Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby už má dost lhaní a přetvařování. Rozhodla se jít s pravdou ven. Jak vezme Trish pravdu o upírech?

Kapitola 8. – Coming out

Přátelit se s Alicí bylo neskutečně snadné. Vlastně stejně, jako s ostatními upíry. Když jsem si zvykla, že jsou jiní, tak mi nedělalo žádný problém je mít v blízkosti. Josh mi vysvětloval, že to je jejich přirozenost. Musí lákat lidi, aby nezemřeli hlady. Ale u mých upírů jsem se toho bát nemusela. Bylo to zvláštní vyjádření.

Moji upíři. Nat, Josh a Helen Evansovi. Rodina, která mě a Trish přijala mezi sebe. Helen byla neskutečně mateřský typ. Od doby, kdy jsem zjistila pravdu, jsem se s ní několikrát setkala. Vždycky se na mě usmívala a ptala se, s čím mi může pomoci. Myslím, že by se byla ochotná kvůli mně i naučit vařit. Josh mi říkal, že před přeměnou měla sedm dětí. Nathaniel byl její nejstarší syn. Pak jednou přišli na jejich farmu upíři. Všechny ostatní zabili, když se vrhli na ně dva, někdo je vyrušil dřív, než je stihli vysát. Díky tomu se Nat a Helen proměnili.

Toulali se po lesích, až narazili na Joshuu. Tehdy se živili lidmi. Helen ho chtěla vysát, ale tolik jí připomínal jejího nejmladšího syna, že to nedokázala. Když jsem se ptala, kolik let už to je, jen mi odpověděli, že do Ameriky připluli v jedné z prvních lodí. V době, kdy to byla jen Anglická kolonie. Po přistání se jejich cesty rozdělily. Dlouhá léta žili odděleně. Znovu se setkali před patnácti lety a rozhodli se spolu zůstat.

Další kapitola sama pro sebe byli Cullenovi. Z nich jsem zatím znala jen Alici. Byla milá a tolik vtipná, když vymýšlela výmluvy, proč nepřišla do školy, když svítilo slunce. To byly okamžiky, kdy mi jí bylo skoro líto. Chtěla jsem ji obejmout a všechno říct. Uklidnit jí, že mně se vymlouvat nemusí.

Pak ale přicházely chvíle, kdy mi celou hodinu historie vybírala náhradního kluka místo Joshe. Vysvětlovala mi, že není hezký, určitě mi lže a tak podobně. V tu dobu byla otravná, protivná a nemohla jsem ji vystát.

Moje sbližování s Joshem probíhalo dál. Pomalu jsem začínala mít pocit, že je víc u nás než doma. Tak skvěle jsme si rozuměli. Jediné v čem jsme se neshodli, bylo to, že já už bych šla s pravdou ven. Vadilo mi lhaní. Trish i Cullenům. Pořád jsem se jen přetvařovala. Nechápala jsem, proč to protahujeme. Trish si zasloužila znát pravdu. Byla to moje sestra. Dřív jsem jí nikdy o ničem tolik zásadním nelhala. Chtěla jsem jí říct všechno. O Natovi, Belle, její rodině. Nakonec jsem se rozhodla, že to vezmu do svých rukou. Prostě se nebudu nikoho na nic ptát. Na nic se ohlížet. Nic řešit.

Ještě jsem nevěděla, jak to udělám, ale osud ke mně byl milý a rozhodl se mi pomoct. Když jsem s Alicí čekala na historii, nabídla jsem jí bonbon. Nějak mi v danou chvíli nedošlo, co dělám. Prostě jsem seděla vedle kamarádky, tak jsem udělala věc, která mi přišla normální. Přijala ho a hodlala strčit do pusy. Pak jsem si vzpomněla, jak mi Josh před nedávnem docela barvitě popisoval vztah upírů k našemu jídlu. S hrůzou jsem si uvědomila, že jí to nemůžu udělat. Vytrhla jsem jí cukrovinku z ruky.

„Nejez to!“

Vyvalila na mě oči, chytla mě za ruku a odtáhla ven. Došlo mi, že dnes si historie neužiju.

„Co je?“ zeptala jsem se nevinně.

„Proč nemám jíst ten bonbon?“ udeřila na mě.

„Nechutnal by ti?“ pokusila jsem se chabě zachránit situaci, kterou jsem vlastně ani zachraňovat nechtěla.

„Co víš?“ vyštěkla.

„Všechno,“ odpověděla jsem po pravdě.

"Já to věděla!" vykřikla.

Na to jsem neměla co dodat. Věděla jsem o její schopnosti. Spíš mě překvapilo, že už něco neviděla. Nebo třeba i jo a chtěla nás chránit.

Podívala se mi do očí. „Tvoje rodina je divná,“ řekla prostě. „Obyčejní lidé před námi prchají a vy na nás máte snad radar.“

„Já ne,“ ohradila jsem se. „To Bella s Trish začaly randit s upíry.“

Uchechtla se: „Neber si to osobně, ale u tebe to je jen otázka času.“

Kývla jsem. Viděla mě s Joshem. Akorát nevěděla, kdy to bude. Osobně jsem doufala, že nikdy. Pořád mi přišlo divné randit s někým tak jiným.

Najednou se zamračila a vzdychla si: „Jak dlouho víš pravdu?“

„Od Forks,“ přiznala jsem. „Vyslechla jsem si rozhovor Belly, Edwarda a Charlieho.“

Vypadala stejně překvapeně, jako Josh, když jsem mu to řekla prvně. Vykulila na mě oči a viditelně o něčem přemýšlela. Když bylo dlouho ticho, rozhodla jsem se pokračovat v monologu.

„No a pak jsem si o tom promluvila s Natem a on mi všechno potvrdil. Vysvětlil mi některé věci o upírech a tak.“

„Jak je možné, že tě Edward s Bellou neslyšeli?“ položila mi očekávanou otázku.

„O tom si promluv s Joshem. Má určitou teorii.“

„Máš dar?“ vyhrkla. „Nepřekvapilo by mě to, když už tolik let bydlím s tvou sestrou.“

Pokrčila jsem rameny. „Jak jsem řekla. Josh ti to vysvětlí lépe.“

 

Potom, co jsem řekla Alici pravdu, se mi ulevilo. Celou cestu domů jsem byla přehnaně veselá. Collin mi věnoval jeden znechucený pohled a zeptal se mě, co jsem si kde šlehla. Když jsem ho ujistila, že nic, mumlal si něco o zamilovaných bláznech. Připojil se k všeobecně přijímané pravdě, že randím s Joshem. Zdádce!

Před domem mě ale dobrá nálada opustila. Zapípal mi mobil. Nat mi psal, že ho nepustí včas z práce a on už opravdu musí na lov. Prý ho mám u Trish omluvit. Zasténala jsem. To jsem opravdu nesnášela! Od doby, co jsem patřila mezi zasvěcené, toho dost zneužíval.

„Co?“ zeptal se mě Collin.

„Nat,“ zaskuhrala jsem. „Loví.“

Vzdychl si. Neměl rád tyhle upírský záležitosti. Ještě se nesmířil s tím, že existuje nadpřirozeno. Měla jsem pocit, že se s tím nesrovná nikdy. Vždy, když jsem vyslovila upír, se otřásl. Tyhle věci nebyly pro měkkoty.

„Jak ho mám omluvit dneska?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Mám neotřelý návrh, co kdybys zkusila říct pravdu.“ Taky mu vadilo lhaní. Nedivila jsem se. Až tohle skončí, budu už vždycky mluvit jenom pravdu.

Ušklíbla jsem se. Dala jsem mu pusu na tvář. „Večer ti zavolám.“

Zasmál se: „Nezavoláš. Přijde Josh a zapomeneš na mě.“ Naštěstí nevypadal, že by mu to nějak moc vadilo.

Nic jsem neřekla, protože měl vlastně pravdu. V poslední době jsem na něj často zapomínala. Vylezla jsem z auta a pomalu se šourala k domu. Otevřela jsem dveře a zavolala na sestru.

„Trish, jsem doma.“

„Ahoj,“ ozvalo se z obýváku. Šla jsem za ní. Seděla na pohovce a dívala se na nějaký pořad v televizi.

„Nat si ze mě zase udělal záznamník,“ řekla jsem s přehnanou veselostí. „Vyzvedl Joshe ve škole, prý musí něco zařídit pro Helen,“ pokusila jsem se o jeho omluvu. Akorát to vyznělo nepravděpodobněji než kdy dřív.

Nevěřícně zvedla obočí. „Co?“

Rezignovaně jsem se svalila vedle ní. „Dobře, lžu ti.“

„Má někoho jiného?“ položila mi naprosto logickou otázku.

„Ne, ale pravda je naprosto neuvěřitelná.“

„Snesu ji,“ zašeptala s pohledem upřeným do prázdna.

„Fajn, ale až zjistí, že jsem ti to řekla, tak mě nejspíš zabije,“ prohlásila jsem lakonicky.

„To je to tak hrozný?“

Chytla jsem ji za ruku. „Trish… Nat, Josh, jejich matka,“ naše sestra, doplnila jsem pro sebe, „jsou upíři.“

Vyvalila oči a zalapala po dechu. Pak se rozesmála. „Jasně a teď randí s vlkodlaky.“

„To těžko. Upíři a vlkodlaci se nesnáší.“ Byla jsem už poučená. Nedávno jsem se ptala, jestli mají upíři nějaké nepřátele. Tak mi to Helen podrobně vysvětlila.

„Ty to myslíš vážně?“ Podívala se na mě a hledala jakoukoliv stopu úsměvu na mé tváři.

Kývla jsem. „Jo. Teď jsou na lovu. Nat se nedostal dřív z práce. Měl už žízeň. Musí často lovit, když jsou mezi lidmi,“ řekla jsem s takovým klidem, že to překvapilo i mě.

„Co jedí?“

„Krev. Jsou to upíři. Akorát ti naši se neživí lidskou, ale zvířecí.“

Upírala na mě vyděšené oči. Konečně to začalo vypadat, že mi začíná věřit. Pomalu jsem jí vyprávěla celý příběh. Od mé cesty do Forks až po dnešní odpoledne, kdy jsem to řekla Alici. Trish jen seděla a kývala hlavou. Hrozně se mi ulevilo, že to ví.

Když jsme konečně dořešily celou situaci. Zodpověděla jsem asi milión otázek a Trish se aspoň částečně vybrečela. Nakonec usnula. Byla jsem ráda. Zavolala jsem Natovi, co se stalo a aby dneska nejezdil. Chvíli na mě do telefonu křičel. Po pár minutách se uklidnil a odsouhlasil, že přijede, až mu dám vědět, že to nezpůsobí Trishino zhroucení.

Vysprchovala jsem se a chystala jsem se jít spát. Připadala jsem si naprosto emočně vyčerpaná. Lehla jsem si do postele, ale než jsem stihla zhasnout lampičku, ozvalo se zaklepání na dveře. Podívala jsem se na hodiny na zdi. Deset dvacet tři. V tuhle dobu na návštěvu chodí jen někdo a klukům jsem volala, ať dneska nechodí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

10)  Kristiana (26.05.2011 20:44)

„Nejez to!“ Úplně vidím Abby, jak rve Alici ten bonbón od pusy.
„Tvoje rodina je divná,“ řekla prostě. „Obyčejní lidé před námi prchají a vy na nás máte snad radar.“ Ehm... kde se ten radar kupuje? Chci ho taky.
Jsem ráda, že Alice i Trish ví pravdu. ;) Jen si nejsem jistá, jak Trish přijme Nata? Snad bude všechno v pohodě...
Kdo asi přišel na návštěvu? Vidím to na Trish, protože nechce být v noci sama.

sakraprace

9)  sakraprace (20.08.2010 07:33)

Skvělé, jen se bojím, až se provalí, že to ví i Colin. Ale ulevilo se mi stejně jako Abby.

Ewik

8)  Ewik (09.07.2010 15:32)

Úžasná kapitola

Michangela

7)  Michangela (03.07.2010 18:23)

Gassie

6)  Gassie (02.07.2010 22:45)

Holky díky za komentáře, kdo je přišel na návštěvu se dozvíte zase zítra ;)

Mili

5)  Mili (02.07.2010 22:40)

Úžasná kapitolka Kdopak nám to přišel na návštěvu, že by někdo z Cullenů

4)  hellokitty (02.07.2010 18:59)

Hanetka

3)  Hanetka (02.07.2010 12:11)

Kdo to je? Trish nebo Josh? Nebo někdo úplně jiný? Já jsem tááák zvědaváááá!!! Opět čteno jedním dechem, jinak se to nedá.

Evelyn

2)  Evelyn (02.07.2010 11:22)

Linfe

1)  Linfe (02.07.2010 11:14)

Zase parádní kapča....pěkné, poutavé. Doufám, že to Trish brzy rozchodí a bude dobře a těším se na shledání s Bellou

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek