Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/sexy%20boty.jpg

Není děsivějšího monstra, než láskou zhrzená žena.

Milé čtenářky, u minulé kapitoly mi vaše komentáře způsobily tak krásný infarkt, že jsem se z něj ještě plně nevzpamatovala. Děkuju!

 

Edward

 

Detektiv Owen se s tím nepáral. Lehce jsem si spočítal, že na letišti budeme určitě o půl hodiny dřív, než kdyby aspoň přibližně dodržoval povolenou rychlost. Kvůli Belle jsem byl rád, na druhou stranu mi vadilo, že nestihnu vstřebat, co jsme se právě dozvěděli.

Sharon. Nezajímavá ženská, o které jsem si léta myslel, že je dokonalý prototyp zlatokopky. V posledních měsících, když už jsem věděl, jak to bylo s Esmeiným a Carlisleovým rozvodem, se můj názor výrazněji nezměnil, jen jí v mé představě přibyla ještě jedna nálepka – nejděsivější možný způsob, jak se bývalé manželce pomstít za nevěru.

Jestli se potvrdí to, co Owen říkal – a já neměl důvod pochybovat o tom – osobně dohlídnu na to, aby ta mrcha zaplatila za všechno. Za roky, kdy se můj otec měnil ve vyprahlou trosku, za její podíl na tom, že vztah mezi ním a mnou spolehlivě trčel na bodu mrazu, ale hlavně za Bellu. Za všechno, co jí provedla. A za ty poslední dva měsíce obzvlášť…

Kdybych si aspoň mohl namlouvat, že Sharon mého otce miluje a že to byl důvod, proč se Belle mstila. Viděl jsem je spolu jen několikrát, a i to mi stačilo. Nemilovala ho a ani se to nesnažila předstírat. V tomhle byla fér. Aspoň v tomhle… Popravdě jsem byl na její vysvětlení zvědavý. Možná pochopila, že pro Carlislea znamenala Bella víc než jen fyzické uspokojení, a bála se, že ji připraví o postavení a peníze paní Cullenové?

Mimoděk jsem se otřásl. Hnusem. Bella ke mně zvedla pohled plný otázek, ale neřekla nic a já ji jen pevněji objal. Zavřel jsem oči a násilím vypudil z hlavy všechno ošklivé. Na to bude čas. Ještě jsem se ani zdaleka nenabažil pocitu, že Bella a já teď patříme k sobě. Že je moje a že mě snad vážně miluje. Bez varování mě zaplavily vzpomínky na minulou noc. Na dnešní ráno. Trhl jsem sebou, oči znovu otevřené. Mimoděk jsem Bellu trochu odstrčil. Tváří se jí mihlo zděšení.

„Promiň,“ sklonil jsem se k jejímu uchu, „jen jsem vzpomněl… představil si tě... Za chvíli se mám seznámit s tvým tátou. Musel by trpět poruchou všech smyslů, aby nepoznal, co máme právě za sebou.“ Zahihňala se. Ještě nikdy jsem ji neslyšel hihňat se. Ten zvuk mě zahřál někde v břiše, možná o kus výš. Natáhla se a políbila mě na tvář.

„Táta z tebe bude paf. Myslím, že nedoufal, že si někdy někoho doopravdy najdu.“

Dál to nerozváděla, ale bál jsem se, že vím, jak to myslí. Některé z věcí, co křičela pod vlivem Ibogainu, dávaly jejím slovům až příliš zřejmý smysl.

Nakonec jsem se neseznamoval jen s Charliem.

„Mami?“ Bella na okamžik pevněji stiskla mou ruku, ale pak se mi vytrhla a rozběhla se naproti překvapivě mladé dvojici. Vzpomněl jsem si na to, co mi říkala – že ji rodiče měli krátce po dokončení střední školy. Že se narodila vlastně omylem. Musím jim za tenhle omyl někdy poděkovat.

