Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/sexy%20boty.jpg

Doporučuji průběžně prodýchávat. I mně to pomohlo :)

S největší pravděpodobností předposlední kapitola.

Děkuji ♥

 

 

Visím na tvé oprátce,
jsem jen tři metry nad zemí.
A slyším, co říkáš, ale nemohu vydat ani hlásku.
Říkáš, že mě potřebuješ,
a potom mě odřízneš, ale počkej,
Říkáš mi promiň,
Nečekala jsi, že se otočím, řeknu..

Na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.
Řekl jsem, na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.

Chtěl bych znovu jinou šanci,
obětoval bych se pro tebe.
Potřebuju tě jako srdce potřebuje tlouct,
ale to nic nového není.
Žhavě jsem tě miloval,
teď však modrám a ty říkáš: "Promiň" jako anděl,
nebe mě nechalo myslet si, že jsi to ty.
Ale bojím se...

Že na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.
Řekl jsem, že na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.



Na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.
Řekl jsem, že na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.
Na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.
Řekl jsem, že na omluvy je už pozdě, příliš pozdě.

Visím na tvé oprátce,
jsem deset stop nad zemí...

 

 

Bella

 

Alice a Jess odešly na toalety a Jasper zůstal nerozhodně přešlapovat na půl cesty mezi dveřmi s obrázkem holčičky v krinolíně a Edwardovým pokojem.

Měla jsem počkat s ním. Později jsem se k tomu tisíckrát vracela, ale to, ani nic z dalších událostí už jednoduše změnit nešlo.

Jasper mi řekl, kdo je ta žena. Věděla jsem, že to byla Edwardova nejdelší známost a chtěla jsem věřit, že se jen nějak dozvěděla o operaci a přišla ho pozdravit. Všechno ve mně ovšem křičelo, že to je hloupost. Něco v jejích očích, v jejím sebevědomém postoji a koneckonců i v tom, jak si prosadila soukromí, způsobovalo, že se mi stahovalo hrdlo a plíce nezvládaly pracovat pravidelně.

Nejpomaleji jak to šlo jsem se přibližovala k prosklené stěně pokoje.

Seděla na mém místě. Neviděla jsem jí do tváře, ale její napjatá ramena a Edwardův výraz mě ujistily o tom, že tohle není obyčejná návštěva staré známé.

A pak se ho dotkla.

Jen mu odhrnula vlasy z čela, ale mé srdce se v tu chvíli zastavilo. Opřela jsem se o sklo a jako uhranutá sledovala, jak ta žena vstává, naklání se nad najednou apatickým Edwardem a líbá ho na ústa. Nepohnul se; zdálo se, že polibek neopětuje, ale ani se neodtáhl. Nepokusil se ji odstrčit.

Něco ve mně prasklo. Vyděšeně jsem se rozhlédla, byla jsem si jistá, že to museli slyšet všichni kolem. Mimoděk jsem zachytila Jasperův zamračený pohled. Pozorně mě sledoval. Obrátila jsem svou pozornost zpátky k těm dvěma. Už jsem ale nevnímala. Bolest přehlušila všechno. Ostré střepy z té velké roztříštěné věci uvnitř mě se mi právě zabodávaly do každého místa v těle. Lapala jsem po dechu.

A pak jsem se setkala s Edwardovým prázdným a zoufalým pohledem. Vyděsil mě tak, že mi zbývalo jediné – dát se na útěk.

 

 

Edward

Jasper mi později vyprávěl, že když jí zastoupil cestu, nevnímala ho. Nevnímala nic. Jen pořád opakovala „Pryč, pryč!“ Kdyby mu nepomohly Jessica s Alicí, které se tam naštěstí objevily právě včas, neudržel by ji.

Dopotácel jsem se k nim teprve ve chvíli, kdy už se nad Bellou skláněl nějaký doktor a píchal jí sedativa. Uložili ji v nejbližším volném pokoji. Role se obrátily. Seděl jsem u ní a čekal, až se probere. Měl jsem zhruba dvě hodiny na to, abych nějak absorboval to, co mi řekla Tanya, a abych začal přemýšlet o tom, co se svým životem udělám dál.

Nevymyslel jsem vůbec nic. Absolutně nic.

Nepochyboval jsem o tom, že je to dítě moje. Tanya nedělala hloupé chyby. Muselo jí být jasné, že po narození budu trvat na testu otcovství, a neztrapnila by se jiným než správným výsledkem. Odmítal jsem se zabývat tím, proč to udělala. V době, kdy jsme spolu chodili, nevěděla, kdo je můj otec. Zjistila to až po našem rozchodu. Hrálo to roli v jejím rozhodnutí zneužít mé důvěry? Dřív bývala hystericky opatrná – kombinovala pesar, pilulky a často i gel. Byl jsem naivní, když jsem to i v nezávazné fázi naší známosti nechal na ní.

Došel jsem k závěru, že její důvody je zbytečné řešit, protože na samotném faktu – narodí se moje dítě – to nemohlo nic změnit.

Moje dítě. Moje dítě.

Ta slova se sladila s mým tepem, a i když jsem cítil hořkost zrady a beznaděj způsobenou myšlenkou na ohroženou budoucnost s Bellou, nedokázal jsem to dítě nenávidět.

Nějak to půjde. Musí. Tanya se nechystá odjet ze Seattlu, takže splním zásadnější z jejích požadavků. Nevezmu si ji, ani s ní nebudu žít, ale postarám se o své dítě.

Hloupě spokojený sám se sebou jsem sledoval, jak se Belle poprvé zachvěla víčka. Když konečně otevřela oči a podívala se na mě, dokázal jsem na ni promluvit dokonce s úsměvem.

„Ahoj, holčičko, omlouvám se, všechno bude v pořádku.“

 

 

Bella

Usmíval se. A já na chvíli uvěřila tomu, že to byl jen ošklivý sen. Jenže nebyl. Příliš rychle se mi vybavil důvod mého ponižujícího zhroucení.

„Už odešla?“ Znovu jsem zavřela oči. Nechtěla jsem vidět rozpaky v jeho tváři. To váhání mezi víc nebo míň upravenou pravdou. Stiskl mou dlaň. Do té doby jsem nevnímala, že mě drží.

Nereagovala jsem.

„Viděla jsem, to,“ řekla jsem tak nahlas, jak mi to bolestí stažené hrdlo dovolovalo. „Viděla jsem, jak tě líbala.“

„Nevím, jak mám začít,“ povzdechl si. Židle zavrzala, jak si nervózně poposedl. „Asi to vyklopím rovnou a rychle, protože je to ten nejhorší a zároveň nejbanálnější průšvih, co se člověku mezi patnácti a třiceti může přihodit.“ Chtěl to říct rychle, ale zmlknul, jako by znovu sbíral odvahu.

„Tanya je těhotná, Bello. Se mnou. Dvanáct týdnů, takže na potrat už je pozdě. Ale i kdyby nebylo… připouštím, že bych to po ní ani nežádal. Potraty se mi odjakživa hnusí. Pořád jsem v šoku, ale budu se s tím muset nějak vypořádat. Fungují takhle tisíce lidí, tak snad to zvládneme i my. Budu se s ní střídat, postarám se o své dítě. Nebudu tě do ničeho nutit, pokud budeš chtít, můžeme se vídat jen ve dnech, kdy bude dítě u Tanyi, chápal bych to, já…“ Došel mu dech.

„Dvanáct týdnů,“ opakovala jsem jako opožděná ozvěna a pomalu otevřela oči. Vypadal trochu zmateně. Přikývl.

„Myslela jsem, že jste se rozešli někdy před rokem.“ Znovu přikývl a uhnul pohledem.

„Párkrát jsem se ní viděl. Po tom, co jsi zmizela. Myslel jsem, že je mezi námi konec. Že jsi prostě pryč. Ale Tanya věděla, že tentokrát to nic neznamená. Šlo jen o sex.“ Pořád se díval na mou přikrývku.

„Věděla to tak dobře, že s tebou spala bez ochrany. A že může prostě jen tak přijít a líbat tě.“ V ústech jsem měla hořko, jako bych se týdny plazila pouští. Znovu se na mě podíval, tentokrát odhodlaně.

„Řekla mi, že chce, abychom spolu žili. Proto mě políbila.“ Doufal, že to něco vysvětluje?

„Kdyby si nemyslela, že je to možné, nikdy by to nevyslovila. Nedotkla by se tě, kdyby hrozilo, že ji odstrčíš. Ona není z těch, co snesou ponížení.“ I když mi mluvení dělalo potíže, můj hlas zněl nečekaně klidně. Cítila jsem, že mi něco píchli; díky tomu se mi bolest z hrdla přesunula níž. Obrovský balvan na prsou mě hrozil každou vteřinu zadusit. Musela jsem znát pravdu dřív, než se to stane.

„Udělal jsem chybu, Bello, neměl jsem jí věřit. Teď už s tím ale nic nenadělám. Musím se vyrovnat s důsledky, to je všechno. Udělám cokoliv, aby to pro nás dva nebyla velká změna, jen mi s tím musíš trochu pomoct.“ Naklonil se a políbil mě do dlaně. Cítila jsem to, ale jen na kůži, ne jako jindy, kdy mi každý dotek jeho rtů sladce sevřel srdce.

Když mi došel význam jeho slov, šokovaně jsem zalapala po dechu.

„Ty nelituješ, že jsi s ní spal. Ty lituješ, že jsi nepoužil kondom?“ Znovu měl ten nechápavý výraz. Škoda, že mu nevydržel. O vteřinu později se změnil v ledovou masku. Pak vybuchl.

„Bello, nikdy nepřestanu litovat, že jsem tě tehdy nechal odejít. Možná dokonce chápu důvody, proč jsi poslechla Samanthu a skutečně odjela. Ale nechtěj po mně, abych se kál za to, že jsem měl sex, zatímco ty…“ Hned při prvních slovech vyskočil ze židle a měřil pokoj dlouhými tvrdými kroky. Nedořekl, ale viděla jsem na něm, že by strašně chtěl. Jako by všechno to nevyslovené a domýšlené mezi námi provřelo k okraji hrnce a konečně mělo překypět ven.

Nečekaně se zastavil a zprudka dosedl zpátky na židli. Jako by ze zvyku mě znovu popadl za ochablou dlaň.

„Zatímco já jsem v Chicagu roztahovala nohy pro každého, kdo zaplatil pár ušmudlaných dolarů,“ dořekla jsem tiše.

Uvolnila jsem ruku z jeho sevření. Neprotestoval. Hleděli jsme si do očí a každá vteřina znamenala smrt pro tisíce dokonalých, ale pořád příliš křehkých a obnažených nitek, které nás až do té chvíle spojovaly. Když naše spojené a teď už úplně ledové oči spálily tu poslední, dokázala jsem říct to, co ještě zbývalo.

„Jdi pryč, Edwarde. Jdi pryč a už se nikdy nevracej.“

 

 

Bella

Z nemocnice mě pustili za pár hodin; říkala jsem si, že bude snadné sbalit si věci a vrátit se do svého bytu, když nebude Edward nikde poblíž. Jessica mu ale musela zavolat, protože na mě s Alicí čekaly před ateliérem. Objaly mě, ale ticho Jess prolomila až po půl hodině, kdy už zbývalo sebrat jen pár drobností v koupelně.

„Víš to jistě, Bells?“ zeptala se jemně.

Ta jediná věta ve mně odpálila nahromaděnou a až příliš výbušnou směs zklamání a žalu. Vybrečet se mi trvalo mnohem déle, než se sbalit. Přesto jsem jí potom nezapomněla odpovědět.

„Vím jenom to, že se s tím nesrovnal. Dokonce s tím ani nezačal. Prostě se rozhodl, že bude statečný. Na tohle ale pouhé chtění nestačí.“ Seděly vedle mě na posteli a trpělivě mě objímaly a podpíraly každá z jedné strany. Jessica mě pohladila po zádech.

„Možná cítil, že ty sama s tím ani zdaleka nejsi srovnaná.“

„A budu někdy? Jak se s tím vším, proboha, můžu vyrovnat?“ Alice, do té doby úplně tichá, zoufale vzlykla.

„Měla jsem tu krávu zabít,“ zakvílela. „Ty flašky už nejsou, co bývaly,“ nakrčila obočí a popotáhla. Chvíli jsme na ni s Jess zíraly.

A pak jsme se všechny tři rozesmály. V tom smíchu nebyla úleva, ale umožnil mi vstát, vzít svoje věci a odejít z místa, které bylo mým domovem příliš krátce.

 

 

Edward

Udělal jsem to znovu. Znovu jsem ji od sebe odehnal ve chvíli, kdy mě potřebovala. Návaly paniky, během nichž jsem si dokola přehrával, že jsem opravdu řekl to, co jsem řekl, postupně vystřídala apatie. Po několika hodinách jsem měl slušně nakročeno k tomu, abych se začal litovat.

Kde přesně se to podělalo? Kam zmizely ty skvělé časy, kdy byl mým jediným problémem otravný otec? A právě vzpomínka na mou nedávnou nenávist ke Carlisleovi mi pomohla to najít. To bolavé místo v mém mozku, zhnisaný vřed, ze kterého při sebemenším podnětu vytryskla dávka jedu a nenávisti.

Tanya dnes na mě použila pořádně ostrý nůž. To, co se vyřinulo ven, ovšem připadlo Belle.

I když jsem tohle všechno věděl a chápal, zloba úplně nezmizela. Copak jsem si celou dobu jen nalhával, že ji miluju? Že to díky své lásce zvládnu? Přesvědčil jsem sám sebe, že bude snadné a jednoduché srovnat se s tím, že má dívka byla tím, čím byla? Proč jsem se, kruci, nepřesvědčil důkladněji? Proč jsem nedal dohromady víc argumentů, které by zadusily každou jiskřičku hrozícího požáru?

Když zavolala Jessica, posouval jsem se právě od zloby a sebelítosti k beznaději. Tím, že mě přinutila nahlas zopakovat to, co se dnes stalo, přispěla k mému rozhodnutí nechat to všechno pár dnů být. Prostě se zkusím nějak vypnout, vyprázdním si hlavu, dopřeju si luxus aspoň nepatrného odstupu.

Mé zoufalé sobecké já zakvílelo a zazmítalo se. Bella se odstěhuje. Nebude tam, až se vrátím. Okřikl jsem sám sebe - tentokrát prostě jen odejde do svého bytu. Možná ji Jessica a Angela na několik dnů vytáhnou z města. Mají koneckonců prázdniny. Poslední týdny byly příliš náročné pro všechny. Změna jí prospěje…

Ne, v přesvědčování sebe sama jsem opravdu nebyl dobrý. Někdy k ránu mi bylo jasné, že ani já ani Bella nepotřebujeme odstup. Potřebujeme jeden druhého. A já za nás za oba rozhodl, že se to nestane. Nebudeme spolu.

Sobecké já kňučelo a svíjelo se bolestí.

Vřídek v mém mozku se ale také činil. Změnil se v bezednou jámu zahořklého vzteku, který mě utvrzoval v tom, že mám právo cítit se zrazený, podvedený a nepochopený. Nechal jsem ho dělat svou práci. Bylo snesitelnější zlobit se, než trpět.

 

Bella

Trvalo dva dny, než jsem si uvědomila, co musím udělat. Další dva dny máma s tátou objížděli domy, které jsem si na netu vybrala, a posílali mi fotky, které ukázaly víc, než kašírované obrázky realitních společností. Na výběru jsme se nakonec shodli. Tátovi se moc nezdálo, že budu bydlet sama uprostřed lesa, ale když zjistil, že zabezpečovací zařízení je možné napojit přímo na místní policejní stanici, dal mi své požehnání.

Dům byl volný a zařízený. Mohla jsem vyrazit.

Zdánlivě jsem se vracela. V hloubi svého bolavého srdce jsem ale dokázala najít pár drobků naděje, že mě ta cesta zpět možná posune dopředu. Jednou. Snad.

Nebyla jsem si ničím jistá. Ani tím, jestli se vůbec někam posouvat chci. Popravdě – nejraději bych si lehla, stočila se do klubíčka a pokusila se prospat až ke konci svých dní. Ale poslední týdny a měsíce mě naučily, že můj konec je pravděpodobně vzdálenější, než je mi milé.

Bylo načase začít sama za sebe přemýšlet, co se zbytkem svého času udělám.

 

 

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

GinaB

12)  GinaB (27.04.2012 22:47)

Prodýchávání moc nepomáhá, ale na dně je stále ještě jeden lok… ;) ;) ;)
Nádherně jsi to napsala, a i když je to strašně smutné, tahle katarze byla nutná, aby se oba posunuli někam dál. Edward musí opravdu dospět a Bella se musí smířit sama se sebou.
Jenom si říkám, jak dlouho jim to bude trvat. Několik let?

wuzinka

11)  wuzinka (27.04.2012 22:45)

tak to je prostě šílené, na začátku minulé kapitoly to vypadalo na HE na konci podstatně huř. No, ale tahle kapitola je fakt nářez. I když jsem se snažila, tak prodýchavání opravdu nepomohlo netrpělivě očekávám další kapitolu

Bye

10)  Bye (27.04.2012 22:41)

Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú :'-( :'-( :'-(
Ale dalo se čekat, že to z Edwarda dřív nebo později vypadne. No, možná lepší, že to nakonec bylo dřív...
"Hleděli jsme si do očí a každá vteřina znamenala smrt pro tisíce dokonalých, ale pořád příliš křehkých a obnažených nitek, které nás až do té chvíle spojovaly."
Teď mají oba prostor pro to, aby se dali do kupy. Bella má spousty práce sama se sebou. Ale v domě v lese, zpátky u svých kořenů - věřím tomu, že to dá. A že si vzpomene, kým vlastně je. (Ne, luxusní prostitutku na mysli nemám!)
Edward si asi bude muset uspořádat život s Tanyou... Nebo radši bez ní! Táta!!!
Tak, scénáře se mi nějaké rýsují, ale nechám se překvapit, co jim nadiktuješ ty.

Marcelle

9)  Marcelle (27.04.2012 22:25)

Prodýchávání vůbec nepomáhalo, cigáro nepomohlo ani trochu. Vůbec nechápu, jak to dokážeš takhle napsat. Mně to trhá srdce, žaludek a plíce jen při čtení. Tohle byla vážně zase síla, to se nedá popsat. Jsi skvělá, díky.

Nosska

8)  Nosska (27.04.2012 22:06)

Tak nějak mi došla slova...

Fanny

7)  Fanny (27.04.2012 21:55)

Teď mi paradoxně došlo, že jsem zapomněla na to prodýchávání. Do háje! Možná proto mi je tak, jak mi je...

Lituju jednoho, souhlasím s druhým, nebo obráceně? Nevím, jediné co vím, je, že tahle kapitola byla zatracená síla.

V prvních chvílích... Obracel se mi žaludek nad Edwardovou situací. Svíjel se a dělal přemety nad bezvýchodností téhle situace, ale ve chvíli, kdy jsem se ocitla s Bellou a jeho ovládl vztek a vyslovil to, co opravdu vyslovil... Jen jsem lítostivě pozorovala ty krystalizující provázky, ty nitky, kdysi silné provazy, co držely je pohromadě, jak pomalu, ale až příliš jistě mrznou a praskají v nenávratnu pryč. Stavím se za ní, ale byl to celá stavba špatných událostí na tak vratkých základech, že se to muselo stát...

A Belliny slova byla příliš jisté, smrtící, pravdivé a snad i jediné správné. Jakékoli odhodlání svěřit se, zmizelo z povrchu zemského. Zadupáno hluboko pod zem. Pod vrstvu nepochopení a špatné náhody. Ale každopádně někam, odkud není snadné ho vyhrabat. I kdyby člověk chtěl a mohl. Ale to oni momentálně nechtějí a už vůbec nemůžou...

Silná dnešní slova, ale úžasně napsaná.

KatkaB

6)  KatkaB (27.04.2012 21:48)

Bella se složila a já se nedivím. Takový pohled by rozhodil kdejakou ženskou, natož pak někoho, kdo právě prošel soudním procesem, který vytáhl z potlačovaných vzpomínek znovu na světlo úplně všechno k znovuprožití. A pak takováhle rána jako hrom. Bylo to všechno do detailů tak perfektně reálné, bolavé; neštěstí, zklamání, zhroucení, výčitky, beznaděj
Edward měl dvě hodiny na to, aby vymyslel, co dál s jeho životem, a nevymyslel vůbec nic. Absolutně nic. To druhé nic dalo jeho konstatování daleko větší váhu. Víc bezradný už být nemohl. Když se Bella probrala a on začal mluvit, zdálo se, že toho ale vymyslel hodně. Mělo to hlavu a patu, zachoval se nejdospěleji, jak jen se zachovat mohl. A pak se to zvrtlo, hráz se protrhla a Bella ho odehnala. Nestává se mi to často, zvlášť ne, když jde o negativní emoce a stavy, ale teď se mi z toho skutečně sevřelo hrdlo. Pociťuju opravdovou úzkost jen na základě čtení. Tvůj Popel je dokonalý nejen nápadem a stylem, jakým je napsaný, ale i psychologickou propracovaností postav a děje, je to všechno tak logické a skutečné, že mě to poněkud zavalilo a ten pocit, kdy se zase rozešli, mě tíží na hrudi a nedaří se mi dobře nadechnout. Oni to nemohli jen tak překousnout, ani jeden ani druhý, tohle sem patřilo a jsem ráda, že jsi nevynechala ani jednu řádku z téhle kapitoly, která patří k těm nejlepším v celém Popelu, ambro.
Děkuju za rychlost, kvalitu, promyšlenost, cit a vkus, který Tvoje dílko má

Marvi

5)  Marvi (27.04.2012 21:35)

No teda.... Co bude dál??? Poslední kapitola odstup několika let? Že by Bella konečně napsala další knihu, která bude megatrhák???
No jsem zvědavá a napnutá jestli se s Edwardem někdy potká.... Ambří já nemám víc slov, snad ti to nevadí. Ale je to moc pěkné, opravdu napětí jak to dopadne, až do samotného konce.

Tammy

4)  Tammy (27.04.2012 21:32)

Kruci.:'-(
Pocit, že to Edward neuvěřitelně podělal sílil s každou jeho myšlenkou. Že bude mí díte ho vůbec nevzalo - nebo aspoň tak jak bych čekala, jen od sebe tak hnusně odehnal Bellu, že vidět ho, tak ho praštím. A budu ho mlátit tak dlouho, do tý doby, než se neuvědomí, že mít zlost je to poslední, co by měl cítit.
Bože - v téhle kapitole si zlomila to pomyslné něco, co se lámalo s každým náznakem Belliny nedávné minulosti.
Bylo jasné, že se Edward hned tak nevyrovná s tím, že byla jeho holka prostitutka, ale dát jí to najevo takhle, když jí jen tak mimochodem oznámí, že bude mít dítě, že ho nemusí vůbec vídat, že je to všechno v pohodě, budou velká šťastná rodinka... - to už jsem valila oči a cítila se hrozně za Bellu, který se její plán říct mu všechno o svý minulosti totálně zhatil, když vypustil tu fakt odporně nedokončenou větu.
ambří, co to provádíš? A jak jako předposlední kapitola?:'-( :'-(

3)  Kockohruska (27.04.2012 21:28)

Prodýchávání mi nepomohlo. :'-(

2)  lelus (27.04.2012 21:24)

Edward je sprostý :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Ajjinka

1)  Ajjinka (27.04.2012 21:02)

No, tohle je fakt na cigáro :'-(

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek