Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/sexy%20boty.jpg

Ree, Silvaren, Ajjinko, Hanetko, Astrid, Marcelle, KatkoB, Marvi, mary, lumik, Nossko, leelee, jenko, semisko, Lenko326, Yasmini, GinoB, Bye, gucci, piky!

Děkuju, dívky a hezky si to užijte! ♥♥♥

 

15+

 

 

 

 

Edward

Probudilo mě tiché zasténání. Bella ještě spala, ale hluboký a bezpečný noční spánek byl pryč. Se svítáním přišly sny a podle jejího výrazu nebyly pěkné. Ležela na boku, objímala mě, a jak se prala s tím, co jí právě teď nabízelo její podvědomí, zatínala nehty do kůže na mém rameni. Musím ji probudit, uvědomil jsem si s lítostí.

Začal jsem tím, že jsem ji vzal za tu bojující dlaň, a i když se nechtěla pustit, nepovolil jsem, dokud jsem na ni nedosáhl rty. Políbil jsem ji - trochu se uvolnila - a chtěl pokračovat. Zdálo se mi to jako dobrý způsob, jak ji postupně, bez leknutí, vzbudit, ale znovu zanaříkala, tentokrát hlasitěji.

Opatrně jsem jí odhrnul z tváře rozcuchané vlasy. Zamračila se, ale oči neotevřela. Zvedl jsem se na lokti a naklonil se k jejímu krku. Líbal jsem ji a šeptal jí do ucha ty nejšílenější banality. Nehýbala se, ale když jsem se odtáhl, abych zkontroloval její výraz, usmívala se, oči stále zavřené. Vrátil jsem se k jejímu krku. O pár vteřin později znovu zatínala prsty do mých paží, ale tentokrát to bylo v pořádku.

Tohle milování bylo jiné. Večer jsem měl pocit, že jsme jako dva začínající plavci, které strhl příliš silný proud. Z každého Bellina gesta bylo zřejmé, že doopravdy netouží po sexu – prostě mě chtěla mít co nejblíž. Potřebovala obejmout nejvíc, jak je to možné. Přesto jsem si nepřipadal jako pouhý nástroj útěchy. To, jak se na mě dívala, to, co šeptala, aniž by si to uvědomovala, každý její pohyb mě ujišťoval o tom, co ke mně cítí.

Teď to bylo jiné. Klidná, ještě napůl omámená spánkem, beze strachu, protože naše poprvé, kterého jsme se oba tolik báli, jsme měli za sebou, si naplno užívala to, co jsem jí dopřával a na co večer nedošlo.

Tentokrát jsem se nenechal připravit o výhodnější pozici. Nedokázal jsem si představit nic krásnějšího, než Bellin vzrušením rozpálený obličej, pootevřená ústa, která každou chvíli spolu s horkým výdechem zasténala mé jméno, její vlasy, rozhozené na polštáři jako hebký příboj, připravený, abych se do něj kdykoliv mohl ponořit. Jen moje pohyby teď určovaly, kdy zasténá, kdy mě ještě pevněji obejme, kdy se prohne v zádech a kdy zaprosí, abych už nečekal.

I její orgasmus byl jiný. Ne ten jediný prudký zášleh jasného světla, který prožila v noci. Najednou zvedla hlavu, přitiskla se ke mně trupem a objala mě i nohama a já cítil, jak jejím tělem od prsou až ke klínu probíhá několik intenzivních záchvěvů. Když dozněly, ještě chvíli tak zůstala, obličej schovaný na mém krku. Uvolňovala se postupně, jakoby nerada. Nakonec se položila zpátky na polštář a pomalu otevřela oči.

„Předběhla jsem tě,“ zašeptala s omluvným úsměvem.

„Možná, že když chvíli počkám, zase mě dohoníš,“ mrkl jsem na ni. Mluvení pomáhalo. Dokázal jsem tak snáz krotit vlastní vzrušení.

„Nejsem si jistá, jestli…“ Nedopověděla a strach, který mě sevřel, definitivně oddálil mé bezprostředně hrozící vyvrcholení. Strnul jsem a rychle přemýšlel, jak se co nejlíp zeptat na důvod slz, které jí začaly stékat po tvářích.

"Promiň, jsem nemožná,“ zasmála se, potřásla hlavou a rychle je začala otírat dlaněmi. Znovu mě objala a přitiskla se ke mně.

„Nejsem si jistá, jestli mi při tom nepraskne srdce. Neměla jsem tušení, že můžu někoho takhle milovat,“ šeptala mi přitom přímo do ucha. Slyšet tohle, cítit její horký dech, vnímat její bušící srdce těsně na hrudi a být při tom v jejím těle byla kombinace, ze které se mi na chvíli zatmělo před očima. Koukáte na pitomé filmy, čtete o tom v každé knížce, kdejaký slaboduchý song se vám snaží nacpat, že tohle existuje. Ano, existuje, ale skoro mě zabolelo, když jsem si zároveň uvědomil, jak nepřenosná a nepopsatelná tahle zkušenost ve skutečnosti je.

Milovat a být milován.

Belliny rty se od mého ucha přesunuly k mé bradě – úžasem právě posunuté poněkud mimo normální pozici – a pak k mým rtům.

„Přesto bych to ráda riskla,“ zašeptala mi do úst. Žhavá střelka znovu prudce vystřelila z mého břicha směrem dolů. Pak už stačil jeden pohyb – nevím, jestli byl můj nebo její - a všechny úvahy se vypařily. Zůstalo jen to podstatné.

Bella. Láska.



Bella


Recepční splnila slib. Spolu se snídaní jsem dostala i balíček oblečení. Jednoduché tričko a plátěné tříčtvrteční kalhoty, v pase na gumu. Očividně se ten, kdo to pořizoval, bál, že neodhadne mou velikost. Nechyběly cenovky z obchodu, ulevilo se mi, že jsou to věci za pár dolarů a že nebudu Edwardovi nijak dramaticky drancovat studentský účet.

Večerní události znovu zastřela mlha. Věděla jsem, že je to dočasné, že se mi jen nějak podařilo přepnout do sebezáchovného módu a že v nějakém, nejspíš nejmíň vhodném okamžiku, to na mě všechno padne. Teď jsem se ale zuby nehty držela přítomnosti. Vlastně ještě před chvílí skoro doslova. Edward se konečně položil vedle mě. Odpočíval a ani na okamžik mu z obličeje nemizela ta neuvěřitelná kombinace absolutního štěstí a absolutního úžasu. Dokázala jsem to snadno dešifrovat, protože jeho výraz přesně odrážel i moje vlastní pocity. Seděla jsem vedle něj a mírně předkloněná obkreslovala ukazováčkem okraje jeho obvazů. Těch nových, na hrudi a na břiše, i toho staršího, na pravé ruce. Občas jsem zamířila i pod prostěradlo, které si přehodil přes boky, a s trochu škodolibou radostí se ujišťovala o tom, že nejsem jediná, kdo by nejraději pokračoval tam, kde jsme před chvílí přestali.

„Za hodinu a půl máme vyzvednout tvého tátu na letišti,“ zabručel nerozhodně. Právě se mi podařilo dostat ho do stavu, kdy mu pouhé laskání přestávalo stačit. Mrzelo mě, že musím být ta rozumná, ale nikdy mi nepřipadalo správnější obejmout svého otce, než právě teď. Naklonila jsem se, políbila svého chlapce na čelo, na špičku nosu a na bradu, a než mě stihl chytit za ramena, utekla jsem mu do koupelny. Horká voda mi dnes jen připomněla, jak horko mi bylo ještě před chvílí…

Když jsem po čtvrt hodině odsunula skleněný panel, málem jsem leknutím vykřikla. Edward stál u umyvadla, levou ruku zvednutou a dotýkal se úplně zamlženého zrcadla. Byl tak zabraný do toho, co dělá, že si mého šoku vůbec nevšiml. Došla jsem k němu a zadívala se na jeho práci. Stačilo mu pár tahů ukazováčkem a prostředníkem a na velké zamlžené ploše se objevil křehký obraz spící dívky. Na detaily tahle dočasná kreslicí plocha nemohla stačit, ale přeci jen jsem dokázala rozeznat, že se ta dívka nepatrně usmívá.

„Už tě nechci vidět jinak,“ zašeptal Edward, jako by i hlasitější slovo mohlo pokazit tu chvíli. Stejně křehkou a neuchopitelnou jako obraz, jenž právě vytvořil. Natáhla jsem se a vzala jeho tvář do dlaní. Dvoudenní strniště mě příjemně poškrábalo.

„Nemůžu uvěřit, že jsem tě potkala,“ řekla jsem prostě. Všechno ostatní bylo jasné.


Těsně předtím, než jsme opustili hotelovou halu a vyšli na rozpálenou ulici, jsem se na okamžik zastavila. Edward mě držel za ruku, samozřejmě, takže jsem zastavila i jeho. Překvapeně se na mě otočil.

„Něco jsi zapomněla?“ Ne, nebylo co zapomenout. Jen mě v tu chvíli úplně přemohl pocit, že až vyjdu ven, vyjdu do jiného světa, než z jakého jsem večer předtím utíkala. Budu v něm ta, co už se nedává cizím mužům. Ta, co zabila. Ta, co je znovu úplně na začátku a netuší, jak dál. Ale taky budu ta, co miluje. Poprvé doopravdy, poprvé tak, že by to snad mohlo stačit do konce života, i kdyby byl – nějakým nedopatřením – pořádně dlouhý.

„Mám strach,“ řekla jsem, protože byl tak velký, že jsem to potřebovala říct. Beze slova mě objal. Pohladil mě po zádech, a když se jeho ruka dostala k mým vlasům, jemně za ně zatáhl, abych musela zvednout hlavu. Milovala jsem jeho polibky. Napadlo mě, jestli je to tak u všech zamilovaných – je tohle souznění automatické? Nebo je to otázka náhody, štěstí, že si i fyzicky tak dokonale rozumíme?

„Je to lepší?“ Zněl udýchaně, ale taky ustaraně. Nechtěla jsem ho znovu trápit. Ne tak brzo po tom, čím si se mnou v posledních dnech prošel.

„Rozhodně,“ kývla jsem snaživě. „A teď padáme. Táta nesnáší nedochvilnost. Jeden z důvodů, proč jsem si myslívala, že je děsný,“ zašklebila jsem se. Po tom, co mi Ibogain umožnil nahlédnout chování svých rodičů ze správné perspektivy, jsem jejich zdánlivé prohřešky vnímala úplně odlišně.

„Taky jsem dochvilný,“ vypnul Edward hruď. Zase zapomněl na zranění a okamžitě se s bolestivým zasyknutím nahrbil. Trpěla jsem s ním, ale ta blesková změna v jeho výrazu mě přesto rozesmála. „Chtěl jsem říct plus mínus hodina, ale takhle to vůbec nevyzní vtipně,“ zamračil se. Tentokrát jsem ho kolem ramen objala já – když byl takhle v předklonu, pohodlně jsem na něj dosáhla – a nasměrovala ho k východu.

Díky provizornímu oblečení od recepční jsme se ještě nemuseli vracet do bytu a ze mě spadl aspoň kousek tísně. Myslela jsem, že si na letiště vezmeme taxi, ale na druhé straně ulice stálo velké tmavé auto, z něhož vystoupil nějaký vysoký člověk a zamířil rovnou k nám.

„Dobrý den, detektiv Owen,“ natáhl k nám ruku s průkazem. „Jste v pořádku?“ zamračil se ustaraně, když si uvědomil, v jaké pozici je Edward.

„Už jo,“ narovnal se pomalu. „Večer jsem dostal nakládačku a občas se zapomenu a udělám moc prudký pohyb.“ Nečekaně jsem si vybavila celou sestavu prudkých pohybů, které dělal dnes ráno a okamžitě jsem zrudla. Edward stiskl mou ruku, i když se na mě nedíval. Jako by věděl, na co zrovna myslím. I tohle tiché porozumění k tomu všemu patří?

„Ukázalo se, že i když máme po razii v Chicagu pravděpodobného viníka, slečna Swanová ještě nemusí být úplně v bezpečí. Pár dnů vás budeme tak trochu hlídat.“ Tvářil se, jako by o nic nešlo, ale mně se znovu zkroutily všechny vnitřnosti. Rychle jsem si vybavila další členy personálu z klubu. Poslala by Sam někoho dalšího? Ale počkat, co to říkal o pravděpodobném viníkovi?

„Někoho zatkli?“ vyhrkla jsem. Detektiv pyšně kývnul, jako by to byla jeho osobní zásluha.

„Zatkli jich víc, ale hlavně Sharon Cullenovou, doktorovu ženu. To vás nenapadlo, jaký byznys řídí vaše macecha, co?“ obrátil se ten arogantní idiot na Edwarda. Ten jenom stál a jeho obličej postupně ovládl výraz, který jsem naposledy viděla těsně předtím, než se tehdy v ateliéru vrhl na Carlislea. Neředěný vztek, neředěná nenávist.

„Ta pitomá coura,“ zasyčel. Najednou byl strašně bledý. Přitáhl si mě k boku a objal mě pevněji.

„Proč musíte hlídat Bellu, když je máte?“ Tohle už jsem znala. Chlapec zmizel, vedle mě stál dospělý muž.

„Ukázalo se, že paní Cullenová to opravdu rozjela. To chicagský doupě zdaleka nebylo jediný. Navíc se zřejmě angažovala v dovážení dívek z Asie a hlavně z východní Evropy. Nebyla to žádná troškařka. Nechceme riskovat, že někdo z jejích dalších lidí dostane pokyn, aby se postaral o nejdůležitější svědky.“ Arogance byla pryč. Detektiv Owen teď vypadal opravdu ustaraně.

„Jak to bude probíhat? Chtěli jsme jet pro Bellina otce na letiště,“ ukázal Edward na čekající taxíky.

„Tudy prosím, vážení,“ usmál se Owen konečně a kývnul ke svému autu.

Jen jsem dosedla, Edward mě znovu objal. Pomáhalo to, ale stejně jsem nemohla přestat myslet na to slovo.

Svědek.

Pokud půjdu svědčit, uslyší všichni, jak vypadaly mé poslední týdny. Každý detail. Nedostanu šanci cokoliv vytěsnit. Zatlačit někam do kouta své paměti a doufat, že se to časem samo přesune někam do nevědomí.

Tušila jsem, že zrcadlová kresba usmívající se dívky se právě definitivně vypařila.

 

 

Carlisle

Než mě konečně pustili, nechali mě podívat se na část záznamu ze Sharonina výslechu. Poslali ho z Chicaga, kde jej pořídili jen o dvě hodiny dřív. Díval jsem se na monitor, ale nedokázal jsem úplně vnímat, co říká. Zlobil jsem se na ni, tak strašně, že kdybych ji měl v tu chvíli po ruce, pravděpodobně bych se neovládl.

Přesto stačilo třicet vteřin a věděl jsem, že je něco špatně.

Ano, věděla o tom všechno. Ano, ona pravděpodobně vystupovala jako Samantha.

Když ale došlo na otázky ohledně násilí, které její lidé páchali na dívkách ve všech těch bordelech, a když padla první zmínka o vraždách, Sharon se sesypala.

Brečela jako malé dítě a spolu s líčidly stékal z její tváře ten tvrdý a nepřístupný výraz, který získala během posledních tří let. Když jí někdo podal kapesník a ona se trochu otřela a vysmrkala, a když potom zvedla ty ubrečené oči a řekla děkuju, najednou jsem na okamžik zahlédl tu ne moc chytrou, ale roztomilou dívku, kterou byla v době našeho seznámení a ještě pár měsíců po svatbě.

Tahle pitomá holka že by sama řídila takový kolos? Z obývacího pokoje, kde celé měsíce řešila správný odstín závěsů a nejelegantnější soupravu nářadí ke krbu?

„Nemyslím si, že v tom jede sama.“ Řekl jsem to, i když se mi to mohlo vrátit jako bumerang. Kdo jiný než já se nabízel jako schopný komplic? Zdálo se ale, že mě už z toho definitivně vyškrtli. Sharon jim náš vztah zřejmě vylíčila v realistických barvách.

„Dělají na tom, doktore,“ přikývl zamyšleně detektiv Gerrard. „Divný je, že vaše žena tak zarputile trvá na tom, že v tom jede jen ona. Někoho kryje, někoho, na kom jí buď hodně záleží, nebo koho se hodně bojí.“

„Možná obojí.“

Jen se usmál. Neprozradil jsem mu žádnou novinku.

„Nechcete někam odvézt?“ zeptal se ještě a podal mi ruku.

„Děkuju, vyzvedne mě moje asistentka. Asi by se urazila, kdybych ji o to nepožádal,“ usmál jsem se při vzpomínce na úlevu v Joanině hlase.

„Schopná a chytrá ženská je fajn kombinace,“ přikývl Gerrard. „Jen ty svý schopnosti nesmí využívat špatným způsobem,“ ukázal bradou k monitoru, na kterém ustrnula Sharonina tvář uprostřed dalšího vzlyku.

Schopná a chytrá. Znovu jsem si uvědomil, jak moc na ni tahle charakteristika nesedí.

 

 

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Kate

50)  Kate (06.12.2013 02:52)

Tak a teď Carlisleovi a Esme už nic nebrání. :) Nejspíš se mýlím, ale napadá mě, že v tom se Sharon jede Joanna... Ale to nejspíš ne. Bella s Edwardem jsou úplně boží. Fandím jim. :)

Twilly

49)  Twilly (04.05.2012 08:41)


Ambři, navzdory mému minulému komentu, za TOHLE ti DĚKUJU

„Předběhla jsem tě,“ zašeptala s omluvným úsměvem.

„Možná, že když chvíli počkám, zase mě dohoníš,“ mrkl jsem na ni. Mluvení pomáhalo. Dokázal jsem tak snáz krotit vlastní vzrušení.

SarkaS

48)  SarkaS (02.05.2012 15:16)

JHsem ráda, že jsem se v tipu na jeho novou ženu nespletla, napadlo mě že s tím něco bude mít, ale kdo je ten někdo v pozadí? Zajímalo by mě jestli i ty ctíš pravidlo o pušce nad krbem, tak uvidíme ;)

miamam

47)  miamam (26.04.2012 10:22)

To bylo tak... něžné. Uklidňující. Ubezpečující..? No, trochu - do doby, než tu byla ta zmínka o svědčení a Carlisleův pohled na věc. Jsem nesmírně ráda, že je z toho C. venku a přemejšlím, kdo je v tom se Sharon... Ale nic mě nenapadá, což je u tvých povídek celkem pravidelné Pořád mě dostává, jak mě několika dobře zvolenými slovy dokážeš odpoutat od reality. Paní spisovatelko.

Sky

46)  Sky (18.04.2012 15:22)

Ouch, tak konečne je Carlisle vonku a Sharon vnútri.
Dúfam, že nedovolíš, aby sa Bella opäť zrútila, nie, to už by som nemusela prežiť.
Tiež by som sa rada dostala k téme "Edwardova ruka". Teším sa, keď bude po operácii a snáď už bude môcť rukou voľne hýbať.
Alice a Jazz sa ako majú? Odpustila mu? A čo Emmett a Rosalie? Čo ich príbeh?
Som zvedavá, moja milovaná ambra, ako sa to všetko vyvinie...

45)  Ezae (17.04.2012 12:09)

Ambři skvělá kapitola, jako obvykle ;) . Bella je kouzelná jak se snaží sama sebe dostat za mříže :-). Nevím proč, ale tomu policajtovi, co mu sedli do auta taky moc nedůvěřuju. Čekám tam nějaký problém . Další komplic??? Supeeeeer :-D, jen teď přežít tu dobu než se dozvíme, kdo to vlastně je. Jednoznačně parádní práce!!!

ambra

44)  ambra (17.04.2012 08:50)

Tak já ještě jednou juknu;) .
hellokitty, jo tu mrchu na "l" znám velmi dobře (proto máte až u téhle kapitoly pořádnou děkovačku ).
Tammy, jedné osobě v naší domácnosti mlátí na dveře 15 - tajně doufám, že za rok to s ní bude mlátit o něco méně
Hanetko, vzhledem k tomu, že už jsi četla další kapču, tak chápeš, proč děkuju až teď. Zase jsi mi spoilerovala . A moc krásně...
haničko, nepřekvapí tě, že jsem po tomhle užasném komentu dostala nezřízenou chuť na čokošku, že ne? Děkuju
Katuško, neboj, jsi v tom nevinně. U mě paradoxně ta tréma ze čtenářů roste. Je to divné, ale přede dvěma lety jsem byla úplně v poho a prostě to házela, jak mě napadlo:p . Tohle je fajn na komentech - jak už jsem psala, v mnoha věcech tuhle povídku ovlivnily samy čtenářky a jsem si jistá, že v dobrém. A jo, stresuje mě, jak moc o tom přemýšlíš, ale zároveň si to neskutečně užívám
Ree, všimla! Já pro E+B ještě něco chystám, tak uvidíme;) B) . A jo, Carlisle je prostě sladký ťulík, co se nechal omámit
miličko, tak u další kapči už to bude jasnější;) . Děkuju!
Julinko, znáš mě, jsem spolehlivá značka ždímaček . Mám radost, že jsi tu se mnou .

Jula

43)  Jula (16.04.2012 14:52)

Poslední dobou jsem nějak nestíhala číst, ale teď jsem dala asi deset kapitol najednou a jsem z toho vyždímaná
Ambři, je to úžasný! Jsem zvědavá, kdo bude jako Sharonin komplic

milica

42)  milica (15.04.2012 21:05)

Bella tomu jen tak neuteče, je mi jich strašně líto. Tak jednoduché by to mohlo být kdyby...
To že to byla Sharon to mě tedy hodně překvapilo, hodně jsem o tom přemýšlela a měla jsem podezření na Joanu a ona je to Sharon. Opravdu jsem v šoku.
Díky za další dílek, lecos už začíná dávat smysl.

Ree

41)  Ree (15.04.2012 17:35)

Asi sis toho v tomhle zástupu komentářů nevšimla, ale i tak se omlouvám, že až teď ;) Bella se toho určitě nikdy dostatečně nezbaví. Ať chce, nebo ne, pořád to tam někde bude. Občas jí to nějaké chování, nebo obraz připomene. Ať už bude svědčit, nebo od toho uteče.
A Sharon mě vážně nepřekvapila. Nejspíš proto, že jsem až moc chtěla, aby to byla ona. Aby se Carlisle mohl vrátit k Esme. A nejela v tom sama? Co takhle schopná a chytrá Joan? Řekla bych, že ta toho byla taky schopná. Akorát je mi trochu líto Carlisleho, že ho dvě ženské naprosto přechytračily.

KatkaB

40)  KatkaB (15.04.2012 12:51)

Jé, ambruško, teď koukám, že jsi reagovala na komentáře
Máš ze mě trému? Připadám si provinile, nechtěla jsem Tě svými komentáři znervóznět. Já si to jako čtenářka tak moc užívám a Ty se při psaní stresuješ, abys mi vyhověla
Za tu dobu, co čtu Tvůj Popel, jsem se ve svých názorech taky trošku posunula. Myslela jsem si, že se přes to, co tihle dva zažili, zvlášť pak Bella, nepřenesou. Že je to prostě moc, rozdělí je to, budou nešťastní a celé to skončí tragicky. Napsala jsi to všechno tak živě, že jsem si to představovala jako reálný příběh ve skutečném životě, ne pouhou fikci. Se všemi těmi perfektními detaily, které jsi vylíčila, to bylo - je - zkrátka opravdové. Život lidí, kteří si prošli něčím, co jsem si myslela, že nezvládnou. Byla jsem hodně skeptická a měla jsem doslova zamlžený výhled na nějakou jejich společnou budoucnost. A Ty jsi přišla se svými "čistícími prostředky" a začala jsi mi ten výhled projasňovat. A já vidím, co jsem před několika týdny vůbec vidět nemohla Dokázala jsi to tím, co a jak jsi napsala. A opět se hluboce klaním a chválím Tvoje spisovatelské dovednosti, jak nejvíc umím, protože je to perfektní A děkuju Ti, že jsi mi pomohla trochu dozrát. Připadám si po přečtení Popela dospělejší. Ty prvotní názory o tom, že Edward s Bellou tuhle životní zkoušku nemůžou ustát, byly víc dětinské. Útěk od problémů, žádná snaha o záchranu, leda tak snaha o smíření s tím, jak to dopadlo - nedopadlo. Ale Ty jsi tady ukázala dospělý pohled, žádný útěk ale pořádný boj. Boj za něco, co za to stojí
Děkuju

39)   (15.04.2012 11:21)

jak říkala Forestova máma : život je jako bonboniera,nikdy nevíš,co ochutnáš
tak mi připadá nejen tato kapitola
lahodný oříškový nugát,který se dotekem jazyka rozplývá do všech zákoutí duše a chuťové buňky jsou zcela opojeny - to je něžné sblížení Edwarda a Belly
ostrá chuť chilli spojená s hořkostí čokolády - to jsou všechna traumata poslední doby,která bude muset Bella otevřít svým svědectvím ,jako Pandořinu skříňku :(
a hnusná chuť pepprmintu schovaná v rádoby měkké mléčné čokoládě - to je pro mně poznávání Carlislea,který teď ztrácí všechnu důvěru v okolí a půdu pod nohama - to bolí hodně
každou kapitolou mě utvrzuješ o svém talentu proniknout to hlubin našich myslí a ztvárnit to tak,že stojíme v němém úžasu a zcela rozbité napadrť a čekáme,kdy nás zase složíš zpět

Hanetka

38)  Hanetka (15.04.2012 07:31)

Horší než peklo bývá žena,
když ve svých citech je uražená...
Teď zbývá ještě přijít na to,
kým jsi to ještě zhrdl, zlato,
Carlisle, kdo tě potají
miloval, a teď se ukájí?

Tammy

37)  Tammy (14.04.2012 22:38)

Neboj 15 mi je - už mi doslova mlátí na dveře 16, takže v klidu Ale prvotní šok se konal, co?:D

36)  hellokitty (14.04.2012 22:28)

do ničoho ma ne nútiš :p tebe ten komentár vždy rada napíšem...to už by čo bolo keď to niekedy čítam aj 3x....lenivosť sama o sebe :D :D :D :D :D :D :D

ambra

35)  ambra (14.04.2012 19:58)

gucci

gucci

34)  gucci (14.04.2012 19:07)

Pořád přemýšlím, jaký komentář Ti sem přidat...pochvalné ódy netřeba psát!

...asi Ti to pak popovídám osobně!

ambra

33)  ambra (14.04.2012 18:28)

mary, nikdy bych se neodvážila Ti odporovat, ale...
Tammy, kurnik, teď mě napadlo - je ti 15+? Nenaběhne na mě rozčilený rodič, že ne?
marushko, mmch - taky jsem marushka;) - zase jsem potvora, zase chystám střelu ze zálohy
hellokitty, teď bych si naliskala, že tě nutím psát omluvenky
Lucinko, věř, že Ty jsi skvělejší! A ano, ještě to bude zajímavé

Lucinka

32)  Lucinka (14.04.2012 09:04)

No to bude ještě zajímavé :) :) ambři to zrcadlo,milování,vyznání ááách jsi prosté skvélá

31)  hellokitty (13.04.2012 22:50)

aj ja som rada, že ma tu vidíš nemysli si, že som na tvoje poviedky zanevrela, keď som nepridávala komentáre ale mala som problémy s pripojením (bola som odkázaná na mobil) a nebola šanca, že by sa mi podarilo komentár napísať a nie to ešte pridať
len dúfam, že ďalšia kapitola tu bude čo najskôr lebo som napnutá ako struna

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still