Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby zná pravdu o upírech. Teď před ní stojí velký problém, jak to má říct tomu jedinému upírovi, kterého zná osobně? Díky Natovi se zase o krok přiblíží k setkání s Bellou.

Kapitola 5. – Náraz

Z křoví jsem vylezla až dlouho po setmění. Měla jsem strach, že mě tam najdou. Když jsem přišla do hotelu, Collin byl už připravený zkontaktovat policii. Jak uviděl, v jakém jsem stavu, na nic se neptal. Napustil mi vanu a dal mi do ní spoustu pěny.

Teprve ve chvíli, když jsem ležela v té horké lázni, jsem se naplno rozbrečela. Naprosto jsem nechápala, co se kolem mě děje. Nechtěla jsem to pochopit. Můj mozek odmítl pracovat. Nemohl zpracovat informace. Připadala jsem si jak ve špatném filmu. Jak mohou žít upíři? Vždyť jsme v jednadvacátém století. Nic takového není. Odporuje to zdravému rozumu. Upíři, vlkodlaci, zombie a podobné potvory se vyskytují jen v béčkových hororech.

Jak se mám smířit s tím, že moje sestra je upír a její manžel taky! Bylo to jak noční můra. Pokusila jsem se štípnout, ale neprobudila jsem se. Potřebovala jsem o tom s někým mluvit, ale tolik jsem se bála. Na Charlieho nemůžu. Kdyby zjistil, že jsem poslouchala, tak by určitě neskutečně vyváděl. Říct to Collinovi se mi taky zrovna nezdálo jako dobrý nápad. Ti tři mluvili o nebezpečí, ve kterém jsou všichni lidé, kteří vědí. A já už taky věděla. Nemohla jsem ohrozit dalšího člověka.

Po půl hodině se mi povedlo se aspoň trochu uklidnit. Vylezla jsem z vany a zabalila se do tlustého županu. Vrátila jsem se do pokoje. Collin seděl na posteli a starostlivě se mě prohlížel. Viditelně čekal, co mu řeknu.

„Bella zemřela při porodu. Její manžel spáchal sebevraždu,“ snad jim nebude vadit, že jsem si to trochu upravila. Nesnesla bych, kdyby mi pokládal další otázky.

Podíval se na mě. „Nevěřím ti. Zníš, jako by ti vymyl mozek.“

„Colline, věř mi, že bude lepší, když se oba upneme k tomu, co jsem právě řekla a nebudeme to dál pitvat.“

„Co ses dozvěděla?“ trval dál na svém. „Cos tam viděla?“

Pevně jsem stiskla víčka k sobě. Snažila jsem se nemyslet na Bellu a Edwarda, když jsem je viděla, jak ruku v ruce jdou pod rouškou tmy k lesu. Byli tak krásní, šťastní a mladí. Vypadali jak z reklamy na šťastný život.

„Nechceš to vědět. Jestli ti to teď začnu vypravovat, budeš si myslet, že jsem se definitivně zbláznila.“

Nic mi na to neřekl a čekal, až se rozpovídám.

Znovu jsem se rozbrečela. „Pokud ti to řeknu, tak tě tím ohrozím.“

Objal mě kolem ramen. „To máš celou rodinu v mafii?“ pokusil se situaci zlehčit. Ale hlas měl napjatý.

Kéž by. Mafie by proti tomu byla procházka růžovou zahradou. Dokonce ani sekta už mi nepřišla tak strašná.

„Bella je upír,“ zašeptala jsem.

Collin se na mě chvíli nevěřícně díval. Vypadal, že se chce začít smát.

„Ty tomu věříš?“ zeptal se mě nakonec.

Kývla jsem. Dál už se mi bál odporovat. Popsala jsem mu celý rozhovor mezi mnou a tátou a nakonec i to co jsem vyposlechla pod oknem.

„Co uděláme?“ zašeptal tiše otázku, na kterou jsem zatím neznala odpověď. Pořád nevypadal moc přesvědčeně. Skoro jsem měla strach, že na mě zavolá někoho se svěrací kazajkou a nechá mě zavřít do vypolstrované cely.

Pokrčila jsem rameny. „Pojedeme domů. Trish řekneme tu verzi pro veřejnost a s Natem si promluvím sama. Třeba když odejde včas, tak Bella s rodinou nepřijdou. Nechci sdílet město s partou upírů.“ Nevěřila jsem, že jsem to vyslovila.

Nakonec jsem si lehla na postel a předstírala, že spím. Naštěstí jsem už od dětství byla dobrá herečka. Collin mě přišel ještě několikrát zkontrolovat a vždycky po pár minutách odešel.

Ale nespala jsem. Nemohla jsem. Přemýšlela jsem o tom, co vím o upírech. Ve dne spí, mají špičáky a nesnáší česnek. Taky se nedají vyfotit a nejsou vidět v zrcadle. Nat za námi chodí i ve dne, zuby má jako my a jeho fotky mám taky. Akorát ten česnek jsem se mu nesnažila vnutit. Třeba se mýlím. Možná jsem špatně slyšela.

Pak mě napadlo, jestli chci, aby Nat odešel. Pokud tam zůstane, poznám Bellu. Nakolik pro mě mohou být upíři nebezpeční? S Trish Nat normálně chodí a existuje. Jak je možné, že ji nezabil a nevysál? Upíři přece pijí krev. Otočila jsem se na druhý bok. Nat podle všeho nebude nebezpečný a Bella taky ne. Charlie vypadal, že ji má rád. Přece by se tak nechoval k někomu, kdo má na svědomí vraždy. Nakonec jsem se rozhodla, že všechno řeknu Natovi a spolu se dohodneme, co dál. Měl by vědět, co se na něj chystá.

 

Po návratu na Aljašku jsem měla pocit, že se dusím. Každý den jsem pozorovala Nata a přemýšlela, jak se ho zeptám. Kdybych to na něj vybalila, tak se mi akorát vysměje. Collin mi navrhoval, ať k němu přijdu, bouchnu ho do zad a řeknu mu ‚Čau upíre.‘ Další, co mě trápilo, bylo, jestli to ví Trish. Ptát jsem se jí nechtěla, protože jsem se bála, aby jí pravda neublížila. Budu to muset zvládnout sama.

První příležitost k rozhovoru se mi naskytla tři dny po návratu. Setkala jsem se s Natem ráno v kuchyni. Seděl na židli a četl si noviny.

„Ahoj,“ pozdravil mě vesele. „Kdo si dá křupavé rohlíčky k snídani?“

Pokusila jsem se mu úsměv opětovat. „Raději bych pravdu.“

Trochu zvážněl. „O čem?“

„O tobě.“ Srdce se mi divoce rozeběhlo. Vlastně jako pokaždé, když jsem v posledních dnech pomyslela na záležitost s nadpřirozenem.

„Co chceš vědět?“ zeptal se a nasadil naprosto okouzlující úsměv. „Jestli ti nezneužiju sestru a nezmizím v západu slunce?“ Pokusil se o bezstarostný tón, ale nepovedlo se mu to. Něco tušil.

„O tom, že jsi upír.“

Měla jsem pocit, že jeho tvář dostala ještě o něco světlejší odstín. Na obličeji se mu objevil takový výraz, že jsem z něj dostala strach.

„Dokaž mi to,“ řekl chladně. „Nikdo ti to neuvěří.“

To mě rozčílilo. Nečekala jsem, že bude mít radost. Ale komu bych to vykládala! Vždyť nevím, co by se mi mohlo stát.

„Nikomu to vykládat nehodlám,“ odpověděla jsem mu s odvahou větší, než jsem ve skutečnosti cítila. Přece jenom mě mohl zabít a nejspíš by mu to nedělalo moc velký problém.

„Aha, takže hledáš senzace? Nebo o co ti jde?“

Postupně jsem začala zvyšovat hlas. „Chtěla jsem tě varovat. Jede sem Bella s celou rodinou a chtějí tě přesvědčovat, abys nechal Trish a odjel.“

„Sakra, proč jsi do toho tahala Cullenovi?“ Zvyšoval na mě hlas. Vypadal, že z nich má strach.

„Nikoho jsem do toho netahala. Řekla jsem o tobě Charliemu a on to pověděl Belle!“ Pomalu jsem začínala zuřit.

„Proč jsi o mně nemlčela!“

„Protože jsem nevěděla, o co tady jde! Nikdo mě neinformoval o dobrých mravech, týkajících se upírů. Je mi to líto, ale před pár dny jsem ani nevěděla, že upíři existují. Natož abych věděla, že s jedním randí moje sestra.“

„Co když nejsem upír?“

„Tak nejsi!“ zakřičela jsem. „Mně je to celkem jedno. Hlavně když mi dáš pokoj.“

„Ty sis s tím začala!“ oponoval mi.

„S čím? Nic zlého jsem neudělala,“ hájila jsem se. „Měla jsem strach, sakra!“ Jak jsem byla rozzlobená, udeřila jsem ho do hrudníku. Ozvalo se křupnutí a rukou mi projela ostrá bolest.

Vyděšeně se na mě podíval.

Najednou jsem byla dokonale klidná. „Fajn, musím si zapamatovat, že mlátit upíry nemá cenu.“ Tou jednou dobře mířenou ranou se mi neskutečně ulevilo.

Nic neříkal a podal mi led a začal mi chladit ruku. Vtom přišla Trish. Byla rozespalá a nechápavě pozorovala situaci.

„O čem se tu diskutuje?“ zeptala se nás. A já si uvědomila, že jsme nebyli zrovna nejtišší.

„Našli jsme s Natem společné téma – mytologii,“ odpověděla jsem a po očku sledovala jeho reakci.

Překvapivě se začal usmívat. „Jo, živě jsme s tvou sestrou řešili upírskou populaci v Americe.“

Právě se mi nepřímo přiznal!

Trish nechápavě kroutila hlavou. Byla tak logicky a racionálně založená, že se nad naší vymyšlenou diskuzí ani nezamyslí. Opovrhovala vším, co se nedalo vědecky vysvětlit.

„Proto máš na ruce led?“ obrátila svou pozornost ke mně.

Rychle jsem si musela něco vymyslet. Zvedla jsem ruku zabalenou v ručníku. „Uklouzla jsem, když jsem šla k ledničce a praštila jsem rukou do stolu,“ pokusila jsem se vysvětlit původ zranění. Nat mi celou dobu souhlasně přikyvoval, připraven něco doplnit, kdybych nevěděla, jak dál.

„Vypadá to na zlomeninu a Nat byl tak hodný, že mi podal něco na zchlazení.“

Trish si vzdychla. „Co to vyvádíš? Ty jsi nikdy nebyla nešikovná.“

„Nemysli si, že to nevím,“ procedila jsem mezi zuby. Byla to moje první zlomenina a celkem to začínalo bolet. Budu se muset dopravit někam na vyšetření.

Nat pochopil můj výraz. „Trish,“ obrátil se k mojí sestře. „Dneska nemám práci. Odvezu ji do nemocnice.“ Pak se na mě podíval, usmál se a já díky tomu pochopila, že se nezlobí a všechno mi vysvětlí v autě.

 

Pozorovala jsem město ubíhající za oknem. Líbilo se mi, že nemusím řídit. Nat byl výborný řidič. Vypadal za volantem tolik sebejistě. Na klíně jsem měla položenou ruku v růžové sádře. Prý jsem dívka a ty přece růžovou zbožňují. Kdyby mě ruka tolik nebolela, tak bych to sestře omlátila o hlavu.

„Chceš se stavit někde na jídlo?“ zeptal se Nat starostlivě.

Zakroutila jsem hlavou. „Řekneš mi něco o tom, že jsi upír?“ Samotnou mě překvapilo, že nemám problémy o tom mluvit. Při cestě tam jsme vyřešili, jak jsem zjistila pravdu. Nat se zlobil na Bellu s Edwardem, že byli tolik neopatrní. Na Charlieho, že mě varoval před zlatookými lidmi, na sebe, že nedokázal být nenápadný.

Díky tomu všemu ze mě najednou všechno spadlo. Možná za to mohly ty prášky na bolest, kterými mě nadopoval doktor, ale i tak to byl skvělý pocit. Už jsem nedokázala pochopit, proč jsem chtěla, aby Nat odešel. Vždyť je to jedno, jestli je člověk nebo ne. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá.

„Co chceš vědět?“

V tu chvíli mě napadlo takové množství otázek. Jedna byla ale tou nejdůležitější. „Jak to že jsi nás ještě nezabil?“

Rozesmál se. „Patřím mezi upíry, kteří se neživí lidskou krví. Rozhodli jsme se pro jiný způsob obživy. Díky tomu můžeme vést celkem normální život. Chodíme mezi lidmi, navazujeme vztahy s vámi a dokonce i mezi svými.“

„Moje sestra žije stejně jako ty?“ skočila jsem mu do řeči.

Kývl. „Rodina tvojí sestry je v tomto ohledu jedinečná. Patřili mezi první, kteří s tímto životním stylem začali. Tvoří ji deset členů, kteří mají mezi sebou tak silné pouto, že si to nedovedeš představit. Myslím, že neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit. Oni jsou inspirací pro nás ostatní.“ Mluvil o nich s neskutečnou úctou.

„Ty se svou rodinou takové vztahy nemáš?“

Na pár okamžiků se odmlčel. „Teď už asi ano. Ale my jsme jen tři. Žiju s matkou a bratrem. To se vždycky dá nějak domluvit. Jak jsem říkal, jich je deset a každý z nich je jiný.“

„Řekni mi něco o jejich rodině.“

Chvíli jsem ho sice musela přemlouvat, ale nakonec mi pověděl všechno, co jsem chtěla vědět. O Carlslilovi, jeho ženě i jejich dětech, mezi které se už počítala i Bella. Jediné, co podle vlastních slov nechápal, byla přítomnost Nessie a Jacoba. Nevěděl, co jsou zač a nikdo mu to nikdy nevysvětlil. Prý ani jeden z nich nebyl upír. Přijal to tak, jak to bylo, a neptal se.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

12)  Kristiana (26.05.2011 20:11)

Pud sebezáchovy bude u Swanů asi dědičný :-D.
Minulou kapitolu jsem si říkala, jak je možné, že Abby nevyšiluje. Přece jen dozvědět se, že její sestra je upír, je dost šokující. Vyšilování se dostavilo později, až když si to konečně pořádně připustila... líbí se mi to !
Rozhovo s Natem byl zajímavý. Jsme zvědavá, kdo je jeho bratr. Není to náhodou Josh? Ten s kterým měla mít Abby rande? :D
„Jo, živě jsme s tvou sestrou řešili upírskou populaci v Americe.“

SarkaS

11)  SarkaS (26.05.2011 13:46)

Ta holka se mi snad zdá, oan má s Bellou společného víc než by se zdálo Nat je docela kliďas i když v první chvíli pouštěl hrůzu

sakraprace

10)  sakraprace (20.08.2010 06:49)

Šikovná holka, takhle seřvat upíra. Jen jsem zvědavá, jak dlouho to utají před Trish.
Krásný díl

Ewik

9)  Ewik (09.07.2010 14:00)

Zvědavá holka, ta se jako sestra Belly nezapře:D
krásný díl

8)  hellokitty (29.06.2010 22:20)

sklvelé!!!!!!!!!!!!

giselle

7)  giselle (29.06.2010 13:44)

jů, je to krása!

jen jsem nikde nepostřehla, proč by abby nemohla chodit s collunem...? je gay? ;-)

jinak se mi moc líbí výběr jmen, trish, nataniel i abigail jsou neotřelá a krásná jména... jednu abigail dokonce znám;-)

Alaska

6)  Alaska (29.06.2010 12:59)

Sádra, nesádra - omlátila bych jí tý sestřičce o hlavu . Nat je fajn, jsem zvědavá, jak dlouho jim vydrží tajemnstí před Trish - s Abby jim to lhaní jde;) Těším se na to čoro moro, až přijedou.

Mili

5)  Mili (29.06.2010 11:05)

Nejspíš už vím do koho se nám Abby zamiluje, že by Natův bratr:).
Úžasná kapitola. Tou řůžovou sádrou jsi mě dostala:D Bylo to fantastické

Evelyn

4)  Evelyn (29.06.2010 09:51)

Skvělá kapitola. Už jsem se bála, že Nata vyžene. Jsem moc zvědavá, jak se to dál vyvine

Bosorka

3)  Bosorka (29.06.2010 09:46)

Ajajaj to budou Cullenovci asi pěkně naprdnutí, že o nich ví... a Nat nakonec vypadá jako sympaťák. Pokud bude chtít Edík , aby je opustil bude to od něj pěkně pokrytecké!
Největší husina - růžová sádra! To bych ji sestře omlátila o hlavu!

Michangela

2)  Michangela (29.06.2010 09:43)

Krásná souhra! Snad se k Belle dostanou blíž.

Linfe

1)  Linfe (29.06.2010 09:41)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Wolf Pack