Zastavila se těsně před nimi. Chvilku vypadali všichni rozpačitě, ale pak se najednou změnili v klubko pevně se objímajících těl. Renée a Charlie Swanovi patrně netušili nic o očistném účinku Ibogainové terapie, o tom, že se při ní člověk zbaví nejen závislosti na drogách, ale i zažitých a velmi často ničivých stereotypů ve vnímání všeho, co do té doby tvořilo jeho život. Ale ať už věděli nebo ne, výsledek si dokázali vychutnat bez zbytečných otázek. Vypadalo to, že Bellu snad nikdy nepustí. Nakonec se jim s omluvným úsměvem vykroutila a přeběhla zpátky ke mně. Popadla mě za ruku a dovedla mě k nim.

„Máma, táta, Edward,“ řekla prostě, jednou rukou mě objala kolem pasu a hlavu si položila na mé rameno.

„Děkuju, Edwarde,“ zachraptěl Charlie Swan a bez náznaku rozpačitého váhání mi zapumpoval levačkou. Renée se podezřele leskly oči, takže nejspíš ze strachu, aby ji neprozradil i hlas, se jen usmála a pevně mě objala.

„Opatrně, mami, je zraněný,“ krotila ji Bella. Renée ode mě se zděšeným výrazem odskočila.

„To je v pořádku, paní Swanová,“ oplatil jsem jí úsměv.

„Renée,“ opravila mě. „Někdy jsem trochu hr,“ pokrčila omluvně rameny.

„Aspoň už víš, po kom to mám,“ zasmála se Bella. Možná nevěděla, že toho od nich má mnohem víc. Nejen Renéiny krásné vlasy a Charlieho hřejivé oči. Vyzařovala z ní stejná uklidňující laskavost. Napadlo mě, že skrývat ji celé ty roky muselo být pro Bellu neskutečně vysilující.

V kapse mi zavibroval mobil. Nevadilo mi to, rád jsem jim dal ještě pár minut soukromí. Poodešel jsem k prosklené stěně haly. Zjistil jsem, že mám jako každý den několik zpráv od Tanyi. Pořád to stejné. Kdy se uvidíme, musím s tebou mluvit. Doufal jsem, že ji mé úsečné odpovědi co nevidět odradí. Nic jsme si neslibovali; ani tehdy a tentokrát už vůbec ne.

Poslední zpráva byla od Carlislea.

Jsem venku, za chvíli mě vyzvedne Joana. Dej vědět, kdy se můžeme sejít.


 

Carlisle


Nasedl jsem do auta a byl Joaně vděčný, že po pár úvodních frázích prostě mlčí. Připadal jsem si strašně vyčerpaný a ovládl mě pocit, že mi všechno dochází se zpožděním a jakoby trhaně.

Těch několik dnů ve vazbě jsem nepřemýšlel o ničem jiném, než kdo a jak se mohl dostat na jeden z mých počítačů. Postupně jsem vyloučil členy personálu i zaměstnance centrály. Ačkoliv se mi to vůbec nelíbilo, vždycky jsem nakonec skončil u Sharon. Když jsem k jejímu jménu došel poprvé, byl to šok. Jenže jak plynuly hodiny, měl jsem čas zvyknout si na tu myšlenku a postupně ji přijmout. Ano, ze všech lidí, kteří mě léta obklopovali, jsem jí věřil nejméně.

Nikdy bych své podezření nevyslovil nahlas, nezmínil jsem se ani svému právníkovi. Zbaběle jsem doufal, že policii napadne i tahle možnost a že já nebudu ten, kdo nakonec ukáže na vlastní ženu.

Teď, když se to opravdu stalo, Sharon zatkli a dokonce se překvapivě rychle přiznala, cítil jsem – jako vždycky, když šlo o ni – výčitky. A taky podivnou prázdnotu. Mé i tak nevalné mínění o vlastních schopnostech kleslo ještě níž, pokud to vůbec bylo možné. Jak jsem mohl tolik let strávit s úplnou cizinkou? Co jsem o ní vlastně věděl? Proč jsem se víc nezajímal? Valily se na mě další a další otázky. Otázky, na něž si nikdy nebudu umět odpovědět.

Najednou se mi zdálo, že nedokážu udržet hlavu ve správné pozici. Opřel jsem si lokty o kolena a tvář zabořil do dlaní. Pořád jsem z nich cítil pach levného mýdla a erárních dek. Malý trest za to, že jsem vše nechal dojít tak daleko.

„To bude v pořádku, Carlisle.“ Joanin uklidňující hlas byl jako teplá přikrývka v mrazivé noci. Položila mi ruku na rameno.

„Po soudu se všechno rychle vrátí do normálních kolejí. Jste ještě mladý, ještě můžete začít znovu.“ Děsil jsem se, že teď začne pomlouvat Sharon, ale Joana taková nebyla. Nevtíravá podpora, to ano, ale žádné vyhrocené řeči.

Pár minut bylo ticho, pomalu jsem se sebral. „Je to i moje vina.“ Rychle se po mně ohlédla. Její neutrální, přiměřeně soucitný výraz se na okamžik změnil v překvapený. „Unáhlil jsem se. Vzal jsem si úplně cizí ženu. A nikdy jsem se doopravdy nesnažil změnit to. Vyhovovalo mi, jak to mezi námi nastavila. Víceméně jsme se ignorovali. Nebo jsem si to aspoň myslel. Že máme dohodu, která vyhovuje oběma.“

Vybavil jsem si náš typický večer. Můj pozdní návrat. Sharoniny lhostejné oči. Odměřený pozdrav, občas tichá společná večeře. Pár vět, otázky, na něž nikdo nečeká odpověď.

„Nesmíte si to vyčítat, Carlisle.“ Znovu ten měkký a upřímný tón. „Sharon promarnila šanci na život s nejlepším mužem ve státě Washington.“ Zakroutila hlavou nad tou nepochopitelnou hloupostí a usmála se. Oceňoval jsem její snahu o uvolnění atmosféry, ale příliš to nefungovalo. Všiml jsem si, že se blížíme k bytu a ulevilo se mi, že už tahle debata skončí. Potřeboval jsem být chvíli sám. Dát si sprchu, pár panáků, zalézt do postele a trochu se z toho všeho vyspat. Jako by další nepodařené manželství byla jen kocovina, na kterou zabere spánek a aspirin. Z myšlenek na to, jak strávím následující hodiny, mě znovu vytrhl Joanin hlas.

„Odpočiňte si a pusťte to z hlavy.“ Jako by mi četla myšlenky. „A nic si nevyčítejte. Nikoho nemohlo napadnout, že Sharon je Samantha.“

Později jsem si říkal, co by se stalo, kdybych na to nereagoval. Kdybych byl skutečně tak vyčerpaný, jak jsem se cítil, tak bych si toho přeci nemusel všimnout.

Pomalu jsem k ní otočil hlavu.

„Joano, kdo vám řekl o Samanthě?“

 

Únava a otupělost zmizely. Nic vás neprobere tak, jako vybičovaný pud sebezáchovy. Byl jsem si jistý, že Ted nás u recepce zaregistroval jen okrajově. Zahlédl nás, kývnul nám na pozdrav, ale neměl důvod věnovat nám víc než půl vteřiny své ctěné pozornosti.

Joanina zbraň vypadala téměř jako hračka. Skvěle ladila k její decentní manikúře a k malé kabelce, za níž ji schovávala. Nepochyboval jsem, že by ji byla schopná použít se stejnou samozřejmostí, s jakou vždy jako první na centrále používala všechny ty technické hračky, se kterými mě navzdory mé nechuti postupně učila zacházet. Ano, Joana skvěle rozuměla informačním technologiím. Joana vlastně rozuměla úplně všemu. Jediné, co zůstávalo očividně mimo její schopnosti, byly moje emoce.

Seděl jsem opřený zády o čelo postele, zápěstí připoutaná k jeho ozdobnému kovovému okraji. Joana si nalévala další skleničku šampaňského. Už dvacet minut bez přestání mluvila a mluvila.

„Od prvního pohovoru, pamatuješ? Byla jsem si jistá, že tě to zasáhlo stejně jako mě. Ty úsměvy, ty významné pohledy… Trvalo mi dva roky, než jsem si připustila pravdu. Dva roky, než mi došlo, že patříš mezi ubožáky, kteří navždy milují svou ženušku, kterou vidí sotva pár hodin týdně, někdy ani to ne. Nemáš zdání, jakou mi dalo práci přesvědčit Marcuse Volturiho, že je s tebou Esme opravdu nešťastná. Věděl jsi, že ji miloval už od studií? Vlastně ji viděl první, ale měl smůlu, seznámil ji s tebou. A kdo by odolal kouzlu něžných očí Carlislea Cullena…

Mohl to brát jako pomstu, jenže v tvé blízkosti se snad pohybovali jen samí světci. Ale nakonec se to přeci jen povedlo. I když zase trvalo nekonečně dlouho, než ti to ta tvá svatá děvka vyklopila. Kdyby ses tenkrát viděl… Jsem si jistá, že beze mě by tehdy společnost padla. Byl jsi úplně mimo. Nevnímal jsi nic a nikoho. Pořád jsem tě milovala, stejně jako po našem prvním setkání, vlastně ještě mnohem víc, pořád jsem ti byla k dispozici, připravená obejmout tě a všechnu tu lásku ti dát.

Ale ty jsi na mě mluvil a přitom ses na mě ani nedíval. Stala jsem se součástí vybavení tvé kanceláře. Výkonný šedivý stroj co funguje jen s minimálními náklady.

Ale tehdy už jsem byla obrněná. Měla jsem záložní plán. Vzniklo to neplánovaně. Tvůj seznam prominentních pacientů. Spousta cizinců s pochybnou pověstí. Říkal jsi, že tě svědomí netrápí, protože pomoci musíš i takovým a jejich peníze pak použiješ pro ty chudé a slušné. Jednomu z nich jsem se líbila, věřil bys tomu? Prodělal jen drobný zákrok a kvůli mně si prodloužil pobyt ve Státech. Užili jsme si, to ano, ale především se z nás stali obchodní partneři. On už měl tenhle byznys rozjetý v Evropě a chtěl i sem. Nepochyboval, že jsem vhodná osoba.

Začínali jsme s místními courami. Postupně jsme přidali i ty zvenku. Bylo to jednodušší. Mohly pracovat i pro rizikové klienty, protože když se občas stala drobná nehoda, nikdo je nehledal. Američanky jsme si nechali vlastně jen jako fasádu. Poloilegální krytí skutečného byznysu. Na takových vybíravých kurvičkách, jako je ta malá Swanová, bych nikdy pořádně nevydělala. Jen samé požadavky a omezení. Tohle nedělám a tohle taky ne. Na tohle jsem alergická a lítám jen třikrát do měsíce.“

Odmlčela se. Netušil jsem, jaké jsou její plány, ale instinkt mi říkal, že dokud mluví, jsem v bezpečí.

„Sharon jsi mi dohodila ty, že? Patřila mezi tvé zaměstnankyně?“

Podívala se na mě, jako bych zešílel. „Zbláznil ses?“ vyprskla. „Ty jsi to vážně ještě nepochopil?“ Rozesmála se tak, až se skoro zalykala.

„Nikdy bych ti dobrovolně nestrčila do postele nějakou obyčejnou kurvu. Nemohla jsem to být já, ale mohla to být aspoň moje část.“ Naklonila se mým směrem a upřeně se mi zadívala do očí. Čekala, až mi to dojde.

„Sharon je tvoje dcera,“ řekl jsem tiše a klidně, jako poslušný žáček, který právě vyřešil těžký úkol.

Pomalu přikývla. „Naplánovala jsem to do detailu. Vaše seznámení. Ten nápad s podvrtnutým kotníkem na schodech do divadla byl skvělý, nemyslíš? Osobně jsi ji odvezl do nemocnice. Snažila jsem se tu naději krotit, ale byl jsi jako oslík, co mu před nosem zamáváš trochou čerstvé trávy. Trénovala jsem s ní každou větu, vždyť jsem o tobě věděla všechno. Co máš rád k jídlu, jakou značku oblečení i parfému nosíš, kam rád cestuješ, co rád čteš… Udělat z té husičky aspoň můj stín byla neuvěřitelná dřina, ale docela se to povedlo, ne? Aspoň pár měsíců to fungovalo perfektně. A pak ta nehoda… Tu mi seslalo samo nebe! Měla jsem tě navždy v hrsti, navždy pod kontrolou.“

Zalapal jsem po dechu.

„Mluvíš o vlastní dceři, Joano. Tohle jsi jí opravdu přála?“ Sjela mě ledovým pohledem. Ano, konečně jsem zahlédl náznak podoby.

„Narodila se měsíc před tím, než jsem nastoupila u tebe. S jejím otcem jsem nikdy nežila. A když jsem tě poznala… Věděla jsem, že by představovala překážku. Chtěla jsem nový perfektní život. Život s tebou. Tvoje děti. Vystřídala spoustu pěstounů a nakonec mě před pár lety vyčmuchala. Řekla jsem si, že se nic neděje jen tak a chvíli počkala. Vyplatilo se to, jen o půl roku později ti Esme s Marcusem vyklopili své sladké tajemství.“ Ucucla si vína a tvářila se úplně klidně a spokojeně. Skoro šťastně.

„A pak se všechno podělalo tím nejnemožnějším způsobem. Věděla jsem, že když ti místo Theressy pošlu Bellu, riskuju. Byla jako Esme v mladším vydání. Doufala jsem, že to bude jen dočasné řešení. Že Swanová to nezvládne, že se za pár měsíců vrátí do svého bezpečného života mimo realitu. Ale chytila se, mrcha jedna. Kdo by to do ní řekl. Jenže ses chytil i ty.“

Spokojenost byla pryč. Vztek a neředěná nenávist v její tváři mě šokovaly. Během jediného dne jsem si uvědomil, že mám ve své blízkosti další ženu, o níž jsem si jen myslel, že ji znám. Za tuto chybu ale zřejmě zaplatím mnohem víc, než za svůj přešlap se Sharon.

„Mezi tebou a Sharon to skončilo. Koupil jsi tenhle byt a mě jsi pověřil, ať ho zařídím. Vybírala jsem všechno, i tuhle postel a ložní prádlo, ležela jsem v tom pitomém obchodě s matracemi a zkoušela, na které by se ti mohlo dobře spát. Nám dobře spát. Byla jsem tak… tak… ani nedokážu říct, jak pitomá jsem byla! A pak sis sem začal vodit tu couru. Když poprvé nemohla přijít uklízečka a ty jsi mě poslal, abych to tu dala do pořádku… Umývala jsem tyhle drahé skleničky od její rtěnky. Sundávala jsem prostěradla a cítila z nich tu malou kurvu. Koupelnu jsem drhla tak, až mi ten podělaný čistič rozežral ruce. Tehdy jsem si řekla, že mi za to zaplatí. Za každý dotek, který jsi dal jí a ne mně. Za každé slovo, za každý pohled.“

Znovu se odmlčela. Bál jsem se, že už nehodlá mluvit. Její obličej zkameněl.

V tu chvíli prolomil ticho povědomý zvuk. Dvě příjemná cvaknutí. Někdo odemkl dveře.

„Proč mám pocit, že zase trochu kecáš?“ Zvonivý dívčí hlas. Ne naštvaný, jen trochu nedůvěřivý.

„I ten chlap dole se na tebe díval jako na zloděje.“

„Mám klíče? Mám. Znám se s majitelem? Znám. Může mu zavolat, aby si to ověřil? Může.“

Ruce za mými zády se změnily ve dva kusy ledu. U Alice jsem si nebyl jistý. Možná jsem chtěl doufat, že to není ona.

Jaspera jsem ale poznal okamžitě.

 

 

 

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Kate

41)  Kate (06.12.2013 03:09)

Tak mě moje intuice a předtuchy opět nezklamaly. Joana. Carlisleovi, Alice a Jasperovi se nesmí nic stát. Zítra to dočtu a snad mě čeká happy end. Tedy zítra... Vlastně dnes. S tvojí povídkou ten čas hrozně utíká. Nemůžu se odtrhnout.

Jalle

40)  Jalle (13.05.2013 14:01)

ÚŽASNÉ!!!!!! takýto komplikovaný príbeh sa zrodí len v tvojej geniálnej hlave

Twilly

39)  Twilly (04.05.2012 14:30)

Joana mi tak zvláštně rezonovala už delší dobu v uších,ale když já nejsem moc hloubavý typ... mno... jsem prostě konzument a užívám si toho, co je napsáno. Přemýšlím, obvykle, až pak

SarkaS

38)  SarkaS (02.05.2012 15:25)

Joana byl můj typ, ale Jasper? Alice? Cože?!

Pilly

37)  Pilly (30.04.2012 17:50)

Joana? Joana??!! nemôžem dýchať toto som naozaj nečakala

miamam

36)  miamam (26.04.2012 10:46)

šok! Joana??? Bože, tohle mě fakt nenapadlo... :( A co teĎ???? Napnutá jsem jak kšandy, ještě že tu mám další kapitolu vydanou Snad něco pak vymyslim něco kloudnějšího místo těch ubohýc komentů >právě teď<

Sky

35)  Sky (19.04.2012 18:10)

Ambři, je mi jasná, že Joana nie je jedna z najmladších, no keď som čítala, že nastúpila ku Carlisleovi hneď po narodení Sharon, tak som si hovorila, že Sharon musela byť poriadna žaba, keď sa s Carlisleom zobrali... Iba ma to tak napadlo a... na slovo stará si dám nabudúce bacha.
Jo, a Edwarda milujem ešte viac, ak má nad dvadsať. Ale stále je to zlatíčko a ty tiež, neboj.

ambra

34)  ambra (19.04.2012 17:14)

Marvi, řekla bych ti, že do našeho vinného sklípku, ale někdo by to mohl vzít vážně:D
Bosi, neomlouvej se! No ono jí fakt ruplo v kouli, dala Sharon do pěstounské péče, takže k ní zrovna mateřský vztah nemá, ale to nic nemění na faktu, že je k zblití;) .
Bree, když já mu pořád hrozně držím palce, je to jen chudák chybující chlap, ne?;)
Tammy, pokud vím správně, jsem tááák šťastná, že chytáš i všechny ty detaily
Fanny, A.CH.? Další, která mě zbořila , dívky, já bych bez vás byla chudák tragéd. No popravdě jsem vlastně na začátku netušila, co z toho bude za detektivku:D
Ezae, ty jsi na mě neskutečně hodná (já jsem z těch nových jmen vždycky hrozně na větvi )
Sky, konečně jsem u tebe! Velká děkovačka za poctivé komentování, užila jsem si to! Stará... Tady nejsou upíři, takže Carlisleovi je nějakých 47 (Edwardovi 23) a v některé kapitole byla zmínka, že Joana je žena středního věku ;) . Na slovo stará jsem od jisté doby nějaká opatrnější . Děkuju!

ambra

33)  ambra (19.04.2012 17:04)

Se zpožděním, ale lepší, než vůbec .
piky, já jsem emotivní člověk, takhle mi to úplně stačí ke štěstí!
Ajji, fakt se mi podařilo tě překvapit?
BlackBeauty, mám strašnou radost, že ti to připadá jako rozplítání, já jsem v tom nějaká zapletená
Hanetko, a nevrátila . Ale ne, ty vykulený oči mi fakt stačí ;)
Marcellko, vystihla jsi to naprosto přesně. Dvacet let být denně nablízku někomu, koho miluješ a jeho to ani nenapadne... au...:)
haničko, o Jaspera se neboj, je jako ta tvoje kočička v avataru, má sedm životů
mary, přesně tak. Nemohl za tím být jen obchod, byla v tom osobní nenávist. A od Sharon nemohla být dost osobní, protože Carlislea nikdy nemilovala:)
miličko, já a poklidné konce? Nikdy! Joana je fakt cvok, možná to tam úplně nevyznělo, ale ona se Sharon kvůli té pomatené lásce vzdala...:p
lee, jsem hrozně ráda, že jsi vyhmátla ten detail s bytem, jj, myslela si, že Carlisle konečně pochopil a připravuje hnízdečko pro ně...:(
semi, o trest se jí postarám B)
Nossko, fakt jsem se neopovážila
wuzinko, s tím můžu jen souhlasit, díky!
hellokitty, já popravdě taky nečekala, že bude až taková mrcha
Katuško, vystihla jsi to přesně. Joana na Bellu přenesla všechnu svou frustraci a nenávist, kterou za ta léta nahromadila. Nemohla a nechtěla ji obrátit proti Carlisleovi - na to, aby sama zbořila ten ideál, který si z něj vytvořila, je příliš zbabělá. A tak si to odskákala Bella...:( U minulé kapitoly ses mě ještě ptala, jak se tahle verze liší od té původní. No tak to se raději neptej . Něco na sebe prásknu po dokončení, slibuju;)
Gino, doufám, že nějak dramaticky nezvýším spotřebu koňaku u vás doma! Jo, Sharon ještě nakonec politujeme;)
dori, zavání je slabé slovo;)
Kockohruško, díky tobě jsem si uvědomila, kolik detailů musím ještě dořešit Děkuju
Petrísku, ani nevíš, jak ráda ti věřím! Sím tě, o nemocech mi nemluv
Silvi, znáš mě, já jsem vlastně zbabělec. Já ty svoje chuďata potrápím, ale nakonec všichni přežijou;)
Sabiennko, musela být nenápadná a šedá a vlastně milá, trénovala dvacet let, potvora jedna
Bye, je blázen (kua, přemýšlím, kolik toho má ze mě ), ale já jí bleskově zatnu tipec!
matysekmj, to slovo tam dokonale sedlo!
lumiku, u tvého komentáře jsem se chechtala jak blázen . Už víš z další kapči, že jsem tě s Joanou poslechla, ale ten tábor mě fakt zabil . Je to nevýhoda postupného přidávání kapitol, ale v předchozích bylo zmíněno, že Bella měla s rodiči ne zrovna dobrý vztah (spíš nevztah), takže tohle bylo takové opatrné chození po tenkém ledu. Nikdo si netroufal začít hned řešit příliš vážné věci;)

Sky

32)  Sky (18.04.2012 15:39)

Ambři, ty na to teda ideš dobre! Tosa musí nechať. Netušila som, že Joana a Sharon... no, že je Sharon jej dcéra. Potom ma trochu vykoľajilo, koľko má asi Joana rokov. Nejaká stará, ne?
Inak to bolo úplne geniálne a ja dúfam, že Alice a Jasperovi sa nič nestane. Nakoniec, ty mi čítaš myšlienky... počkaj, to nie, to by nesedelo, proste vieš, čo tvoji čitatelia chcú a ty im to servíruješ s gráciou, ktorá sa len tak nevidí!

ambra

31)  ambra (18.04.2012 15:14)

Zlatíčka, večer se poděkuju jmenovitě, teď už musím pelášit za povinnostmi. Takže zatím aspoň takhle:

30)  Ezae (18.04.2012 08:31)

Páááááni, já nemám slov. Tohle bylo naprosto fantastické a jestli jsem něco čekala, tak tohle rozhodně ne. Je neuvěřitelný jak to do sebe všechno hezky zapadá a i přes to, že si člověk říká "vim všechno, konečně vim, kdo to byl", tak nám uspořádáš další dávku šoku v podobě Alice a Jaspera... ONI DVA??? Já to ještě pořád nedokážu rozdýchat, to je prostě neuvěřitelný! Ambři, nemám slova, která by dostatečně ohodnotila to, co jsi na této kapitole (a celé povídce) předvedla. Ještě teď jsem plná úžasu a nejde mi zavřít pusa

Fanny

29)  Fanny (17.04.2012 22:20)

Do háje! Já! Já si nejdřív myslela, že je za tím něco víc, ale nevinná Joana? Pak vyplul na povrch počítač a Sharon. Vše bylo jasné. Vše se zdálo jasné. A člověk smetl ze stolu jakékoli podezření.
Hotová Agatha Christie! I v tu chvíli, kdy řekla to jméno. Snad příliš výmluvně? Přeběh člověku po zádech mráz a sice neuvěřitelné, ale jasné.
To obrovské překvapení se nakonec zamaskovalo docela nevinně. Člověka pak spíš praštily do obličeje některé nové informace. Dcera? A v tuhle chvíli se to vlastně nezdá až tak nereálné. Jen se teď role obrátily. Sharon se zdá být jako úplný svatoušek.
Ovšem šok na závěr... Proč musejí našlápnout do tohohle průšvihu ještě i oni dva?

Tammy

28)  Tammy (17.04.2012 21:40)

Naprosto si mě dostala!
Všechno už svedu na Sharon, i když vím, že v tom nejela sama a ono je to takhle?!
Sharon je jen hloupá husička, loutka své posedlé matky, která svou dceru doslova hodí do postele své platonické lásky. Páááni!
Fakt umíš překvapit - si geniální! Joana!
A skončíš to Jasperem s Alice, kteří přijdou do jámy lvové - pod ruku naprostý úchylačky, promiň:)
Ale byly i hezký chvilky - Bella a její rodiče.
To mě naprosto dostalo, nepřekvapilo mě, že neměli před tím vším dobrý vztah - Belly vzpomínky neukazovaly na nejlepší dětství.
Popsáno málo slovy, ale s velkým významem - ty snad víš

27)  Bree (17.04.2012 20:24)

Ale ne tohle je tak nespravedlivé, Sharon je mrcha, Joana je neskutečná, vždycky je to ten nenápadný. Doufám, že Alici a Jasperovi se nic nestane. Carlislea je mi trošku líto, ale může si za to sám ne?

Bosorka

26)  Bosorka (17.04.2012 20:03)

Ambři - omlouvám se za promeškané komenty (vymlouvat se na nestíhání je trapné, já ví ).
že Sharon je Samanta mě napadlo už před pár kapitolami, ale že je v tom zapletená TAKHLE Joan , to si mě obal, osmaž a naservíruj! To je taková mrcha! Když už nebrala ohled na ty holky, kterým se stávaly "nehody", když udělala Belle peklo na zemi...jo to bych dokázala "pochopit" jako že z cizího krev neteče, ale vlastní dceři? (adminky - nutně potřebuji zvracejícího smajlíka!)
Ambři - jsi skvělá a já se svijím v prachu u tvých střevíců!

Marvi

25)  Marvi (17.04.2012 17:33)

No teda zase je to samé překvapení, jak ty to jen Ambro děláš!
Já jsem to psala už kolikrát, ale musím znova, vždycky mě dokážeš překvapit. Joanu jsem už trochu tušila, ale to všechno co za jejím chováním stálo, je prostě BOMBA!!! Smekám, co všechno dokážeš vymyslet!!!
Teď jen doufat, že se Jasperovi a že by Alici?, nic nestane.

24)  lumik (17.04.2012 17:17)

A sakra! Ale já mu říkala, ať s ní do toho auta nesedá. Jen doufám, pořád doufám, že to nakonec bude happyend. Tak ať Joana (největší mrcha a bestie, sobec a psychopat v jednom) nedělá nic hnusnýho a podlýho a nechá seod Jaspera přeprat. Mimochodem setkání Belly a rodičů bylo moc hezké odlehčení, až se mi zdálo neuvěřitelné, co si před tím musela vytrpět. Prostě jako kdyby se vracela z letního tábora. ;) Edward je zlatíčko jako vždy

matysekmj

23)  matysekmj (17.04.2012 15:34)

tak teď jsi mě dostala
S Joanou jsme se teda trefily všechny,ale že by Sharon byla její dcera, tak to mě vůbec nenapadlo. Ale to,kolik lidí polapila do sítí,tak to je něco. A tolik let Řekla bych dobrá herečka,ale kdepak herečka,kurva je to. Teď se bojím o Alici a Jaspera. Takovéto utnutí,to by mělo být trestné. Prosím rychle další

Bye

22)  Bye (17.04.2012 13:53)

Takže Joana!!!
Myslím, že jsem opět překonala svůj rekord v rychlosti čtení!
Tipovala jsem duo Marcus a Joana. Nakonec teda Marcus zůstal taky obětní ovcí.
A Sharon je její dcera?! Tak teď mi jí je skoro líto. Další odkopnuté dítě, které si myslí, že biologický rodič rovná se hřejivá náruč a domov... :(
Joana je blázen, žejo? Ano, neopětovaná láska bolí, ale na to, aby tak dlouho a tak chladnokrevně hrála takovou špinavou hru a navíc strkala objektu své lásky do postele štětky... na to už musí mít v hlavě o kolečko víc. Navrch, takoví bývaj dobrými herci. Na mě to teda sehrála dokonale! O to je teď nebezpečnější
Poprvé Ti blahořečím za to, žes tu akci usekla v nejnapínavějším. Musela jsem se nadechnout. Ale neotálej! Dávej.
Tak, jdu si to zkusit vychutnat v nižší rychlosti...

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek