Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby si vyslechne telefonní rozhovor Nathaniela s Eleazarem. Co se dozví? Jak zareaguje?

Kapitola 3. – Co se mi (ne)zdá

Usínala jsem unavená pláčem. Navíc mě trápily noční můry. Zdálo se mi o Belle, mámě a Natovi. Zvláštní bylo, že Bella neměla syna ale dceru. Holčička se na mě smála a mávala mi. Pak se ale něco stalo. Řízla jsem se do prstu a Nat po mě skočil. Vypadalo to, že se mi chce zakousnout do krku, ale než to stihla, postavila se přede mě ta malá dívka i s Bellou. Obě na Nata vrčely, že jsem rodina. Než stačil zareagovat, jsem se probrala. Vytřeštěně jsem zírala do stropu. Musela jsem se nějak uklidnit.

Vstala jsem z postele a pomalu šla do kuchyně. Z obýváku byl slyšet mužský hlas. To znamenalo jediné. Nat tu zůstal přes noc. Dělal to čím dál častěji a já byla ráda. Nejen kvůli Trish, které jeho společnost velmi svědčila, ale i kvůli sobě a své lásce k pořádným snídaním, protože Nat nám pravidelně nosil čerstvé pečivo.

Přestože jsem byla ráda, že tu je, mě zaráželo, že telefonuje. Tři hodiny v noci nejsou zrovna vhodná doba pro zdvořilostní hovory. Jedině snad, že by Nat znal někoho v Evropě nebo někde na východě. Navíc zněl dost rozčíleně. To bylo prvně, co jsem ho tak slyšela. Byl až nepřirozeně klidný. I u hádek s Trish se nenechal vyprovokovat. Teď zněl skoro zle. Kdybych s ním byla v jedné místnosti, tak bych se ho bála. Věděla jsem, že bych měla odejít, ale nemohla jsem. Nohy mě odmítly nést zpět. Místo toho jsem se posadila na schody a zaposlouchala se do zvuku Natova hlasu. Jsem špatný člověk.

„Viděl jsem ty fotky, Eleazare!“ šeptal důrazně do sluchátka. „Je to Bella. Neviděl jsem ji sice před přeměnou, ale i tak ji poznám…“

Můj mozek to odmítl přijmout. Jakou přeměnou? Zná ji? Jak ji může znát? Mluvil o ní, jako kdyby žila. To nemůže být tahle Bella! Moje starší sestra, která má být už osmnáct let po smrti.

„…Dva roky jsem se s nimi denně potkával…. Vždyť se od té doby nezměnila…“

Je to více jak dvacet let. Jak by se nemohla změnit. To se neděje!

„… Poznám ji…“ zopakoval znovu, jako kdyby mu někdo nevěřil.

„…Jo, to mi taky vadí. Proč jste mi neřekli, že nejsem první v podobné situaci?…“

Bylo zvláštní slyšet jeho obviňování a nevědět, jak reaguje ten někdo na druhé straně. Tolik bych si přála slyšet všechno. Co když ten na druhé straně zná Bellu. Hloupá úvaha. Určitě ji musí znát. Co když je teď Bella někde u něj?

„…Už jsem ti dřív říkal, že to tak není… To bych nikdy neudělal! Nejsem jako on!“ jeho hlas se mírně zvedl. „Nesrovnávej mě s ním! Vždyť jsem jí ani neřekl pravdu.“

Srdce se mi divoce rozeběhlo. On Trish lže! Proč? O čem? Jak může mojí sestře lhát?

„Ne, nechci, aby to tak dopadlo!… Je mi jedno, co chtěl on. Nesrovnávej mě s ním. Jsem starší a zkušenější… Jo, v mnoha ohledech!“

Z jeho rozčileného hlasu začínal jít strach. Najednou se na malou chvilku odmlčel. Jak mávnutím kouzelného proutku se ztišil.

„Končím. Myslím, že se jedna z holek probudila… Pozdravuj je.“

Než to stihl doříct, už jsem byla na nohou a snažila jsem se co nejrychleji a nejtišeji přesunout zpátky do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a přetáhla si deku přes hlavu. Smířená s tím, že dneska už spát nebudu. Uf! Ten mi dal. Budu si na něj muset začít dávat pozor.

Poslouchala jsem ticho v domě a po pár minutách jsem byla celkem klidná. Začala jsem zase myslet. Bylo toho na mě hodně. Včera jsem ještě nevěděla, že mám ještě jednu sestru. Další informace jsem si musela pomalu utřídit a srovnat, protože jsem měla pocit, že mi jinak exploduje hlava. Čím si jsem jistá? Bella je naše sestra. Čím si nejsem jistá? Toho bylo o trochu více. Svatba, děti… Ještě chvíli jsem procházela různé teorie.

Nakonec jsem se vrátila k telefonnímu rozhovoru. Nat zná Bellu! Skandovalo na mě hlasitě moje podvědomí. To znamenalo jediné. Pokud Bella opravdu žije, musím ji najít! Jak mohla obelhat mámu a opustit ji. Jediné, co mě napadlo, byla sekta.  Třeba se přidala k nějaké sektě a Nat k nim patřil taky. Teď se tam pokusí dotáhnout i Trish. Zatím jí to neřekl. To tvrdil i tomu ‚Elemu‘ do sluchátka.

 

Ráno na mě v kuchyni čekala úžasná snídaně. O to víc mě bylo líto, že jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Při pohledu do zrcadla jsem se sama sebe lekla. Vypadala jsem jak Nat po svém záchvatu alergie. Bledá, hluboké kruhy pod očima. Navíc jsem kvůli večernímu pláči měla tak opuchlá víčka, že jsem se na svět dívala jen úzkými štěrbinkami.

„Špatná noc?“ ptal se mě Nat starostlivě, když viděl, v jakém jsem stavu. Z nějakého důvodu jsem za jeho slovy hledala víc. Mohl vědět, že jsem ho slyšela? Co si myslí, že vím?

„Nějak na mě dolehl osud naší sestry,“ přiznala jsem. Vlastně jsem mu ani nelhala.

„To to s ní dopadlo nějak špatně?“

„Zemřela, když jí byla dvacet dva. To ti nepřijde hrozný?“ Přitom jsem se ho snažila pozorovat. Byla jsem rozhodnutá ho odhalit při lži. Musí se nějak prozradit. Sklopí pohled, podívá se jinam, zamrká. Nic! Byl jako socha. Kruci! Collin měl pravdu. Opravdu je divný.

Ve dveřích se objevila Trish. „Co je hrozný?“ zajímala se. Večer dorazili opravdu dlouho, tak nevěděla, co jsem našla v dopisech.

„Bella zemřela při porodu, když jí bylo dvacet dva,“ odpověděla jsem monotónním hlasem, oči jsem nespouštěla z Nata.

Trisha vyvalila oči a na chvíli to vypadalo, že zapomněla dýchat. Přesto jsem v jejím pohledu viděla zmatek. Pořád nechápala, proč na ni máma tehdy křičela Bellino jméno. Naznačila jsem jí, že se to dozví později. Museli jsme jít.

Collin nezklamal. Jeho názor na můj ranní stav byl jednoznačný. Po obligátní puse na tvář na mě vyvalil oči. „Teda Abby, ty jsi včera flámovala a mě jsi nepozvala! Styď se!“

Vyplázla jsem na něj jazyk. Tvářil se, že si toho nevšímá. „Co chystáš na jarní prázdniny?“

„Pojedu do Forks,“ odpověděla jsem bez rozmýšlení. Byla jsem z toho stejně překvapená jako on. Vlastně jsem o tom ani vědomě nepřemýšlela.

„To je kde?“

„Ve Washingtonu. Bydlí tam otec naší sestry.“ A podle všeho tam je vlhko a mokro a ošklivo. Trávení prázdnin si představuju trošku jinak. Třeba na Floridě. Teplo, sluníčko…

„Vy jste otevřely tu bednu?“ Vypadal, překvapeně, ale zároveň měl radost.

Věděl, co jsme chystali. Byl u nás tak často, že jsme před ním nemohli nic zatajit. Vlastně věděl to samé co my. O mámině smrti, Belle, věcech ze starého domu. Dokonce s námi strávil pár večerů nad krabicí. Snažil se o morální podporu. Přesvědčoval mě, abychom ji otevřeli. Měla jsem dokonce pocit, že je zvědavější než my dvě. Neúspěšně. Nikdy nás k tomu neumluvil. Asi jsme k tomu potřebovaly dospět samy.

„Ta dívka, co ji máma volala, byla naše starší sestra. Potřebuju vědět, co se tehdy stalo." Potřebuju vědět, co se děje teď.

"Třeba Charlie něco ví.“ Pak jsem mu postupně vyložila celý průběh mého večera. Nevynechala jsem nic. Ani záhadný Natův telefonát. Pověděla jsem mu i to, co říkal o Belle. Uklidňoval mě, že jsem si to mohla špatně vyložit. Ale v hlase mu chybělo jeho obvyklé přesvědčení. Asi se přikláněl ke mně.

Po mém monologu prohlásil, že mě nenechá jet tam samotnou. Bylo rozhodnuto. Uděláme si výlet. Pojedeme do Forks. Byla jsem ráda, že pojede se mnou. Ve dvou je to vždycky lepší.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

9)  Kristiana (26.05.2011 19:25)

První odstavec mě donutil uvažovat o tom, jestli Abby náhodou nemá dar - něco na způsob vidění do budoucnosti.
Zjištění, že Nat zná Eleazara a Bellu, mě jen utrvdilo v přesvědčení, že je upír. Starší než Edward?
Jen mi vrtá hlavou, jestli Natovi došlo, že Abby chvíli poslouchala. Musel ji přece slyšet, jak se vrací do pokoje?
Juch! Jsem moc ráda, že Abby chce hledat Bellu! Ale trochu se bojím toho, jak se teď změní její vztah k Natovi? Přece jen teď ví, že něco Trish zatajuje. Hmmm...
Teorie o sektě mě rozsekala! Jo Cullenovic jsou pěkná sekta!
Výlet do Forks za Charliem? Juchůůůůů.
Jenže je tam smečka, ře jo? Jak asi budou reagovat na Nata?
Skvělá povídka ;).

SarkaS

8)  SarkaS (26.05.2011 13:10)

Jsem zvědavá co se dozví a jak se vypořádá s Natem, tím zmetkem upířím

sakraprace

7)  sakraprace (20.08.2010 06:26)

To se nám to vyvíjí Jsem moc zvědavá, co buda dál.
Nádherně napsané

Ewik

6)  Ewik (09.07.2010 13:12)

Krásné, originální a velmi hezky a čtivě napsané
Běžím dál

Michangela

5)  Michangela (29.06.2010 09:25)

To jsem zvědavá na Bellu! Snad je vezmou do rodiny, když už jsou příbuzní a stejně něco tuší!

Evelyn

4)  Evelyn (24.06.2010 09:42)

Tedy, to je vývoj

Mili

3)  Mili (18.06.2010 10:12)

Nádherná kapitola

2)  hellokitty (17.06.2010 23:18)

1)   (17.06.2010 22:20)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek