Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Sach_mat.jpg

Dluh

K nemocnici jsme přijeli za tmy. May statečně držela stráž celý den, ale jak jsem ji znala, dělalo jí to radost. Edward se rozhodl vzít si zase noční hlídku. Další z mnoha. Corly už spala. V pokoji svítila jen malá lampička a v chabém světle to vypadalo, že usnuli i její plyšoví kamarádi. Když jsem tiše opouštěla místnost, ještě jsem se nachvíli zastavila, abych si ten pohled mohla zapamatovat. Malá princezna s palečkem v puse zachumlaná až po bradu a na křesle u ní chrabrý rytíř, který čeká, až se v noci objeví tříhlavá saň.

Cestou domů mi May nadšeně vyprávěla každou podrobnost uplynulého dne. S čím si hrály, co malovaly, o čem si povídaly. Tváře jí hořely vzrušením. Měla jsem pravdu. Tohle byla celá May. Opravdu šťastná byla jen tehdy, když se jí povedlo udělat někomu radost.

Část jejího nadšení přeskočila i na mě, ačkoli ten bolavý osten v srdci se tím zároveň zabodl ještě trochu hlouběji. Až za několik desítek minut si May uvědomila, že já celou dobu mlčím.

„Děje se něco, kuřátko?“ Okamžitě odsunula vlastní nadšení a plně se soustředila na mě. „Nepohádali jste se?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, May. Nepohádali. Vlastně nevím, jestli by se to vůbec mohlo stát. On je...“ Nějak jsem nemohla najít dostatečně výstižné slovo. Nakonec jsem se musela spokojit s jedním obyčejným a mělkým. „...strašně hodnej.“

„Ale něco tě trápí.“ Nedotírala. Jen naťukávala. Kdybych nechtěla mluvit, nechala by to být.

Už cestou z Denali jsme vymysleli, jak zdůvodníme mé rodině náhlé Edwardovo zmizení z mého života. Mělo k němu dojít už zítra...

„Edward musí odjet. Daleko a nadlouho...“ A i když byla pravda někde jinde, ve chvíli, kdy jsem to vyslovila, na tváři se mi objevila jedna malá zrádná slza. Myslela jsem na svou malou rodinu, kterou jsem málem měla, ale už nebudu mít.

May mě pohladila po rameni a mlčela. Byla jsem jí vděčná.

„Doktor říkal, že Corly může propustit už v pondělí,“ změnila téma. „Bude potřeba vyřídit nějaké papíry. Ale snad by to neměl být žádný problém. Se sociální kurátorkou jsem mluvila. Říkala, že nám to na pondělí připraví. Budou nás chodit kontrolovat, to je jasné...“

Přikývla jsem a snažila se soustředit jen na tu radost. Těšila jsem se, až Corly konečně odvezeme k nám. Už žádný špitál...

Zbytek cesty jsme mlčely. Mrzelo mě, že May kazím radost.

 

Doma jsem probudila Stewarta, který jako obvykle usnul u televize a s úsměvem sledovala, jak se rozespale štrachá do schodů. Šla jsem si lehnout chvíli po něm.

„Co vlastně budeš zítra vařit?“ zeptala jsem se May, když jsem jí šla popřát dobrou noc.

Nejdřív se rozpačitě usmála a pak trochu nervózně pokrčila rameny.

„Já jsem se ještě nerozhodla... Neporadíš mi? Nezmiňoval se, co má rád?“

Objala jsem ji a vtiskla mlaskavou pusu na buclatou tvář.

„Dickovi bude chutnat cokoli, co uvaříš. Jsi úžasná kuchařka.“

Vděčně se uculila.

„Jak to zítra uděláme s Corly?“ vzpomněla si ještě.

„Ráno Edwarda vystřídám a přijedu až si malá půjde po obědě lehnout.“

Při zmínce o Edwardovi se naše pohledy na moment setkaly a setrvaly v němém rozhovoru. Věděla jsem, že May vzhledem ke své vnímavosti, vidí víc, než bych si přála.

„Dobrou, mami.“ To slovo mi z úst vyklouzlo úplně snadno a bez přemýšlení. May třikrát rychle zamrkala a roztřásla se jí brada.

„Dobrou, kuřátko moje,“ a ještě na chvíli mě sevřela ve svém mohutném objetí.

 

xxxxx

 

Spala klidně a zdálo se jí o May. Seděla u ní na klíně a prstovými barvami jí dělala otisky na obličeji. Byl to nádherný sen. Pořád se smála. Pak se k nim připojila Bella. Sedla si na područku křesla a s úsměvem je pozorovala. Občas škádlivě přidala na Mayinu tvář další barevnou šmouhu.

Potom jsem podle zvuků toho křehkého hodinového strojku v Corlyině hrudi poznal, že se to blíží.

„Koukej, mám bebí,“ řekla a vyhrnula si rukáv. Ukázala Belle jednu z největších jizev po řezné ráně, které na těle měla. Bella ji smutně pohladila a jizvu pofoukala. Najednou se celá scéna začala otřásat za zvuků pravidelných dunivých úderů. Jakoby přicházel obr. Corly se pevně přitiskla k May a skryla si obličej.

V tu chvíli jsem se na scéně objevil já. Seděl jsem na zářivém bílém koni a nad hlavou mával mečem.

„Ničeho se neboj, princezno Corly. Ochráním tebe i tvou krásnou sestru!“ A odcválal jsem pryč. Strašidelné dunění ustalo. A to byl konec snu. Corly se otočila na druhý bok a její spánek přešel do fáze beze snů. Žádný Ivan.

Seděl jsem úplně bez hnutí, naprosto užaslý a překvapený. Její mysl byla opravdu neskutečná. Ve chvíli hrozícího nebezpečí povolala představu statečného zachránce a vypořádala se se strachem.

Bylo mi nádherně. Cítil jsem se strašně důležitý a prospěšný. Pro tuhle holčičku jsem znamenal hodně. Stal jsem se symbolem bezpečí. Vlastně to byla ironie a kterýkoli upír mimo mou rodinu by se tomu pravděpodobně vydržel smát i několik let. Ale přede mnou leželo dvacet pět kilogramů důkazů, které mluvily v můj prospěch.

Jemně jsem ji pohladil po vlasech a užíval si nádherný pocit, který ten dotek způsoboval. Ne vždy je to výhoda, ale právě teď jsem byl za dokonalou upíří paměť vděčný. Nikdy na to nezapomenu.

 

xxxxx

 

Skládala jsem špinavé nádobí do dřezu a ze všech sil se snažila neposlouchat rozhovor May a Dicka u dveří. Strašně moc by si chtěli říct něco zásadního, ale ani jeden z nich to nedokázal. Nakonec z toho bylo další pozvání na oběd příští sobotu.

„Dick zabodoval,“ zahuhňal Stew s plnou pusou, když si přišel potřetí přidat Mayino dušené telecí.

„Je skvělej,“ přisvědčila jsem.

Dnes jsem nějak nebyla ve své kůži. Jako bych fungovala jen napůl. Moje mysl i mé tělo dělaly přesně to, co se od nich očekávalo. Odpovídala jsem na otázky, správně reagovala na Dicka i May... A to bylo všechno. Zbytek mého já byl ponořený ve tmě a mlčení. Nechtěla jsem... nemohla jsem myslet. Když jsem umývala třetí talíř, znepokojeně jsem si uvědomila, že mi to něco připomíná. Mé staré já. Bellu, takovou, jaká byla, než se její srdce uzdravilo.

Veškerá moje pozornost se soustředila na synchronizaci pravé a levé ruky při mytí talíře. Moje oči upíraly pohled na duhové jarové bubliny, uši registrovaly šumění tekoucí vody. Jen abych nemusela nic cítit.

Ještě za tmy jsem byla vystřídat Edwarda. Až se Corly vzbudí, měla jsem u ní sedět já. S vděčností jsem vyslechla zprávu o tom, že uplynulá noc byla klidná. Vyprávěl mi její zázračný sen. Spousta důvodů k radosti. Oba jsme jednali a mluvili tak, jakoby všechno bylo v pořádku. Ani se s Corly neloučil dlouho, vždyť na to měl celou noc a ještě spoustu nocí před sebou. A pokud její uzdravování půjde tak rychle jako doposud, bude za ní stejně chodit, jen aby poslouchal její fantastické sny. Tak proč jsem pořád měla v hrudi ten tíživý pocit, že je něco špatně? Proč jsem se nedokázala radovat z toho, co máme? Vždyť ještě před měsícem jsem neměla skoro nic. Jen May, mojí maminku.

Domyla jsem poslední talíř a až teď zjistila, že sedí u kuchyňského stolu a zkoumavě si mě prohlíží. Nejspíš už tam seděla pár minut.

„Sedni si ke mně, kuřátko,“ řekla laskavě a ukázala na prázdnou židli vedle sebe.

Ztěžka jsem polkla a poslechla ji.

„Šlo to dobře,“ zkusila jsem to, „Dickovi se líbíš.“

Jen pokývala hlavou, ale tentokrát se vůbec nezapýřila. Stále se jen dívala. Sklopila jsem oči k ubrusu a zkoumala jemnou strukturu květinového vzoru.

„Řekni mi,“ začala opatrně, „proč nejedeš s Edwardem?“

Ta otázka byla velmi prostá a ťala do živého. A i když May netušila, že se věci mají trochu jinak, moje odpověď byla i tak pravdivá.

„Přece kvůli Corly...“

Zase kývla a zdálo se, že čeká, až budu pokračovat.

„Mami, na co se mě to ptáš? Myslela jsem, že zrovna tobě to nebudu muset vysvětlovat. Osvojila sis čtyři děti...“

„Bylo mi třicet, vlastní děti jsem mít nemohla a nebyl tu nikdo, o koho bych se mohla starat. Žádný muž...“

Nevím proč, ale na jazyku jsem pocítila hořkou pachuť vzteku.

„Nečekala, jsem že zrovna ty mi to budeš rozmlouvat...“

Chvíli mlčela a stále mě provrtávala pohledem. Bylo to strašně nepříjemné. Pak svojí tmavě hnědou buclatou dlaní přikryla mojí ruku.

„Kuřátko... Ty nemusíš nikomu nic splácet. Takhle to na světě nefunguje. Vytrpěla sis svoje a konečně to skončilo. Je ti jednadvacet a všechno je ještě před tebou. Edward je ten muž s velkým M a ty to víš.“

Z úst se mi vydralo tiché vzlyknutí a ani nevím jak, ocitla jsem se v měkkém láskyplném náručí.

„Mám ji ráda, May.“

„Já vím, kuřátko. Ale milovat ji můžeš i jako teta. Nenech si ujet vlak. Její vztah k nám není ještě tak pevný, ještě pro ni nejsi nejdůležitější...“

Plakala jsem a nemohla přestat. Vždycky jsem měla podezření, že mi May vidí až na dno duše a dnes se to potvrdilo.

„Nemusíš nikomu nic vracet. Víš, jak to myslím?“

Jen jsem přikývla. Právě teď jsem nedokázala promluvit.

„A já nejsem ještě tak stará, Bello. V jednadvaceti ti tak možná připadám, ale ženy v mém věku běžně rodí děti...“

Zastyděla jsem se, že jsem takhle opravdu uvažovala. Cítila jsem, jak je mi u ní dobře a jak ze mě její mohutné milující ruce pomalu snímají velký balvan.

„Už jsem si na tu představu zvykla... Že budu máma... A chtěla jsem jí pomoct, zažila tolik strašných věcí...“

Pohladila mě po vlasech.

„Jsou jí čtyři roky, zlato, dostane se z toho. Tobě bylo deset. Proto to bylo tak těžké...

Musela jsem se smát.

„Kam se na tebe hrabu, mami, se svým diplomem z psychologie.“

Zasmála se a její smích byl jako pohlazení. Podívala jsem se na ni a uvědomila si, že už nemám potřebu brečet.

„Já a Edward... Asi nebudeme moct mít děti...“

Vážně přikývla a pohladila mě.

„To mě mrzí. Vím, jaké to je. Ale vy dva – to je teď důležité. Žena, která na celým širým světě nemá nikoho, je úplně ztracená, věř mi. Ty máš to štěstí, žes ho našla. Jestli nebudou děti, vyrovnáte se s tím. Ale on je ten, kdo ti pomůže do bačkor, až se nebudeš moct ohnout.“

Mlčely jsme a já se nechala kolíbat v náručí. A vůbec mi to nepřipadalo nepatřičné. Byla jsem se svou May.

„Běž za ním, kuřátko. Do nemocnice pojedu já.“

Moje srdce naplňoval pomalý ale intenzivní  proud radosti. Někde v oblasti jícnu se přetvořil na slzy a ty si našly cestu ven slznými kanálky.

„Pozdravuj, Corly. Řekni jí, že teta Bella se s ní přijde rozloučit.“

„To víš, že jo,“ usmála se maminka a šla sbalit pro Corly pár dobrot.

Ani nevím jak jsem vyšlapala schody a dostala se do svého pokoje. Nohy mě skoro neunesly. A málem jsem vykřikla radostí, když jsem zjistila, že Edward tam na mě čeká. Padla jsem mu kolem krku a přetlak emocí ze mě zase udělal uplakanou holku.

Líbal mě i přes ten pláč a jeho tvář odrážela totéž, co jsem teď cítila já. Jen nemohl prolévat slzy. Jeho tělo a dech a vůně... Hledali jsme jeden u druhého ujištění, že jsme. Že jsme my.

„Chceš to tak?,“ ptal se přerývaně. „Byl bych tady...“

Umlčela jsem ho polibkem. Najednou přede mnou klečel, pevně mě objímal a tiskl se k mému klínu.

„Vzdáš se všeho? Musíš si být jistá... Musíš vědět, o co přijdeš...“

Posel mé břicho sérií polibků. Plakala jsem a nemohla přestat. Vyplakávala jsem svůj sen o tom, co mohlo být. Ale celým srdcem jsem věděla, že nikdy nebudu litovat. Nebudu mít příležitost - dokud on bude se mnou.

Položila jsem mu ruce na ramena, hladila ho po zádech a čekala, až ustane jeho „pláč“. Ten můj, lidský a mokrý, už odcházel.

„Patřím tobě. Zachránil sis mě a teď jsem tvoje. A přísahám, že litovat nebudu.“

Nejdřív na to neřekl nic. Jen mě plynule, jak vstával, vzal do náručí a držel těsně přitisknutou k sobě. Jeho oči byly zavřené. Byl už úplně klidný a vyrovnaný. Dotkla jsem se dlaní jeho tváře a čelisti, protože to bylo neodolatelné.

Lehce se usmál. A to bylo to nejdůležitější.

„V jednom se ale mýlíš,“ řekl tiše a jeho hlas byl v tu chvíli tak plný toho, co ke mně cítil, že mi to znovu rozbušilo srdce.

„Ty jsi zachránila mě.“

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Anna43474

36)  Anna43474 (19.07.2011 13:25)

A sen je pryč...?
Už teď mi připadá, že tohle je lepší než původní příběh
Spěchám dál
TKSATVO

miamam

35)  miamam (21.04.2011 13:41)

Sakra. Sakra sakra. Měla jsi mě (nás čtenáře) v perexu aspoň varovat... Řvu tady jak želva a zároveň se usmívám. No jo, asi mi už fakt hráblo. ... . To se ti vážně povedlo. Ale vybruslila jsi z téhle šlamastyky parádně

ScRiBbLe

34)  ScRiBbLe (27.11.2010 16:26)

Myslela jsem si, že už nic smutnějšího na mě nevytasíš, ale to jsem se hluboce mýlila.:( Přes slzy skoro nevidím!:'-( :'-( Nádhera, nic jiného teď ze sebe nedostanu!

33)  Lejla (22.10.2010 15:05)

Uz zase k sobe taham papirove ubrousky a citim ten velky cit z tveho textu. Tolik lasky...muze clovek vubec tolik citu pojmout? Je nase srdce dostatecne velike at uz bijici a nebo mrtve, aby bylo vzchopne vydrzet takovou naloz...ano je a je jen na nas, jak mi se s tim vyrovname

Leli

32)  Leli (02.06.2010 17:30)

Pánečku, tak takové řešení jsem opravdu nečekala Myslela jsem, že to skončí tak trošku špatně...BYlo to náádherný i malá slza dojetí padla..

ambra

31)  ambra (12.05.2010 14:08)

Bože, jak já miluju příběhy, kde to není jednoduché, ale je tam naděje, kde nic není černé ani bílé, ale není tam šedá... . Jak já ještě po téhle masáži vezmu znovu do ruky TW, to fakt netuším...

magorka

30)  magorka (10.05.2010 10:51)

báječně vyřešeno. Karolko jsi hvězda! Teď se akorát musím "znormálnit" a vrátit se do pracovního procesu....ale mám takový pitomý tušení, že dneska budu magorem až do večera :)Díky za krásné kapitoly

anetanii

29)  anetanii (09.05.2010 17:09)

Ne, nebudu brečet... prostě nebudu! Snad jen... možná malá slzička dojetí... Tak proč sakra brečííím! To bylo tak nádherné. Vážně jsem se v předešlém dílku strachovala, že jsi nám přichystala špatný konec. Od minulé smutné kapitolky mi v krku vyrostl knedlík o velikosti pravého, domácího, kynutého. Jsem ani nedoufala, že se z této prekérní situace vymotají. Ale teď? Brečím dojetím, děkuji ti!!! NÁDHERNÉ!!!

Silvaren

28)  Silvaren (09.05.2010 08:22)

DÍKY, DÍKY, DÍKY, žes to vyřešila a že budou spolu.
HURRRRRÁÁÁÁÁ

27)  Leni (08.05.2010 23:26)

Nádhera.

Karolka

26)  Karolka (08.05.2010 22:26)

Přesně!

Bye

25)  Bye (08.05.2010 22:21)

:D Takže si za ten dnešní přetlak vlastně můžu sama! :

Karolka

24)  Karolka (08.05.2010 22:11)

Nejdřív děkuju za všechny krásné komentáře. Vážím si toho, že se vám to líbí a že nelitujete času, abyste mi to dali vědět.
A speciální poděkování Bye, která mě vždycky tak zmasíruje, že píšu, i když je Múzák momentálně na záletech.

Bye

23)  Bye (08.05.2010 22:03)

Karolko, Ty, moje milá
teď jsi na mě vážně vlila
kýbl plnej emocí,
takže s Tvojí pomocí
po tváři mi kanou slzy
s Corly mě to totiž mrzí.
Její sen, tak ten mě dojal,
že to její mozek pojal,
jak pohádku o princovi,
co to nandá Ivanovi!
Skvěle jsi to vymyslela,
já to včera už věděla,
že když slušně poprosím,
tak u Tebe pochodím!

22)  viki (08.05.2010 21:59)

Je to nádhera !

21)   (08.05.2010 20:01)

Je dobře, že to bude takhle. Já nevím, ale mě se prostě děti do vztahu Eda a Belly nikdy nehoděj. Já vím jsem divná, ale fakt mi do toho nejdou. Krásná kapitolka, je mi líto May, že ji dlouho neuvidí až bude upír. Krása jako vždy!

jeanine

20)  jeanine (08.05.2010 19:59)

Když jsem naposledy plakala u knížky, byl to myslím Rozbřesk, ale teď pláču u tvé povídky. Dostala se mi pod kůži a netrpělivě očekávám každý další díl. Tvá fantazie a talent nemají meze. Gratuluji!!!

19)  Jesska (08.05.2010 19:46)


Nějak mi došla slova...
Oh... ještě bude asi chvíli trvat, než se vzpamatuju...
No ještě že má Bella May, ta to vždycky vyřeší, to je správná mamka
Bylo to nádherný, kouzelný a dokonalý - jako vždycky.
No já jsem věděla, že ty přijdeš na to nejlepší řešení:D
Teď jsem zvědavá, co bude dál s Corly... nechá si ji May?
Doufám, že to dobře dopadne, ty určitě vykouzlíš nejlepší konec... teda ne že bych chtěla, abys už končila! Snad to bude trvat ještě dlouho, tahle povídka mě úplně dostala...
Těším se na další kapitolu!

zuzka88

18)  zuzka88 (08.05.2010 18:57)

nic jinýho mě nenapadá

Amisha

17)  Amisha (08.05.2010 18:41)

Karolko, ty naše kouzelnice, slovo krása, ani nádhera nevystihuje pocity, jaké z tohoto dílu mám, je to tak intenzivní, sevřené hrdlo a tíživý pocit u žaludku nahradila radost a pocit štěstí. Blahopřeju jsi oficialně úžasná.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still