Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/sexy%20boty.jpg

Miluju Edwarda. Ale to už přeci dávno víte;)

 

 

 

Edward


„Ty máš její telefon a znáš její adresu?“ Chvíli to vypadalo, že mě Jessica zabije pohledem. Pak jen mlčky nastavila ruku. Našel jsem Bellino číslo a rovnou zmáčkl vytáčení. Telefon jsem jí ale rychle podal, jako by mi mohl propálit díru do dlaně.

Po pár vteřinách mi ho s výmluvným výrazem vrátila. „Bylo by to příliš jednoduchý,“ povzdechla si.

„Vstávej, Edwarde, jedeme k ní.“

Dvacet babek a vrátný to konečně vyklopil.

„Ano, slečna Swanová říkala, že dorazí přesně za měsíc.“

„A to vás nenapadlo nějak to řešit, když se neukázala?“ Cítil jsem, že si na něm vylívám vztek za vlastní neschopnost.

Pokrčil rameny. „Jo, teď už dluží za nájem. Teď už bych to asi nahlásil. Teda majitelům, nejspíš.“

„Pustíte nás k ní?“ zkusila to Jessica milým hlasem. Všiml jsem si, že si stáhla tričko a vystrčila na toho idiota výstavní dekolt. Nezabralo to.

„Nezlobte se, to smrdí průšvihem. Ne že bych slečnu Isabellu neměl rád, ale tohle fakt nejde.“ Kroutil hlavou a s upřímnou lítostí hltal Jessičinu hruď.

Neklid a strach, které jsem do té doby zuby nehty potlačoval, teď udeřily naplno. Možná za to mohlo to místo: příliš živě se mi vybavilo těch pár šťastných okamžiků, které jsem tu prožil. Tehdy jsem si myslel, že je všechno před námi. Tady jsem uvěřil, že mám u té neskutečné holky naději.

Hlavou se mi mihla vzpomínka na důvod, proč jsme se spolu to květnové ráno nemilovali. Opravdu u sebe neměla kondom? Co když si celou dobu něco nalhávám? Co když po letech té skvělé práce skutečně dovedla dokonale zahrát zájem a pak z toho elegantně vycouvat?

Opřel jsem se o stěnu a zavřel oči. Do zad mě studily hladké mramorové obklady. Najednou mi to všechno připadalo vzdálené a neskutečné. Poprvé od doby, kdy odešla z nemocnice – kdy jsem ji nechal odejít – mi její tvář zmatněla. Zůstal jen rozostřený obrys. Smutný úsměv. Oči bez výrazu. Možná, že když to teď nechám být, budu z toho za pár týdnů venku. Vyhodím to plátno, vyhodím všechny její skicy, najdu si nový ateliér, aby mi ji nic nepřipomínalo, a začnu znovu.

„Edwarde, jsi v pořádku?“ Jessičin hlas zněl překvapivě mile a překvapivě blízko. Neochotně jsem otevřel oči.

„Nevím, co tady vlastně dělám,“ zavrtěl jsem hlavou. „Nemyslím si, že po tom, co jsem jí naposledy řekl, mě ještě někdy bude chtít vidět.“ Jessičinu tvář stáhla úzkost. Došlo mi, že cítila to, co já, a že stejně jako já se to snažila potlačit. Nedat najevo.

„Prosím, nenechávej mě v tom samotnou. Kdybys ji tehdy viděl… Vypadala jako těsně před zhroucením. Přísahám, že mi nelhala. Možná jsem pitomá, možná si užívá někde na Havaji, ale jestli ne…“ Narovnala se a její obličej získal obvyklý výraz chladné racionality. „Jestli ne, nechci dožít s pocitem, že jsem se na ni vykašlala.“

„Takže to děláš kvůli čistému svědomí?“ Její oči byly najednou plné vzteku. Vzteku a slz.

„Jsi takový hajzl, nebo to jenom předstíráš? Koho se snažíš oblafnout? Já ji mám ráda. Ty ses ji jen snažil dostat do postele. Nevím, jestli se ti to povedlo, ale chápu, že to není dostatečná motivace. A to jsem si ještě před hodinou myslela, že…“ Mávla znechuceně rukou a ustoupila ode mě, jako bych měl nějakou ošklivou nakažlivou nemoc. Všiml jsem si, že vrátný nás zaujatě pozoruje.

„Její otec,“ řekl jsem tiše dlaždicím pod svýma nohama.

„Cože?“ Jessica jako by už přemýšlela o něčem jiném.

„Říkala mi, že její otec je v té vaší díře šerif. Mohl by nějak zařídit otevření toho bytu.“ Konečně jsem se jí znovu dokázal podívat do očí. Mrkala, ale bylo jasný, že se slzama to ještě pořád nemá dořešený.

„Řeknu jí, že jsi skvělý. Až ji najdeme. Očividně to nestihla zjistit. Jinak by tě tu přeci nenechala.“ Slzy se jí rozběhly k bradě, ale ta už se stala součástí širokého úsměvu.

 

 

 

xxx

 

 

 

Charlie Swan byl praktický chlap unavený životem. Nejdřív jsem se bál, že nás ani nevyslechne, ale když jsem se mu později ke své obavě přiznal, jen pokrčil rameny. „Byl jsem ve službě. Nemusel jsem se rozhodovat.“

Zkusil jsem být stručný a některé věci jen naznačit, přesto bylo jasné, že všechno zásadní pochopil.

„Doufal jsem, že s třetí knížkou se srovná. Jenže třetí knížka nikdy nevyšla,“ prohlásil ponuře.

„Obvolám pár lidí. V jejím bytě určitě začnou, pak seznamy na letišti, seznamy neidentifikovaných obětí vražd za poslední dva měsíce.“ Smutný, ale doteď vyrovnaný hlas se mu zachvěl. Rychle si odkašlal. „Vy buďte k dispozici. V každém případě.“

„Jistě, pane.“

„Jsem Charlie.“

„Jistě, Charlie.“

„Děkuju, Edwarde.“

„To je v pořádku, Charlie, jen jsem vás chtěl poprosit… Když budete mít nějakou zprávu, náznak, cokoliv...“

„S tím počítám, Edwarde. A pozdravuj Jessicu. Je to hodná holka. Škoda, že se jí Bella víc nedržela.“

„Vyřídím, Charlie.“

 

 

xxx

 

 

Volal o tři hodiny později.

„V bytě nic podezřelého. Mají její laptop, teď se zkoušejí dostat přes hesla. Nemělo by to trvat moc dlouho. Doufají, že něco najdou, protože jinak to vypadá, že kromě tebe, Jessicy a toho vrátného s nikým poslední den před odjezdem nemluvila. Což mi připomíná, že vás taky určitě vyslechnou.“

Chvíli jsem se rozhodoval, jestli mu mám říct o Carlisleovi. O tom, že s ním taky mluvila. A pokud říkala Jessice pravdu a důvod jejího odjezdu souvisel s její prací, tak on by mohl být spojením mezi ní a tím, kdo jí práci zadával. Nakonec jsem se rozhodl nezatěžovat tím Charlieho. Řeknu to až při výslechu. Carlisle nebude nadšený, ale nepochyboval jsem, že udělá cokoli, aby Belle pomohl.

Pokud tedy nějakou pomoc potřebuje.

„Ale přeci jen máme něco konkrétního.“ Charlieho hlas zněl nejistě. Jako by si i on rozmýšlel, jestli mi má říct všechno.

Podvědomě jsem zatajil dech.

„Prověřili seznamy z letiště. Odletěla osmnáctého ráno. Do Chicaga. Potvrzuje to výpověď vrátného. Sedí to časově. Dohledáme i taxi, co ji vezlo na letiště, ale už teď o tom nepochybuju. A Edwarde…“ Zastavilo se mi srdce. Vzpomněl jsem si na ty další seznamy, o kterých odpoledne mluvil.

„Vypadá to, že žádná z neidentifikovaných dívek z posledních dvou měsíců není Bella. Já věřím, že žije a je v pořádku. Musí být.“

Tentokrát se neloučil. Chápal jsem ho. Řešil nejtěžší případ svého života.

 

 

xxx

 

 

„Letím do Chicaga,“ oznámil jsem Jessice.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad.“ Rychlými krátkými pohyby si třela kořen nosu. Už jsem vypozoroval, že tohle je signál maximálního soustředění.

„Je to úplně pitomý nápad,“ povzdechl jsem si. „Ale já tady prostě nemůžu zůstat. Ne když vím, že ona je tam.“ A taky Carlisle. Jeho peníze a jeho konexe. Poprvé jsem byl rád, že to všechno můžu využívat. Sharon ať klidně praskne vzteky. Už teď jsem byl netrpělivý. Pokud to šerif odněkud z konce světa dokázal tak rychle rozhýbat, můj otec v tom zvládne udělat mnohem víc. Zvlášť, když je jeho zájem v té věci mírně řečeno osobní.

„Měl by sis to rozmyslet,“ přimhouřila podezřívavě oči. Nepřímo mi připomněla mé dnešní zaváhání. Zastavil jsem se uprostřed zmateného pobíhání po ateliéru, při kterém jsem se jednou rukou snažil sbalit nejnutnější věci. Seděla v křesle, nohy přehozené přes opěrku a unaveně se ovívala starým časopisem.

Došel jsem ke gauči a posadil se naproti ní. Zhluboka jsem se nadechl, abych si trochu srovnal myšlenky.

„Jess, to dneska… Určitě se ti to taky stalo. Občas nás semelou události… Jsme jako kostky v tyglíku, někdo zatřese a my nemáme na vybranou. Poslední roky to tak mám pořád. Někdo jiný rozhoduje, ale můj život to mění, chápeš?“ Přestala s tím rozčilujícím máváním a upřeně mě pozorovala.

„Chtěl jsem Bellu. Od první vteřiny, co jsem ji uviděl. Hned v té druhé mi to došlo. Ale nenapadlo by mě, že by ona mohla chtít mě. A přesně v momentu, kdy jsem tomu uvěřil… Dneska odpoledne jsem si řekl, že tentokrát bych to třeba mohl nějak ovlivnit. Zastavit tu lavinu, co se mě chystá strhnout a udusit. Utnout to, vymazat si mozek, utéct před tím, co já vím, cokoliv, jen se nenechat znovu smýkat něčím, co jde mimo mou kontrolu.“

Chtěl jsem s Jessicou jen mluvit. Odmítal jsem připustit si ty pocity, které mě sžíraly dlouhé dva měsíce. Ale samozřejmě jsem se neovládnul. Bylo to zpět, v plné síle.

Najednou seděla vedle mě a objímala mě kolem ramen.

„Neboj se toho, Edwarde,“ šeptala naléhavě. „Vždycky dovedla spolehlivě vyhmátnout tu nejhorší kartu, co jí život nabízel. Ale nikdy, rozumíš, nikdy jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že Bella, ta skutečná Bella, zmatená a geniální holka z Forks, je ten nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy poznala.“

Slyšel jsem, že znovu polyká slzy.

Oba jsme na to mysleli. Oba nás příliš často napadalo, že už možná není. Bella už není.

„Jak můžu milovat holku, kterou jsem vídal sotva týden? Co když ji nenajdu, co když…“ Jessica mě chytila za hlavu a objala mě ještě pevněji. Zuřivě mě hladila po temeni, skoro jako koně, který se málem splašil. Bolelo to, ale zároveň mě to nečekaně uklidňovalo. Možná to bylo tím, že jsem vnímal její vlastní stres a beznaděj, ale to jsem teď nechtěl řešit.

„Pomůžu ti sbalit,“ odstrčila mě po nějaké chvíli prudce a začala se ohlížet po krabici s kapesníky. Našla ji, pečlivě srovnala tři na sebe a odhodlaně se vysmrkala. Vzápětí začala kolem mě pobíhat a organizovat mě.
Napadlo mě, že mám poprvé v životě skutečného přítele.

I když je to holka, a občas pěkně otravná.

 

 

 

 

 

Bella



Netajil se tím, že by se nejraději znovu rozjel. Beze mě.

„Jestli mi to tu zasereš…“ zavrčel výhrůžně.

Zabouchla jsem za sebou a dřív, než stihl přidat další jízlivou poznámku, jsem z tašky vylovila jednu ruličku bankovek a podala mu ji.

„Mám prachy. A věř, že jsem si je vydělala. Teď na to šlápni, protože zachraňuješ oběť únosu.“

Možná jsme byli v té správné čtvrti, možná je Chicago opravdu živější město než Seattle, ale chlap na to v každém případě docela pohotově zareagoval. Když jsme míjeli klub, stáli už přede dveřmi Cox, Buddy a pár dalších týpků. Hrábli po autě - instinktivně jsem se přikrčila - ale měli jsme už dost slušnou rychlost, takže to z jejich strany bylo spíš gesto.

„Doufám, že víš, co děláš.“ Taxikář měl rozhodně zkušenosti z branže.

Znovu jsem zalovila v tašce.

„Do Seattlu. Hned. A už žádný kecy.“

Teď přišel čas na úlevu. Posunula jsem se za sedadlo řidiče, aby na mě ze zrcátka nebylo tolik vidět, a zaškrtila si žílu nad loktem. Do ruky jsem si píchala poprvé. Teď už mi bylo jedno, jestli to někdo uvidí.

 

 

xxx

 

 

Bylo to celkem příjemné probuzení. Měla jsem hlad a slyšela jsem fajn muziku. A po dlouhé době jsem se cítila v bezpečí.

„Vyhajaná?“ Rychle jsem se zorientovala. A vyděsila. Zbytečně. Peníze jsou zřejmě opravdu všemocné.

„Jo, celkem slušně,“ zachraptěla jsem.

„Za chvíli jsme tam. Potřebuju přesnou adresu, pokud teda nějaká je.“ Dokázal to říct bez ironie. To dýško si zasloužil.

Vylovila jsem z paměti ulici i číslo. Jako bych tam nebyla sto let.

Sáhl po navigaci.

„Máš tak půl hodinky, krásko.“ Znovu jsem zavřela oči.

 

 

xxx

 

 

Probudil mě nepříjemně prudký pohyb. Někdo mi svíral rameno a hrubě se mnou třásl.

„Coxi, ne, prosím.“ Skoro jsem nemohla pohnout rty a už zase jsem cítila to neodbytné pálení po celém těle. Proč ho odháním, když vím, že jeho příchod znamená úlevu?

„Hej ty, prober se.“ Naléhavý šepot mě donutil pootevřít oči.

Taxi. Protivný řidič. Útěk. Seattle.

Pomalu jsem se posadila.

On byl na svém místě a zíral před sebe. Podívala jsem se stejným směrem. Poznala jsem svůj dům. Před vchodem stála dvě tmavá neoznačená auta. A dovnitř a ven pořád chodili nějací lidé.

„Kdy že tě to měli unést?“ Nejdřív jsem nevěděla, na co se mě ptá. Když mi to došlo, stejně jsem nemohla odpovědět. Neznala jsem odpověď.

Ale věděla jsem, že ať jsou tamti kdokoli, jsou tam kvůli mně. A nesmějí mě vidět. Ne takto. Znovu mi hlavou proběhlo to, čeho jsem se celé ty dlouhé týdny držela.

Nezničím mu život. Nikomu z jeho rodiny.

Edwarda ani Carlislea se tyhle sračky nedotknou.

„Odvezte mě. Někam.“

Ten protivný chlap věděl, kdy má držet hubu. Nastartoval a nechal za zády můj bývalý domov.

 

 

 

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Hanetka

14)  Hanetka (22.02.2012 15:53)

Kdybys byla tůňka, která lidi topí,
kdybys byla v srdci naostřené kopí,
kdybys byla sopka, která chrlí lávu,
stejně už jsem pro tě navždy ztratil hlavu.

Kdybys byla hořká jako moje žití,
kdybys byla pavouk v nastražené síti,
kdybys byla číše smrtelného jedu
stejně bych se napil raději než medu.

Kdybys byla ďábel, co mě láká k hříchu,
kdybys byla plná jízlivého smíchu,
kdybys utekla mi až na konec světa
stejně bych tě hledal měsíce i léta.

Stejně bych tě hledal všude ve vesmíru
i když ve tvou lásku marně hledám víru,
třebaže už nevím, čeho jsi se bála.
Najdu tě. A získám, jestlis o mě stála.

Bye

13)  Bye (22.02.2012 13:24)

V nouzi poznáš přítele. Edward Jessicu, Jessica Edwarda a Bella... oba.
Mám takový pocit, že úplně sám to nikdo z nich nedokáže. Ani ta Bella, která - jasně, chápu - nechce, aby ji někdo známý, nedejbože blízký, viděl v tom stavu v jakém je. Fyzickém - ten je na první pohled zjevný a z toho si snad, možná, dokáže najít cestu bez pomoci (pokud taxikářovi nerupne v kouli a nezačne na ni - feťačku s ruličkama bankovek - něco zkoušet). Psychicky to ještě zvládá dobře. Drogy působí, adrenalin taky. Ale co až to všechno vyprchá? Co bude, až se zastaví?
Nejvíc mě asi dostal Charlie - otec, který (možná) ztratil dítě, kontra policajt. Takový svár! Ale ustál to. On vždycky...
A pak ta Edwardova zpověď Jessice!!!
A Jessica samotná

KatkaB

12)  KatkaB (22.02.2012 11:11)

Edward je charakter. I přes to, co jí řekl, jak mu ublížila, jak moc si připadal obelhaný a podvedený, se snaží pro Bellu udělat maximum. A Jessica je v tuto chvíli pro něj tím nejlepším spojencem.
„Řeknu jí, že jsi skvělý. Až ji najdeme. Očividně to nestihla zjistit. Jinak by tě tu přeci nenechala.“

Je venku. Uf. Ale nesmí domů. Napadne Bellu - trosku - zkontaktovat Charlieho? Přihlásí se oběť únosu sama na policii? Píchnout si to svinstvo do žíly v jedoucím taxíku asi nebylo nic jednoduchého. Čekala jsem, že když se probudí, bude zase zpátky u Coxe, ale dokázala to, už jsi ji tam nevrátila. Děkuju. Utekla a teď utíká zase. Ambro, těším se, až se s Edwardem potkají, ale vím, že to nebude pěkný pohled. Bude to bolet a bude to silné, Ty to napíšeš tak, že nás to semele. Všechno pěkné je pryč. A jestli to dokážeš nějak najít a vrátit jim to, abych uvěřila, že je to možné po tom všem, čím si prošli, tak nevím, co to se mnou udělá. Tohle není pohádka, kde se najednou všechno v dobré obrátí, tohle chce spoustu času, aby to bylo stále tak úžasně uvěřitelné.
Děkuju za tuhle kapitolu.

Twilly

11)  Twilly (22.02.2012 11:10)

Ne, tohle se nedá komentovat, tohle by chtělo ale okamžitě další díl... jo a Jessica, snad poprvé v životě nevypadá jako nána... kvituju

Lenka326

10)  Lenka326 (22.02.2012 09:50)

Taky miluju Edwarda, hlavně toho, kterého jsi popsala v této kapitole!!! Když mu došlo, že je TO silnější než všechen jeho vztek a zklamání a musí ji najít! A Charlie, toho musí milovat každý, ale on si určitě vyčítá, že je to jeho vina.
Bella se snad odrazila ode dna a podařilo se jí se osvobodit. Ale co dál? Kde a hlavně JAK se sama dá dohromady??? Pořád se o ni moc bojím, hlavně, když se tak osudově minuli. Ale už cítím maliličkou naději.

miamam

9)  miamam (22.02.2012 09:41)

Ach jo!!! Bello, jsou tam kvůli tobě, ale ne TAMTI!!! :( :( :( Sakra, jak se z toho všeho vyhrabe? A co Edward, když se takhle blbě minuli??? :( Teda to je napínák. Ještě že aspoň ten taxikář byl v pohodě a ne nějaký prase...

8)  Petris (22.02.2012 09:28)

Teda Ambro, Ty jedeš, skoro ani nedýchám a srdce mám až v krku, držím jim palce, vím, že dobré konce nejsou Tvé nejoblíbenější. Díky.

7)  hanka (22.02.2012 09:27)

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/westlife/you-raise-me-up-3027
to jediné mě dnes napadá k této kapitole
Josh Groban to zpívá lépe,ale tady je lepší text v jazycích blízkých mému srdci
snad jsem neporušila žádná pravidla

Lucinka

6)  Lucinka (22.02.2012 09:15)

Tak to už se nemůžu dočkat kam se ta Bella zase dostane:) :) Ambři paráda jako vždy

Marcelle

5)  Marcelle (22.02.2012 08:07)

pořád je to hrozně bolavé, ale začíná se to zlepšovat, tak doufám, že nepřijde nějaký šok

kytka

4)  kytka (21.02.2012 23:57)

Pomalu, pomaloučku se odrážíme ode dna. Hledají ji. Až se "vrátí do života", nebude na to sama.
Dokonalé miláčku, dokonalé.

leelee

3)  leelee (21.02.2012 23:20)

tak to je síla, uf...
je strašný jak jsou lidi v našem okolí nevšímavý
konečně jí někdo hledá, ale najde?
neni náhodou dobrá doba aby využila Carlisle...

už zase nevím co říct prostě dokonalý

2)  janett (21.02.2012 23:11)

To snad ne, teď zase nebudu moct spát! kapitola výborná, ale ten konec, to snad ne! Jak to chce zvládnout, dostane se zase do pěkného průseru a o Edwardovi ani nemluvím. Doufám, že pamatuješ na to, že jsi slibovala, že už to bude jako v pohodě;) a každopádně

Ajjinka

1)  Ajjinka (21.02.2012 23:07)

ambrouš, ambrouš!
Tohle jsou fakt infarktový stavy! Uh, no nebudu předbíhat
Souhlasím z perexem, bezpodmínečně! Já toho kluka miluju, fakt, čestný ájjinkovský! Jak vůbec někdo může bejt tak sladkej? Je hodnej, svůj a tak strašně... zamilovanej, že mám tendence začít šišlat
Jessica... nečekala jsem, že ji nakonec vykreslíš v tak dobrém světle, když o ní byla poprvé zmínka v tom baru, nemyslela jsem si, že by pro Bellu takhle riskovala
A Charlie!!! Já ho teda miluju i normálně, je to chlap, jak se patří, ale tady! Jak úžasně se zachoval! Miluju ho ještě víc! Je výhoda mít taťku u policie, i když je to v takovém zapadákově.
Věříš mi, že jsem strašně šťastná? Nedokážu si představit, že by ten taxikář nebyl tak pohotovej Opravdu nevím, co bych dělala (čti: co bych ti udělala), kdyby ji vzali zpátky
Ovšem... ten konec! Vyžíváš se v týrání čtenářů, přiznej se!
No jo, ale stejně tě miluju Byla to neuvěřitelná jízda!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner