Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby a Trish jsou dcery Renée, které se narodily až potom, co se z Belly stala upírka. Po smrti Renée se dozví o své třetí sestře. Kam je schopná zajít Abby při hledání rodinného tajemství? Mohou mít všechny sestry stejný osud?

Prolog:

Život je zvláštní. Plný tajemství a zvláštních odhalení. Ty největší se často skrývají tak blízko, že nás ani nenapadne je tam hledat. Dříve jsem byla stejná. Myslela jsem si, že mě moje máma ničím nepřekvapí. Byla tolik přímá, bezprostřední a čitelná. Byla jsem přesvědčená, že o ní vím naprosto všechno. Jak hodně jsem se mýlila. Moje máma byla jednou z nejzáhadnějších osob v mém životě, ale na to jsem přišla pozdě. Až v době, kdy už jsem se jí nemohla na nic zeptat.

Moje máma zemřela. Byla to zbytečná smrt. Teď už se to skoro nestává. Ale ona se otočila a skočila přímo pod kola velké dodávky. Řidič neměl šanci cokoliv udělat. Tak mi to aspoň říkala ta policistka, která přišla k nám domů. Moc si toho nepamatuju, protože mi doktor píchl něco na uklidnění. Jediné, co s určitostí vím, je její poslední slovo. Znělo „Bello!“. Proč volala zrovna ji? Neznám žádnou dívku toho jména. Pak se usmála a zemřela. Prý se všechno zastavilo, jen déšť dál padal z oblohy. Stejný déšť, který skrápěl i mě, když jsem šla ze školy a nevěděla, co se stalo. Jako by mi chtěl nahradit slzy, které jsem zatím neronila.

Ten den se mi změnil život. Byl to konec mého dětství. Musela jsem rychle dospět. Bylo mi sedmnáct, tátu jsem neznala a celý můj život se mi rozpadl jak domeček z karet. Chtěla jsem zalézt někam do koutku a nikdy už nevylézt. Bohužel na zhroucení nebyl čas. Místo toho jsem si sbalila své věci, naložila je do auta a odjela. Vypadla jsem na Aljašku. Žila tam moje sestra, tak aspoň nebudu sama. Třeba mi pomůže odhalit, kdo je ta tajemná Bella, kterou naše máma volala v okamžik své smrti.

 

Kapitola 1. – Trish a Abby

„Abbigail, okamžitě vstávej!“ probudil mě hlas mé sestry.

Sakra! Zapomněla jsem si natáhnout budík. To mě překvapilo. Z nás dvou jsem byla vždycky já ta zodpovědnější a rozumnější. Vypadalo to, že Trish na Aljašce konečně dospěla. Když jsme žily ještě u mámy, byla stejná jako ona a já se o ně obě musela starat. Už od dětství jsem fungovala jako rodič a starší sestra. Rozmlouvala jim jejich nápady a foukala rány, když jim něco nevyšlo. Ony byly neuvěřitelné extrovertky, já jsem někde stála v koutku a měla strach, co zase vyvedou a nejvíc jsem se bála toho, že mě do svých vylomenin zatáhnou. Nechaly se tetovat, udělaly si piercing, koupily nám šílené oblečení a nutily mě v něm chodit.  Milovala jsem je, mojí mámu a sestru. Byly jsme taková ženská rodina. Táta nebyl. Tedy ten můj. Máma mi nikdy neřekla, kdo to je. Ptala jsem se, prosila, vyhrožovala, ale nic mi nepomohlo. Trish tátu má. Jmenuje se Phil a bydlí v Kalifornii. S mámou se rozvedli, když čekala mě.

„Abby, jdeš už?“ volala Trish netrpělivě. „Musíš už jet, jestli nechceš přijet pozdě.“

Vyhrabala jsem se z postele a došla do koupelny. Podívala jsem se z okna. Venku bylo jasno. Vypadalo to na pěkný den. Učesala jsem si vlasy, oblékla džíny a triko a doloudala se do kuchyně. Trish se na mě nevzrušeně podívala, byla už na odchodu a vypadala, že pospíchá.

„Ve škole jsi přihlášená. Chovej se slušně, uvidíme se večer,“ křikla na mě a zabouchla za sebou dveře. Pak jsem slyšela, jak od domu odjíždí silná motorka. Musela jsem se zasmát. Od své sestry bych nic jiného nečekala.

První den na nové škole byl hrozný. Všichni se na mě dívali, jako kdybych měla tři nohy nebo dvě hlavy. Rychle jsem pobíhala po chodbách a snažila se upoutat co nejméně pozornosti, což nebylo snadné. Při mém druhém pokusu najít učebnu jazyků jsem sjela schody po zadku. Byla jsem neuvěřitelně rudá. To se mi obvykle nestávalo a tady se mi to povede hned první den!

První hodinu jsem měla angličtinu. Posadila jsem se dozadu s jediným přáním. Být neviditelná. Učitel mě naštěstí vyslyšel. Jen řekl mé jméno a upozornil mě, abych si doplnila látku a dál mě nechal na pokoji. Aspoň jsem si mohla prohlédnout své spolužáky. I když nevím, co jsem čekala. Dvacet děcek v mém věku, většina nedávala pozor. Vzala jsem si z nich příklad a odběhla do svého světa.

Přemýšlela jsem o své sestře. Byla o tři roky starší než já. Když jsem byla menší, hrozně jsem jí záviděla. Vždycky byla krásnější, sebevědomější a dělala si přesně to, co chtěla. Po střední odešla na Aljašku. Její otec jí tu koupil malý domek a ona si spokojeně žila. Noc předtím se pohádala s mámou. Myslely si, že spím, že je neslyším. Renée na ni křičela, že je moc dobrá na to, aby se zahrabala někde ve Fairbanksu, ale Trish se nedala. Byla rozhodnutá opustit slunnou Floridu a ujet. Najednou mi to došlo. Tehdy padlo jméno Bella. Máma na sestru křičela, že přece nemůže dopadnout jako Bella. Takže Trish věděla, kdo je ta dívka nebo žena, kterou máma volala, když umírala.

Zazvonilo. Posbírala jsem svoje věci a chtěla jít na další hodinu, když u mě zastavil nějaký kluk.

„Ahoj, já jsem Collin,“ řekl suverénně a rval mi svou ruku. Přijala jsem ji, protože jsem doufala, že mi pak dá pokoj.

„Abby,“ odpověděla jsem hloupě, protože to on věděl. Vždyť mě na začátku hodiny učitel představil.

„Ještě mě neznáš, ale bydlím s rodiči vedle tvé sestry. Páni, Trish je opravdu tvoje sestra?“ Tu jeho podivnou otázku jsem nepochopila. Co jiného by měla Trish být?

„Ne, ona je můj bratr, ale nikomu to neříkej. Nechceme, aby se na to přišlo,“ odsekla jsem mu a utíkala na další hodinu. Bohužel Collin byl naprosto neodbytný.

„Jsi vtipná,“ smál se a snažil se se mnou udržet krok. „Tak jsem to nemyslel, Abby. Já jen, že Trish je taková jiná než ty.“

„Nejsi nějak moc zvědavý na to, že se známe asi tři minuty?“ Nenáviděla jsem dotěrné lidi a dotěrné kluky ještě o trochu víc.

Zasmál se. „Nemysli si, že to vzdám. Budu zvědavý jindy,“ zahalekal a odběhl na opačnou stranu, než jsem šla já. Přemýšlela jsem nad tím, co řekl. Měl pravdu. Trish byla opravdu jiná než já, ale jak na to mohl ten kluk přijít během tak krátké chvíle? Pokud tedy nemyslel vzhled. Byly jsme si nepodobné, jak to jen šlo. Ona byla vysoká modrooká blondýna s očima jak studánky, já naopak malá drobná tmavovláska s očima v barvě čokolády. Jediné, v čem jsme se nelišily, byla velmi světlá barva naší kůže.

 

Ve čtyři jsem se konečně dostala do svého auta. Měla jsem jedinou myšlenku. Nemám ráda pondělky! Nastartovala jsem a rychle vyjela z parkoviště. Když jsem dojela domů, Trish už tam byla. Seděla v obýváku a měla společnost.

„Ahoj,“ pozdravila jsem z chodby a snažila se nenápadně dostat do svého pokoje. Nebylo mi přáno.

„Abby?“ zavolala na mě sestra. „Pojď sem.“

Neochotně jsem poslechla. Došla jsem do místnosti, kde na mě čekala sestra propletená do nějakého kluka. I když on nebyl jen tak nějaký, byl to ten typ, kterého nepřehlídnete v jakékoliv společnosti. Vypadal jako model nebo herec. Napadlo mě, že jsem ani nevěděla, že Trish s někým chodí. Ale nepřekvapilo mě to. Ona nikdy neměla o nápadníky nouzi. Navíc tenhle kluk se k ní opravdu hodil. Vypadali spolu jako pár snů. Vedle nich by se styděli i vítězové soutěží krásy.

„Abby, tohle je Nathaniel. Nate, Abby,“ seznámila nás jednoduše. Pak se na mě podívala tak, že mi bylo jasné, že mou přítomnost již nepotřebují a nevyžadují. Mávla jsem rukou na pozdrav a odešla k sobě, sedla jsem si k počítači. Chtěla jsem se něco dozvědět o té Belle, ale došlo mi, že podle křestního jména nikoho nenajdu? Budu muset vyzpovídat Trish. Což nepůjde, dokud je s Natem. Vypnula jsem počítač a vzala si knihu.

 

Večer jsme se sešly u večeře. Trish objednala pizzu. Posadily jsme se naproti sobě u stolu v malé kuchyni. Bylo to naše páté společné jídlo. Doteď jsme ale neřešily nic důležitého nebo podstatného. My spolu vlastně nikdy nic neřešily. Bála jsem se, co mi řekne.

„Trish,“ začala jsem opatrně. „Když mámu porazilo auto, tak prý mluvila o nějaké Belle. Nevíš o ní něco?“

Pozorovala jsem sestřin obličej. Čekala jsem na jakoukoliv změnu v jejím výrazu. Cokoliv, co by mi mohlo naznačit, že ví, kdo to je. Nezklamala. Zhluboka se nadechla. Takže už to jméno slyšela. Přesto to vypadalo, že nečekala, že o něm vím i já.

„Máma přede mnou o Belle mluvila dvakrát,“ přiznala opatrně. „Prvně, když jsem se rok před koncem střední seznámila o prázdninách s Natem. Podruhé, když jsem jí řekla, že jdu sem. Křičela na mě, že jsem stejná jako ona.“

Byla jsem v šoku, nevěděla jsem, že znala Nata už dřív. Pochopila můj výraz.

„Víš, Nata jsem poznala ty prázdniny před maturitním ročníkem. Pamatuješ, jak jsem byla celé dva měsíce v Oregonu? Tam jsme se seznámili. Když tam pro mě máma jela, tak jsem je představila. Tehdy na mě prvně křičela. Vydržela to celou cestu, jako kdyby to ze sebe toužila vykřičet už celé roky. Pořád opakovala, že to bude stejný typ jako Edward a že to dopadne jako s Bellou.“

„Kdo je Edward?“

„Nevím,“ přiznala. „Opravdu jsem nechápala, o čem mluví. Přišlo mi, že jí přeskočilo. Proto jsem raději celý rok o Natovi nemluvila. Řekla jsem o něm jen tátovi. Taky jsem mu svěřila, že chci na vysokou školu sem. Vyřešil to, jak vidíš. Koupil mi tu dům. On ví, že nejsem typ na bydlení na koleji. Když jsem to řekla mámě, tak na mě zase křičela, že to je jako s Bellou.“

„Snažila ses o ní něco zjistit?“ pokračovala jsem s výslechem.

Kývla. „Ptala jsem se mámy a ona mi řekla, že je to už jedno. Byla ale přitom hrozně zklamaná a smutná. No a táta mi taky moc nepomohl. Řekl, že se mám zeptat mámy.“

Chvíli jsme tiše jedly. Každá uvězněná se svými myšlenkami.

„Neboj, přijdeme na to,“ prolomila Trish mlčení. Nebyla jsem si jistá tím, jestli mluví ke mně nebo k sobě. „Zítra nám mají přijít bedny s máminými věcmi. Jestli ta Bella byla něčím důležitá, určitě tam o ní něco bude.“

 

Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Paja

13)  Paja (16.08.2011 20:55)

Tuhle povídku jsem četla už jednou, když jsi jí psala...teď jsem na ni náhodou znovu narazila a jsem ráda, protože si ji už moc nepamatuju. Zaujala mě a ráda si ji znovu přečtu v celku.

Kristiana

12)  Kristiana (26.05.2011 19:00)

Vypadá to moc zajímavě.
Vrtá mi hlavou proč Renné zatajila Bellu, jestli věděla o upírech a taky, jak to bylo s její smrtí? Mám pocit, že pod to auto neskočila naschvál, ale zahlídla Bellu a snad chtěla jít za ní?
První kapitolka mě nadchla! Líbí se mi tvůj styl psaní. Hned se jdu pustit do dalších :-).

SarkaS

11)  SarkaS (26.05.2011 12:57)

Tohle je báječný začátek povídky, rozhodně mě zaujalo už to že Renne Bellu zatajila

sakraprace

10)  sakraprace (20.08.2010 06:11)

Zajímavé a poutavé.

9)  LostriS (09.07.2010 16:50)

jsem tady teprve chvíli, ale musím říct, že se mi to líbí: moc hezky napsaný a navíc to má, narozdíl od některých jiných, návaznost na stávající příběh.. těším se na další díly :)

Lioness

8)  Lioness (13.06.2010 21:50)

Zajímavý, neotřelý nápad. Jméno Trish se mi moc líbí... celá Trish se mi líbí. A kdo je otec Abby? Co sestřičky udělají? Jen doufám, že zvládneš osobnost Abby dostatečně jasně oddělit od Belly, musejí se lišit! Čekám na další. :)

Alaska

7)  Alaska (11.06.2010 16:32)

Týjo! Skvělá zápletka a podání mě taky nadchlo, takže asi další kapitolovka, kterou bude fanaticky hltat .

6)  hellokitty (09.06.2010 22:56)

myslím že ak takto budeš aj naďalej pokračovať bude to bomba :D ...už sa teším na pokračovanie

Evelyn

5)  Evelyn (09.06.2010 21:03)

Tedy, to vypadá zajímavě

4)   (09.06.2010 21:03)

Pěkné, zajímavé ! Těším se na pokračování !

Michangela

3)  Michangela (09.06.2010 20:58)

To se už nemůžu dočkat!!!

Joana

2)  Joana (09.06.2010 20:41)

Nate model... jakou má barvu očí?
Jsem fakt zvědavá, jak nakonec holky všechno vyšťourají a jak zvoní u Belly s bábovkou (nebo s krevní konzervou?);)

Ajjinka

1)  Ajjinka (09.06.2010 20:07)

Vypadá to rozhodně zajímavě, jsem zvědavá na pokračování
/ Dolů pod povídku jsem ti dodala odkaz na shrnutí, aby si tě mohli čtenáři snáz vyhledat

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek