jsi naprosto úžasná, že dokážeš napsat něco tak krásnýho. Ten sen a to všechno - já můžu jen áchat a těšit se na další dílek.

A už jsem pevně rozhodnutá: Tvůj Edward je nejlepší, nikdy jsem nečetla lepší a tak milující verzi jednoho překrásného upíra...

blotik

13)  blotik (08.05.2010 16:37)

Počkat. Takže, jestli jsem to správně pochopila, ji chce proměnit? A nebuduo mít miminko?
Je to přerkásná povídka.

mina

12)  mina (08.05.2010 16:29)

taaak zas si ma prekvapila!!!skvele...aj ked mi je luto, ze nebudu rodinka s Corly, ale...
noo proste skvele...ako vzdy tesim na pokracovanie!!!

giselle

11)  giselle (08.05.2010 16:12)

:'-( ach, to je tak dojemný a krásný...

moc se mi líbí tahle varianta - je pravda, že may je 40 a corly je 4, to je jako by ji měla ve 36 a to vážně není stará;)

..a dojalo mě to "patřím ti", co řekla bella...

Ty jsi jednoduše geniální , Karolko!

Ree

10)  Ree (08.05.2010 15:05)

Fňuk... Svými povídkami ze mě děláš ufňukanou čtenářku... To bylo strašně krásné a dojemné... Je škoda, že nemůžou tvořit normální rodinu :'-(:'-(

Nebraska

9)  Nebraska (08.05.2010 15:00)

Karolko, ty mě tu posledních pár kapitol necháváš úplně semletou a skoro bez dechu... A teď taky, jsem úplně hin!
A všem jim to přeju, jen to zas ještě musím vstřebat...

Ale vymyslela jsi to úžasně, tu tvou hlavu by měli nechat pozlatit! ;)

sakraprace

8)  sakraprace (08.05.2010 14:38)

U Edwarda na bílém koni jsem začala řvát a do konce jsem to nezvládla zastavit.:'-(:D:'-(
Jsi naprosto úžasná, hned bych si tě pořídila domů.

Ajjinka

7)  Ajjinka (08.05.2010 14:32)

Nádherná kapitola, Karolko. Je pravda, že pro Corly může být Bella i tetou a všichni budou štěstníí

6)   (08.05.2010 14:31)

May je anděl, Karolka je geniální a dnešní díl je krásně áchací.

Dennniii

5)  Dennniii (08.05.2010 14:07)

tak přesně takovejhle výraz mám právě teď když píšu komentář k téhle dokonalé, úžasné, nádherné, geniální povídce jo a ještě se mi koulí po tváři osamnělá slzička. Karolko ty jsi geniální, prostě tohle bylo dokonalý tak krásný, já prostě nevím co psát ... ahhhhhhh

4)  Lenka (08.05.2010 14:05)

Mě se chce brečet. To je tak dojemné.
Naprosto dokonalá kapitola, ale to se pořád opakuji.

Abera

3)  Abera (08.05.2010 13:59)

Úplně dokonalý nemám slov

Evelyn

2)  Evelyn (08.05.2010 13:51)

Ach, ehm... jéé, hmmm
Karolko, já jsem docela inteligentní holka, ale po přečtení vypadám a projevuji se jako zaostalé pako... Čímž chci říct, že to bylo úžasné a já nemám slov

Popoles

1)  Popoles (08.05.2010 13:29)

Ach můj bože...
Ne, tohle prostě nemůžu nějak okomentovat, na to nejsou slova...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse