Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/sexy%20boty.jpg

Chlapi to všechno podělají a holky aby to pak zachraňovaly ;).

Carlisle

 

Stačily dvě minuty a potvrdilo se mi to, co jsem zatím jenom tušil. Edwardův nejlepší kamarád je skutečný blázen. Možná ještě trochu větší, než má asistentka.

Na Joanu, která se právě natahovala pro zbraň, se téměř nepodíval. Zíral na mě, jako bych ho právě nachytal při krádeži bonbónů. Zrudl a očividně se snažil vymáčknout ze sebe nějaké vysvětlení faktu, že má klíče od mého bytu a že je – možná ne poprvé – použil. Došel až k posteli a Joanu tak nechal za sebou. Než stihl cokoliv souvislého říct, ozval se její hlas. Doslova přetékal potlačovaným vztekem.

„Klekni si, ty smrade, a ruce dej za hlavu.“ Zmateně se po ní ohlédl. Rozpřáhl ruce v jednom z těch svých rádoby žoviálních gest. Uvědomil jsem si, že absolutně nechápe, co se tu děje.

„Jaspere, poslechni Joanu a hlavně mlč.“ Můj hlas zněl nepatřičně – vyrovnaně a skoro konejšivě. Jako bych uklidňoval pacienta před zákrokem. Znovu se obrátil ke mně. Něco v mém výrazu asi zafungovalo. Pomalu složil ruce za hlavu, ale pořád zůstával stát. Periferně jsem zahlédl Alici. Zastavila se pár kroků ode dveří. Možná díky její drobounké postavě a taky díky tomu, že se vůbec nehýbala – zdálo se, že snad ani nedýchá – jí Joana zatím nevěnovala pozornost. Naše oči se na okamžik setkaly. Ty její byly obrovské, plné nefalšované hrůzy. Přesto - jako by se skrze mě dívala někam mimo tuto místnost. Mimo tento čas.

„No tak už si klekni!“ Joana ztrácela nervy. Příchod těch dvou ji zaskočil rozhodně víc než mě. Já byl ale paradoxně v  jednodušší situaci. Nepochyboval jsem, že tu dneska zemřu. Nelíbilo se mi, že kvůli Jasperově pitomosti hrozí totéž i jemu a Alici. Ale nemohl jsem s tím nic moc dělat. Zato Joana teď řešila opravdové dilema. Nemohla je nechat odejít. Ale tahle dvojnásobná komplikace jí brala šanci narafičit to se mnou na nehodu nebo na sebevraždu.

Poodstoupila, aby na mě přes Jaspera viděla. Její oči těkaly mezi ním a mnou. Mohl jsem v přímém přenosu sledovat, jak jí to všechno běží hlavou. Napjatě jsem sledoval, k jakému rozhodnutí dospěje.

Když se usmála, roztřásl jsem se.

„Takže náš drahý doktor Cullen přišel nedávno o svou nejmilejší couru. Ale naštěstí se objevila ucházející náhrada.“ Pořád s tím širokým úsměvem se na okamžik obrátila k Alici. „Jenže ouha! Její chlapec se jí nedokáže vzdát. A tak se rozhodne vyřešit to jednou provždy.“

Nemusela pokračovat. Její plán byl jednoduchý a… dokonalý. Nebude těžké ověřit, že jsem se rozešel s Bellou. Že jsem znal Alici. Že mezi ní a Jasperem něco bylo, ale rozhodně ne idylka. A Joana se jistě postará o to, aby v téhle posteli zůstalo dost důkazů Aliciny přítomnosti…

Jasper vypadal pořád stejně nechápavě. Doufal jsem, že to všechno proběhne co nejrychleji, ale to jsem Joanu podcenil. Napřáhla se a vší silou uhodila Jazze do zátylku. Zaúpěl a instinktivně se po ní ohnal, ale ona mezitím stihla odskočit. Pohled do ústí revolveru ho rychle zchladil.

„Tak už si kurva klekni,“ zasyčela Joana. Tentokrát ji poslechl. Pomalu se k němu vrátila. Opřela mu zbraň o spánek, pak se prudce napřáhla a kopla ho do břicha. Po čtvrtém kopanci se svezl na podlahu a zkroutil se do klubíčka. Měla to s ním snadné. Mířila mu do obličeje, takže si instinktivně zakrýval hlavu a jeho břicho a slabiny zůstávaly nechráněné. Najednou připomínala stroj. Její obličej byl prázdný, jak systematicky zpracovávala tělo před sebou. Uvědomil jsem si, že úplně stejně vypadala pokaždé, když se ponořila do práce. Jako by všechno kolem ní zmizelo. Joana teď prostě plnila další úkol. Jen se u něj víc zadýchala.

„Joano, prosím,“ zkusil jsem to opatrně. „Tohle snad jako důkaz toho, že jsme se porvali, stačí, ne?“ Zarazila se. Zvedla ke mně naštvaný pohled. Vyrušil jsem ji.

Ten pohyb za ní byl téměř nepostřehnutelný. Jako by se jen pohnuly dveře v průvanu.

Ozvala se rána.

V prvním okamžiku jsem ten zvuk nedokázal k ničemu přiřadit. Rozhodně jsem nic podobného nikdy neslyšel. Téměř vzápětí jsem ale rozeznal změnu v Joaniných očích. Najednou se ztratila.

Když se sesunula k zemi, konečně jsem spatřil Alici. Předtím jsem neměl šanci, za Joanou ji nešlo vidět, ani když měla obě ruce zdvižené vysoko nad hlavou. Křečovitě v nich svírala láhev. Právě z ní vytékal zbytek šampaňského. Alice na ni zírala, jako by nemohla uvěřit, že se nerozbila.

„Když jsem takhle kdysi vyřídila fotra flaškou od vodky, byl z toho asi milion střepů,“ řekla tím svým dětským hlasem. Pomalu spustila ruce dolů a váhavě se zadívala na Jaspera.

„Jestli umře, bude to moje vina. Nechtěla jsem chodit k němu do bytu…“ Drobná ramena se jí roztřásla.

Teď nebyl čas na pláč.

„Alice, Alice! Podívej se na mě!“ Neochotně mě poslechla. „Jsem doktor, vzpomínáš? Uděláš, co ti řeknu, a všechno bude v pořádku.“ Pořád byla mimo, ale pomalu kývla. „Nejdřív najdi tu zbraň, ano? A vezmi ji velmi, velmi opatrně.“ Po pár vteřinách nesystematického pátrání se pro ni sklonila.

„Co s tím?“ Držela ji s překvapivou lhostejností.

„Schovej ji sem,“ kývnul jsem k zásuvce nočního stolku. Budu ji mít blízko a nebude na očích.

„A teď tohle,“ zarachotil jsem pouty o kovový rám postele. Alice se neochotně vrátila k nehybné Joaně.

„Myslím, že klíčky nechala ležet na baru.“ S mnohem větším nadšením odběhla určeným směrem. O dvě minuty později jsem byl volný. Vzal jsem pouta a dřív, než jsem začal s ošetřováním Jaspera a kontrolou Joaniných životních funkcí, jsem se postaral o to, aby už její spolehlivé a pracovité ruce nemohly pracovat vůbec na ničem. Aspoň ne teď a v tomhle bytě.

 

 

Bella

 

Připadala jsem si jako na horské dráze. Máma s tátou na tom byli nejspíš podobně, možná hůř, protože jim, na rozdíl ode mě, zatím nikdo neposkytl ani částečné vysvětlení. Jejich nemožná dcera je několik let prakticky ignoruje, a pak se jim bez varování vrhá kolem krku a nadšeně jim představuje svého přítele. I když se, chudáčci, strašně snažili, máma po prvních minutách plných dojetí rychle pookřála a skoro nadskakovala zvědavostí. Já byla taky zvědavá – nikdy mezi námi nebyla taková ta holčičí spřízněnost, nikdy jsem se jí s ničím nesvěřovala. Budu to umět? Naučím se to? Chtěla jsem. Toužila jsem po tom. Edward mi ukázal, jak je úžasné přijímat něčí lásku. Rychle mi došlo, že kromě něj bych jí obrovské množství mohla dostat od svých rodičů. Doslova se na to třásli. A dokonce by ani nečekali nic na oplátku… Je to takové vždycky? Mít děti?

Táta se zatím držel zpátky, polohlasem si s Edwardem vyměňovali informace o tom, co se stalo v posledních dnech. Poznala jsem, když se dostali k té záležitosti s Buddym a Coxem. Táta se nahrbil, sevřel ruce do pěstí a celý se napjal. Jako by se chystal na někoho skočit. Zhluboka se nadechl a konečně se na mě podíval. Uvědomila jsem si, že to znovu prožívám, že ze mě příliš rychle sklouzla ta ochranná pláštěnka apatie. Spodní ret jsem si skousla tak pevně, až jsem na jazyku ucítila chuť krve.

Seděli všichni na zadním sedadle, táta uprostřed, Edward po jeho levé ruce. Chtěli si cestou promluvit. Máma se dopředu k Owenovi zrovna nehrnula, takže jsem teď nepohodlně kroutila, jen abych na ně dozadu viděla.

„Nemusím ti vykládat, že jsi vyřídila dva totální gaunery,“ zamračil se táta přísně, zřejmě v reakci na můj aktuální výraz.

„Nemusíš,“ zakroutila jsem hlavou.

„A nemusím ti vysvětlovat, že kdyby ses z toho oklepala za pár dnů, tak bys byla divná.“ Edward vedle něj překvapeně zamrkal.  Asi mu to nepřipadalo jako zrovna obvyklá útěcha. Překvapení se rychle změnilo v nesouhlas.

„Nemusíš,“ usmála jsem se. Zraněný ret mě zabolel. Edward se mýlil. To, co táta říkal, fungovalo. Když jsem si to opravdu uvědomila – že mám právo být nějakou dobu špatná z toho, co se mi stalo – najednou jako by zmizela část z té tíhy, která mě skoro dusila. Staly se mi hrozné věci, udělala jsem hrozné věci, takže mi prostě může být pár dnů nebo týdnů úplně hrozně. Je to normální reakce.

Táta spokojeně přikývnul, jako by viděl, jak mi to postupně dochází.

„Jedli jste něco?“ ozvala se máma. „Jsi hrozně hubená, holčičko.“ Natáhla se a chytila mě za předloktí. „Jako sirky,“ zamručela nespokojeně.

„Postarám se, aby pořádně jedla,“ vyklonil se Edward přes tátu, aby mohl ten slib říct mámě z očí do očí. Najednou se mi chtělo smát. Seděli jsme v policejním autě, které řídil detektiv, mluvili jsme o zabíjení a právu na odpuštění a já měla přesto pocit, jako bychom se ocitli ve Forks, v mrňavé jídelně, kterou se máma marně snažila zvětšit světlým ubrusem a žlutě natřenými stěnami, a jen tak planě plkali, než nám trochu vychladnou brambory na talíři.

V tu chvíli mě napadlo, že bych to snad přeci jenom mohla zvládnout.

 

 

Edward

O týden později

Charlie a Renée odjeli domů, Carlisle se vrátil do nemocnice, Jaspera z ní propustili. Alice mezitím vymalovala a pravděpodobně i vydesinfikovala jeho ateliér. Když se ukázalo, kam až je můj šílený kamarád schopný zajít, jen aby s ní mohl být sám, rozhodla se smířit s faktem, že v tom nemožném kutlochu nebude první. Ale rozhodně mohla být první, kdo se bude dotýkat čistých stěn, spát na nové matraci a v novém damaškovém povlečení. Na celou tu akci si pozvala Angelu a Jessicu, i když Jess vyhrožovala, že se při noční službě v nemocnici nenápadně postará o to, aby už Jasper nikdy nikoho nenaštval.

Když se Jessica s Bellou - před Belliným odjezdem do Chicaga - naposledy setkaly v nemocniční hale, dostala Jess kromě slibu, že se Bella za měsíc vrátí, i malou obálku s klíči od Carlisleova bytu. Bella mu je chtěla vrátit sama, ale zapomněla na to. Ze stolku v Jessičině podnájmu, kam Jasper s Alicí pravidelně chodili na kávu, pak ještě ten večer záhadně zmizely. Krátce potom, co se Jess zmínila, k jakým dveřím ty klíče patří… Ten pitomec si prostě řekl, že když mu půjčuje byt syn, může i otec. Zvlášť pokud se zmíněný otec stěhuje do Chicaga…

Byli jsme si všichni jistí, že kdyby Joana ublížila Jasperovi jen o trochu méně, Jessica by to srovnala.

Cesta z mého do Jazzova bytu se za poslední týden stala prvním zkušebním úsekem pro Belliny první samostatné výpravy. Alice, Angela a Jessica malovaly, natíraly a uklízely, ona jim vařila kávu a mazala sendviče.

Bylo to jen pár bloků, ale Belliny strachy byly pořád s ní. Občas jsem ji potají sledoval. Stačilo, aby kolem ní rychleji projelo auto, a uskakovala do vchodu nejbližšího domu. Ještě hůř reagovala, když někdo na ulici hlasitěji promluvil nebo nedej bože vykřikl. Objala se pažemi kolem hrudi, jako by hrozilo, že se celá rozsype a dala se do běhu. Nezastavila se, dokud za ní nezapadly těžké vchodové dveře.

Po pár dnech se mi zdálo, že její reakce už nejsou tak nepřiměřené, přesto jsem ten pohled nedokázal snést. Několikrát jsem se jí opatrně zeptal, jestli se cítí líp, ale v mé přítomnosti, za zdmi bytu, se vždycky jen spokojeně usmála, objala mě a velmi často mi velmi názorně předvedla, jak dobře jí se mnou je. Předstíral jsem, že mě přesvědčila, ale celou dobu jsem přemýšlel, jak jí doopravdy pomoct.

V týdnu po Joanině zatčení absolvovala další dva výslechy. Děsil jsem se, že to její křehkou psychickou rovnováhu může ohrozit, ale čekal jsem na ni, a když vyšla ven, vypadala sice unaveně, ale klidně.

„Je to stejné, jako když si necháš vytrhnout bolavý zub,“ vysvětlovala mi. „Ta hodina u zubaře je děsná, ale pak přijde úleva. Zbavíš se něčeho, co tě trápilo.“ Nevěřil jsem, že by to mohlo být tak snadné.

Blížil se soud a já byl pevně odhodlaný odložit poslední plánovanou operaci, abych mohl být při tom. S Bellou. Připravený podepřít ji a obejmout, když to bude potřeba. Protože pokud běžný výslech přirovnávala k trhání bolavého zubu, soud s Joanou a se Sharon pro ni bude jako trhání zdravých zubů bez umrtvení.

 

 

„Nechci, abys tu operaci odkládal.“ Byla hluboká noc, probudilo mě šumění deště a prázdné místo na Bellině straně postele. Seděla u okna a pozorovala proudy vody stékající po skle. Nějak poznala, že jsem vzhůru.

„Už jsme to probrali, Bello, i profesor potvrdil, že s tím není spojené žádné riziko. Nenechám tě v tom, slíbil jsem ti, že na to nebudeš sama.“

Snažil jsem se rozeznat, jak se tváří, ale viděl jsem jen její profil ozářený deštěm zmatněnými pouličními světly. Vypadala jako z mramoru. Bledá a nehybná. I když promluvila, pohnuly se sotva její rty.

„Já tě tam nechci, Edwarde,“ řekla tiše, ale jasně. „Ne všechno, co se mi stalo, můžu svést na někoho jiného. Carlisleův právník mi říkal, že se musím obrnit, Joanini i Sharonini právníci ze mě budou chtít udělat…“ Zalapala po dechu. „Postaví obhajobu na mé nevěrohodnosti. Na mé výmluvné minulosti.“

Chtěl jsem jít k ní a v dalším konejšivém objetí utišit ta palčivá slova. Sotva jsem se pohnul, Bella zvedla ruku v jasném gestu.

„Nechoď teď ke mně, Edwarde,“ zaprosila naléhavě. „Neměla bych pak sílu trvat na svém.“ Dál zírala do deště, ale konečně se trochu pohnula. Naklonila hlavu k rameni, jako by se zaposlouchala. Zůstal jsem v posteli. Narovnala se a oddychla si.

„Pořád čekám, že jednou řeknu něco, přes co se nepřeneseš,“ zašeptala. Ty slzy jsem neměl šanci vidět, ale rozeznal jsem je v jejím hlase. Teď už jsem se nenechal zastavit. Sotva jsem se jí dotknul, doslova mi vletěla do připravených paží. Zvedl jsem ji a odnesl do postele. Pořád byla příliš lehká. Vzpomněl jsem si na slib, který jsem dal její mámě. Přitáhl jsem jí prostěradlo až k bradě a lehl si k ní.

„Nechám tě tam jít samotnou, ale připravím ti sebou pořádné jídlo. Spoustu sendvičů s rostbífem a taky čokoládu. Ta je dobrá na nervy. Taky colu a pěkně silný kafe do toho velkýho termohrnku, co tu nechala Esme,“ broukal jsem jí do ucha. Napětí v jejím těle pomalu odeznívalo. Sundala si ruce z obličeje a položila mi je na tváře. Ještě jsem na nich cítil její slzy.

„Miluju tě, Edwarde Masene. Myslím, že dneska v noci jsem ti to ještě nestihla říct,“ zašeptala.

Ještě pořád se mi vracívala ta protivná myšlenka, že o ní vlastně nic nevím. Že ji neznám. Ale už jsem věděl, co znamená, když použije tenhle tón. Abych náhodou nepochyboval, objala mě zároveň kolem krku i kolem boků.

Bál jsem se o ni. Byla strašně křehká. Ale ještě víc jsem se bál o sebe. Jak bych bez ní mohl žít?

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Kate

32)  Kate (06.12.2013 03:23)

Alice je fajn holka, pěkně Joanu dostala. Prostě to nejde nečíst dál, ale aspoň se mám zítra na co těšit.

Sabienna

31)  Sabienna (07.01.2013 19:16)

Já se tak strašně stydím, že jsem se na tuhle jedinečnou povídku skoro před jejím koncem vykašlala Na svoji obhajobu tak nenápadně poznamenám, že jsem zrovna šrotila v tu dobu na maturitu, ale těch několik minut denně jsem si samozřejmě mohla najít, nehledě po maturitě Jo, jakmile vypadnu, tak jsem hrozná na to, abych zase dohnala zmeškané Ale jsem tu :D Taky musím poznamenat, že mě samotnou naprosto překvapilo, že si ten tvůj výjimečný příběh celkem dost dobře pamatuju, protože já ani normálně nevím, co jsem měla předevčírem k obědu To akorát dokazuje, jak vynikající autorka jsi
Tenhle příběh se mi vryl hluboko do kůry mozkové a když jsem se do toho zas začetla, tak se mi dokonce oživily i staré emoce, což je u mě zatím nevídané Snadno se mi vybavily ty spletité příběhy hlavních hrdinů a jejich vztahy... Docela tvrdý zásah, abych pravdu řekla
Ale ke kapitole Začít zrovna u takového drama nebylo zrovna nic lehkého, ale naštěstí tu prekérku zažehnala Alice Představa drobné Alice s tím výrazem a lahví v ruce nad Joanou, to mi vehnalo úsměv na rty, a pak jsem si oddechla, že je od ní konečně pokoj Pch, mrcha, teďka s ní honem za mříže
Setkání s Bellinými rodiči byla ta příjemnější část kapitoly, Charlie se zachoval jako ten nejlepší taťka na světě Ale pak přišel závěr kapitoly...
Já mám o Bellu strach, fakt že jo... Kolik si toho, chudák, už musela vytrpět a co ji ještě teprve čeká Chápu, že tam právě Edwarda nechce, ale kdo jiný by tam s ní měl být, když ne on?
Pokračuju rychle dál, ať se mi podaří ten restík co nejrychleji stáhnout, i když dneska to určitě dočíst nestihnu... No, alespoň něco :)
Překrásné, avšak nervy drásající

Twilly

30)  Twilly (04.05.2012 14:46)

Améba jde dál, oki?

SarkaS

29)  SarkaS (02.05.2012 15:33)

Ježíš, to je truhlík Jasper je rozhodně umělec, ten se prostě nezapře

matysekmj

28)  matysekmj (28.04.2012 12:51)

Uf,díky bohu se jim nic nestalo.
Ale nějak se bojím,že to s tím soudem nebude jen tak.

miamam

27)  miamam (26.04.2012 11:11)

Alicéééé!!! Jóóó!!! Mňo, tímto padá pokus o nějaký smysluplný koment. Mnou ten konec tak otřásl, že nějak neumím dostat do slov, na co všechno myslim, je to taková změť pocitů a obav... Ten soud bude drsný. Chjo... Jestli tam přece jen Edward nakonec bude, nevim, jestli by si pak raději nenechal zas zlámat ruce, než by to všechno slyšel. :( Takže jsem vážně zvědavá na další kapitolu...

Bye

26)  Bye (20.04.2012 21:33)

Jsem k smrti ráda, že to Carlisle a spol přežili - lidská Alice s mírně zastřeným pohledem to rozsekla. Doslova
Jenže celou mou pozornost si na sebe teď, po dočtení, strhává ten chystaný soud. To bude Bellino peklo, očistcem už si prošla... :( Pořád se nedokážu rozodnout, jestli je dobře, že tam Edward nebude, nebo ne... Děsný dilema! Tyvole, a v tu chvíli se to dozvědí i rodiče, známí, fanoušci...
A k těm slibovaným bonusům - já teda nevím, co chystáš, ale tak nějak si maluju, že by to mohly (za předpokladu, že v povídce dořešíš Edwarda s Bellou) být pohledy Esme a Alice na ty jejich vztahy a chlapy Ale jestli jsem se netrefila, nevadí, určitě příjemně překvapíš ;)

Carlie

25)  Carlie (20.04.2012 11:03)

Ach jej, ambroušku!!!
Nestačím tempu Tvé fantazie, rychlosti přidávání kapitol, tak jsem si teď dala trojitou dávku a důkladně přežkoušela vitální kapacitu svých plic.
Hurikán!!!
Zvratů, akce, napětí, emocí.
Jsi mistr překvapení a i těch nejjemnějších nuancí citů.
Dokázala jsi dát všem postavám nový rozměr, udělala jsi je silnější!!! A líbí se mi, jak nezapomínáš na žádný detail. Když někde na začátku příběhu utrousíš cosi o Alicině osudu a tady to využiješ pro to, aby dokázala zatočit s Joanou apod.
Nádherná mozaika osudů, dokonale vybroušený každý dílek a ladící obraz!!!
Jsi skvělááááááááá

24)  hellokitty (19.04.2012 23:43)

no to odkial mal Jazz kľúče od bytu by ma ani nenapadlo, ale ako vidím tuna je schopný všetkého aby sa k Alice dostal ...dúfam, že sa Ed nerozhodne, že na ten säd pôjde po tajme a Bella ho tam neuvidí v tom najnevhodnejšom okamihu....

milica

23)  milica (19.04.2012 16:14)

Ano!! Alice, já věděla že to dokáže.
Bella a Edward jsou jako sluníčka, jen se teď strašně bojím co s Bellou udělá soud. Snad už pak bude jen dobře. Chudinky už si toho tolik prožili

Ajjinka

22)  Ajjinka (19.04.2012 15:02)

Kurva, ambrouš! Ráda bych začala pěkně chronologicky, ale ten konec mě prostě semlel, že musím přeskočit... Je mi Belly strašně líto. Ona si tohle nezaslouží. Nechci vidět to, co s ní udělá takovýhle soud, kde nebudou lidi soudit nejen "případ", ale klidně můžou odsoudit i ji, v tom horším smyslu, kterej je snad ještě horší, než nějaký vězení, nebo cokoliv jemu podobnýho...
Nedivím se, že nechce, aby u toho Edward byl. Prožije si peklo a upřímně - Edward by ho prožíval spolu s ní. Chápu, že se tomu snaží zabránit. A i to je neuvěřitelnej důkaz toho, co k němu cítí. Nevím, možná jsem divná, ale na mě to z nich prostě padlo
Líbí se mi, že konečně nachází cestu ke svým rodičům. Byla by škoda, kdyby se jí to po tom všem, co musela prožít, nepodařilo. Navíc Charlie Bože, já toho chlapa žeru snad ve všech podobách Střízlivý otec, co na všechno kouká zpříma. Je fakt skvělej, a co je ještě lepší - sedí to k němu. Renée jako vždy skvělá, trochu jiná
Carlisle měl kliku, o tom žádná. Alice je malá bojovnice a vůbec se nezdá. Zvláštní, že stačila jedna věta o jejím otci a hned jsem si na ni trochu upravila názor, bude silnější, než jsem si myslela Jaspera radši nekomentuju, i když... třeba v tom bylo i něco víc, než že jen potřeboval místo, kam si ji brát
ambři, jsi neuvěřitelná, stejně jako tenhle příběh

21)  Kockohruska (19.04.2012 10:15)

Carlisle měl obrovskou kliku. Načasování skvělé! Hlavně skvělá Alice.
Na soud se netěším, ten bude drsný. Zatím důkazy, že Joana je Samantha asi nemají, prozatím "jen" ohrožovala zbraní. Podaří se přinutit Sharon k výpovědi??? Teď pravdu ví jen Carlisle a to asi by bylo jen slovo proti slovu... a J. si musí odsedět Samanthu! Jsem tak napnutá!
Edward a Bella to ustojí, já jim věřím. ;)

20)  jenka (18.04.2012 23:09)

Na víc už se dnes nezmůžu...

Fanny

19)  Fanny (18.04.2012 22:53)

Díky bohu i za Alicin postřeh. Carlisle byl až ledově klidný a smířený se svojí vlastní smrtí... Děsivý. Ale teď, teď už budou snad mít všichni pokoj, ne?

GinaB

18)  GinaB (18.04.2012 22:39)

Jasperova drzost byla jednou užitečná. A Alice to nakonec zachránila. Má v sobě neuvěřitelnou sílu, čím vším si musela projít.
To nejtěžší má Bella ještě před sebou. Ale věřím, že s Edwardovou nekonečnou láskou to zvládne. A taky věřím ve tvé šťastné konce, Ambro!

Nosska

17)  Nosska (18.04.2012 22:15)

Alice je úžasná šikulka!!!

Konečně se Bella začla chovat adekvátně k nastalý situaci. No, jen je zvláštní, že ji na to musel někdo upozornit. Věřim, že soud bude teprve síla...
Ať dopadne ta operace Edwardovi dobře:)

piky

16)  piky (18.04.2012 21:11)

ambři, ze všeho, co člověk čte, by si měl něco odnést - nějakou radu do života nebo prostě něco. A Tvoje povídky nás pořád učí, že bysme se na věci neměli dívat jen z jednoho pohledu. Že věci nejsou takové, jaké by se mohly na první pohled zdát.
Ale mě to pořád nejde - na konci minulé kapitoly jsem si myslela, že Jasper a Alice v tom jedou s Joan - Ano, špatně jsem to pochopila.
Ale teď vím, že Jasper, ale především Alice zachránili Carlasleovi život.
To rodinné shledání bylo až dojemné. Bella určitě neměla lehké dospívání, ale Renné a Charlie jsou prostě úžasní rodiče.
Belino "hysterické" chování jde jednoduše pochopit. Charlie ji to řekl dobře. Bylo by hodně zvláštní, kdyby se z toho vzpamatovala hned. Protože kdyby svoje démony teď zahnala - schovala pod postel, jednou by na ni stejně znovu vybafli.
Jsem strašně moc ráda, že Edward pochopil, proč Bella nechce, aby byl u soudu, a že to akceptuje. Strašně mě dojmula ta zmínka o termohrnku. Přišlo mi to jako by se ji snažil říct, že všechno bude dobré. Že je čeká krásný život.
Ambřičko, doufám, že je zase nerozdělíš. I když to budou mít ještě určitě těžké, doufám, že budou spolu a budou mít Happy ending. Protože spolu to zvládnou. Přesně podle Edwardovy poslední věty: "Jak bych bez ní mohl žít?". A taky doufám, že si ten ff-konec rozmyslíš, a že nám nadělíš, ještě spoustu krásných písmenek

leelee

15)  leelee (18.04.2012 20:39)

co dokážou jedny ztracený kíče...
jak moc dokáže návštěva rodičů změnit relativní pohodu na pohodu skutečnou
Alicino "zbavování minulosti" je z ženskýho pohledu naprosto logický a přijatelný
příprava na soud nejspíš předpokládá nepříjemnost celé situace a touhu být spolu, na druhou stranu někdo kdo čeká doma/za dveřma a není v tom uplně angyžovaný dokáže zvednout náladu protože má na danou situaci "objektivní pohled" pokud vůbec nějaký
jako vždycky ani o slovíčko víc ale každý sednlo jako... no to je fuk
Q

Marvi

14)  Marvi (18.04.2012 19:53)

Ještě že se Alice zachovala duchapřítomně, když šlo do tuhého. I Carlisle měl štěstí, že se tam ti dva objevili, radši ani nepřemýšlet jak by to mohlo dopadnout.
A mám strach, že ještě bude zle... že si Bella s Edwardem ještě sáhnou na dno... možná jsem jen paranoidní, ale obavy mám. Snad mě mile překvapíš, no uvidím.
Moc pěkná kapitola!!!

Tammy

13)  Tammy (18.04.2012 19:15)

Tahle kapitola byla zvláštní.
Všechno se tak nějak změnilo - totální psychopat Joana se svojí dcerou jsou v lochu - doufám, že napořád!
Belliny rodiče, Alice s Jasperem a bytem, který bude snad nejčisčím bytem v Americe
A hlavně ty dva - Bella se trochu hroutí a Edward se hroutí z toho, že ona se zhroutí a co teprv soud - na který se těším a zároveň se strachy klepu jak to dopadne - víme co ty dvě umí a to mají určitě esa v rukávu.
Bellina minulost je asi ta nejhlavnější - jejich právník musí slintat blahem nad Bellinou prací, kterou dělala dobrovolně...
Páááni - už jsem se zase rozkecala a při tom jsem nedošla k tomu k čemu jsem chtěla, takže:
Bylo to fantastický!
Narvat tolik okamžiků a děje do jedný kapitoly bez toho, aniž by byla přeplácaná a všechno se motalo je umění!
Ty si to znovu dokázala!
Naposledy - tahle kapitola mě odrovnala jedinečným spůsobem

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek