Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby čeká setkání s dalším upírem. Dozví se nové informace o Cullenových. Jak na to zareaguje?

Kapitola 6. – Joshua

Díky své zlomené ruce jsem byla osvobozená z tělocviku. Štvalo mě to. Měla jsem tělocvik ráda. Sice jsem neuměla cvičit, ale nijak jsem se tím nenechala omezovat. Do všeho jsem šla po hlavě a s nadšením. Místo toho jsem teď seděla v jídelně. Přišla jsem brzy a čekala, až přijdou ostatní. Opřela jsem si hlavu o stůl a pozorovala přicházející studenty. Po pár minutách vešla smějící se skupinka čtvrťáků. Jeden se od nich oddělil a mířil ke mně. Nic neřekl a posadil se na protější židli.

„Ahoj,“ pozdravil klidně.

„Čau, Joshi,“ odpověděla jsem otráveně a nevěnovala mu sebemenší pozornost. Dál jsem pozorovala dveře a přitom myslela na holky a na to, jak moc jim ublížím, že mě do této situace dostaly.

„Tak kdy vyrazíme na to rande?“ zeptal se a já se na něj prvně pořádně podívala. Opravdu to byl krásný kluk. Hodil by se do rodinné sbírky. Vedle Nata s Edwardem by se opravdu vyjímal. Blonďáka tam ještě nemáme. Byl o něco vyšší než já, měl moc hezkou postavu, světlé krátce střižené vlasy a zlatohnědé oči! Zalapala jsem po dechu. Proč mi to nedošlo hned! To snad není možné! Další! Kolik jich je?

Zasmál se, protože mu došlo, že jsem si uvědomila, kdo je. Počkat, neuvědomila jsem si to. On mi to sdělil jen tím, že si nevzal čočky. On se chtěl přede mnou prozradit. Asi se pokusil o vstřícné gesto.

„Nebo nemáš zájem?“ pokračoval, když se mu zdálo, že už podezřele dlouho mlčím.

Místo odpovědi jsem se jen zamračila.

Znovu vykouzlil na tváři úsměv. „Já zájem mám. Holka, co se nebojí praštit upíra, mě zajímá.“ Hlavou ukázal k růžové dlaze.

„To ti řekl kdo?“ Hloupá otázka. Kdo by mu to tak mohl říct? Nat přece mluvil o bratrovi

Naštěstí předstíral, že mě přeslechl. „Zajdeme někam?“ naléhal znovu.

„Vysvětli mi, proč bych zrovna já měla randit s upírem?“ Nedala jsem mu ani šanci odpovědět a pokračovala ve svém monologu. „Myslíš si, že jenom proto, že moje sestry mají viditelně nějakou úchylku, se ti vrhnu nadšeně kolem krku? Já na rozdíl od nich po příšerách nejedu.“

Jeho smích nabíral na intenzitě každou mou větou. Ježkovy oči, já jsem upírům pro smích.

„Mohl bych ti odpovědět na nějakou otázku,“ přesvědčoval mě dál. Dokonce se kvůli tomu usmál. Ne tak jako předtím. Tohle byl naprosto dechberoucí úsměv, který on určitě považoval za neodolatelný. Nemýlil se. Ve tvářích se mu objevili ďolíčky. Nevěřila bych, že to v té jejich neuvěřitelně tvrdé kůži jde. Z jeho úsměvu se mi roztočila hlava. Musela jsem potlačit nutkání, abych ho pohladila. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. To nebyl dobrý nápad. Doputovala ke mně velice příjemná vůně. Došlo mi, že to bude jeho vůně.

„Jsi pořádku?“ zeptal se starostlivě. Musela jsem vypadat jako v tranzu.

Zachovala jsem se dětinsky a vyplázla na něj jazyk, oči ještě pořád pevně semknuté. „To jsou všichni upíři tak hrozně vlezlí?“

„Ne, na to mám patent jenom já.“

Ha, snaží se být vtipný. Ale má smůlu, u mě s tím nepochodí. Nemám ráda vtipné kluky. Nemám? Mám a to hodně. Proč se přesvědčuju o opaku.

„Fajn, tak se vybíjej někde jinde a mě nech na pokoji!“

„Ty ze mě máš strach.“ Pokusil se jít na mě jinak. Jasně, upíři byli děsiví, ale jenom ve filmech. On vypadal jako model. Takový ten typ, kterého vídáme na plakátech, které používají vizáž „kluka ze sousedství“ k tomu, aby nám něco vnutily. Možná, kdyby měl tesáky. Ale jak tu seděl naproti mě, tak byl všechno, jenom ne děsivý.

„Jasně. Už se třesu.“

„Jak tě můžu přesvědčit, Abby?“ zeptal se s dalším kolena-podlamujícím úsměvem. „Jenom jednu schůzku.“

Pomalu jsem se nad jeho nabídkou začala zamýšlet. Přece jen jedno rande bych mohla zvládnout. Navíc by mi mělo lichotit, že se mnou chce jít jeden z nejhezčích kluků ve škole. Už tak dlouho jsem nerandila, že to byla skoro ostuda.

„Pak mi dáš pokoj?“

Pokrčil rameny a v očích mu hrály jiskřičky. „To ti slíbit nemůžu.“

„Že na tebe zavolám Cullenovi?“ pohrozila jsem mu. Přesto jsem si už nebyla jistá, jestli to myslím vážně. Pokud opravdu rodina mojí sestry přijede, tak oba kluci zmizí. Pak tu bude nuda.

To už nevydržel a rozesmál se na celé kolo. „Holka, ty jsi opravdu třída. Vyhrožovat upírovi jinými upíry. Zajdeme na večeři?“

Pokrčila jsem rameny. Pochopila jsem, že veškerý odpor je marný. „Pokud mi slíbíš, že nebudu hlavní chod.“

 

Domluvili jsme se na večer. Vyzvedl mě, ale nešel dál, protože to neřekl svému bratrovi. Na otázku, co by mu udělal, kdyby to zjistil, mi odpověděl, že by ho roztrhal. Nevěděla jsem, na kolik je to realita, tak jsem se raději nesmála.

Přesně v šest hodin zatroubil na příjezdové cestě k našemu domu.

„Trish, už odcházím,“ volala jsem na sestru.

„Pěkně se bav,“ odpověděla mi od sebe z pokoje. Byla sama, Nat měl zase záchvat. Mně ale řekl, že se opozdí, protože musí na lov a z práce ho dřív nepustili. Proto to nestihl. Vypadal, že mu vyhovuje, že se nemusí přetvařovat aspoň přede mnou.

Když jsem vyšla před dům, zůstala jsem jen nevěřícně zírat. Josh na mě čekal opřený o Audi TT coupe, nejnovější verze ve stříbrné metalíze.

„To je tvoje?“ vypadlo ze mě místo pozdravu.

„Ahoj, moc ti to dnes sluší,“ naznačil mi taktně mou nezdvořilost. „A ano, to je moje,“ dodal se smíchem.

„Kam zajedeme?“

„Nevím, kam chodí upíři na večeři.“

„Teď už jde jenom o tebe. Já už si došel předtím,“ řekl naprosto neutrálně. Asi tak jako ostatní lidé mluví o tom, že venku prší.

„Něco vyber,“ požádala jsem ho. Vzápětí jsem si uvědomila, že to je hloupý nápad, chtít po někom, kdo nejí, aby mi navrhl dobrou restauraci.

Vzdychl si a otevřel dveře na straně spolujezdce. „Sedej, třeba něco potkáme cestou.“

Poslechla jsem ho a spokojeně se uvelebila do krásného koženého sedadla.

Když jsme se rozjeli, tak se ke mně otočil: „Teď mi vysvětli, proč jsi na nás pozvala Cullenovi. Brácha doma hrozně vyváděl.“

„Já je na vás nepozvala,“ hájila jsem se a vyložila mu všechno, co se stalo ve Forks. Něco už viditelně věděl od Nata, protože kýval hlavou. Po mém dlouhém a vyčerpávajícím monologu jsme konečně našli vyhovující restauraci. Zastavil na parkovišti a šli jsme dovnitř. Posadili jsme se ke stolu v zadní oddělené části. On celou dobu mlčel. Vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí. Promluvil až ve chvíli, kdy jsem si objednala jídlo.

„Je to pěkná historka, ale jedna věc mi tam nesedí,“ řekl tiše.

Jen jsem vyvalila oči. To bylo… On mě právě obvinil ze lži! Proč si sakra myslí, že jsem nemluvila pravdu? „Mluvím pravdu!“ zvýšila jsem hlas.

„Jak je možné, že tě neslyšeli, když jsi byla pod tím oknem? Upíři mají dobré uši. Měli slyšet tvoje srdce a cítit tvůj pach,“ řekl tiše, jako kdyby to nebylo pro mé uši. Snad jen uvažoval pro sebe. Najednou se zarazil a rozhlédl se kolem sebe. Zavrtěl hlavou a něco si pro sebe zamumlal.

„Opravdu jsem ležela pod tím oknem,“ zašeptala jsem.

„Dobře, věřím ti,“ zvedl ke mně hlavu. „Ale to, že tě neslyšeli, je opravdu divné. Kromě toho, co jsem ti teď řekl, má Edward totiž takovou schopnost. Dokáže všem číst jejich myšlenky. Pokud jsi byla pod oknem, měl tě slyšet.“

Vyvalila jsem oči. „Jako všechno, co si kdo myslí, slyší?“

Kývl. „Někteří z nás mají takové zvláštní schopnosti. Nejvíc jich je pohromadě právě v rodině tvé sestry. Myslí si, že si to přinesli už ze života, akorát to potom zesílilo.“

„Ty taky něco umíš?“ byla jsem zvědavá.

„Ne, ani nikdo jiný z mé rodiny. Není to moc obvyklé.“

„Co umí?“ zajímala jsem se dál a úplně přitom zapomněla na předchozí rozhovor.

„Edward čte myšlenky, Bella je štít proti schopnostem ostatních, Jasper ovlivňuje emoce a Alice vidí budoucnost,“ vyjmenovával. Najednou se zarazil. Zhluboka se nadechl. Znovu se rozhlédl po restauraci a zadíval se na mě.

„Když jsi ležela v tom křoví, jak ses cítila?“

„Bála jsem se,“ přiznala jsem. Na malou chvíli jsem si připomněla tu hrůzu, kterou jsem tam prožívala. Bezděčně jsem se otřásla.

„Měla jsi v posledních minutách strach?“ pokračoval v dotazování.

„Ne,“ odpověděla jsem překvapeně na naprosto nepochopitelnou otázku.

„Vztek? Nenávist? Láska? Nebo jiná silná emoce?“

„No, naštval jsi mě, že jsi to nazval historkou,“ dostala jsem ze sebe a nechápala vůbec nic.

Najednou vypadal, jako kdyby učinil nějaký důležitý objev. „Holka, ty máš schopnost se zablokovat. Je to jasný, máte to v rodině.“

Zatvářila jsem se nedůvěřivě: „Mám stejnou schopnost jako moje sestra?“ Nechápala jsem to. Vtom ale přišla servírka a odvedla mou pozornost jinam, když přede mě položila velký talíř s dobře vypadajícím salátem.

„Stejnou ne. Prostě, když se tvoje tělo cítí v ohrožení, tak se začne bránit. Před chvílí jsem tu cítil medvěda a slyšel jsem zvířecí rytmus srdce. Stejným způsobem asi budeš blokovat i Edwardovo čtení myšlenek.“

Zvedla jsem nedůvěřivě obočí. On si ze mě utahuje. Ale na druhou stranu, proč bych ve světě, kde existují upíři, nemohla mít nějaké super schopnosti. „Můžeš mi to nějak lépe vysvětlit?“

Pokrčil rameny. „Na to jsem malý pán. Darům nerozumím. Říkám jen to, co vidím a slyším. Stejně to je jedno. Jsi člověk.“

Zasmála jsem se. „Na což jsem hrdá a nehodlám to měnit.“ O upírech jsem se toho dozvěděla hodně a rozhodně jsem nezahořela touhou stát se jednou z nich. Věčný život mi připadal jako pěkná pomsta. Za pár let bych nemohla potkávat své kamarády, rodinu…

„To je dobře,“ řekl upřímně.

Předchozí úvaha mě přivedla na novou otázku: „Joshi, Bella se stala upírkou dobrovolně?“

„To nevím. Neznám je osobně. Neví to ani Nat. Povídají příběhy všech členů, ale o Belle mlčí. Mezi nomády se šíří, že si to vybrala dobrovolně, protože nechtěla žít bez Edwadra. Taky jsem zaslechl, že spolu měli dítě. Dceru. Má se jmenovat Nessie…“

„O té mi Nat povídal, ale neřekl mi, co je zač,“ skočila jsem mu do řeči.

„Protože to nikomu neříkají. Svá tajemství si úzkostlivě hlídají.“

„Začínám z nich mít docela strach,“ přiznala jsem. Z toho, jak o nich Nat i Josh mluvili, jsem měla pocit, že to bude dost přísná rodina.

„Není důvod. Podle Nata jsou fajn.“

Pokrčila jsem rameny. „To poznáme asi brzy.“ Pak jsem si na něco vzpomněla. „Na nás se chystá Alice s Jasperem. I když o tobě nevědí.“

„Po dvaceti minutách ve škole o mně budou vědět,“ řekl vesele. „Těším se na upírské spolužáky, aspoň se nebudu cítit tolik sám.“

„Ty se cítíš sám?“ zeptala jsem se nevěřícně a v duchu jsem viděla ty davy dívek, kterými byl neustále obklopen. Plus jeho dva věčné společníky.

„Teď když mám tebe, tak už ne,“ mrkl na mě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

12)  Kristiana (26.05.2011 20:24)

Juch! Mám to ale odhad! Nemýlila jsem se, když jsem tušila, že Josh je Natův upíří bratr. :D Josh se mi líbí. Moc. Zdá se, že s ním bude zábava a Abby se v jeho společnosti taky pěkně rozjela.
„Pokud mi slíbíš, že nebudu hlavní chod.“ Ta holka je vtipná! :-D
Takže Abby umí blokovat. Propravdě napadlo mě to, protože kdyby jí pod tím oknem neslyšeli, bylo by to divný. Tohle dost vysvětluje. Typuju, že ten její sen, co vypadal jako vidění, byl jen pro zmatení nepřítele. :D
Líbí se mi, že Cullenovi nevykládají svoje životní příběhy na potkání. Abby díky tomu bude mít možnost si je vyslechnout přímo od nich. Kdyby je slyšela od někoho jiného, nebylo by to ono :-).

sakraprace

11)  sakraprace (20.08.2010 06:55)

Ááááá, něco se tu rýsuje?!:D Už se moc těším, až dorazí Cullenovi.

Ewik

10)  Ewik (09.07.2010 14:46)

Á z toho by něco mohlo být!? Abby je úžasná jak všechno bere samozřejmě, no vlastně jako její sestra:D
Krásná kapitola

Mili

9)  Mili (30.06.2010 20:49)

Úžasná kapitola

8)  hellokitty (30.06.2010 14:17)

Michangela

7)  Michangela (30.06.2010 12:12)

Nádherná rodinka! Nemám nic proti vlkům, ale tři sestry chodící v pohodě s upíry jsou úžasné!!!

Gassie

6)  Gassie (30.06.2010 10:37)

Bos: Mám ji v počítači :) Stačí ještě přečíst, opravit a budu vkládat.

Bosorka

5)  Bosorka (30.06.2010 10:22)

Ehm a kdy bude další?

Linfe

4)  Linfe (30.06.2010 10:16)

Zase jedna nádherná kapitolka, tenhle příběh mi přirůstá k srdíčku čím dál více. Děkuji

Bosorka

3)  Bosorka (30.06.2010 10:09)

Evelyn - taky mě to napadlo :D . Holka bacha na Emma.
Povídka se mi opravdu moc líbí, jen houšť a větší kapky.
PS: To, že nechce býtí upírem tvrdí snad každá....

Gassie

2)  Gassie (29.06.2010 20:03)

tak si jdu umýt poprskaný monitor, scénou s Emmettem a Abby na houbách jsi mě naprosto odrovnala. Přiznám se, že mě nic takového nenapadlo. Je to úžasný nápad.

Evelyn

1)  Evelyn (29.06.2010 19:59)

Čím dál lepší Natův brácha, jasně. Proč by všechny tři sestry nemohly mít upíra Přiznám se, že jsem předpokládala, že Abby se zakouká do vlkodlaka
A ta její schopnost... Okamžitě se mi vybavila scéna, jak Emmett běží lesem, čichá kořist, Abby je na houbách či tak, zaslechne šramot a bojí se. Přirozenou reakcí je změnit vůni na medvědí. A co by bylo dál je asi každému jasné
Skvělý díl

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek